Bez srdce
Marissa Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336003/bmid_bez-srdce-FPp-336003.jpg
4
576
576
Catherine je jednou z nejžádanějších dívek v říši divů a o ruku ji chce požádat sám Král. Ona má ale jiné sny, netouží stát se královnou. Když potká na královském plese pohledného a záhadného Šprýma, rozhodne se, že nebude jen figurkou ve hře někoho jiného. Se Šprýmem se začne potají scházet i přesto, že oba riskují královu nelibost a hněv jejích rodičů. Cath je však pevně odhodlaná zvolit si vlastní cestu, jenže v zemi plné kouzel, šílenství a nestvůr má osud jiné plány.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
Heartless, 2016
více info...
Přidat komentář
Od spisovatelky už jsem četla jednu sérii Renegati a líbila se mi tak jsem sáhla po téhle(ne jenom kvůli autorce ale už jsem ji měla vyhlidnutou dyl). Knížka byla dobrá četla se skoro sama nebyla sice moc akční kromě konce ale ani mi to nevadilo. Z konce se budu ještě dlouho zapamatovavat protože au
(SPOILER)
Mayerovou jsem si docela rychle oblíbila a po přečtení Měsíčních kronik se stala jednou z mých oblíbených autorek.
Jelikož mám ráda Alenku v říši divů, tak jsem si tuhle knížku musela přečíst. Příběh byl opět velmi čtivě napsaný a rychle mi ubíhal.
Máme tu hlavní postavu Catherine, která je dcerou markýze, miluje pečení a chtěla by si se svou služkou pořídit pekařství. Bohužel je ale ze strany rodičů nucena do svatby s králem, který je btw o 15 let starší než ona a pořádný hlupák. (17/32)
Jednoho dne je Catherine pozvaná na ples, kde ji chce král požádat o ruku. Než k tomu ale dojde, Catherine uteče do zahrady, kde potká dvorního šaška Šprýma.
Catherine byla jako postava ok, ale skoro celou knihu jsem měla chuť s ní zaklepat a natlouct ji do hlavy trochu toho vzdoru. Měla spoustu šancí se svým rodičům vzepřít a říct ne! Stejně tak měla spoustu příležitostí odmítnou krále nebo mu dát aspoň najevo, že o něj nemá zájem.
Král sám o sobě byl taky perlička, veselý, uhihňaný, upocený a naprosto lhostejný k věcem kolem něj. Choval se jako malé dítě a místo aby řešil závažné věci (např Tlachapouda - halóo), pořádal večírky a předstíral, že se nic neděje.
Šprým byl spolu s Klóbrcem hrozně fajn postava. Postupně se dozvíte, že měl Šprým v Srdcově určitou misi (která jen tak mimochodem nedávala smysl... ) a snažil se, aby se Catherine za krále neprovdala, protože se do ní sám zamiloval. To byla jediná část, která mě trochu nudila, protože se dost opakovala. Pokaždé, když chtěl král Catherine požádat o ruku ji šprým zachránil a svatbu oddálil.
Konec je nám asi všem jasný, ale i tak jsem víc než Catherine litovala Klóbrce.
(SPOILER)
No.... CO TO BYLO?!
Jakože páni, Meyerové se tohle vážně povedlo. Příběh byl krásný a postavy skvělé (hlavně tedy Šprým a Klouboučník). A ten konec... ach kéž by nebyli špatné konce tak dobré na čtení.
A co vše by se usnadnilo, kdyby se její rodiče zeptali na tu otázku už dříve...
(SPOILER) Alenka v říši divů mě úplně míjí a není to nic, čemu bych nějak holdovala, ale Meyerová mě baví, takže jsem si ani tuhle knihu nemohla nechat ujít :) A za mě páradička, je to čtivé, prostředí i postavy jsou skvěle vykreslené a baví mě ten tragický konec, protože mě ty neustálé happy endy celkem unavují.
Upřímně, čekala jsem mnohem víc. Backstory Srdcové královny mělo hodně co nabídnout, a proto si myslím, že by se dalo zpracovat o dost lépe. Romantika nebyla špatná, ale ke Catherine jsem měla "love-hate relationship" a místy mi byla dost nesympatická. Poslední dvě kapitoly, jsem si užila podstatně víc, než zbytek knihy.
