Bídné roky
Knut Faldbakken
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14891/bmid_bidne-roky-DPb-14891.jpg
4
179
179
Bídné roky série
Dvoudílný (první díl 1974; druhý díl 1976) vědeckofantastický román norského spisovatele zobrazuje budoucnost osmimilionového velkoměsta, nad nimž se vznáší hrozba hospodářského civilizačního zániku. Na trhu se vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku surovin objevuje stále více náhražkových potravin, služby fungují špatně nebo vůbec ne, ponížení, hrubost a surovost jsou pro obyvatele běžnou součástí života, všeobecná krize vrcholí. Bývalý architekt Allan Ung, jeho osmnáctiletá žena Lisa a pětiletý syn Boy odcházejí z města a usazují se ve starém přívěsu na obrovité skládce městských odpadků, stávají se robinsony na ostrově nakupeném ze zbytků umírající civilizace. Brzy nacházejí i přátele, stejné dobrovolné vyděděnce, jako jsou oni sami: bývalého doktora Fischera, který žije ve staré polorozpadlé vile na břehu zálivu, zamořeného chemickými odpady, obětavou a živočišnou děvku Mary Diamondovou a jejího příživnického ochránce Smileyho a nakonec i tajemnou dvojici „zahraničních dělníků“, Felixe a jeho němého bratra Run-Runa. Vytváří se svérázné společenství, řídící se vlastními nepsanými zákony, dokud i k nim nedorazí z umírajícího města zákony džungle.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1981 , SvobodaOriginální název:
Uår. Aftenlandet / Uår. Sweetwater, 1974
více info...
Přidat komentář
Vynikající kniha. Vzhledem k tomu, že se nejedná již o zcela moderní dílo s rychlou zápletkou a okamžitým uspokojením čtenářova očekávání, chápu některé negativní recenze. Nicméně se jedná o sondu do lidské přirozenosti, kde jsou místa i velmi temná. Faldbakken je odhaluje citlivě v kontextu příběhu mezilidských vztahů, které se mohou měnit v závislosti na vývoji společnosti a úrovni tzv. ekonomického blahobytu. V dobách krize a chaosu spolu drží lidé se silnými instinkty přežití schopní se poprat o svou existenci. Pro dnešního člověka často odtrženého od reality, kdy nás od podobné situace dělí "pouze" měsíční blackout nebo výpadek pitné vody, zajímavé téma na zamyšlenou...
Kniha je příšerně zdlouhavá a nezáživná. I ty akční situace jsem nedokázala pořádně prožívat, celá kniha pro mě byla prostě průměrná. Oceňuji vykreslení postav a samotnou vizi úpadku společnosti.
Ale celou dobu jsem měla problém představit si, co přesně v tom městě selhalo, a co se vůbec dělo s okolím. Ze začátku byl zmíněný venkov, který byl vykreslený v podstatě jako současný venkov, ale město už zažívalo zánik. Nešlo mi do hlavy, jak mohly tyto dva rozdílné světy existovat společně. Jak je možné, že ve městě byla o tolik rozdílá mentalita.
Krásná knížka, přečetla jsem několikrát. Moje srdcovka. Všechno, o čem čtete, se může stát.
Knihu jsem četla docela dávno, ale zůstala mi v paměti. Místy docela psycho, taková syrová atmosféra, na některé scény asi nezapomenu. Pamatuji si, že mi skoro žádná postava nebyla sympatická, jakoby ukazovaly, co špatného se v člověku může probudit v kritických podmínkách. Obvykle mi to vadí, ale tentokrát kupodivu ne. Závěr jsem trochu vytěsnila, myšlenka sice hezká, ale ke zbytku knihy mi to nesedělo a ve vzpomínkách moc nezůstalo.
