Bídníci I.
Victor Hugo
Bídnici (dvousvazkové vydání) série
1. díl >
K romantickému příběhu o bývalém galejníkovi, který zbohatne a pomáhá svým přátelům, se vracejí nové a nové generace čtenářů, kteří spolu s Hugovými hrdiny prožívají jeden z nejkrásnějších příběhů o utrpení a lásce, jaký kdy byl napsán. Sledujme tedy po letech znovu dobrodružství Jeana Valjeana a jeho věčného stínu Javerta, osudem pronásledované Fantiny a její malé Cossety, ušlechtilého Maria a vykutáleného Thénardiera. Ke kouzlu románu přispívá i to, že děj se odehrává v romantické scenérii staré Paříže třicátých let devatenáctého století, v zákoutí úzkých uliček, za tajuplnými zdmi kláštěrů a hřbitovů a dokonce i v podzemních stokách Paříže. Kniha se stala předlohou k úspěšnému muzikálu.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2010 , AcademiaOriginální název:
Les Misérables, 1862
více info...
Přidat komentář
MILUJU TO
Bídníci jsou kniha, kterou jsem naprosto posedlá. Mám ráda všechny postavy (ano, i Thénardierovy, i když ty spíše v muzikálu), jejich vývoj a psychologie je úžasná. Po dočtení vždy sedím a přemýšlím - proč ten udělal to, a ne to? Jak je tohle možné? Valjean musí být přinejmenším světec!
Bídníci nejsou asi kniha pro každého, a i když hlavní příběh opravdu stojí za to, odbočky a dlouhosáhlé popisy (bitva u Waterloo například) dají opravdu zabrat a mohou nejednoho čtenáře odradit. Já jsem knihu četla dvakrát (poprvé v roce 2017) a rozhodně si to ještě několikrát přečtu.
Hodnocení: 1000* (no, a teď vidíte, jak moc to miluju, heheh)
Dala jsem to ještě na základce, takže vzhledem k rozsahu díla to byl pro mě tenkrát hodně náročný kousek. Dějová linka se střídá s poměrně obsáhlými popisnými pasážemi, což je však pro Huga typické. Naprostá klasika.
Film z roku 1998 s Liamem Neesonem se mi velmi líbil a postupem času mě inspiroval k přečtení této vynikající knihy. Nejprve jsem knihu odložil v okamžiku, kdy jsem se dostal k líčení napoleonských válek, které mě nudilo... Později jsem dal knize opět šanci počítaje s těmito vedlejšími "větvičkami" (byť značně rozsáhlými), které se splétají ve strom přerůstajícími snad všechny jiné. Opravdu, právě tyto různé osudy - ať už země nebo lidí - které vstupují do života Jeana Valjeana jsem si zamiloval a právě to je jedním z důvodů, proč Bídníky považují za jedno z největších děl lidského ducha (i když to je subjektivní, k malování nebo hudbě nemám tak silný vztah jako k literatuře).
Film jsem nikdy neviděla. Řekla jsem si, že se na něj nepodívám, dokud nepřečtu knihu. Překousat pasáže popisu bitev a okolností, které s hlavním dějem nijak zvlášť nesouvisí bylo náročné, nicméně hlavní děj stojí za to.
Počítala jsem, že osudy postav budou probrány podrobněji než ve filmu, ale u některých přespříliš dlouhých popisů jsem opravdu měla chuť knihu nedočítat. Naštěstí jsem vydržela a už se celkem těším na druhý díl, avšak doufám v menší výskyt popisů bitev a kláštěrů.
S Bídníky jsem se setkala poprvé v Londýně v muzikálové podobě a pak přišel čas i na knihu. Nádhera, nádherný příběh, který nás nemůže nechat chladným. Čtení to sice bylo náročné, přece jenom ty dlouhé historické popisy se nečtou jednoduše, ale samotný příběh je síla.
Jednoduše klasika! Čtení je to docela náročné a zabralo mi asi dva měsíce, ale Bídníci za tu námahu stojí.
Krásný, dojemný příběh několika lidských osudů...klasika, která potěší čtenáře bez ohledu na věk. Má pevné místo v mé knihovně a je to kniha, kterou jsem četla opakovaně. Vím, jak končí a přesto nebo možná právě proto mě pořád baví...
kniha se dá číst kdykoli, zaujme, hluboce lidské postavy, které se potkají, galejník, malé děvčátko,vysloužilý voják s rodinou, policejní důstojník, mladý hrabě, vše v rámu předrevoluční Francie.
Dojímavý příběh Cosette a Jeana Valjeana
Velmi hezká kniha
Základní dějová linka byla naprosto úžasná ♥ Postavy jsem si okamžitě zamilovala, stejně jako Hugův styl psaní. Ale při každé autorově vsuvce (válka s Napoleonem, popis Paříže, úvaha o klášterech, ...), dlouhé v průměru tak padesát stránek, jsem docela šílela.
