Bídníci
Victor Hugo
Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosette, které se ujal Jean Valjean a vychovává ji. Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1928 , Josef R. VilímekOriginální název:
Les Misérables, 1862
více info...
Přidat komentář
Chtěla jsem si ,,doplnit vzdělání", bohužel mě ale příběh moc neoslovil, fakt jsem snažila. Věřím, že nejsem ve správné životní fázi, kdy bych takový příběh dokázala ocenit, ale to nemění nic na tom, že je to jistě kvalitní literatura, proto 3*. Nicméně nejsem momentálně asi někdo, kdo by to dokázal docenit. Tohle pro mě byl krok vedle, ale to se zkrátka stává. Interpretace je ale velmi kvalitní.
Věřím, že až se k příběhu vrátím za několik let, tak se na něj budu koukat jinak.
Jedna z knih, ke které mě přitáhl a to doslova , můj tatínek. Nic nedbal na to, že jsem zrovna byla zamilovaná do Stanislava Rudolfa, podle něho mi četba románků pro dívky do života nic moc nadá. Osudy Jeana Valjeana zůstaly v mé čtenářské dušičce navždy a když jsem ji , jako dospělá dostala od otce k Vánocům i s věnováním , slzička ukápla a to nejedna. A dodnes je tato kniha ozdobou mé knihovny...
Takhle precizně vypracovanou knihu s pravdivou historií a dokonalým popisem charakteru lidí , kteří si svou nálož starostí, radostí, žalu ,bolestí a nadějí nesou celoživotně na svých bedrech-smekám před tímto dílem a jsem ráda, že jsem se nechala přitáhnout.
Být ničí(m). Ničit jej. Už ne. Budou (se) bít. Srdce(m) cídit. Budovat cit. Mimo chladné dlažby. Karavanu charakterů, synů sinavé ražby.
Knihu jsem četla ve svých gymnaziálních letech, ale nosím si ji uvnitř v sobě celý život. Příběh Jeana Valjeana osloví a vryje se do paměti každému čtenáři. Vynikající nadčasové dílo, od kterého se nelze odtrhnout.
panečku, to je kolportážní krvák pár excelánc! mastodont z dávných dob, kdy prostý lid za dlouhých zimních večerů nebyl vydán napospas dobrodiní nekonečných televizních seriálů, a tak chutě četl úctyhodné špalky. kompletní mizeráblové na svých zhruba 1200 stran (v češtině, ve francouzštině jako v jazyce neobyčejně užvaněném o dobrou třetinu více) potřebovaly 5 dílů, každý rozdělený na několik "knih" - svázané celé díly bylo luxusní zboží, méně zámožní si kupovaly jednotlivé "knihy" tištěné na novinovém papíře a neořezané, a každá kniha tedy musela gradovat nějakým za vlasy přitaženým zvratem, vynořením nějakého deusexmašíny nebo obživlou mrtvolou, aby nádeník utratil svůj v potu tváře vydřený groš nikoli za jídlo, bydlení, šaty nebo vzdělání, ale za další díl té nastokrát nastavované kaše. nutno poctivě dodat, že býti spisovatelem schopným takto zmámit dostatečný počet bídníků byla úctyhodná kariéra a zařazovala pisatele do vyšší střední třídy a zbavovala jej přízemních existenčních starostí - ale tento byl logicky placen "od normostrany" a stovka stránek věnovaná (například) bitvě u vátrlů (aby se tam mohl epizodně mihnout olupovač mrtvol a raněný právě povýšený plukovník) je od autora krutě racionální podlý zločin na chudých tkalcích a jejich hladových dětech.
škrtat škrtat a škrtat. čte někdo původního robinsona? nečte. čtou se rozumně upravená, zkrácená a převyprávěná vydání. mizeráblové si nic jiného nezaslouží. vyškrtá-li se z toho devadesát procent postav, dvě třetiny scén a upraví-li se nejvíce nervy drásající nesmysle, je z toho výborný scénář k romantickému filmu a vydá to na dva díly, každý půldruhé hodiny - jak již se několikrát úspěšně událo.
laskavý čtenář může srovnat s tolstého vojnou a mírem (podobný počet písmenek a stejná dekáda sepsání), který v porovnání s mizerábly pod náporem času nezesměšněl. ovšem tolstého nikdo ve skromných chaloupkách nikdy nečetl.
resumé: jedna hvězdička za Gabina a druhá za Venturu.
doplnění s odstupem: ne že by neuměl psát. některé scény jsou skvělé! třeba jak Jean Valjean svádí vnitřní boj zda jet či nejet k soudu s "dvojníkem", jak se Marius snaží smířit s dědečkem a další. škoda jen toho balastu okolo.