Meyerovou jsem objevila někdy v pubertě, Měsíční kroniky jsem tehdá silně prožívala:-)
Tato kniha je smutná pohádka, která se v některých momentech nápadně podobá nepředvídatelnému životu. Ráda se k ní vracím, přirostla mi k srdci.
Marissa je jedna z mých nejmilejších autorek, ale tato kniha mě nenadchla jako ostatní, které jsem od ní četla. Celý příběh se neskutečně táhl, řekla bych, že by mohl být klidně o polovinu kratší. Ale jako taková milá fantasy jednohubka rozhodně spíše pro náctileté to může být fajn. :)
(SPOILER)
To, jak Marissa Meyerová píše, je něco neskutečného. Četla jsem od ní zatím jenom dvě knížky, ale už teď vím, že budu milovat i ty všechny ostatní. Ráda bych taky řekla, že tahle knížka je krásný příklad toho, jak moc jsou anotace zavádějící. Nevěřte anotacím, tečka.
Já osobně jsem si o knížce po přečtení anotace udělala kompletně jiný obrázek, než jak to pak doopravdy bylo Bylo mi jasné, že knížka bude smutná, ale stejně, bacha na spoilery děcka (a negooglete věk postav uprostřed knihy, to vám za to fakt nestojí).
Co se světa týče, ten dokázala autorka vykreslit naprosto dokonale. Má to přesně ten confusing a mad vibe, jaký má Alenka v říši divů. Přesně ten, u kterého se nemůžu rozhodnout jestli ho nenávidím nebo miluju. Takže pokud máte rádi Alenku, tohle vás rozhodně nezklame.
Postavy. Omůjbože. Ty postavy!!! Já nemám slov. To, jak jsou napsány, je dokonalost. Dokonalý je ten jejich nedostatečný popis (tím myslím to, že o nich chcete vědět pořád víc a víc, ale musíte se smířit jen s tím, co máte), dokonalé jsou jejich rozhovory a to, jak je každá postava originální a něčím speciální.
Hlavní hrdinku Cath jsem měla střídavě ráda a fandila jsem jí a střídavě mě rozčilovala a nejradši bych jí vyfackovala.
Časem jsem přestala zvládat Krále a to všechno okolo něj, neuvěřitelně mě rozčilovalo to, jak byla Cath pořád milá a slušná. Kdyby dala alespoň najevo, že o něj nestojí, on by si pak hleděl někoho jiného a Cath by se zvýšily šance na to, vést svůj vysněný život. Ani nespočítám, kolik plánů B jsem vymyslela a kolikrát jsem si říkala že už prostě dost, tady to přebírám a jdu tenhle příběh zakončit šťastně sama (Cath, ty tady počkej se zabaleným kufříkem než ti dám signál).
Když se ke konci Cath KONEČNĚ vzepřela, nedokážu ani popsat, jak moc jsem si to užívala. Ale bylo to málo, tak hrozně málo, mohla se snažit víc.
Její rodiče mě doháněli k šílenství. Chápu jejich myšlení (tak trochu) a chápu Cath, která chtěla být poslušná a vděčná dcera, ale co je moc, je moc.
A pojďme si popovídat o Králi. Je mi z něj zle. Tak strašně zle. Z toho hloupého, malého, upoceného, tlustého mužíčka, co radši uspořádá ples, než aby musel řešit svoje vladařské povinnosti. Vytáčí mě do běla, nejradši bych něco rozbila, jen na něj pomyslím. Být na místě Cath, už zvracím, nehledě na to, v jak vybrané společnosti jsem nebo co za krásné šaty mám na sobě.
A nyní konec Ani nevíte, jak moc si budete přát, aby to dobře dopadlo, dokud to doopravdy nečtete. Bylo mi jasné, že naděje na šťastný konec tam bude a pak bude následně zašlapána do země. Jen, upřímně, čekala jsem, že se stane něco naprosto jiného (výhoda/nevýhoda spoilerů je to, že víte CO se stane, ale nevíte JAK, KDE nebo KDY se to stane).
