Bílá čarodějka - Moje africké dobrodružství
Ilona Maria Hilliges
Autobiografický příběh německé dívky Ilony, která se vdá za Nigerijce Johna, má s ním dvě děti a žijí v Anglii. Ilona živí celou rodinu a když odhalí manželovu nevěru a Johnův pokus o okradení jejího vlastního otce v Německu, události naberou spád a Ilona je donucena odjet do Nigérie. Ocitne se v nebezpečí a jen znalost magie a rituálů ji zachrání život.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2006 , AlpressOriginální název:
Weisse Hexe, 2000
více info...
Přidat komentář
Kniha byla velice zajímavá, četla jsem několik knih s Africkou tématikou a můžu říct, že každá se týkala něčeho jiného - jiného kousku Afriky. V této knize je popisován život v Africe z pohledu bohatší vrstvy - domy, auta, voda, sluhové. Zajímavé byly pasáže, kde autorka popisovala černou magii, zaříkávání apod., což pro mě bylo spíše neuvěřitelné.
Občas dost překvapivý až neuvěřitelný dej, i když možné je všechno. Skvěle čtivé, ze začátku spíš černá komedie psaná s nadhledem, později zajímavosti, vážná témata to vše protkané místní magií. Celé jsem to skoro zhltla.
I když mám knihy o Africe ráda, tahle se mi moc nelíbila. Nedovedla jsem pochopit chování Ilony ani jejího otce, ani to, proč se do Afriky znovu vrátila za prací... Rituály a černá magie pro nás Evropany zajímavé, ale z dnešního pohledu až neuvěřitelné.
Vůbec nechápu myšlení této Rakušanky. zamilovala se do černocha , vdala se , měla dvě děti a pak zjistila , že je to parazit vyžírkový a chce se s ním rozvést. Okolnosti ji ale zavedou do Afriky. O této zemi jsem už četla několik knih a každá je jiná. Není to Bílá Masajka ani Vzpomínky na Afriku, a už vůbec to není cestopis , protože autorka nepopisuje ani zvyky a oblečení domorodců ani krásu a vůně přírody, popisuje večírky, domy , klimatizované auta , ona píše jen o sobě a o tom kde všude byla , koho poznala , jako nějaký sobec, krkavčí matka a barový povaleč. V dnešní době by měla video blog, instagram a všechny sociální sítě. Jenže mě se tato kniha líbila. Těšila jsem se až budu mít chvilku a budu moci zase číst.
„Afrika je často označována za kolébku lidstva i matku, po níž všichni touží a zdálky ji milují." (I. M. Hilligesová)
Jako školačku mě knížka nadchla. Zamilovala jsem se díky ní do Afriky a chytila jsem se záměru se tam přestěhovat, který mě dodnes drží (jen co dostuduji!). Zpětně ji vidím jako červenou knihovnu, ale uvědomuji si, že jí vděčím za podstatnou vizi svojí budoucnosti.
Vzpomínám si, že se mi tehdy líbily neotřelé informace o africké všednodennosti, které mi přišly trochu jako z originálního turistického průvodce. Pidgin English, fuju, regulace provozu podle sudého/lichého čísla na SPZ, ...
Zajímavé čtení, spousta pro mě nových informací o afrických rituálech a obřadech - knížka ve mě vzbudila velkou zvědavost, mám teď na Afriku úplně jiný pohled...
Autorce nerozumím v tom, že žila v Africe bez dětí, které nechala u rodičů a ani se nezdá, že by se jí nějak stýskalo. Na druhou stranu je velice zajímavé počtení o černé magii.
Zajímavé čtení o životě v Africe, o jejích rituálech a černé magii. Nechápu, jak mohla autorka žít v Nigérii a navíc bez svých dětí.
Kniha se mi moc líbila, je pro mě uvěřitelná. Doporučuji ji přečíst hlavně lidem, kteří žijí rychlý život....rozhodně doporučuji.
Tři hvězdičky z důvodu toho, že se jedná o skutečný příběh. Autorka se mi zdála jako naivka, která se rozdá pro všechny kromě svých vlastních dětí. Zajímavé byly pasáže o náboženství, obřízce a celkově o poměrech v Africe. Kniha byla dobrá tak z poloviny, zbytek bylo zbytečné natahování a konec divný.
