Bezhvězdné moře
Erin Morgenstern
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453247/bmid_bezhvezdne-more-Hxy-453247.jpeg
4
153
153
Zachary Ezra Rawlins je naprosto obyčejný mladík, který vede poklidný studentský život ve vermontském univerzitním kampusu. Vše ale změní jediná návštěva knihovny, při které Zachary na zaprášené polici objeví zvláštní knihu. Bez dechu obrací stránku za stránkou, uchvácený osudy nešťastných milenců, sběratelů klíčů a bezejmenných akolytů, když vtom narazí na něco nečekaného – na příběh z vlastního dětství. Prapodivná kniha mu nedá spát, a tak se rozhodne odhalit její tajemství a sledovat tajuplné stopy v podobě včely, klíče a meče. Cesta plná dobrodružných zvratů ho postupně přivede na maškarní večírek v New Yorku, do tajného klubu a podzemní knihovny, ukryté hluboko pod povrchem země. To, co Zachary objeví, ovšem není jen podzemním útočištěm knih a jejich strážců – je to domov ztracených měst a moří, milenců, kteří si pode dveřmi a napříč časem posílají láskyplné vzkazy, a dávno zapomenutých příběhů vyprávěných uctivým šepotem. Setká se s těmi, kdo tajnému archivu obětovali zrak i jazyk, ale i s těmi, kdo jej naopak chtějí zničit. Spolu s Mirabel, nebojácnou ochránkyní tohoto světa, a Dorianem, pohledným mužem, jehož věrností si nemůže být nikdo jistý, navštíví klikaté tunely, temná schodiště, přeplněné taneční sály i sladká pobřeží kouzelné říše a odhalí pravou podstatu svého údělu.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2020
,
Argo
Originální název:
The Starless Sea, 2019
více info...
Přidat komentář
Bezhvězdné moře vlastním už od vydání a jsem moc ráda, že jsem se k němu konečně dostala, protože jsem netušila, jaký skvost doma mám.
I když jsem knihu měla v uších a poslouchala jsem příjemný hlas Dany Černé, zážitek z tak překrásně napsané knihy mi to nezkazilo. Naopak si myslím, že audio verze mi prospěla, protože:
a) tohle je tak zamotaný příběh, že bych se čtením upřímně někdy bojovala,
b) je to pořádná bichlička, která by se na cestách vážně pronesla,
c) není nad relax se zavřenýma očima, když si v hlavě představujete dlouhou pouť k Bezhvězdnému moři.
S tak kouzelně vyprávěnou knihou jsem se dlouho nesetkala. Erin Morgenstern si hraje se slovy a mně se ten jazyk moc líbil.
Hlavní roli tu hrají knihy a příběhy, které se odehrávají v dalších příbězích. Není to zas tak odpočinkové čtení a určitě není pro každého, ale já se do tohoto příběhu (i do těch ostatních ukrytých) zamilovala.
#spoluprace @audioteka_czsk
Moru chýbali hviezdy, knihe zmysel a mne zdravý rozum, keď som sa to rozhodla čítať.
Je to taková pohádka, ale chytrá a já se bavila moc. I když poslední čtvrtina knihy byla slabší a milostné linky těžko uvěřitelné. Moc se mi líbila přiznaná inspirace jinými knihami i literární odkazy.
Jak dopadla kniha, která mě zaujala pouze obálku a nikdy jsem o ní neslyšela. Neskutečně jsem se na knihu těšila. Byla zajímavě propletená příběhy. Někdy mě až udivovalo, jak to autorka zvládla. Jednou jsem se v tom ztratila, protože jsem to déle nečetla a není to úplně kniha na dlouhé odkládání.
Jdeme na plusy
+ Zajímavé propletení všech příběhů v celé knize
+ Napínavé části
+ Zajímavě vystavěný svět
+ Skvělý jazyk knihy
A teď jdeme na mínusy
- Někdy strašně dlouhé a zbytečné pasáže, které nesedli do děje.
