Bezdomovcem snadno a rychle
Vítek Formánek , Josef Jambora , Eva Csölleová
Bezdomovce dnes potkáváme v každém městě téměř na každém kroku. Jsou součástí naší společnosti již 30 let. Ale co o nich obyčejný občan ví, kromě toho, že po něm chtějí „drobáky“ na alkohol? Tato kniha je syrové a upřímné vyprávění bezdomovce, který žije na ulici 19 let. Chtěl žít obyčejný život, ale parta a kolegové v práci ho přivedli k alkoholu, kterého se pak už nedokázal zříct. Když přišel o práci a zradila ho přítelkyně, zůstal na ulici sám. Ve svém příběhu nám vysvětlí, jak to funguje ve společenství bezdomovců, jak mají rozdělené funkce, aby zabezpečili svoje životní potřeby. Zavede nás do squatů, kde také funguje hierarchie a systém. Odhalí nám své pocity, když poprvé musel žebrat o peníze nebo jíst jídlo z koše a kontejneru. Poodhalí tajemství jízdy na černo a krádeží v supermarketech. Podělí se s námi o zážitky z hudebních festivalů, návštěv záchytek, nemocnic, úřadů a potravinových bank. Nabídne nám svůj pohled na pravidla v azylových domech a jiných sociálních službách a na to, jak by se mělo jednat s těmi, kteří zneužívají sociální dávky a jen natáhnou ruce pro další. Vysvětlí nám, po kolika letech již není možný návrat z ulice do běžného života. Představí svůj návrh na částečně vyřešení bezdomovecké situace ve svém rodném městě. Poté, co mu dal doktor tři roky života, přestal pít a snaží se najít klidné místo, kde by se důstojně dočkal konce. Není to sebelítost a nadávání na společnost, je to vyprávění až na dřeň, bez obalu a bez rukavic, kterému nechybí humor a ani sebereflexe.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla v rámci mé práce a musím říct, že jsem nebyla v překvapená, ani nic jiného, jelikož o této problematice leccos vím, ale nahlédnout pod pokličku bezdomovce na ulici a udělat si obrázek o tom, jak to "venku" funguje, by měl každý, kdo s těmito lidmi pracuje nebo se o jejich problematiku zajímá. Nicméně je to jedna z knih, která mě ani tak nepřekvapila, ale upřímnost, se kterou je psaná, je příjemná.
Zajímavé téma, kniha jinak průměrná. Josef Jambora je člověk, který hledá viníka - v jeho případě (a netvrdím, že to tak musí být u všech bezdomovců) ale platí - každý svého štěstí strůjce. Chvílemi mi kniha přišla jako "oslava bezdomovectví" (volnost, užívání si, jízdy na festivaly...). Josef Jambora si tuto cestu sám vybral. Měl předpoklady k tomu žít lépe - ty však nechal lehkomyslně proklouznout mezi prsty.
Kniha se mi celkově líbila. Sice je to příběh jednoho člověka z mnoha, který je dlouhodobě bez domova, ale popis jednotlivých situací, které prožil, navrhované nápady co by se dalo vylepšit v sociálním systému, co tam nefunguje, co je zbytečné... na mě kladně zapůsobilo - proč to nezkusit :)
Kniha mi přišla otevřená a upřímná a myslím, že lidem, kteří nepracují v sociálních službách může opravdu a nefalšovaně ukázat jak "to tam venku" chodí...