Byla jsem v šoku a trochu zklamaná, přeci jenom jsem čekala něco více, uhm, elegantnějšího. Všechno pak mi připadalo hrozně nečisté, trhané. Byl to zmatek a naprosto jasné zároveň.
To, jak se Cath změnila, jsem si neskutečně užívala. Taková měla být celou dobu, teď už bylo příliš pozdě. Teď už zbylo jen prázdno a zloba, nebylo za co bojovat, zbyla jen pomsta. Ale to prostě nejde jinak než to chápat. Chápat Cath a cítit konečně alespoň kousíček zadostiučinění, zatímco se vám po tvářích kutálejí slzy.
MEGA SPOILER
Jak už to tak ale u mě bývá, mě pořádně nerozbrečí smrti postav, ale to, jakou dohru to mívá na ostatní postavy. A to konkrétně ty nejmenší detaily, které by někdo mohl považovat za nepodstatné. Proč, prosím pěkně nikdo nemluví o tom, že Klóbrc byl do Šprýma zamilovaný? (!!!!)
Drobný detail zmíněný jen tak mezi řádky, ale stačilo to k tomu, abych se konečně zhroutila. Já se omlouvám, ale pro mě nebyla ta romantika mezi Cath a Šprýmem moc uvěřitelná. Bylo to rychlé, celé tak najednou a spíš je k sobě táhla prvotní přitažlivost. Cath vlastně Šprýma ani pořádně neznala (ale stejně jsem jim přála šťastný konec, to neříkám) a proto jsem nemohla brečet nad tím, že ho Cath ztratila, protože tu byl ještě Klóbrc-
Naprosto upřímně, knihy se smutným koncem ve vás zanechají daleko víc než ty se šťastným koncem. A i přes to, jak moc se mi to příčí říct, někde v hloubi srdce vím, že smutné konce mám radši. Líbí se mi, jak to ve mně něco rozechvěje pokaždé, když si na tu určitou knihu vzpomenu. S časem to bolí trochu míň a míň, až nakonec zůstane jen to správné množství bolesti, které se k té knížce zařadí a uloží a pak přichází společně se vzpomínkami. (Jestli melu blbosti, tak se omlouvám)
Tahle knížka byla něco úžasného, nádherného a speciálního. Má nádherný vibe a estetiku, dokonalé postavy a dokonalý svět. Díky smutnému konci je ještě něco víc, miluju ji.
Bez srdce je prequel k Alence v říši divů, kterou jsem nikdy nečetla ani neviděla film, takže znám jen základní osu příběhu a rozhodně se nemůžu řadit k fanouškům. I tak ale musím říct, že se autorce skvěle podařilo vykreslit svět, který je pro Alenku tak typický. Knížka měla takovou tu správnou pohádkovou atmosféru a proto si myslím, že pokud Alenku v říši divů od Lewise Carrolla znáte a máte ji rádi, určitě si užijete i Bez srdce.
Mně na knížce vadila hlavně její délka. Napsat příběh, o kterém všichni dopředu ví, jak skončí, je už samo o sobě hrozně těžké, ale roztáhnout ho na 400 stran je ještě těžší. A to se autorce bohužel moc nepodařilo. Na mě to bylo příliš zdlouhavé, místy až nudné a nezáživné. A k srdci mi nepřirostly ani postavy, což se asi nejvíce odrazilo na mém hodnocení.
Po přečtení pozitivním komentářů jsem do toho taky šla, ale bohužel... asi nejsem ta správná milovnice světa Alenky v říši divů....neoslovilo mě to..
(SPOILER)
Jsem jediná, která si teď připadá prázdná, bez srdce, jako Catherine? Určitě ne :,)
Dokonalý, dokonalý, dokonalý. Já nemám slov. Moc hezky napsané a čtivé, přesně jak to Marissa Meyer umí. Postavy jsem si ihned zamilovala, milou a dobrosrdečnou Cath, zábavného a záhadného Šprýma i jeho Havrana a neposledního i šíleného Kloboučníka a další.. Filmové zpracování Alenky v říši divů jsem samozřejmě viděla, a odmítala jsem věřit, že Cath je ona Srdcová královna. Na konci už se to tak neuvěřitelné nezdá. No, každý ten "villain" má svůj vlastní příběh.
