Bídníci I.
Victor Hugo
Bídnici (dvousvazkové vydání) série
1. díl >
Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání... Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů. Pozn.: V edici Knihovna klasiků se jedná o 2. svazek spisů Victora Huga.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
Les Misérables, 1862
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem četl na základní škole tu zkrácenou verzi. Později jsem si koupil dvoudílný román a dodnes patří mezi moje nejoblíbenější knihy. Všem, kteří mají tento román V.H. rádi doporučuji přečíst si román Laury Kalpakianové Cosette. Je to přímé pokračování Bídníků a velice mile mě to překvapilo. Vyšlo v roce 1996 v nakl. Baronet.
Bídníci ve mně probouzejí vzpomínky na odpoledne strávená u kamen, kdy mi do zad svítilo slunce, jehož zatoulané paprsky vykreslovaly tiskařskou čerň písma na stránkách ještě silněji. Připomínají mi krásné, naivní a bezstarostné období v mém životě, kdy mi bylo patnáct let a já se nechala strhnout příběhem, který mi dodnes vhání slzy do očí.
Tenhle nádherný a nadčasový román mě naučil vidět svět úplně jiným způsobem, než na jaký jsem byla do té doby zvyklá. Naučil mě cítit vůni deště, moji představivost rozvířil do nekonečných hloubek i výšin, ukázal mi, co je to soucit a bolest, jak krutý a nespravedlivý může být život a jak nádherná a povznášející je láska.
Knihu mám radši než film, i když muzikál je ohromný. Poprvé jsem příběh četla ještě pod názvem Ubožáci. Bylo mi asi 14 let. Líbil se mi, ale ne zase nějak moc, abych se k němu často vracela. Znovu jsem knihu četla asi po 15 letech, už jako Bídniky. Nevím, jestli to je věkem nebo jiným překladem, ale od příběhu jsem se nemohla odtrhnout.
Victor Hugo je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Jeho knihy představují úžasnou paletu lidí jako takových a jejich vlastností tak mistrně, že máte pocit že se s postavami znáte osobně. Mne samotné popisné části nevadily, i když jsem měla občas nutkání je přelistovat a znovu se začíst do hlavního děje, kterému jsem úplně propadla.Musím říct že se rodiče domnívali, že jsem na tuto knihu ještě nepřipravená, ale řekněte, kdy vám rodičovské doporučení někdy v něčem podobném zabránilo?
A já jsem ráda že jsem je tentokrát neposlechla:)
Mám jeho knihy ráda. Je pravda, že jsem občas přeskakovala obsáhlé popisy, které mě nebavily, ale příběh je úžasný a líbí se mi i filmové zpracování - teď mám na mysli to původní s Jeanem Gabinem.
Nádherný příběh. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Určitě se k tomu ještě vrátím, i když jsou tam části, které nejsou tak čtivé a zajímavé, ale mě to nevadí.
Nádherný příběh vězně, který byl poslán na galeje kvůli krádeži chleba pro děti své sestry. Nějaký rozsah zásadně neřeším. Kniha je čtivá tak, že jsem si ani nevšimla, že jsem v závěru. A muzikál natočený podle předlohy je díky hudbě ještě krásnější.
Obsáhlý příběh, ano. Otázkou je, zda Bídníkům jejich rozsah škodí – dle mého názoru v žádném případě ne, ačkoliv pročítání historie pařížských stok není zrovna nezapomenutelným zážitkem. Bylo vytvořeno mnoho a mnoho adaptací (a většina z nich jsou výbornými díly, ne že ne), přesto však ani jedna z nich nepřekoná předlohu. Dle vkusu dnešních (obvzláště českých) čtenářů by mohl být Hugo obviněn z přílišného patosu, ale bez něj (a bez stovek stran) by Bídníci nebyly pojmem, jakým bezpochyby jsou. Mezi nejdokonalejší částí knihy patří Valjeanův vnitřní rozpor – nechat se znovu odvést na galeje, nebo nechat nevinného trpět za své činy? "Nikdo lépe neposoudí naše činy, než ti, jichž se to nejméně týká." Fantine, Valjean, Javert – navzdory svým jedinečným charakteristikám jsou tito lidé dokonalými prototypy, s nimiž se denně setkáváme. Zkrátka a dobře – nádherná, nadčasová kniha.
Já říkám za sebe - ne. Jak mám ráda knihy a mnohdy přelouskám i díla, která mě nebaví, dokonce se k nim někdy i vrátím s cílem lepšího pochopení, tuhle knihu jsem absolutně nezvládla.
