Bílá jako sníh, rudá jako krev
Alessandro ďAvenia
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202015/bmid_bila-jako-snih-ruda-jako-krev-202015.jpg
4
238
238
Leo je šestnáctiletý kluk jako každý jiný: rád se poflakuje s kamarády, hraje fotbal, prohání se na mopedu a žije v dokonalé symbióze se svým iPodem. Dlouhé školní hodiny by nejraději vymazal a učitele vidí jako živočišný druh, v jehož brzké vyhynutí nepřestává doufat. Takže když přijde nový supl na dějepis a filozofii, Leo ho přivítá pořádnou dávkou cynismu a nasliněných kuliček. Ale zdá se, že tenhle mladý profesor je mezi ostatními vyučujícími nečekanou raritou. Když přednáší, dokáže všechny strhnout, často zabrouzdá mimo osnovy a každým slovem nenápadně pobízí své žáky, aby žili naplno a šli za svými sny. A Leo jeden velký sen má – jmenuje se Beatrice, nejhezčí holka ve škole. Beatrice je ztělesněním vášně, její rudé vlasy září na miliony světelných let a jediný její pohled Leovi otevírá brány ráje… Ale než Beatrice vůbec zjistí, že ji někdo miluje tak, jak ani Dante Alighieri nemohl milovat, onemocní leukémií. Leo si poprvé v životě klade otázky, na které nenajde odpověď na internetu, ale musí se s nimi vypořádat sám, a vydává se bojovat za svůj sen. Pochopí nakonec, že sny neumírají, a najde sílu věřit v něco většího, než je on sám?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , JotaOriginální název:
Bianca come il latte, rossa come il sangue, 2010
více info...
Přidat komentář
Román o tom, co všechno je dospívání a těžkém životě teen kluka. Leo rad hraje fotbal, poslouchá hudbu a školu s profesory, kteří na ní učí, by jako každý
jiný kluk v jeho věku nejraději hodil do vzduchu. Své učitele popisuje černým humorem a přemýšlí o tom, do čeho nebo koho se asi proměnili v minulém životě. Je zabouchnutý do jedné holky, která aleonemocní velmi vážnou nemocí. Vyrovnají se s tím oba dva ?
Ani nenadchla a ani neurazila. Je to na mě asi už moc pubertální čtení. Leo je kluk který neví co chce a někdy bych mu dala facku za to jeho chování. :D
Kniha popisující dospívání obyčejného puberťáka v neobyčejné životní situaci. Zejména to pubertální sebestředné vnímání se autorovi, myslím, moc povedlo - místy byl Leo opravdu na pár přes ústa. Bavilo mě i sledovat jeho proměnu, včetně toho, že nebyla úplně plynulá. Nešlo o jednorázové prozření, ale jen o momenty, z nichž se Leo zase snadno vracel do těžké puberty. Na začátku je tu kluk, který má představu, že své milé dá krev a tím se vše vyřeší, na konci je někdo, kdo vlastně často neví, co se životem, ale je mnohem otevřenější vnímat druhé. Jen mi trochu vadilo to maximálně chápavé okolí, které úplně realisticky nepůsobilo.
Celé vyprávění, je vlastně jakýsi deník, na jehož stránkách hlavní protagonista Leo rozvíjí svůj příběh. Z jeho slov a chování se nemůžete ubránit pocitu, že příběh je souhrnem vět, v nichž si vylévá srdce jeden mladistvý chlapec. Tím chci říci, že se autorovi povedlo vžít se do svého hrdiny a příběhu to vážně prospělo.
Nelze tady mluvit o nějakém přehnaně napínavém ději a akcí nabitém příběhu, jeho parketou jsou jednoduše emoce... (více v záložce recenze).
(SPOILER) Co vše se může stát , když se životem a školou zoufalý mladý fotbalista zamiluje do holky, která kvůli nevyléčitelné nemoci brzy odejde? Pardon za upřímnost, ale zkuste si odpovědět sami : dá se vyrovnat s náročnou nemocí, která má na svědomí "chemo"? Já mám odpověď už dávno.
Autor si nádherně hraje se slovy a vytváří tak skvostné myšlenky, že kdybych si je všechny měla vypisovat, tak mi upadne ruka. Bílá jako sníh, rudá jako krev je jednou z těch knih, ke kterým se v budoucnu rozhodně vrátím. Ukrývá v sobě tolik krásných myšlenek! Není ani tak o rakovině, jako o lásce, údělu dospívání, smyslu života a snech. Za mě tuto knihu jednoznačně doporučuji!
Tak tohle bylo z jedné půlky obrovské zklamání!