Kniha mě rozesmála, rozesmutnila, nechala mě hodně přemýšlet a snít. Hodně mnou otřásla. Úplně mě zničila. Já zbožňuju šťastné konce :,D. Kniha nepostrádá emoce, je tak hrozně dobře napsaná, jak pocity, atmosféra atd., tak i úžasně popsaný svět. Pohádkově snivé, bláznivé, záhadné..
No? Proč je havran jako psací stůl?
"Když jsem šťastné, jak bubínek duním. Když smutním, tříštím se jako sklo. Když mě ukradnou, nelze mě vrátit. Co jsem?”
Tahle knížka mě vtáhla. A otřásla se mnou. Protože já zbožňuju šťastné konce.
Tohle je "původní" příběh Srdcové královny, prequell, všichni kdo známe "Alenku v říši divů" víme jak to s ní dopadne ještě než "Bez srdce" vezmeme do rukou. A stejně jsem byla plná bláhové naděje...
Zhruba první polovina příběhu pro mě nebyla extra překvapivá a očekávala jsem, že ve stejném duchu doplujeme až ke konci. To jsem se pěkně sekla. A ne že by mi to snad vadilo. Čtenářský zážitek skvělý.
V příštích dnech si ale asi vytáhnu něco milounkého na vyvážení... :D
(SPOILER)
Trochu se ve mně ten zážitek z knihy pere. A to proto, že je to kniha, kterou zároven nesnášíte, ale taky milujete. Nesnášíte jí protože víte, že skončí špatně, ale milujete jí protože má atmosféru, je dobře napsaná, a hlavně nepostrádá emoce. Tak zaprvé, jde samozřejmě o v jádru smutný a melancholický příběh, jelikož vy víte, co byla Srdcová královna zač...o to těžší to navíc ještě je pokud je ta postava zpočátku hodná a vy k ní cítíte sympatie. Já se teda musím přiznat, že mě ty záporáci se zlomenou duší a těžkým životem baví a beru je jako mnohdy ve filmech i jako nejzájímavější postavy...Koneckonců mají nějaký příběh, zjevný vývoj a mnohdy mají prostě strašnou smůlu. Ach jo, všichni nemůžeme dostat svůj štastný konec.
No prostě přišlo mi to hodně smutné to číst, protože když postavy pocítili nějaký ten závan naděje a já bohužel s nimi, tak mi bylo jasné že to nemůže dlouho vydržet a že je jen otázkou času až se tam něco pořádně zkazí. Musím se přiznat, že bylo i celkem vyčerpávající číst ty části, které se tam opakovaly pořád dokola, jako námluvy s králem, hrdinčino vzdychání po Šprýmovi atd......těch dejme tomu 350 stránek se to tam prakticky opakovalo a mně to pak už začínalo jít trochu na nervy, a i ty dvě hlavní postavy mi začínaly svými rozhodnutími lézt trochu na nervy. Na Cath se mi líbilo, že jsem nemohla jednoznačně říct, že je mi sympatická....ze začátku mi přišla trošku přecenovaná, lehce vychloubačná a hodně poddajná....potom se to teda začalo zlepšovat, ale pořád mě trošku něčím vytáčela. Šprým byl takový hodný trouba, né jako král, ale Kloboučník byl z nich určitě nejzajímavější. Rodiče hlavní hrdinky byli pěkní tupci, to nakonci jak najednou na ní, že si krále vzít nemusí, mě úplně rozsekalo....to svět neviděl prostě, oni do ní celý život hučí, že musí být to královnou jinak že ji vydědí, když se ona osmělí a řekne jim, že s králem nebude štastná tak ji neposlouchaj a chovaj se jak pitomci a pak tohle. Ono celkově jsem měla pocit, že se naštěstí podařilo autorce celý ten nápad s originem srdcové královny prodat. Nejenom ten svět a i postavy co známe, ale především ten postupný vývoj hrdinky dával smysl, všechno do sebe hezky zapadalo a ta šnůra nevyhnutelné smůly a konce se stávala delší a delší, přesně jak to má v takovém žánru být....prostě to skutečně působí, že naše hlavní hrdinka má důvody k tomu proč se stát takovou jakou jí známe, víme i že se skutečně jednalo o celkem bezvýchodnou situaci.....at už kvůli počáteční zbabělosti hlavní hrdinky, jejím rodičům, odmítání jejího podnikání atd. Zkrátka a dobře ta naděje sice přišla, ale už na ní bylo pozdě a vy jste to chápali, protože najednou všechna ta rozhodnutí do sebe zapadla a už se nešlo vrátit zpátky.