No do prkený ohrady. Co to sakra jako má být? Přečetl jsem něco okolo 250 stran a dál ne, ne, ne. Tento velebrak zařazuji do kolonky "nedočteno", jako druhou druhou knihu v mém životě (první je Neuromancer) . Jenže narozdíl od té první, téhle už šanci dávat nehodlám. Stupidní děj a přiblblé dialogy. O co jako šlo? Udělám si dítě s patnáctiletou, přestěhujeme se na smetiště, přivydělávám si na benzínce, nemáme co do huby, občas si vrznu, je vedro, nemáme vodu, potkáme další santusáky. To je jak životopis morgoše Laca z Chomutova. Něco tak hrozného jsem ještě nečetl.
Budoucnost. Jen mám někdy pocit, že na nás již dosahuje. Četla jsem ji hned po vydání v češtině a teď jsem si ji pro listovala pro osvěžení a stále to stojí za to.
Slušná knížka, u které se úplně nepovedlo vytěžit maximum ze zápletky. Bylo slibně rozjeto, ale myslím si, že kdyby se neobjevila postava Beana, knize by to spíš prospělo a vůbec v druhé polovině jako by autor tápal, jak s dějem naložit. Musím ale ocenit, jak se nebál vypsat určité věci, které můžeme z našeho pohledu "společnosti dostatku" odsuzovat, ale naše kultura je nedostupný luxus pro prostředí, kde se bojuje o přežití.
Četl jsem tuto knihu v době, kdy u nás vyšla v češtině. Od té doby jsem ji přečetl ještě párkrát.
Líbí se mi natolik, že svoji přezdívku na DatabázeKnih jsem zvolil podle svoji oblíbené postavy z tohoto románu...
Kniha se dá sehnat na webu i jako e-kniha, zřejmě se dal někdo práci a naskenoval ji.
Nadčasové. Proto, až taková situace nastane (a to se dřív, nebo později stane) .. budu připravená.
Velmi dobrá a většinu času i hodně čtivá postkatastrofická kniha. Příběh je podán hodně realisticky a nemohu se zbavit dojmu, že takhle nějak by to jednou mohlo dopadnout...
Úžasná knížka, sice v některých pasážích zdlouhavá, ale určitě k zamyšlení. Vřele doporučuji.
Já se tedy rozhodně neztotožňuji s kladnými komentáři k Bídným rokům. Naopak. Musím říct, že tato knížka je podle mého dokonalý brak. Přečetl jsem skoro sto stran a musel jsem to odložit. Jestliže se má v nějakém příběhu stěhovat rodina z bytu ve městě do karavanu na smetiště, musí být k takovému extrémnímu kroku nastítěn věrohodný důvod. K tomu se ale autor vůbec nemá, pominu-li pár poznámek o smogu, špíně či nedostatku bytů. Děj knihy je hrozně jalový, události nedomyšlené, postavy (mladých manželů) jsou, nevím proč, bizarní. Faldbakken, zdá se, než dopsal jeden odstavec, zapomněl obsah předchozího. Jinak si totiž neumím vysvětlit proč se například Allan dal na architekturu kvůli "naléhání otce", přičemž o pár řádků dříve "si ji vybral, protože měl vždy vztah spíše k řemeslné práci." Co nemám rád je kýčovitý patos. Cituji:
"Vstal a zároveň si rozepínal košili. "Pojď." Ale ona byla lenivá a nechtělo se jí. "Tak pojď sem přece." Pochopila že v něm pracuje něco mocného, a už se nerozmýšlela, opatrně odhopsala těch pár kroků, aby se neřízla o ostré úlomky plechu a skla, kterých bylo na kopci plno mezi jiným odpadem a šrotem. Ležel a šeptal jí, objímal ji, nadýmal se a vrněl jak velké, mazlivé zvíře. A ona se pokoušela najít slova pro tohle nové, pro rozdíl mezi tím, co znala, a tím, co teď začíná a mumlala: "To je krásný....., krásný milovat se venku...., tak krásný..... A on si líně pomyslel, ukojený , ale někde v hloubi neklidný, že leží jak kočky na slunci, divoké nezkrotné, hebké a ladné, jedna přes druhou, jako "divoši", jako kočky v trávě, přesně jako... Potom znovu usnuli." Konec citace
Nezdá se vám to idiotské? Přiblble patetické? Ona i on líní, ale bylo to krásné, tak krásné... Leží tedy jako kočky nebo jako divoši? Milovali se nebo měl "on" nějaké zažívací problémy? To nemluvím o tom, že při této "romantické" scéně měli pětileté dítě někde dole mezi zase jinými odpadky - jak jinak na smetišti, že....