Myšlenek bylo v knize opravdu mnoho. A krasných, ale přesto to u mě hodnocení nezachrání.
Námět knihy je moc fajn, autor do knihy vložil i závažné téma. Bohužel mi i tak přišlo nevyužité.
Do postav jsem se nedokázala vcítit, ani si je oblíbit.
Naštěstí se kniha četla dobře a rychle. Moc se mi líbily zmínky o filmech.
Některé věci a fráze se v knize opakovaly, což mě dost nudilo.
Největším mínusem je ale to, že mě kniha začala bavit až v polovině.
Za mě bohužel ne.
Kniha je svým tématem jistě důležitá. I děti se potýkají s těmito nemocemi. Autorovo zamyšlení se nad tím, co to znamená pro mladého člověka je smypatické. Nicméně mě osobně kniha neoslovila. Až moc jsem viděla, jak mladý Leo je sebestředný. Chce něčím pomoct své milé ale zrazuje své kamarády okolo. Ano, autor se podle mě dostatečně vcítil do toho, jak mladý puberťák prožívá svou lásku, jak vidí svět okolo, profesory, rodiče. V návaznosti na to, i jeho styl psaní odpovídal tomu, jak se puberťáci baví (ještě nějaká slangová slova a bude to úplně autentické). Někdy byl na mě ale až moc jednoduchý. Leonardova povaha pro mě byla nesnesitelná. Dobře, autor se zaměřil pouze na dvě, tři postavy ale takové dílo, jaké jsem od toho čekala, to pro mě osobně nebylo. Spíše, kvůli velkému očekávání nyní píšu tento krátký popis toho, jak na mě kniha působila.
Popis toho, jak puberťáci vidí svět okolo je výborný. Ano, život jsou i ztráty a bolesti. Zamilovat se do někoho, na základě vzhledu je povrchní.
Nicméně to, že vše má pro sebe svou barvu a že bílá může být taková zrádná, to by mě nenapadlo. Budu se nyní více zaměřovat na pocity a barvy. To je to krásné, co já v tom vidím.
Kniha začala opravdu tak, jak jsem předpokládala... Puberta, nesmysly v hlavě, člověk neví co se sebou. Takový ten přerod dítěte v dospěláka na pozadí osobní tragédie. Vyrovnání se se světem, s Bohem. Smysl života nalezen ve chvíli, kdy se chlapec setká tváří v tvář se smrtí a musí se vyrovnat s krutostí osudu. Je to velmi pěkně, nenásilně pojato a i když mě tedy začátek opravdu neuchvátil (Lea bych zpočátku spíše tipovala na dvanáctilétého, maximálně čtrnáctiletého kluka a nikoli na šestnáctiletého... časem se však konal přerod v téměř muže a dokonce s názorem), tak jsem knihu dočetla až do konce a byla jsem tomu ráda. Dokonce se mi zde velmi líbilo i několik myšlenek a slovních obratů.
Věrím, že kniha si našla a najde spoustu spokojených čtenářů, já zřejmě nejsem ta správná cílová skupina. Neuchvátil mě ani styl psaní, ani příběh samotný.
Řekli byste typická YA. Mládež na gymplu. Zas tak moc se toho neděje, připadá vám... Školní průšvihy, silácké frajeřinky, fotbálek, lásky, záškoláctví a taky nevyléčitelná nemoc .Vstoupí do toho příběhu a dá mu najednou zcela jiný rozměr. Tahle kniha je o hledání snů a hledání odpovědí na tisíce otázek, co jsme si všichni kdy pokládali. Je hodně i o filozofii, životě, smrti a hlavně o lásce. Oslovili Vás oblíbené a známé" Greenovky "? Taky jste si úžasnej citát : "Život není továrna na sny" vytiskli a nalepili na zeď ? Tady je spousty nádherných citátů ( v podstatě , co věta , to skvělá metafora, nečekané přirovnání, prostě NĚCO, co vás chytne za srdce). A především jsou tu i některé odpovědi, které hledáte , nebo aspoň tip, jak je najít.
Tak třeba tenhle citát: " To strašné na životě je, že k němu není návod na použití. Člověk si koupí třeba mobil, dělá všechno podle návodu, a pokud mobil stejně nefunguje, má na něj záruku. Donese ho zpátky a dají mu nový. Ale se životem to tak není, když nefunguje, nedají ti nový. Musíš si nechat ten, co máš, použitý , špinavý a rozbitý. A když nefunguje, tím spíš do něj ztratíš chuť."
