Bídníci
Victor Hugo
Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosette, které se ujal Jean Valjean a vychovává ji. Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1928 , Josef R. VilímekOriginální název:
Les Misérables, 1862
více info...
Přidat komentář
Všichni známe určitě jako film. Já miluji filmové zpracování tohoto díla a u knihy jsem se bála, že na mě bude moc těžká. Blbost, nadchla mě a něco tak krásně zvláštního, mě svázalo s knihou. Mix všeho, co určená doba obnáší, je skvostně stmeleno větami. Ten člověk, ta hlavní postava, je neskutečný bojovník. Dílo, na které nezapomenete celý život a k tomu budete hrdí, co jste přečetli. Vyjímečná kniha.
O této knize byly napsány už tisíce komentářů, recenzí a hodnocení. Byla rozebírána z nejrůznějších úhlů pohledu.
A přece si myslím, že se dá její obsah shrnout do několika slov. Podle mne je to kniha o tom, že jedno jediné, byť krátké setkání nás může změnit na celý život...tak jako setkání s biskupem navždy změnilo Jeana Valjeana...
Všichni tento příběh známe, většina z nás ho miluje, i když ne každý ho četl v románové podobě. Ještě, že existuje množství filmů, seriálů či dokonce muzikálů, v kterých tento svět přežívá dál a zpřístupňuje ho širokému publiku.
Tenhle příběh prostě miluju! Nevím, jestli víc kvůli kritice nespravedlivé společnosti 19. st. a nebo všem těm tématům, které silný román nabízí. Račte si vybrat, je tu láska, politika, náboženství, galeje, bitva, povstání, koktejl všech možných situací a lidských povah, protože román nezůstává u jednoho tématu. Bídníci se sice řadí do romantismu, já osobně ovšem preferuju prvky realismu a naturalismu, zvláště ty, co se objevují v líčení života chudých a bezprizorních lidí, které se stali více obětí doby než pohodlnosti či vlastní neschopnosti. Ze spousty lidí dělá bídáky doba a svět, do kterého se narodili, možnosti těch nejslabších jsou bohužel limitované společenskou vrstvou, z které pochází a na dráhu zločinu se pak dávají i ti, co by se za příznivějších okolností snadno zařadili do normálního života. Příkladem za všechny je starý dobrý Jean Valjean. Odsouzenec na galeje pro krádež chleba na devatenáct let. Po této době plné strádání už Valjean ztratil víru v to, že existuje lidská důstojnost, úměrný trest, nezištnost, spravedlnost, slušné zacházení, čisté nezáludné vztahy a je smířený s tím, že bude z normální společnosti navždy vyloučený. Nezbude mu nic jiného, jestli chce přežít, uplatňovat právo silnějšího. Viz příhoda, kdy za těžkou poctivou práci po propuštění z vězení, dostává jen zlomek slíbené mzdy a je využitý místním podnikatelem. Nehodnotí se zde píle a kvalita provedené práce, ale postavení samotného zaměstnance, případně jeho minulost, která se nedá ničím odpykat.
Naštěstí díky nezapomenutelné, krátké příhodě s biskupem Valjean zmoudří. Biskupova věta: „ Proč jste si ode mě nevzal ještě ty stříbrné svícny?“ je jedna z nejsilnějších a nejchytřejších morálních lekcí, jaké se nějaké románové postavě dostalo. Valjean se poprvé setkává s empatií, dobrotou a vstřícným gestem, který mu i finančně pomůže v počátcích vlastního podnikání.
Román je plný nezapomenutelných, ikonických postav. Pedantský vykonavatel „spravedlnosti“ komisař Javert vstoupil do dějin literatury svojí zarputilostí, kdy se velkou část knihy otrocky zuby nehty drží nedostatečných zákonů, bez ohledu na okolnosti vyžaduje pevný řád, bezohledně prosazuje svojí moc a svými předsudky dělá i z dávno neškodných, pro společnost již dost přínosných lidí naprosto zbytečně psance, což nikomu a ničemu nepomáhá. Další ikonickou postavou je „hyenovitý“ podvodník Thenardier, který využívá druhé a těží z jejich neštěstí, dokonce se neštítí druhé zotročovat. Komu by byla lhostejná nebohá a obětavá Fantina, která i přes lásku k dítěti poněkud nezodpovědně dává dceru neznámé hospodské na výchovu, bez možnosti návštěv a kontroly nad tím, jak se dceři v novém domově opravdu daří? A co nešťastně zamilovaná Eponina (alespoň jeden polibek)?