Co víc říct, kniha je velmi kvalitně napsaná. V mnohém je překvapivá, v něčem zase tolik ne, je i celkem surová a krvavá, ale do toho příběhu to patří. Staré známé postavy jsou dobře a citlivě napsané viz. Šklíba, Kloboučník.......obzvlášt na tom konci i v člověku mrazí a stává se z toho návykové čtení. Ze začátku je to spíš takové sociální drama, ale je to taky hodně dobré...i když říkám, pár chybiček by se tam za mě našlo. Ale ten celkový dojem z knížky je prostě opravdu dobrý...a pokud máte rádi tyto alternativní pohádkové příběhy, tak vám ho určitě z celého srdce doporučuji.
Dokonce jsme se dočkali i prvotních náznaků jak se nám z Cath stává ona legendární královna....musím se přiznat, že v těch chvílích kdy tam začala všechny urážet a konečně říkala co si myslí, jsem se skutečně bavila. Bylo to smutné, ale taky sakra zábavné včetně malého pocitu zadostiučení za všechny ty urážky nebo nadávky....no nic, podtrženo sečteno....autorka jiným autorům ukázala jak správně a dostatečně zábavně psát origin story nám známých postav.
(SPOILER)
Tuhle knížku jsem si poměrně rychle oblíbila, jedna z nejlepších přečtených za tenhle rok! Věřím, že na zážitek ze čtení jen tak nezapomenu.
Ze začátku jsem se těšila na proměnu Srdcové královny, ale čím déle jsem četla, tím míň jsem přála Cath a jejím přátelům zkázu. Vskrytu duše jsem vlastně doufala, že závěr přece jen skončí šťastně, což navíc umocňovala zoufalá (ač předem marná) snaha hrdinů porazit vlastní osudy, která trvala skoro do posledních stránek. Nakonec však tragické předpovědi budoucnosti vzaly za své a dopadly do každého detailu přesně.
Bez srdce je fantastický počin ve fantasy žánru, jenž nabízí pohádkovou až magickou atmosféru se skvělou romantickou zápletkou, jíž nelze upřít své jedinečné kouzlo, na jehož konci čeká nezvratitelný a bolestný obrat k temné straně.
Já jsem NESKUTEČNĚ nadšená!
Toto je geniální prequel plný životních mouder. Psychický vývoj hlavní postavy je úžasný, romantická linka bez chybičky (Šprýma jsem si oblíbila od okamžiku, kdy vstoupil na scénu) a celý příběh mnou pořádně mával od začátku do konce.
Jestli mám doporučit jednu knihu, tak právě tuto!
(SPOILER) Naprosto jsem podlehla Šprýmovi. Je to prostě můj typ a velká knižní láska. Dlouho mi trvalo se do knihy začíst ale i tak se mi moc líbila. Škoda že je to na konci tak smutný.
Mrzí mě že dávám takové hodnocení ale kniha mě nezaujala , jediné co se mi líbilo byla postava Šprýma a havrana . Moc zdlouhavé , knihu jsem odložila . Třeba se k ní někdy vrátím .
Zase jednou jedna pohádka a tentokrát o tom, jak se zrodila zlá srdcová královna. Cat mi bylo líto, ale upřímně si za všechno v podstatě mohla sama. Nemám úplně ráda svět Alenky v říši divů, takže se mi chvílemi četlo těžce a rušily mě chyby.