- Konec uspěchaný, ale přesto by kniha snesla méně stránek
Snad příště u další recenze Vaše Lucka. Ld
Moc krásná kniha, která mě nejspíš bude bavit ještě několikrát. Poprvé jsem ji spíš hltala a užívala si všechny ty popisy, příběhy v příbězích a nápady, nad nimiž jsem žasla. Při druhém čtení jsem se snažila soustředit, vyvozovat, dešifrovat... Objevila jsem další a další věci, které mi napoprvé unikly - a jsem si jistá, že to tak bude pokaždé, když se do knihy pustím. Určitě tohle dílko není pro každého, myslím ale, že koho jednou okouzlilo, ten na něj jen tak nezapomene.
Zajímavá kniha. Její začátek mě úplně pohltil, bylo to krásné a úžasné. Říkala jsem si, po dlouhé době parádní knížka. Jenže ve druhé třetině se to nějak zlomilo a bylo to příliš snové, neuchopitelné, jakoby rozmazané.... Nevím, jak lépe to popsat. Závěr nešel jen tak ukončit, musela jsem příběh dočíst. Po úplném konci mám rozporné pocity, jestli se mi to víc líbilo nebo jsem celou dobu četla "jako ve snu".
Obvykle mne nelinearita příběhů v knihách spíše štve, ale tady v kombinaci se snovým magickým realismem to dívalo smysl. Položit se do proudu obrazů a nechat mysl skládat si ty střípky skládat jako mozaiku a pokaždé se znovu divit, jaké obrazy fantazie nalézá a vykresluje. Tohle byla knížka ze které se člověku nechce vystupovat a nakonec vlastně ani nemusí, všechny ty načrtnuté příběhy může dál nechat se rozvíjet ve snech a fantaziích. Byla ještě lepší než noční cirkus. Zkrátka mám zase další oblíbenou autorku.
Titul vypráví příběh Zacharyho Ezry Rawlinse, který je knihomol jako mnoho z nás. Jednoho dne v knihovně narazí na zvláštní knihu. Začte se do ní a zjistí, že se v ní vyskytuje příběh o něm. Brzy se stane knihou posedlý a jelikož touží po dobrodružství, rozhodne se přijít na to, jak daný příběh vznikl.
Stejně jako Noční cirkus ani Bezhvězdné moře nebude tím pravým pro každého. Je plné magického realismu a není lehké všemu ihned porozumět. Největší problém vidím v tom, že na začátku toho moc nevíte a musíte se k těm hlavním informacím dočíst. Když tomu ovšem dáte čas a dovolíte si vstoupit do tohoto kouzelného světa, najdete se v obklopení knih, tajemných pokojů, hádanek, pirátů a koček. Spousty koček.
Titul je vhodnou volbou pro milovníky literatury. Jazyk vyprávění Erin Morgenstern je vskutku nádherný a líbí se mi způsob, kterým vzdává hold tradičním pohádkám. Hlavní hrdina je sympatický, což je vždy ku prospěchu, a během čtení si jej snadno oblíbíte. Záhada doprovázející děj je prvoplánová, ale velmi dobře funguje.
Pokud se rádi ztrácíte ve stránkách fantasy románů, tento by vám rozhodně neměl uniknout.
Mám rád magický realizmus, keď sa autor nenechá spútať časom a fyzikou. Tiež som mal problém sa zorientovať, čo je hlavná dejová línia a čo poviedky, ktoré dokresľujú metafory, ale to môže byť aj audio formou, čo nebude ten najtransparentnejší spôsob pri tomto žánri. Celkový pocit je zapatlaný od medu, na môj vkus by to chcelo trochu osekať, ale verím že Ezra a Dorian si nájdu u nežnejšieho publika svoje zastanie aj v tejto podobe. Je to ten druh kníh, s ktorou sedíte v kaviarni s obchytaným obalom a desiatkami poznámok k diskusií s kamarátmi.
