Big Joe

06.09.2023

To znovuobjevování neznámé historie je stejně něco. Josef Šmejkal, v zámoří přezdívaný BIG JOE, byl svého času světově známé zápasnické jméno, které ale nezasvěceným asi příliš neřekne, koneckonců je to už hodně stará a specifická historie. Ani já o jeho existenci ještě donedávna neměl ani ponětí. Tahle autobiografie, sestavená ze seriálu, který publikoval od roku 1929 v Pražském ilustrovaném zpravodaji (Take Take Take a Vyšehradskej jezdec, respekt za složení téhle skládačky), nás provádí "slovy mistra" od začátků a toho, jak se k zápasení dostal, po jeho světové úspěchy a život zhruba během let 1890-1922. Postupně si člověk projde kopou mnohdy typicky česky humorných momentek, spoustou soutěží, spoustou hlášek (Hladovějíc v Düsseldorfu: "Ježíši Kriste, ty ses postil čtyřicet dní, ale nezápasils."), mnohdy klasických "podrazů ze života", archaickou mluvou, která tomu dává to správné koření specifického období, ten punc, stejně jako životní nadhled, dnes už možná dost zapomenuté, přesto velmi české vlastnosti. Šmejkal zápasil všude po Světě, napřed doma zvedal koně, později ve Španělsku skládal býky (ač byla tato zkušenost, na první pohled heroicky vyhlížející, vlastně dost traumatická a šílená) - ale ono se to dalo čekat, jako kdyby osud volal a tak Pepík zbořil kamna ve škole, dostal nařezáno a tak se zvedl a šel a zápolil s obry všech národností, procestoval Svět, "přežíval", ženy z něj tekly (např. německá baronka, nebo dcera amerického velkostatkáře, která později skončila v blázinci), Josef Šmejkal si jel zkrátka svoje a hodně se mu toho v životě stalo ač ve středobodu skoro vždy byl hlavní focus na zápasení - zápasil i s Frištenským (doporučuju si najít video), potkal se i s Vlastou Burianem a celkově zpopularizoval zápasení. A nutno dodat, že jde cítit, že se svému řemeslu věnoval plně a za život srazil hřebínek stovkám mužů a přišel si během toho na slušný peníz (a hlavně prestiž, jméno, sponzoring), ač ke konci, jako spousta atletů, skončil s prázdnou kapsou - snaha vlastnit a provozovat pivovar, později i hotel, dopadla krachem, zato nebyl během války odveden. To vše prosakuje na stránkách, kde jde Šmejkal typicky většinou hned k věci "byl jsem tam a tam a byl tam ten a ten, položil jsem ho na lopatky za deset minut, dalšího za patnáct..." Za nádech doby je to publikace-chuťovka, člověk se přenese tak nějak všude, skoro jakoby neexistoval limit na to, kam se může jít a co se může dít.