Cesta
Otakar Pospíšil
Bezejmenná série
1. díl >
První díl fantasy ságy plné dobrodružství, přátelství a lásky. Hlavní hrdinové, jejichž síla spočívá ve vzájemné podpoře, objevují řešení nesnází i krásy života. V zemi zvané Aseytasia se čtyři jednomyslně zvolení vydávají hledat poutníka, jenž vidí dál než obyčejní lidé. Ten se zdá být jediným, kdo jim může poradit, jak ochránit život v zemi pustošené soubojem dvou nesmiřitelných draků. Poutník je mimo jiné i stavitelem mostů, a to nejen mezi břehy, ale také mezi lidmi. Na dobrodružné výpravě dodává družině odvahu čistá láska a skutečné přátelství. Za pomoci poutníka se Horal, Jakub, Lovec a Modrooká snaží pochopit sílu lásky k přírodě a odhalit tajemství života. Jsou ale jejich zkušenosti, prožitky a poznání skutečné? Nebo jsou to jen krásné výplody světa fantazie?... celý text
Přidat komentář
Tato kniha v sobě nese velké poselství.
Příběh se četl dobře a vede k velkému zamyšlení, je vidět, že si autor vyhrál.
Kniha je plná věcí, které čtenáře nutí přemýšlet nad sebou samým, a to je dobře.
Bohužel, co mne dost zklamalo byly stejné charaktery postav. Všichni byli velmi milí a úslužní, nebyl tam vlastně skoro žádný pořádný záporák. Všichni měli stejný styl hovorové mluvy, což mne po čase trochu iritovalo.
Kniha si zaslouží dostat šanci, ale čtenář musí trochu přimhouřit oči.
Mne se příběh líbil, styl vyprávění byl skvělý a já si to užila.
Epické fantasy, obzvláště s tématem putování, výpravy, mám načtené opravdu hodně. V prvé řadě je třeba říct, že kniha přinesla něco trochu jiného, než by čtenář v žánru čekal. Už kvůli tomu, že svět, až na dva bojující draky a jeden prvek k tomu, působí dosti mírumilovně, smířeně, velký důraz je v něm kladen na přírodu a vztah k ní, což je zároveň i nenásilný apel pronikající do reality. Svět je prodchnutý atmosférou lehce duchovní, ale ne ve smyslu víry, spíš nadhledu, odstupu.
Příběhem provází hned několik postav, nejen ti zmínění v anotaci, ale i další. Každý charakter je jiný, vynikají v jiných schopnostech. Z jejich strany se do knihy dostává humor, emoce, ovšem vzhledem k celkové výstavbě je to občas trochu na sílu. Ocenila bych větší rozpis jejich charakterů než jak vypadají a co mají na sobě, ale věřím, že na jejich rozvoj dojde v dalších dílech.
Celkově je příběh jednodušší, myslím v tom smyslu, že je vcelku přímočarý, bez napěchování mnohých dějových odboček: několik se jich objeví, ale putování za cílem výpravy si ponechává hlavní slovo.
Kniha ke psaná čtivě, příjemně, ovšem možná až trochu honosně; to se dostává do kontrastu s hovorovými promluvami postav (v nichž není nouze o hovorové koncovky): postavy mluví všechny vesměs stejně, způsob jejich vyjadřování je necharakterizuje.
Svět příběhu přináší velký potenciál: při čtení této knihy je určitě třeba pamatovat na to, že se jedná o první knihu vícedílné série, tudíž svět a příběh spíše otevírá a připravuje na to, co teprve přijde.
Příběh, který má poslání. Záleží na čtenáři, jak si to vyloží.
Je to příjemně odpočinkové. Děj se čte krásně. Je plynulý, čtivý a zajímavý. Popsaný svět i jak funguje její přírodní magie.
Jednou jsem už měla knihu možnost číst, ale teď jsem ji četla ve finální formě, proto tu chci být nejvíce upřímná.
Určitě kniha navazuje na další díl, který doufám, že autor napíše. Příběh o dracích, kteří ohrožují lidský svět, známe mnoho, ale tenhle má v sobě to jedinečné kouzlo. Hlavní postavy byly propracované a dokonce měli svojí minulost, kterou jsme se mohli dozvědět.
Krásný vymyšlený svět. V knize naleznete i mapu, podle které se dá skvěle orientovat.
(SPOILER)
Bezejmenná cesta není klasická fantasy a není pro všechny. Pokud čekáte pořádně propracovaný svět s hlubokými postavami a pořádným dějem, pak knihu zase odložte.
Tohle je příběh s posláním, které ne každý pochopí. Kniha je napsaná zvláštním stylem. Je v ní kladeny velký důraz na soužití s přírodou, víru v lásku a vzájemné porozumění. Místy to bylo až zbytečné přeslazené, ale proč ne.
Co mi ale opravdu vadilo, bylo, že žádná postava neměla vlastní osobnost. Všichni mluvili a smýšleli stejně - jak přes kopírák. Dále se mi nechce věřit, že by ve světě lidé zanechali vzájemných sporů, byli ke všem přátelští, přistupovali ke všemu s porozumněním a dokázali se na všem shodnout. Prostě jak na obláčku.
Putování čtveřice bylo místy skvělé (např. boje se zbloudilými), místy nezáživné. Naopak jsem si oblíbila výrazy "norn" a "leighiše". Souboje draků byly taky skvěle napsané (draky naprosto miluju!).
Z Bezejmenné jsem si odnesla hodně a některé věci mě k mému překvapení zarazily a do teď o nich přemýšlím. Kéž by víc lidí smýšlelo tak, jak autor.
Jak to tak vidím, myslím, že by v dnešní době každý potřeboval potkat Poutníka, aby do něj vlil kapku naděje na lepší budoucnost..:)
Co mě ale zarazilo, byly přechodníky. Někde byly dobře, pak zase tucetkrát špatně. Dále opakování slov, občas přehozený slova, zbytečně předlouhé popisy, které by prospělo proškrtat (například popisy postav, při tom jsem trpěla - Modrooká měla snad 4 celé stránky!)
Je to hrozná škoda, protože to ubírá na celkovém dojmu.
Konec byl dost otevřený, takže jsem zvědavá na další díl.
Cesta
Kniha je slabá a jen silou vůle jsem se prokousala na konec.