Tak ráda bych se zamilovala, ale není mi přáno.
Včela, klíč, meč? Odpověď zní: koruna, srdce, pero. Jo, jo, přesně tak praštěné to je.
Mám ráda surrealismus, přečetla jsem Aragona i Nezvala a líbilo se mi to. Tak v čem je v případě tohoto díla problém?
Autorka skvěle zvládá dvě věci, které miluju – popisy tak barvité, že čtenáře okamžitě vtáhnou do newyorské kavárny stejně jako do fantaskní krajiny. A následně tkaní pavučin mysteriózních záhad.
Jenže na druhou stranu selhává v jiných důležitých věcech. Dějová linka byla roztříštěná mezi spousty pochybně souvisejících odnoží, navíc servírovaných ve formě povídek. Celý obraz se skládal k uzoufání pomalu a kostrbatě. Hádám, že kdybych se vzchopila a přečetla si těch téměř šest stovek stránek znovu, možná by mi to dalo i smysl. Jenže děkuji, nechci.
Rozhodně mě neláká znovu absolvovat nudnou a škobrtavou cestu s bezkrevnými, papírovými postavami. Autorka je dokázala skvěle popsat, nezvládla jim už ale vdechnout život. Jejich osudy mě nezajímaly, když jsem je opustila, nic mě nelákalo se vrátit, když už jsem se vrátila, kvůli zmatené struktuře děje jsem vždycky zapomněla a zpětně pátrala, jak se kde kdo ocitl, co tam vůbec pohledává a kam směřuje. BTW Kat několik let marně hledala Zacharyho, ovšem ten si na ni jedinkrát nevzpomněl. Takže přátelství velmi pomýlené a nevyvážené. Proklamovanou lásku jsem ani jedné z mileneckých dvojic nevěřila. A tak dál.
Bylo to dlouhé, příliš zamotané, všude se povalovaly usekané ruce, fujtajbl, ale nejhorší závadou pro mě byla emocionální prázdnota. Do toho mišmaše by se ani nic hlubšího nejspíš nedostalo, efekt byl pro autorku zjevně důležitější než hloubka. On totiž dojem hloubky se dá vyvolat i zrcadly postavenými proti sobě, víme? Ale tady mi všichni hrdinové zůstali ukradení, dramatické situace, které měly vyvolat nějaké citové záchvěvy, vyzněly do ztracena.
Nakonec jsem u toho obludně dlouhého textu vydržela jen kvůli poetickým obrazům a opravdu krásnému jazyku – poklona paní Lexové. I když i ona miluje srkání a usrkávání, ach jo.
Takže vítězí zmatenost a tajuplnost, která si úspěšně hraje na hloubku a smysl. Jako by laskaví čtenáři zapomněli, že opravdu geniální věci jsou… jednoduché.
Ešte nikdy som si počas čítania knihy nepredstavovala všetky možné konce, ktoré moja fantázia bola schopná odhaliť, ako práve pri Bezhviezdnom mori (a netrafiť takmer nič zo svojich predstáv...!). Myslela som si, že ma po niekoľkonásobnom prečítaní Nočného cirkusu už nič neprekvapí, ale Erin mi opäť dokázala ako veľmi bol môj úsudok nesprávny...
Očakávala som niečo snové, magické a tajomné ako v Nočnom cirkuse a presne to som aj dostala. Nočný cirkus sa odohrával v čiernej a bielej farbe a Bezhviezdne more bolo zase prevažne v zlatej medovej.
Bolo pre mňa zo začiatku ťažké orientovať sa v príbehu, autorka rozbehla veľa rôznych dejových a časových liniek, navyše kniha bola popretkávaná krátkymi rozprávkami, ktoré zdanlivo nesúviseli s príbehom. Až neskôr začalo všetko do seba zapadať.