A něco pozitivního na závěr : " Lidi jsou jako hvězdy. Možná září někde v dálce, ale září, a vždycky mají něco zajímavýho, co by ti mohli vyprávět...ale chce to čas, někdy hodně času, než si ty příběhy najdou cestu až k našemu srdci, jako než si světlo najde cestu do našich očí ". A já Vám radím, otevřete své srdce a nechte tenhle příběh vstoupit, nebudete litovat !
Jo, jo, jo! Od první stránky mi zářily oči. A to mi dávno není šestnáct. Ale kdoví, jestli bych ji v šestnácti plně ocenila. Na druhou stranu, mohla jsem být někdo jinej, kdybych ji četla tenkrát. Protože tahle knížka se u mě řadí k těm, které mají potenciál člověka změnit. Spousta vět by se dalo z fleku tesat do kamene.
A nevím, proč byste Lea chtěly bít, holky? Navenek oblíbenej bavič a floutek, uvnitř křehkej, citlivej kluk. A přesně takový je chceme, jen to přiznejte! Kdyby nebyli občas na přesdržku, tak nás to s nima nebaví :)
Ze začátku jsem četla s nedůvěrou, moc mě Leo ani ostatní neuchvátili a jelikož nemám ráda přeskakování, tak jsem poslušně četla každou stránku... Někde uprostřed jsem pocítila zvědavost, která sílila... Po přečtení poslední strany jsem najednou nechtěla aby byl konec... Příběh Lea mě zasáhl až skoro na samém konci, někde mezi Rudou a bílou - Bílou a rudou...
Leukémie je hrozná nemoc, kterou si v tomto případě Beatrice nezasloužila. Její rudé vlasy byly její korunou a i když je neměla neztratila své kouzlo, aspoň pro Lea...
Není co víc dodat, vše už bylo řečeno... Stačí říct jen: Prostě rudá...
Kdybych byla ve věku Lea, Beatrice, Silvie a ostatních určitě by mě to mnohem víc zasáhlo... V mém dospělém věku jsou to Hvězdy nám nepřály (příběh Hazel Grace a Guse), který ocení i "dospěláci", což ubírá na mém hodnocení jednu hvězdičku... :-)
Kdybych četla knihu v době, kdy jsem byla ve věku Lea a moje spolužačka a kamarádka umřela na leukémii, asi by mě to ještě víc dorazilo. Ale takhle s velkým časovým odstupem jsem ráda za knihu, u které jsem brečela jen jednou. Je jasné, že když je čtenář už tak "hodně dospělý" jako já, leccos uhodne relativně brzy, ale to je asi moje jediná výtka. :)
Krásný styl psaní, ale bohužel příběh mě nedokázal vtáhnout. možná až budu starší, tak se mi bude zdát lepší... Momentálně je to však kniha, kterou můžete otevřít na jakékoli stránce a určitě najdete nějakou zajímavou myšlenku k zapsání.
Mě kniha okouzlila. Našla jsem v nich plno myšlenek, které stojí za pozastavení. Sice mi Leo ze začátku vadil a měla jsem pocit, že bych mu nejradši utrhla hlavu, ale pak jsem se do něj vžila, až mi ho bylo skoro až líto… Krásný a velmi smutný příběh.
Štítky knihy
zfilmováno první láska leukémie
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bílá jako sníh, rudá jako krev |
| 2022 | Veci, ktoré nikto nevie |
| 2023 |  To, čím peklo nie je |
Ešte som žiadnu podobnú knihu nečítala, o čom značí aj to, že som si pár kapitol musela zvykať na štýl autora. Keď som ho ale pochopila, čítanie mi už šlo jedna radosť.
Nebolo ale jednoduché.
Na jednej strane, toľko krásnych slov a myšlienok, až som si ich musela zaznačiť, ale na strane druhej, veľmi veľa bolesti. Bolo cítiť, že v tých riadkoch si niekto naozaj vylial srdce a dušu.
Často sa zamýšľam nad tým, kedy končí detstvo. Kde je tá pomyselná hranica bezstarostnosti. Náš hlavný hrdina má 16 rokov a stretáva sa s najhoršou bolesťou v živote človeka - strata blízkej osoby. Spraví to z neho silnejšieho človeka? Naučí sa niečo? Zvládne to? Veď je to v podstate ešte len dieťa..
Kniha určite stojí za prečítanie. Nájdeme v nej odpovede na otázky, ktoré sa často obávame opýtať, také to uvedomenie si vecí, o ktorých sa často nehovorí. Určite ale nieje vhodná v každom psychickom rozpoložení, vyžaduje čas a zamyslenie sa, v podstate nad zmyslom nášho života. Určite si rada prečítam aj ostatné knihy od autora.