Bez ohňů je underground
Jan Pelc , Mejla Hlavsa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/3442/bez-ohnu-je-underground-Lpu-3442.jpg
5
154
154
Druhé, rozšířené vydání rozhovoru o historii nejvýraznější undergroundové skupiny – Plastic People of the Universe, od jejího založení po americké turné v roce 1999. S předmluvou Ivana M. Jirouse a doslovem Vráti Brabence. Historie kapely v letech 1990–2001 – Jiří Vanča.
Přidat komentář
Rozhovor Jana Pelce s legendou undergroudu v Československu Mejlou Hlavsou o jeho počátcích koketování s muzikou, přes založení skupiny Plastic People, jejich hraní, pronásledování Stb až po rozpad kapely. Pro mě tato kniha představuje skvělý počin, kdy čtenář pozná i tehdejší dobu, nesmyslné pronásledování, buzerace, projekt Asanace a další. Poznání toho, co byli komunisti zač a jak skrz tajnou bezpečnost ničili lidské životy. Ale hlavně tato kniha je o hudbě a životě v tehdejším Československu celkově. Vzpomínky na Magora Jirouse, Sváťu Karáska a další, kteří byli perzekuování tehdejším režimem. Slova Jana Pelce na úvod této knihy, aby čtenáři měli stejný zážitek, jako on s magnetofonem v ruce ..... se u mě naplnila.
Další skvělá četba o undergroundové scéně za dob komunismu, na kterou ve svých rozhovorech s Janem Pelcem vzpomíná basák Plastiků Mejla Hlavsa.
Jan Pelc pak uzavírá svůj stručný úvod ke knize těmito slovy: „Přeji všem čtenářům stejný zážitek, jaký jsem prožíval já s magnetofonem v ruce, když jsem hltal každé Mejlovo slovo a nechal se provádět dobou, která se přes všechno, co s sebou nesla, dala hodnotně žít.“
Poslouchala jsem na radiu Vltava v rámci Undergroundového léta.
Ke knize jsem se dostal po dlouhých letech od doby, kdy mě fascinoval fenomén českého hudebního undergroundu a poslouchával jsem PPU, DG 307 aj. Takže to byla spíš nostalgická záležitost, nicméně platí, že všem, co se o underground kdy v životě svými zájmy aspoň trošku otřeli, lze knihu s čistým svědomím doporučit. Je ovšem nutno, jak podotýká mj. Magor v předmluvě, mít na paměti, že všecko je tak trochu Mejlova více či méně přibarvená verze událostí. Je to tedy mnohem spíš jakýsi hold Mejlově vypravěčskému talentu než dokumentární záležitost. Redakčně je zpracována pečlivě, zbytečný mi přijde jen poněkud blekotavý "doslov" Vráti Brabence. Namísto něj bych ocenil věcné vylíčení osudů PPU a Mejly Hlavsy v době rozhovorem již nepostižené, tedy v podstatě po r. 1989 (o což se sice pokouší přípisek J. Vanči, ovšem na můj vkus příliš lapidárně a stručně).
Příjemné posezení s Mejlou.Historky kolem PPU a kapel spřízněných.O tom jací jsou komanči svině a hlavně o hudbě a undergroundu.Mám za to, že jsem někde viděl, nebo četl novinový článek o kterém je zde zmínka, právě o koncertu ve Zruči nad Sázavou, kde si jistý občan stěžuje, že se do města stahují vlasatci. Dodnes tam funguje hospoda Pallasit, která v jistém duchu undergroundu pokračuje dodnes.
Super čtení.
https://youtu.be/MAoeeSNEAco
Mejlu, oblibence, tezko hodnotit objektivne. Vypraveni skveleho muzikanta a velkeho pohadkare
Každý dnešní muzikant, který na sociálních sítích brečí, že ho nechtějí nechat zahrát na Rock for People by si tuhle knihu měl přečíst.
Pustil jsem si Plastiky a vrhnul jsem se na tuto knihu. Moc se mi líbila a mohu jen doporučit. Kus historie.
Aj táto sa mi veľmi páčila, čítal som ju hneď po životopise Magora, bol to pohľad z iného uhla, ale taktiež veľmi zaujímavý.
Za každou podobnou knihu zapaluji svíčku. Vždycky si totiž vzpomenu na dobu, kdy člověk o Plasticích jenom slyšel a viděl je max. někde v hospodě. Teď už si můžeme číst o všem možném kolem undergroundu a udělat si obrázek, jak to asi tenkrát bylo. Hlavní pábitel je tady Mejla Hlavsa, člověk nejpovolanější, který sice vidí realitu trochu po svém, ale to na autenticitě vůbec neubírá. Stejně si musíme přečíst další a další literaturu na toto téma, abychom alespoň trochu pochopili nepochopitelné. Za mě osobně plný počet, nemohu jinak.
Úžasný počtení,kniha formou rozhovoru o příběhu jedné z největších undergroundových legend Mejlou
Kniha super. Ako nakopnutie k vypočutiu Plastikov taky dobrý. Underground prostě máme rádi...
Co na to říct?