Moje absolutní srdcová záležitost. Ve všech zpracováních i filmových či muzikalových je tento příběh nádherný, ale kniha je kniha a žádné jiné zpracování není tak dokonalé, byť je kniha obsahově náročná.
(SPOILER)
Dočetl jsem poslední, pátou část Bídníků, která má název Jean Valjean podle hlavního hrdiny, a tedy celý veliký román Victora Huga (1802–1885) z roku 1862. Vlastně se v tom románu skrývá hned několik knih, a to nejen díky rozsahu (1470 stran), kdy pět částí, z nichž každá má zhruba tři sta stran, vydá za pět "normálních" knih (taky jsem si četbu dávkoval, každý měsíc jednu část), ale i proto, že je to dílo žánrově velmi rozmanité: v pozdně romantickém románu je spojena patetická sociální obžaloba s realistickým líčením dobových mravů, velká společenská freska má dobrodružný děj s řadou záhad, tajuplností, záměn, převleků, špehování a skrývání či až nepravděpodobných náhod a setkání, dramatické pasáže se tu střídají s lyrickými i úvahovými, s mravním patosem i humorem, postupy románu-fejetonu udržují čtenářovu pozornost v napětí, bohatý děj naopak zpomalují četné odbočky, popisy, výklady a úvahy na nejrůznější témata včetně třeba barvitého popisu bitvy u Waterloo, vlastně je to i román historický (děj se odehrává v letech 1815–1833).
(Spoilery) Pátá část vrcholí na barikádách v revolučním červnu 1832, kdy umírá mj. chlapec Gavroche; v podzemních stokách Paříže, kdy Valjean zachrání Maria a šlechetně se zachová ke svému pronásledovateli Javertovi, který nakonec, zahanben, spáchá sebevraždu v Seině; svatbou Maria a Cosetty; Valjeanovým přiznáním Mariovi, že byl galejníkem; odpuštěním, resp. vysvětlením všech záhad kolem Valjeana a Cosetty a Valjeanovou smrtí.
Jen těžko zapomeneme na hlavní postavy Bídníků: Jean Valjean alias pan Madeleine alias pan Fauchelevant, nešťastná Fantina, její dcera Cosetta, policista Javert, mladý Marius Pontmercy, jeho dědeček, revolucionář Enjolras a další, zahradník v klášteře Fauchelevant, chlapec Gavroche a jeho sestra Eponina, jejich rodiče Thénardierovi, jedny z nejodpornějších postav světové literatury.
Osobně mě sice více nadchnul jiný Hugův román, Chrám Matky Boží v Paříži, stejně jako jiná velká díla francouzské literatury 19. století (Paní Bovaryová, Citová výchova, Miláček, Červený a černý, Kartouza parmská, Otec Goriot, Evženie Grandetová, Ztracené iluze, Tereza Raquinová), ale bezpochyby jsou Bídníci velkolepým dílem; jen mě místy rozčilovala jistá rozvláčnost, až přílišná patetičnost a nejrůznější výkladové odbočky odvádějící od hlavního děje. Ten je ovšem podán strhujícím způsobem.
Dva svazky, které se mnou putují tam, kde jsem v tu chvíli doma. Od dob studií miluji Viktora Huga a jeho knihy jsou na piedestalu mé čtenářské pozornosti. Hrnek čaje, ticho, křeslo... vítej Hugo u nás doma.
Bídníci, jejich život jde tak, jak život nás všech... nahoru,dolu,nahoru....užij si na vrcholu, nestresuj se nocí, co občas zastíní den....- život jde stejně dál svým tempem.... Nádherná četba.
Naprostá klasika, která je velice dobře známá i z oblasti filmu. Nestárnoucí román od francouzského spisovatele, který má stále co nabídnout všem čtenářům, kteří mají rádi staré dobré klasiky a které neomrzí ani po létech.