Umím se povznést nad morální zastaralostí tohoto "díla", kdy k apokalypse města vedou z dnešního pohledu směšně vykonstruované a zcela nerealistické důvody. Povznesl bych se i nad tím, že hodnoty lidí v době vzniku tohoto románu byly jiné, což se opět odráží v poněkud pitoreskních postojích hrdinů. Že tedy rozhodně není toto sci-fi dílko nadčasové, to bych autorovi neměl za zlé. Nemohu ale pominout nedostatky, které z Bídných roků dělaly nutně béčkovou knížku už v době jejího prvního vydání.
Když jsem knihu četl před třiceti roky poprvé, vnímal jsem děj jako apokalyptickou sci-fi, při jejíž četbě sice mrazilo, ale člověk se mohl uklidňovat, že je to jen smyšlenka a že civilizace má jistě dost řešení, aby podobnému vývoji zabránila. Dnes už si tím tak jist nejsem...
Pozn. k českému vydání: Jedná se vlastně o dva romány vydané jako jeden titul (Uår. Aftenlandet, 1974 a Uår. Sweetwater, 1976).
Docela děsivá představa budoucnosti.Četla jsem před mnoha lety,takže už bych nedokázala odvyprávět příběh jako celek,ale takový zvláštní pocit ve mně zůstal .Jako byc těch pár lidiček žilo na pusté planetě,přesto,že opak byl pravdou .
Takže nejlepší bude, když si knihu přečtu znovu,určitě stojí za to.
Četla jsem tuto knihu na střední škole a musím říct, že mi utkvěla v paměti do dneška. Tak zajímavě napsaná a také téma v období, kdy u nás vyšla - tenkrát tady nic podobného nebylo. V dnešní době by se tento příběh klidně mohl stát.....Dostala jsem se k jejímu přečtení ještě jednou a to v minulém roce. Díky za krásný čtenářský zážitek.
Mistrně popsaný úpadek společnosti. Chvilkami mrazí, ale potěší i radost hrdiny z drobných úspěchů !! Stará kniha, ale velmi dobrá, uvízla v paměti! Již nikdy jsem nečetla tak silné SF - snad kromě trifidů.
Kdysi to byla moje první post-apokalypsa. Byl jsem zcela uchvácen, až na obvyklý happy-end. Zase se odněkud vynoří skvělá civilizace, která spasí svět, resp. lidstvo. Nicméně vřele doporučuji.
Co se týče poznámky hankapimi, pak bych rád věděl, jak dlouho by asi příroda přežila, kdybychom se na ní všichni vrhli, topili dřevem, lovili v lesích (pokud by přežily první zimu). Řešení je opravdu jen ta skládka :-) Ovšem teď jdou do módy spalovny :-(
Autorovy další knížky
| 1981 |  Bídné roky |
| 1987 | Adamův deník |
| 2021 |  Soumračná země |
| 2021 | Sweetwater |
| 1989 | Glahnov príbeh |
Syrové, kruté a chvílemi až neuvěřitelné. Sice jsem to četla nadvakrát, ale stejně mě knížka hluboce znepokojila. Není to žádná "novodobá katastrofická romance", a přece mi přijde ten příběh napsán před 40 lety až příliš skutečný a proveditelný.
Nádherně zachycuje lidské zoufalství, touhu přežít a odhaluje i ty nejskrytější části osobnosti, které se všichni snažíme úhledně tutlat.