Bez svedomia

Bez svedomia
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516191/bmid_bez-svedomia-Zij-516191.JPG 4 46 46

Filmy, televízne relácie a novinové články čím ďalej, tým častejšie zobrazujú chladnokrvných vrahov bez svedomia, ktorí väčšinu ľudí fascinujú a odpudzujú zároveň. Medzi najpôsobivejšie príklady psychopatov patria sérioví vrahovia ako Ted Bundy a John Wayne Gacy. Jedinci s touto poruchou osobnosti si plne uvedomujú následky svojich činov a dokážu rozlíšiť rozdiel medzi dobrom a zlom, ale sú mimoriadne sebeckí, nepoznajú súcit a zľutovanie a nezáleží im na citoch ostatných ľudí. Najdesivejšie je zrejme to, že svojim nič netušiacim obetiam sa zdajú úplne normálni. Autor zobrazuje týchto nebezpečných mužov a ženy veľmi pôsobivo. Na základe dvadsaťpäťročného výskumu živo opisuje svet podvodníkov, klamárov, sexuálnych násilníkov a iných spoločenských predátorov, ktorí si razia cestu životom vďaka svoju šarmu, lžiam a manipuláciám. Sú psychopati šialení alebo len zlí? Ako ich rozpoznáme? A ako sa pred nimi môžeme ochrániť? Tí, ktorí sa o tejto poruche chcú dozvedieť viac, nájdu v tejto knihe množstvo dôveryhodných informácií a prekvapivých faktov. Kapitoly: Stretnutie s psychopatom, Čo to znamená, Profil: pocity a vzťahy, Profil: životný štýl, Vnútorná kontrola: chýbajúci článok, Zločin: logická voľba, Psychopati v oblekoch, Slová z vrecka kabáta, Muchy v pavučine, Korene problému, Etické problémy diagnózy, Čo môžeme urobiť, Návod na prežitie.... celý text

Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: , Citadella (SK)
Originální název:

Without Conscience, 1999


více info...

Přidat komentář

Mimir
14.07.2024 3 z 5

Napriek tomu, že kniha vyšla v pôvodnom vydaní pred viac ako dvoma dekádami rokov (1999), téma, ktorej autor venuje pozornosť je dnes snáď najlákavejšou problematikou z klasifikácie duševných chorôb na poli populárnej psychiatrie/psychológie. Akýsi exaltovaný záujem o "psychopatov" pravdepodobne podnietila aj politická, či verejná scéna, kde plytký prejav "domestifikoval" diagnostickú kategóriu do kategórie každodennej vravy. "To je psychopat!" vyslovuje sa jeden politik na adresu druhého, partnerka na adresu bývalého partnera, pacient na lekára, podnikateľ na právnika a vice versa bez toho, aby poriadne chápali význam vysloveného. Hare chce čitateľa zoznámiť s poruchou osobnosti komplexne, avšak darí sa mu to len čiastočne. Odhaľuje profil psychopata v zločineckom a forenznom prostredí, čím ale uchopuje len maladaptívne vzorce a atribúty opakovane sociálne zlyhávajúcich kriminálnikov. O tých "úspešných" bude pojednávať kapitola Psychopati s kravatou, sľubuje autor, ale čitateľ dostane opäť len poriadnu dávku kazuistík a prípadových anamnéz, ktorými je kniha od úvodu po záver pretkaná, akoby mali byť autorovým argumentom v prípade kritickej poznámky. Autorova 25 ročná prax má byť tiež anestetikum pre skeptikov. Neistý krok cítiť v kapitole Korene problému, kde pútavý názov efemerický vyprchá a zostáva vágna a opotrebovaná bilancia príroda versus výchova a kolísavý jazýček váh sa prikláňa raz na rodičovské vzory, inokedy ku genetike.

Pre záujemcov o problematiku odporúčam skôr výbornú sériu od Heinza Petra Rohra, alebo už spomenutého "Van Helsinga" týchto "upírov", českého neuropatológa, pána doktora Koukolíka.

Termina
23.01.2019 2 z 5

Trocha té teorie o psychopatech mezi námi nikdy neuškodí :)


harena
12.12.2018 4 z 5

Dr. Robert Hare shrnul 25-leté studium o psychopatii v této útlé knížce tak, aby vše bylo srozumitelné i laikům. Mnozí psychopati opakovaně končí ve vězení nebo v jiných nápravných zařízeních, ale opravdu těžko poznáme psychopata, který je úspěšný právník, lékař a politik. Tito psychopati s kravatou se nemusejí bát, že by kolem sebe neměli dost příležitostí.
"Dovolujeme snad nevědomky společnosti vyvíjet se tak, že se z ní stává dokonalý inkubátor a možná i loviště pro psychopaty?

A ještě vtip, který se mě pobavil:
Dva podnikatelé s kufříky jdou po ulici:"Zkrachovali jsme, ale jenom morálně," říká jeden. "Zaplaťpánbůh," odpovídá druhý."

Trochu mi vadilo, že se některé informace neustále opakují, mnohem víc se mi líbila kniha od našeho neuropatologa a spisovatele Františka Koukolíka "Vzpoura deprivantů", ale i tato knížka určitě stojí za přečtení.

Clamera
01.12.2018 5 z 5

Velmi zajímavé čtení od renomovaného odborníka, jenž sestavil oficiální škálu psychopatie, která se používá pro diagnostiku této poruchy osobnosti. Problematika je poutavě a srozumitelně představena i laikům (pro ně je kniha primárně určena).

hu_87
06.09.2018 5 z 5

Super knížka. O psychopatech je zde napsáno mnohem víc zajímavostí, než čekáte. Bohužel často se autor opakuje.

iceVS
24.05.2018 5 z 5

Že je kniha skvěle napsaná, o tom není pochyb. Že je to úžasné odborné pojednání, to také nelze zpochybnit. A kdo to zažil v reálu, má husí kůži z toho, jak moc to sedí. To se prostě musí zažít.

Motak666
14.02.2018 5 z 5

Trochu depresívny konec o bezmocnosti zmeny psychopata v člověka.

Otto von Pluto
22.12.2017 5 z 5

Vědecko-popularizační kniha poutavě předkládající dosud známé informace (©1999) o lidských predátorech a parazitech společnosti, o psychopatech. Pokud jste někdy seděli v zaplněném kinosále pro více než sto lidí, je poměrně jisté, že tam minimálně jeden takový člověk seděl s vámi… Nejen proto knihu doporučuji přečíst.

Jacck
02.08.2017 5 z 5

Kniha o psychopatech mezi námi. Psychopata si lze představit jako sociálního predátora, který druhé lidi využívá jako svou kořist a nebere si žádné servítky ani ohledy na tom, zda jim ublíží. O psychopatech se říká, že nemají svědomí. Hloupí psychopati končí za mřížemi s diagnozou disociální porucha osobnosti, inteligentní psychopati se naučí kamuflovat jako chameleoni a díky svému "drajvu" a touze po moci to často dotáhnou do mocenských pozic - mezi manažery, právníky, lékaře či do politiky. Robert Hare je jedním ze světových expertů na psychopaty a napsal už několik knih, je autor PCL (psychopathy checklist) - diagnostického nástroje, který se používá ve vězení k diagnostice psychopatie

micha-ella
27.05.2017

Téma, které mě od mých studií velmi zajímá. Vždycky jsem si myslela, že když člověk vědomě koná zlo, dělá to pro nějaký svůj prospěch. Jak se s tím ale srovnává ve svém vlastním svědomí?