Pustila jsem se do toho bez jediného očekávání, zaujal mě akorát koncept sequelu Alenky v říši divů, kdy Srdcová královna je jedna z mých oblíbených záporáků. Po prvních pár kapitolách jsem čekala takový oddechový příběh o nevydařené lásce, ale tohle nabralo úplně jiný a hlubší spád. Svět ve kterém se všechno odehrávalo mě svou pestrostí bavil, postavy od Catherine, Šprýma, až po Klóbrce jsem si hned oblíbila. I přesto, že jsme asi všichni konec předpokládali, jsem byla napjatá až do poslední stránky. A na to, že je to young adult fantasy romance to ve mně určitě i něco nechalo. Jsem překvapená, že se o téhle knize nemluví stejně, jako o ostatních od Marissy.
(SPOILER) Na Marissu Meyer jsem od čtenářů slyšela a četla spoustu chvály. Pro tuto knihu jsem se však rozhodla i z důvodu, že mám Alenku v říši divů ráda a tudíž jsem si tento retelling nemohla nechat ujít.
Nicméně po dočtení... zaprvé, ano, chvála na autorku rozhodně byla na místě a zadruhé už chápu, proč mi jedna kamarádka říkala, že tahle kniha byla skvělá, ale doma ve své vlastní sbírce ji nechce.
Já ji taky rozhodně nechci!
Příběh o zrodu Srdcové královny je strašný, šílený, smutný, nervy drásající a srdce lámající.
Je zvláštní a jistým způsobem alarmující, že o zlých lidech (nebo postavách) častokrát smýšlíme tak, že jsou zkrátka zlí - dáme jim takovýto štempl a víc je neřešíme. Jen málokdo uvažuje nad tím, proč tomu tak je. Marissa Meyerová se nad tím však pozastavila a bravurně ukázala příčiny proměny milé a laskavé dívky v tak obávanou osobnost, jakou je v Říši divů Srdcová královna.
Chápu, že ne všem čtenářům Říše divů vyhovovala a nad chováním určitých hrdinů (ať už se to týkalo Krále či rodičů Catherine) zůstával rozum stát, nicméně autorčina práce s psychologií a vývojem postav v tak potrhlém světě si určitě zaslouží potlesk.
Mimo to se jí povedlo zdařile ukázat, že pokud necháte o sobě a svém životě rozhodovat druhé, nakonec skončíte tam, kde se vám to vůbec líbit nebude.
Jediné, co mě trochu zklamalo, byly rozvleklé a méně záživné pasáže. Sice i tyto části přispěly k vytvoření uceleného obrazu Catherinina příběhu, ale kdyby byly o kapičku kratší a třeba i jinak napsané, nezlobila bych se.
A ten konec? Jeden z NEJBOLESTNĚJŠÍCH, jaký kdy byl napsán! A pokud si myslíte, že si z vás dělám šprýmy jako Šprým, řeknu to takhle: Možná jste na četbu natěšení a spěcháte do svého čtecího křesla stejnou rychlostí jakou chvátal Bílý Králík, avšak až se uvelebíte, pustíte se do knihy a při tom budete spokojeně pokuřovat jako Houseňák, uvolněnost bude rázem tatam.
Nejednou budete lomit rukama nad Catherininým chováním, které bylo stejně nesmyslné jako chování ptáka Blbouna, nejednou budete mít chuť Krále vyhostit na Petrovo pole a nechat ho tam místo kralování pěstovat dýně a nejednou si budete přát mít tak rychlé nohy jako Zajíc Březňák, abyste unikli blížícímu se krutému konci. Leč marně. Závěr příběhu vás snadno dožene. Bude na vás cenit zuby v širokém úsměvu kočky Šklíby a potom vás schlamstne jako Tlachapoud své oběti. Sežvýká vás, vycucá a vyplivne. A vy se i přesto, že vám po dočtení poslední strany nezbyde než před autorčiným umem smeknout Klóbrcovým kloboukem, budete dalších několik dní cítit jako Catherine - bez srdce.