Bezbožník
Laura Carlin
Píše se rok 1831 a v temných londýnských uličkách neustále beze stopy mizí muži, ženy i děti. Bezbranní chudáci, kteří se tak záhadně ztrácejí, však nemají nikde zastání. Z chudinské čtvrti pochází i Hester Whiteová a tato chytrá mladá žena se za každou cenu snaží odtud dostat. Když se řízením osudu dostane do šlechtické rodiny Brocků, nabízené příležitosti se chopí a doufá, že ji čeká lepší život. V jejím snažení jí pomáhá velmi inteligentní a trochu tajuplná Rebeka Brocková. Hester záhy zjistí, že minulosti se člověk jen tak nezbaví, a tak se i s Rebekou zapojí do krajně nebezpečného pátrání. Jak se ženy snaží najít pravdu, překročí veškeré hranice a proniknou do nejtemnějších koutů, kde číhá něco tak zvráceného, co si ani nedokázaly představit…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2018 , BránaOriginální název:
The Wicked Cometh, 2018
více info...
Přidat komentář
Zase takový "horor" to tedy nebyl, ale pomohlo by tomuto příběhu mít tak o padesát stránek méně.
Neni to nejlepší Roman, jaký jsem kdy cetla, ale vůbec nechápu, za co je tak praniřovaný. Příjemný sloh, svižný dej, neprohlédnutelná zápletka, nečekané zvraty..... za mě dobrý :-)
Opravdu historický román to není, jak je napsáno na obálce. Řekl bych, že je to taková směs obsahující detektivní zápletku, trocha chmurných popisů Londýna jako od Dickense a na závěr něco zamilovaného.
Celkem se mi kniha četla dobře, akorát jsem celou dobu četby a vlastně i po dočtení přemýšlel nad jejím názvem. Kdo byl vlastně ten bezbožník, a nebyli to bezbožníci a proč, když tato kniha je o všem možném, jen ne o náboženství a o náboženských zásadách.
Další věcí, která mě zarazila, jak všichni kolem Hester (kromě Rebeky) měli máslo na hlavě a nebyli tací jak se tvářili. Trochu mě to připomíná jednu hru Járy Cimrmana ve stylu "A ty nejsi můh otec, tatínku". "Ne nejsem a neříkej mi tatínku". Těch tajemství je tam až nějak moc, až ztrácejí souvislost.
Škoda že autorka neuzavřela knihu tragicky, protože happy end opětovného shledání, přiblížil příběh k frašce.
Řekli jste si někdy, že jste utratily zbytečně peníze za hloupost? Věřte, že neutratili.
Knihy si vybírám víceméně dle toho, jak mě zaujme obal, následně obsah knihy. Obal je tajemný, kniha slibuje viktoriánskou Anglii ( tu si mimochodem vůbec neužijete) a záhadné mizení osob, tudíž jsem neváhala.
Kniha se ze začátku čte svižně, i když po 50 strankách odhadnete kdo je padouch, pak příjde to "ale" - zdlouhávé popisy činností, které se často opakují (např.: chůze přes město z bodu A do bodu B, při které se nic nestane, je popsána na stranu a půl).Poté se v ději zaseknete na jednom místě, který po pár desítkách stránek opět pomalu rozjíždí.Opět se vrháte do děje, ale začnete si pomalu ale jistě říkat, "co to do háje čtu?!" Pak se děj zase sekne, vy se stále nudíte, dokud se ke konci knihy nezačne něco dít - samotné rozuzlení děje, vyřešených na pár stránek, ve kterém se není možné ani pořádně zorientovat.
"... a proniknou do nejtemnějších koutů, kde číhá něco tak zvráceného, co si ani nedokázaly představit…" - zvráceného ano, ale takovým dívným způsobem, který příjde nechutný i silným povahám a spíš vás to odradí dočít do konce.
Přiznám se, že jsem často stránky ke konci jen letmo přelétla.
Knihu rozhodně nedoporučuji, ani kdyby byla zadarmo. Prozatím mě žádná kniha takto nerozčílila.
Rozhodně jsem čekala více. Brala jsem to "rychločetbou". Začátek, který mě nenadchl, prostředek, abych věděla, jestli má cenu číst dále a pak konec, abych věděla, jak to dopadne. Mám ráda historické romány i detektivky, ale toto spojení mi prostě nesedlo.
Temný Londýn plný bídy a na jeho pozadí se odehrává historický román se sladkou detektivní zápletkou, jejíž hrdinky jsou dvě ženy, které k sobě zahořely láskou.
Jistě jsem od této knihy čekala víc, miluji historické romány, ale na kapku lepší úrovni. Jinak byl příběh docela čtivý, důkazem je to, že jsem statečně dočetla do konce :-)
Škoda, že jsem se o autorce víc nedověděla. Zajímalo by mě, jak vypadá "spisovatelka", která píše něco takového. Ze záložky na knize jsem pochopila, že ji to nebavilo ve škole, nebavilo v bance a že mají doma hodně knih. Vypadá to, že oč ví méně o životě, o to víc má o něm načteno. Kdyby byl Bezbožník v kategorii parodie, pak bych ho mohla vzít na milost a dát i přes toporný sloh a mizernou slovní zásobu aspoň jednu hvězdičku. Jenže knížka je spíš k pláči a podivení, kdo všechno si dnes o sobě říká spisovatel. Strašné, strašné. A to prý není její poslední kniha!!
Sebepěknější kulisy na velkolepou podívanou nestačí, pokud jsou výkony herců podprůměrné. A to stejné můžu říct o jakémkoli literárním žánru. Možná kdyby se Bezbožník ocitnul v sekci šestákových románů, byla bych ochotná se na něj dívat shovívavěji. No, vlastně ne, protože bych po něm nesáhla. Na světě je tolik skvělých autorů a knih, že plýtvat časem na brak jednoduše nechci. Tady jsem se sekla. A jediný důvod, proč jsem knihu dočetla byla zvědavost, zda je autorka skutečně tak sebevědomá, že tuhle pitoreskní předvídatelnou hovadinku předkládá na trh i takovým čtenářům, kteří zažili jak slovní tak příběhově skvěle vymyšlený balet klasiků detektivek Aghaty Christie, Daphne du Maurier nebo Sira Arthura Conan Doyla.