Knihu jsem četla ve druháku v rámci povinné četby, ale musím říct, že mne svým způsobem uchvátila. Minimálně je to jedna z těch mála knih, které si ze školy pamatuji. Osobně ji řadím mezi ty, které za to opravdu stojí. Je to ale poměrně náročné, pokud se rozhodnete ji přelouskat opravdu celou.
Místama jsem hodně pokoušela samu sebe, že ty popisné pasáže na 20-30 stran opravdu přeskočím, beztak jsem je po dvou nebo třech stránkách nevnímala a těšila se, až budou za mnou, ale příběh a děj...ten za to stál. To se mi opravdu zalíbilo.
Hugo byl filozof a politik, problém je, že se jeho zkušenosti odrážejí v knize a mě tyhle filozofické kapitoly nudily a vůbec mě ničím nezaujaly. Ale i tak jsou Bídníci skvělým dílem. Bavilo mě číst o Fantine, její dceři, Jeanu Valjeanovi a Javertovi. I když přeskakovala kapitoly, které jsou v knize naprosto zbytečné, tak jsem na druhou stranu ráda četla to důležité v knize.
Knížku jsem si ze zvědavosti půjčila a byla jsem fascinována. Kniha mě naprosto vtáhla do děje a přečetla jsem ji takřka jedním dechem. Jediné, co mi vadilo byly dlouhé popisné části, ale ani to nic nemění na tom, že za mě rozhodně 5*
V podstatě jsem to četla jen z donucení na střední škole. Kdo by čekal, že se mi to bude líbit? Mě opravdu ne. Jediná věc, co mi vadilo, bylo až přílišně dlouhé popisování událostí, které neměli moc co společného s dějem, ale jinak opravdu můžu jen těžko něco vytknout.
To není kniha, to je víno, ukázka všech druhů laskavosti i nelaskavosti, veškeré možné síly i slabosti, v drastičnosti kterou páchá opravdová láska i opravdová nenávist honěna absurdní touhou po dokonalosti. Střed knihy neexistuje, střed je v dojmech které zůstávají a k nimž se vracíme.
Výborné dílo. Dlouhé, čtivé, plné zvratů a napětí. Jen některé kapitoly jsou tam myslím zbytečně. Rád si přečtu o bitvě o Waterloo, o tom řádu jeptišek, ale kapitolu o stokách jsem vynechal, ta je tam myslím úplně zbytečná, stejně jako kapitola o té mluvě.
Je to jen chvilka,co jsem dočetla tuhle úžasnou knihu. Je dokonalá svojí stavbou,úvahami,procítěním...Působí na čtenářovi smysly,dělá tajemství,které pak nečekaně odkrývá.
Tohle dílo,pro někoho moc dlouhé a náročné,je skutečným skvostem. Měl by si ho přečíst každý, i když musím přiznat,že Hugo striktně dodržuje normu své doby a to dopodrobna popsat všechny věci,byť jsou sebemíň důležité.
Víc k tomu nemám co říct.
Neskutečné! ... K této knize mě přivedl film a jsem mu nevýslovně vděčná. Oba dva díly jsem zhltla za necelý měsíc a už začínám číst znovu. Co se týká děje, je prostě skvělý, úžasný, nádherný... postavy jsou výborně vykreslené. Jediné, co bylo místy obtěžující, byly mimodějové pasáže, ale nic co by se nedalo překousnout. Člověk si alespoň pofilozofuje a popřemýšlí o dobách minulých. Konec mě rozbrečel a to asi mluví za vše. Nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla a všem mohu nejvřeleji doporučit!
Úžasné...včera jsem dočetla tuto knihu a byla jsem ohromena, stejně jako po celou dobu jejího čtení. Victoru Hugovi se povedlo něco báječného a nadčasového. Bylo pro mě těžší číst části, které byly výhradně o historii, jako o bitvě u Waterloo, ale co se týká pouhého příběhu, tak ten byl poutavý a napínavý, dojemný a silný a ráda se k těmto knihám někdy v budoucnu opět vrátím...jedno z nejlepších děl, co jsem mohla přečíst.
Autorovy další knížky
2014 | Chrám Matky Boží v Paříži |
1928 | Bídníci |
2000 | Muž, který se směje |
1975 | Bídníci I. |
1967 | Devadesát tři |
Čtení tohohle prvního dílu mi zabralo asi dva měsíce, četla jsem sedmisetstránkovou verzi od Academie z Filmové řady. Přesto jsem si knihu doopravdy vychutnala a těším se, až během letních prázdnin, snad i dříve, nakousnu, tedy rozečtu, druhý díl! Jak to bude s hrdiny? Nechci se podívat na muzikál, z něhož zbožňuji písničku Do you hear the people sing?, dokud to nepřečtu. :D