Bídníci či Ubožáci, to je skvost. Sice pro někoho možná zjednodušený, přístupný všem, ale proč ne? Román dává podněty k zamyšlení i dojetí, takže nikdy nezestárne a zůstane tu navždy jako apel na utrpení, chudobu, nedostatky v zákonech i lidských charakterech. Vždy, když sklouzne ke sladkobolně romantickému tónu, přivede ho do reality zase nějaká věrohodná příhoda a tak je tu vše dobře vyváženo. Někdy si říkám, že je sice občas ve světě až „přebídníkováno“, jenže tenhle skvost si tu popularitu prostě zaslouží.
Vůbec poprvé jsem se k tomuto dílu dostala díky muzikálu, který jsme si pouštěli na střední.
Nechtěla jsem tomu dávat příliš velké naděje, nikdy jsem o Bídnících do té doby neslyšela a rovnou jsem to zařadila do skupiny, která nebude nic pro mě.
Jaká hloupost to tehdy byla!
Zaujalo mě to hned od začátku, děj jsem hltala až do konce a samozřejmě se s tímto zpracováním nespokojila, na řadu tedy přišla kniha, kterou jsem rovnou měla na seznamu četby k literatuře.
Náročné čtení pro někoho, kdo není zvyklý na dlouhé popisy okolních událostí, avšak já tomu zcela propadla.
Bídníci jsou jedna z mých nejoblíbenějších knih a moc ráda se k ní vracím.
Četla jsem pět let. Jen, když jsem měla opravdu náladu. A na konci jsem brečela, opravdu hodně.
Úžasné dílo, které jsem si zamilovala hlavně díky filmům a muzikálům, které vznikaly. Vzhledem ke stáří díla a překladů se kniha poměrně složitě čte, ale pokud víte hlavní dějovou linii, tak to není hrozné.
Nezapomenutelný a opravdu mimořádný román, bezesporu jedno z nejlepších děl francouzské literatury!!!
Bídníci jsou pro mne největším dílem všech dob a upřímně nevěřím, že bude napsáno něco nádhernějšího než tento román. Bídníci - to je život. Je to kniha, v níž jsem nalezla více lidskosti než mezi tisícovými davy, jimiž se každý den proplétám. Paradoxně jsem si oblíbila postavu Javerta, který se zdá být zpočátku chladný, později se ale dočítáme, že v jeho nitru se odehrává naprostý převrat a že jeho žilami neproudí led, ale spíše oheň. Těžko svými neobratnými slovy vyjádřím, co vše toto dílo popisuje, proto to nechám na vás. Přečtěte a uvidíte.
Božský Jean Valjean. Příběh trestance je nezapomenutelný. Společnost ho odsoudila za krádež kousku chleba, taková byla realita. Valjean a jeho péče o Cosettku. Naháněčka s Javertem, který se kvůli němu zabije. A smutný konec i pro něj samého.