Kdyby vydal dvě samostatné knihy,
Bídníky a Francie - historie, popisy a úvahy (nebo něco v tom smyslu)
určitě by tím spoustu lidí potěšil, protože když čtete nějaký příběh a v zajímavé části je najednou přerušený 50 stránkovým popisem bitvy u Waterloo, která je vám v tu chvíli naprosto ukradená, protože chcete vědět, jak pokračuje příběh Jeana Valjeana, tak to není zrovna příjemné :D
Bídniky jsem si zamiloval v dětství díky jejich filmové adaptaci. Příběh Jeana Valjeana a ostatních postav mne očaroval svou nadčasovostí a hloubkou. A díky tomu se k němu vždy rád vracím, protože v něm nacházím spoustu témat, která mne stále oslovují.
Pokud se do čtení pustíte, tak počítejte s tím, že v místech kde se kniha soustředí na příběh a jeho hlavní postavy, tak je fakt hutná a doslova se od ní nedá odtrhnout. Nicméně tyto části jsou prokládány velmi dlouhými pasážemi různých popisů, úvah a jiného čtenářského haraburdí, který vás nejspíš již tolik neosloví. To však Bídníkům neubírá na kráse.
Dávám čtyři hvězdy, protože Bídnici v sobě nesou opravdu krásný a silný příběh. A ta jedna hvězda dolu, tak ta je za tu monstrózní užvaněnost.
Těším se na pokračování.
Něco to tak hezky napsaného, sice s mnoha odbočkami a vysvětlováním, v té době před více než stopadesáti lety a s odkazem na historické události doby předcházející době napsání, se vidí pouze u velkých spisovatelů světové literatury. Galejník a jeho napravování na jedné straně - a policista se smyslem pro stoprocentní povinnost a jejich střety - to je něco, na co nikdy nezapomenu.
Sice dlouhá, ale historie je v ní vykreslena z neotřelého pohledu, příběh postav zaujme.
Přečetla jsem někdy na střední a nepřestávám milovat knihy i muzikál. Podle mě jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Každý se může ztotožnit s některou z postav a fandit jí, nebo znovu prožívat její příběh.
Bídníky jsem přečetla na základní škole a dodnes ve mně zanechali silný dojem. Úžasná dojemná kniha. Čte se jedním dechem. Nesmrtelná klasika, která se stále vrací v mnoha různých zpracováních.
Bídníci mě bavili ještě více než Chrám Matky Boží - jedinou muškou na kráse jsou pro mě sáhodlouhé popisy (historické i místopisné) - mám pocit, že s takovýmto popisem pařížských kanálů by tam mohl čtenář rovnou dělat průvodce. Děj samotný a postavy jsou ale dobře vystavěné a já si mnohé z nich velice záhy oblíbila.
ti, kdo tu píší, že autor do díla přidal málo filozofických vsuvek a zastávek od příběhu, tak asi četli zkrácenou verzi, nikoliv plnou, protože po přečtení nezkrácené verze 1. dílu mi přišlo, že polovina je děj a zbytek vysvětlování, pozastavování se u vedlejších postav, popis bojů, míst. Autor zde vysypal tolik jmen, tolik zbytečných, v dnešní době nic neříkajících jmen... Ty popsané stránky dnes jsou jen vata a s příběhem nemá žádnou souvislost. Viz. třeba když sej nějaká vedlejší postava opije a přirovnává francouze k "význačným" osobám zahraničí dávných dob (Řím, Atény, Punové atd)..
Prostě a jednoduše, ta vata je nudná a ubíjející, nepotřebuju vědět, kdo je francouzský bůhví kdo z Říma, když ani jednoho neznám, nezajímá mě průběh bitvy u Waterloo, když na děj nemá žádný vliv krom poslední věty z 50 stran.... Naprosto mě to odrazovalo od čtení, nudilo a prokousával jsem se knihou jen s velkými obtížemi.
Příběh byl hezký, příjemně se odvíjející, ale to je obecně známá věc, protože se stal podkladem pro muzikálové i filmové zpracování. Autor má příjemný vypravěčský styl, čtenáře zaujme a dokáže velmi nádherně a barvitě popsat jak charaktery, tak i prostředí, kde se děj odehrává. Za příběh bych dal 85% ale vata, ta to nemilosrdně zabíjí. Budu ještě muset dlouho přemýšlet, zda budu číst i druhý díl.... dávám výsledně 60%
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
S touto knihou jsem měla velmi složitý vztah. Miluji muzikál, takže jsem chtěla vědět, z čeho pánové Schönberg a Boublil vycházeli, nicméně knihu jsem si vybrala na léto a u moře se mi tento žánr číst nechtělo. Po 200 stranách jsem ji tedy odložila a vrátila se k ní v září, kdy nám ji paní profesorka dala do povinné četby. Řekla jsem si, že se hecnu a dočtu ji. Byl to boj, ale asi v polovině prvního svazku jsem si na Hugův styl zvykla a zamilovala si všechny ty mistrně použité umělecké prostředky.
Druhý díl jsem dočetla tematicky v autobuse do Paříže a raději jsem si na sebe vzala sluneční brýle, aby spolužáci neviděli moje vlhké oči.
Nemohu dát jinak než 5 hvězd, Victor Hugo byl prostě Pan spisovatel, který věděl, o čem píše, a dokázal nádherně pracovat s tématikou lásky ve všech podobách.