Knihu mám moc ráda, za mě je to jedno z mých nejcitovanějších děl, která vůbec mám. Je složitá na soustředění ale kdo chce vědět víc, toho rozsah díla neodradí. Postavy jsou velmi dobře vyprofilované stejně, jako povaha tehdejší společnosti. Francie měla historicky vždy co říct, o to zajímavější je, že ke konci knihy se setkáváme s důležitým historickým mezníkem v podobě Velké francouzské revoluce, která je zde popsána surově, nicméně jak má Hugo ve zvyku, s prvky řádné romantiky. Některé pasáže jsou nadbytečné, nicméně rozsah díla dle mého názoru tehdy určoval spisovatelovu úroveň. Musíme brát v potaz gramotnost lidí v té době žijících. Hugo potřeboval zdůraznit své schopnosti popisu okolí i jednotlivých charakterů. Díky těmto detailním - a někdy méně detailním popisům víme, jaké postavy budou hrát důležitou roli. Jean je můj hrdina a jeho příběh je koncentrovaný život na několika příběhových liniích, je veselý i smutný ale zároveň, po celou dobu knihy, je plný strachu. Strachu protože hmatatelně vnímá, jak jej jeho vlastní minulost tahá zpět. Nutí jej aby stále obcházel zákon a aby stále žil ve stínech - ačkoli, pakliže by tomu tak nebylo, byl by to jeden z nejpočestnějších postav v celé knihy. Ostatně, to on je, nicméně důraz na zákon je v knize velmi patrný, někde se jedná o otevřenou kritiku smýšlení tehdejšího zákona, jinde je to neopodstatněná obhajoba. Spravedlnost je slepá. Ostatní postavy spíše dokreslují Jeanovo zmařený život, který je v jeho případě jednoznačný ale druzí na stránkách knihy nacházejí vše, co mohl mít i on - od toho dobrého po to špatné.
Má první a také zřejmě poslední kniha od Mistra. Viktor Hugo je naprosto skvělý spisovatel, to jak si hraje se slůvky je hladivé. Ale těch slov je příliš, tedy těch odboček od příběhu Jeana. Kdyby byla knížka o třetinu kratší, tak jistě 5 hvězd, ale takto 4 hvězdy a další knihy od Mistra Huga si nechám na příští život.
Poslouchal jsem jako rozsáhlou audioknihu, kde se příběh ztrácel ve spleti dobových sociálních a politických pseudopoznatků a každé místo a každá událost v tehdejší Francii byly rozpitvány na atomy do naprosto úmorné a nedoposlouchatelné podoby. Pokud se někdy setkám s přijatelnou verzí, své hodnocení změním.
Jedna z nejlepších knih na světě. Čte se velmi dobře, ikdžy některé fráze a slovní spojení mohou působit zastarale a zdlouhavě.
Opravdu silný a lidský příběh, kdy zanikají hranice mezi tím, co je dobré a co ne. Navíc to obnažuje tehdejší společnost v jistém sebedestruktivním pokrytectví - posílají lidi na galeje, aby se napravili a pykali za své hříchy, po propuštění jim je ovšem upřena šance se znovu začlenit do společnosti. Silné kastování tehdejší francouzské společnosti a odloučenost vrstev je tu velice dobře znatelná. Je to smutné, ale velice pěkně napsané a konec to má svým způsobem hořkosladký - Valjean umírá, ale ten, kdo mu byl nejdražší, dostane šanci žít spokojený život.
Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl, bez ohledu na kategorie. Škoda, že nebyla nikdy zfilmována tak, jak by si zasloužila.
Nádherný silný příběh. Dostal mě. Jen pasáž s válkou jsem přeskočila, ale jinak skvělá kniha.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Chápu, že dnes Hugovy vsuvky o "situaci té doby" prakticky nemají význam a jsou nudné (proto jsem je přeskočil). Přesto příběh Jeana Valjeana je jedním z nejsilnějších v dějinách lidí, je silný, plný lásky, přátelství, dobroty a osobní obětavosti.
Viděla jsem X natočených verzí s velice dobrým, hereckým obsazením. Ale žádný film, nebo seriál u mě nedosáhl absolutního uspokojujícího pocitu, jako knižní verze. Tuto knihu od Victora Huga, řadím mezi opravdové klenoty literatury. Mohu jí číst bezpočetně krát a nikdy neomrzí, nezevšední. Naopak!
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
(SPOILER) Kniha je o bývalém vězni Jeanu Valjeanovi, který byl odsouzen za krádež chleba, Jan se pokoušel utíkat pár krát až se mu to jednou povedlo, poté co Jan utekl změnil se mu celí život. Po pár letech z Jana se stává majitel továrny a později i starosta města. Jednoho dne Jan uvidí Cosetku, Jan se do ní zamiluje, poté Jan začne se pokoušet aby bylo společně celí život
Kniha se mi moc líbila, byla hodně zajímavá doporučuji všem