První kniha, kterou jsem od této autorky četla a myslím, že další číst ani nezačnu. Kniha mi nějak nevadila, ale ani mě nějak nenavnadila na další čtení.
Velmi poutavý román. Autobiografický příběh německé dívky Ilony, která se vdá za Nigerijce Johna. Prožívá pestrý žívot v Nigerii. Poznává život tamějších obyvatel. Je to napínavé, když zde dochází k souboji v rámci jednoho z místních klanů. Několikrát cestuje mezi Evropou a Nigerií. S Johnem má dvě děti, o které se stará její matka. Poznává ony velké rozdíly mezi civilizovanou společností bílých a zatím primitivních černých lidí v Nigerii. Zde se seznává doslova osobně a na tělo s jejích vírou v různé šamany a kouzelníky. Chce se rozvést s Johnem, protože se hluboce zamilovala do dalšího bohatého Nigerijce Viktora. Ten nakonec přijde o život se svým otcem havarií letadla, které zajistil jeho nepřítel Sunny, bojující o vládu bohatého kmenu. Časem se stává Ilona nepohodlnou a jenom čáry a kouzla, ve které nakonec věřila, že si zachránila holý život a vrátila se zpět do civilizované Evropy ke svým rodičům a dvěma dětem. Román podává neskutečně reálně život v této části Afriky.
Velmi poutavý román. Autobiografický příběh německé dívky Ilony, která se vdá za Nigerijce Johna. Prožívá pestrý žívot v Nigerii. Poznává život tamějších obyvatel. Je to napínavé, když zde dochází k souboji v rámci jednoho z místních klanů. Několikrát cestuje mezi Evropou a Nigerií. S Johnem má dvě děti, o které se stará její matka. Poznává ony velké rozdíly mezi civilizovanou společností bílých a zatím primitivních černých lidí v Nigerii. Zde se seznává doslova osobně a na tělo s jejích vírou v různé šamany a kouzelníky. Chce se rozvést s Johnem, protože se hluboce zamilovala do dalšího bohatého Nigerijce Viktora. Ten nakonec přijde o život se svým otcem havarií letadla, které zajistil jeho nepřítel Sunny, bojující o vládu bohatého kmenu. Časem se stává Ilona nepohodlnou a jenom čáry a kouzla, ve které nakonec věřila, že si zachránila holý život a vrátila se zpět do civilizované Evropy ke svým rodičům a dvěma dětem. Román podává neskutečně reálně život v této části Afriky.
Knihu jsem našla pod vánočním stromečkem. Trochu jsem se obávala, že toto téma už tady bylo, alá Bílá masajka, ale začetla jsem se velmi rychle a moje zvědavost tak vydržela až do konce příběhu. Nemá nějaký extra literární styl nebo hlubší myšlenku, ale jako pohodové, odpočinkové čtení určitě stojí zato. Je zajímavé a do jisté míry obdivuhodné co některým lidem život nabídne a jak se s tím poperou, určitě zajímavější než životní vyznání některých "celebrit". Co mě trošku vadilo, že paní Ilona (autorka) si užívala svoje štěstí, zatímco její děti vychovávali rodiče. Nicméně nejsem žádný soudce a její kniha je vlastně jakousi zpovědí ke svým dětem, takže klobouk dolů.
Při čtení této knihy objevíme řadu rituálů, fungování kmenů, postavení bílých, i těch, kteří jsou tam zástupci třeba evropských společností a tak nějak permanentní rizika, která tam číhají na každém rohu. Je to asi stále velká divočina :-).Raději budu nadále v Evropě.:-)
Autorovy další knížky
| 2006 |  Bílá čarodějka - Moje africké dobrodružství |
| 2007 |  Volání Afriky |
| 2010 | Dcera Afriky |
| 2008 | Hvězdy nad Afrikou |
| 2012 | Skryté srdce Afriky |
Tato autobiografie se mi líbila, i když jsem autorku v mnohém nechápala.