Bez tebe
Pavel Růžek
Soubor povídek Bez tebe navazuje na Růžkovy knihy Bez kůže (dybbuk, 2010) a Bez růže (dybbuk, 2011). Autor zde opět provází čtenáře drsnými a drásavými peripetiemi svého osudu. Vzpínáme se marně osudu, tomu hroznému industriálu okolní krajiny i své duše. Vzpínáme se, tunu neutáhneme, musí nám stačit metrák. Jak hledat smysl v tom prohraném, posraném životě? Možná pomocí alkoholu. Tím, jak alkohol v člověku mění vědomí, v něm spouští mechanismus prozření, který mu umožňuje vidět věci jinak — aspoň u někoho. Je ale nutné mít aspoň smysl pro humor. Nejsme bohužel střízlivě romantičtí, buď se propadáme, nebo se vznášíme. Chodíme s nosem nahoru a s očima dolů, uzavřeni v sobě jako v tmavé láhvi. Když píšeme, nečerpáme přitom z nějaké čiré studánky, abychom po dopsání museli čekat, než se pramen zase naplní. Máme žumpu pořád plnou.... celý text
Přidat komentář
Tak to je sakra dobré. Jednoduché, přímočaré a přesto neskutečně poetické. Doporučuji a jdu víc bádat o autorovi, škoda, že tu pobyl tak krátce...
Nevím ani vlastně, co napsat.
Byla to jízda, syrová, vtipná,smutná.Díky tomu, že je to skutečnej příběh, to mělo svoje kouzlo. Člověk asi pochopí víc, až knihu přečte.
Tohle dílo mě tak chytlo, že už pomalu dočítám i předchozí díl - Bez kůže.
Doporučuju,víc ať každej posoudí sám :)
Štítky knihy
rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
2010 | Bez kůže |
2011 | Bez růže |
2022 | Bez tebe |
1989 | Mistr světa |
1987 | Obyčejný ráj |
Nejdřív jsem si myslela, že mě ani dílo nebude bavit.
Nečtu knihy tohoto typu, nedokážu se ve většině případů vyrovnat se syrovostí, se kterou jsou některé části díla úzce spjaté.
Ale v těch nejvíc „pudově nízkých pasážích jsem nakonec objevila jakési kouzlo.
Četlo se mi to nakonec skvěle. Až mě mrzelo, že už je konec.