Na tejto knihe sa mi na nej najviac páčila jej atmosféra, to tajomno, fantázia, Morgensternová píše tak, že si musím všetko predstavovať vo fantastických obrazoch. Chvíľami som myslela na to, aká by to bola bomba, keby to bol film.
Hlavné postavy sú veľmi sympatické, najmä Zachary, syn veštice, študent, čitateľ a gamer.
Rozporuplné pocity. Prvních asi 95 % knížky je naprosto geniálních, zvolený nelineární styl vyprávění i jazyk, kterým je to psáno, mi dokonale sedl, vypisovala nebo fotila jsem si oblíbené pasáže - a že jich nebylo málo - a hodlám si to stoprocentně přečíst znovu. Příběh je podle mě naprosto strhující a má tolik vrstev, tolik metafor a paralel... je to příběh o příbězích, pocta příběhům, pocta vyprávění, psaní, hraní příběhů, takže ideální pro knihomoly... Knížka mi byla doporučena jako něco, co mě inspiruje a motivuje více číst, a musím říct, že zafungovala dokonale.
Bohužel, konec mě zklamal, přišel mi nedotažený, spláclý dohromady narychlo a na sílu, ne všechny otázky jsou zodpovězeny a ne všechny příběhové linie uspokojivě uzavřeny. Za to -1 hvězdička, ale možná si to po dalším přečtení rozmyslím. Děje se tam toho tolik, že to možná najednou všechno ani pojmout a pochopit nejde.
Navzdory mírnému zklamání ze závěru hodlám knížku doporučovat ostatním, protože mi prostě přijde krásná. Rozhodně si místo mezi mými oblíbenci zaslouží i tak.
(četla jsem v originále)
Asi tak do třetiny jsem si říkala, že je to dost neotřelý příběh a zajímavý, jenže postupem času se příběh víc a víc zamotával a zamotával a bohužel ani na konci jsem tak úplně nepochopila pointu. Postavy mi byly nesympatické a celkově kniha vyzněla tak naprázdno...
Moc se mi líbili "pohádky".
Je to něco podobného jako u Nočního cirkusu - velké wau na začátku, ale někdy je méně prostě více.
Moje první seznámení s autorkou. Opět si nechávám odstup od napsání dojmů a když se ohlédnu zpět- vidím jen zmatek, obrazy, chaos, nepřehlednost, labyrint knih a postavy, které mají vícero identit. Knihy v knize. To je snad to jediné, co mě na tom bavilo. Příběhy, které sice s knihou občas souvisí, ale jinak se nachází v jiných knihách- úryvky na vytržených stránkách, příběhy a legendy...
Autorka má jistě velký talent pro tajemno. Ale její poetický styl plný fantazie na mě nefungoval, bylo mi nějak jedno, co se s postavami děje, neustále jen nějaké symboly včel, mečů atd..., které vše jen znepřehlednily.
Posledních 100stran jsem přetrpěl. Říkal jsem si, že když jsem přelouskal tolik stran, nevzdám to, třeba mě na konci čeká něco, co bude stát za to... To se nesplnilo. Podotýkám, že chápu, čím se kniha může čtenářům líbit. Je dobře , že si našla svoje obdivovatele... 2,5/5
Krásný začátek a především autorky fantazie a myšlenky jsou fantastické ale zlatý noční cirkus. V této knize jsem vlastně ani nechápala celou pointu a místy se dej táhnul. Jinak příběhy které se prolínaly s dějem krásně zapadly a dodali šmrnc akorát dej samotný byl ke konci na vlnách ovšem autorka je zcela jedinečná a pokud budou další knihy tato mě od nich neodradi :)
Noční cirkus se mi celkem líbil a začátek Bezhvězdného moře mi dokonce připadal ještě lepší (i když odkazy zrovna na Narnii či Pottera pro mne tedy nejsou a odkazy na hry už vůbec ne). Dokud šlo hlavně o knihy. Pak se ale autorka rozmáchla do šíře i dáli a rozhodila tolik vláken příběhů, více či méně, spíše méně zachytitelných a pochopitelných, od pohádek, bajek, balad, deníků, že se mi samotný Zachary (student nových médií na Univerzitě ve Vermontu) v tom prostě ztratil. Věštby, sny, představy, Soví král, magické dveře a klíče a samozřejmě samo podzemní moře.