Stejně jako nekonečné umírání, jenž se dokáže vlézt popsat na tři stránky knihy, i já jsem chvílemi nepopsatelně dlouho umíral a bloudil podzemním bludištěm, jenž bylo plné zavádějících a nucených odboček, klikatých cest či nástrah skrývajících se v neviditelných hlubinách, a které někdy nebraly konce nebo jsem se v nich přímo topil. Přesto jsem vytrval, a veškeré své odhodlání a zbytky sil investoval do táhnutí někdy proklatě těžkého břemene. A i přes tyto někdy zasraně dlouhé cesty vedoucí přes dlouhé opravdu dlouhé monology, případně širokoobsáhlé popisy různých míst, i s jejich ještě delší minulostí, jsem vytrval. A nemohl jsem v závěru nezamáčknout slzu dvojího uspokojení, nejen nad sebou samým a mým výkonem (což byla obrovská slza slasti, neboť ukájení se nad svou vyjímečností jest mou největší zálibou), ale i nad celým dílem, neboť je opravdu schopno mnohokrát zrazovat od cíle. A stejně jako galejník, který pokradl chlebu, jsem v sobě několikrát vedl vnitřní boje, opravdu lité boje. Přepadaly mne mdloby, ze kterých jsem se probouzel po dlouhých hodinách, a zjištěních, že si nepamatuji vlastně vůbec nic z toho jak vypadal Korint či jak se změnila, která část Paříže.
Přesto jsem nakonec zvládl vše co mi bylo přichystáno a nastraženo, a do jisté nevýslovné míry jsem se bavil, zamýšlel, byl sklíčen, nemálokrát nasrán na společnost, či na autora.
A právě proto jsem přesvědčen o skutečnosti, že jsem se za dobu svého putování, stal jedním z největších bídníků. A za to si opravdu tleskám, plesám nad sebou a jsem sebou samým uspokojen. Jaká to radost, jaké to štěstí. Milujte se dokud můžete, milujte se, neboť to je jediná radost vašich mladých životů. Jaro, které může kdykoli pominout. Jste mladá poupata plná naděje, ještě nepoškozená společností, nepošlapána vrstvami a ideologiemi. Jste v rozkvětu. Jste jako lilie, sněženky na počátku jara, ptáčci jenž zpívají své zamilované písně a přitom hledají své místo k hnízdění. Milujte a přijímejte lásku druhého ze všech sil...
Bídniky mám strašně ráda, je to jedna z klasik, která mě dokázala okouzlit i přes své poměrně značné stáří. Jsou prostě romány, které ani po letech, vůbec nestárnou a Bídnici jsou jedním z nich. Příběh o Valjeanovi je absolutně nadčasový a krásný, popravdě se ani nedivím obrovskému počtu filmových zpracování.
Pro mě to vždy bude hlavně příběh o neskutečné nespravedlnosti, odporných poměrech ve společnosti a zároveň taky o odvaze, lásce a ušlechtilosti. Líbilo se mi, že každý zločin v knize, nezůstal bez následků.
Bídnici jsou krásná a chytrá kniha, plná neuvěřitelně poutavých charakterů. Dle mě nejlépe vykreslené a zároveň nejzajímavější postavy jsou Javert a Thénardier, na ty rozhodně člověk jen tak nezapomene.
Já dávám určitě pět hvězdiček. Je to nádherný příběh. Filmové zpracování s Liamem Neesonem koukám pokaždé když ho dávají v televizi.
Neuvěřitelně sepsaný příběh, který Vás chytne za srdce a už nepustí. Ten, kdo obětuje čas na úkor přečtení tohoto díla, udělá jen a jen dobře.
Také se připojím ke kladnému hodnocení této krásné knihy. Hlavní linie: Jean Valjean - Cosettka - Thénardierovi - Inspektor Javert a Marius Pontmercy je prostě úchvatná. Ten příběh v sobě má napětí i vzácné a hluboké myšlenky. Při čtení se mi v hlavě promítaly úryvky ze známého filmového zpracování. Mimo tuto hlavní linii jsem se ale dost ztrácel. Nebavily mě ty sáhodlouhé popisy společenského a politického kontextu, ani ty dlouhé pasáže plné takového toho vyvoněného filozofování prokládaného citacemi z děl slavných básníků či prozaiků. Asi jsem barbar, ale mně to připadalo jako intelektuální žvanění o ničem. Ovšem uvědomuju si, že někteří lidé milují abstraktní umělecké projevy; já v nich vidím zbytečnou mnohoznačnost. Jsem v tomto asi povahy Javerta, jeho pedantské přesnosti.
Klasika, kterou nelze vynechat. Rozmáchlý příběh, který nenechá čtenáře na pokoji, dokud ho nedočte.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Krásná klasika