PPU jsem poprvé viděl v roce 1992. A dostal jsem legendární palicí zásah přímo na komoru a jejich alby se léčím do dneška.
Asi proto mám ke knize víc než kladný vztah a i když v doslovu Brabenec říká, že si Mejla něco i přibarvil, je mi to fuk. Aspoň má kniha kouzlo Mejlova daru kecání o životě, který místy díky soudruhům stál dost za prd.
A jedno se musí máničkám uznat. Že se uměly vyhýbat budování socialismu a přežít s razítkem v občance třeba roznášením pošty, u zeměměřičů, popíjením pivka, balením holek a hraním. Vše s noblesou sobě vlastní. No tak dobře, no. Spíš o tom všem pak uměly krásně vyprávět.
Nevím jak to napsat, ale kdo neslyšel Plastiky tak ať to raději nečte. Mohlo by být hůř.
Strašná škoda, že rozhovor místo Jana Pelce nevedl někdo alespoň trochu erudovaný v historii hudebního undergroundu a publicistickém řemesle, takhle při čtení člověk akorát nalézá nepřesnosti a slejzají mu nehty z toho, na co všechno se Pelce ani nenapadlo zeptat či kde chtít upřesnění.
Sám ostatně v úvodu píše, že by podle něj byla "nesmírná škoda rušit Mejlův nevšední posluchačský talent zbytečnými otázkami. A už vůbec ne otázkami typu: Ano, máš pravdu, ale podle kroniky byl koncert na parníku před Klukovicemi..." Pokud ale nedokázal zachovat Mejlův vypravěčský talent a přitom jej dobře kladenými otázkami mít k přesnosti, neměl se do tohoto úkolu vůbec pouštět, protože na něj zkrátka nestačil.
Mejla je po smrti, druhý životopisný rozhovor, který vedl mnohem fundovanější a novinářsky zdatnější Jaroslav Riedel, vyšel jen v podobě dvou ukázek v Rock&Popu a pak byl - snad kvůli vydání této knihy - zatnut. A to je naprd.
A jo, zamlada jsem to hltal a historky jsou to bezvadný.
Výborná kniha útržkovitých vzpomínek Mejly Hlavsy. Pro mě je to srdeční záležitost, s hudbou Umělé hmoty jsem dospíval a i dnes, pokud si chci přivodit depku, pustím si Pašijové hry. Je to ale dobré počtení i pro ty, kteří PP nemusí. Povídání o začátcích rock'n'rollu u nás a zlatá šedesátá opravdu pobaví. A léta sedmdesátá jsou zase příběhem o tom, jak StB dokázala z nepolitické kapely vyrobit symbol odporu proti komunismu.
"Z chodby se ozval mocnej výkřik: Otevřete cely! a po chvíli Jste volní!. Zjistili jsme, že se cely nad námi otevírají. Rychle jsme uvažovali, co se stalo, a jednomyslně jsme tipovali pád komunismu a osvobození porobený části Evropy armádama NATO. Po delší době se dveře otevřely. V nich kupodivu nestál kapitán americký armády s balíčkama originál Wrigleys Spearmint, ale docela obyčejnej referent. ... Od kluků z vedlejší cely jsem se pak dozvěděl, že režisér Vávra točí v Pankrácký věznici záběry pro svůj velkofilm Osvobození Prahy."
Čtivé a vtipné svědectví o úplně blbý době. Na jednu stranu zábava a řachanda, na druhou bolševik pořád pěkně s**e. Tu dobu pamatuju jako teenager, jsem rád že už je to minulost a doufám, že se už nikdy nevrátí.
Překvapivě z knihy vyznívají Plastici celkem demaskovaně a bez glorioly. Za kamarády bych je asi nechtěl a Mejlu zřejmě taky ne.
Ať je mu země lehká.
„Takže psychedelic je s ohněma a bez ohňů je underground!"
Tak to abych po přečtení rozžala alespoň svíčku, symbolicky.
Underground by pro mě vzhledem k mému věku měl být cizím slovem, ale asi ještě dohořívá.
„Semínka jsme vysadili u Maxe na dvorku, kde vyrostlo pole dva metry vysokejch rostlin. Sousedi se chodili Maxe vyptávat, co je to za podivný rostliny, a jelikož hrozil průser, vypravili jsme se s Maxem na slunečnicový pole, narvali jsme pytel rozkvetlejch hlav a drátem jsme to přivázali k omamnejm stvolům. Byla to obrovská klika."
V některých chvílích se prostě nedalo jinak, než odhodit knížku, do sytosti se vychechtat a až pak pokračovat dál.
Rozhovor s Mejlem o všem a o všech pobaví a zarazí zároveň. Pěkné a příjemné oddychové čtivo. Je potřeba si připomínat, jak to tenkrát bylo, a jak jinak než s humorem a nadhledem.
Ďalší z titulov, ktoré v našich kruhoch kolovali krátko po vydaní. Hoci som PPU vtedy (v podstate ani dnes) vôbec nepočúval, knihu som prečítal s chuťou a dobre sa pobavil (tak ako vtedy aj dnes).