Nejsem na pohádky, nikdy jsem nebyla, takže není divu, že tomu prostě neholduji, snažím se tomu všemu přijít na kloub, ale to přece nejde, takže u mne nakonec přetrvá nespokojenost a zneklidněnost, což asi/snad nebyl autorčin záměr. A samozřejmě je to neskutečně dlouhé, takže s knihou jsem se potýkala i fyzicky...
Prostě nekonečný meta- i mega-příběh, příběh v příběhu v příběhu..., a taky příběh příběhů.
Matně si vzpomínám, že Noční cirkus se mi tehdy moc nelíbil. A když z tohohle dělalo Argo veliký haló, tak jsem si stranou tiše říkala "pche". Nakonec jsem se musela skoro násilím nutit, abych Bezhvězdné moře nedočetla za jeden den.
Ano, možná má na tom lví podíl Zachary & Dorian, aluze na všechny možný díla (ale hlavně hry! Víc takových, prosím!) a příběhy v příbězích - mám takový krátký, ale vypointovaný, melancholický a "osudový" pověsti ráda, je to taková lidová slovesnost skoro. A je to zkrátka skvěle napsaný. Nakonec jsem ten "hlavní" příběh vnímala skoro jako okrajový, mnohem důležitější pro mě bylo, co se dělo "vedle". Tedy, vyjma dvojky Z&D, ta mi k srdci přirostla od začátku a naprosto.
Poslední ránou bylo, když autorka v doslovu poděkovala BioWare za mojí nejoblíbenější hru vůbec. Tady jsem prostě nemohla jít dolů ani o jedinou hvězdu.
Hned v úvodu zmíním, že fantasy není mým šálkem čaje a už vůbec ne, pokud se se jedná o využití motivu příběhu v příběhu. Proč jsem se tedy pouštěla do Bezhvězdného moře ptáte se? Protože Erin Morgenstern je autorkou jedné z mých nejmilovanějších knih – Nočního cirkusu. Ten jsem si oblíbila zejména pro tajemno, magično, lyrický jazyk a podmanivou atmosféru, a tak nějak jsem doufala, že něco podobného zažiji znova v případě její o osm let mladší knihy. Bohužel, nestalo se. Sama se divím, že jsem tuhle přes 500 stran dlouhou knihu vůbec dočetla, když už zhruba v první pětině bylo jasné, že to není nic pro mě. Celý příběh je velmi zamotaný, střídají se vypravěčské i časové roviny a byť ke konci samozřejmě dojde k propojení, celý koncept jako by postrádal určitou lehkost a vlastně i smysl. Anotace slibuje, že hlavní hrdina Zachary odhalí „pravou podstatu svého údělu“, buď jsem tedy nečetla dostatečně pozorně (což je možné, protože mě to prostě nebavilo) nebo jsem ignorant, ale já vlastně zaklapla knihu a v tu ránu nevěděla vůbec nic. Kromě toho, že mi nesedlo samotné téma, jsem bohužel postrádala (nebo si možná jen neuměla užít) i ony dříve zmiňované aspekty, pro které jsem si zamilovala Noční cirkus, a tak nemám v rukávu nic, za co bych dílo pochválila. Ač věřím, že si své čtenáře najde, já čtení považuji za ztrátu času, a to neříkám často…
Prosím zkrátit na půlku a ničemu to neuškodí a bude to mnohem lépe čitelnější. Jinak moc pěkně poskládaný a odvyprávěný příběh.