Afrika, má láska
Corinne Hofmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333637/mid_afrika-ma-laska-iKN-333637.jpg
4
186
186
Bílá Masajka série
< 4. díl >
Corinna žije spokojeně se svou již dospělou dcerou Napirai, jejímž otcem je někdejší masajský náčelník, ve Švýcarsku, ale ví, že Keňa navždy zůstane její velkou láskou a druhým domovem. Napirai oslavila 20. narozeniny a Corinna touží dceři konečně představit zemi, v níž leží její kořeny, seznámit ji s vlastním otcem, babičkou a nevlastními sourozenci. Napirai však stále ještě váhá… Corinna mezitím podnikne dvouměsíční cestu po severní Namibii, nějaký čas stráví v Keni, kde chce poznat život obyvatel v nairobských slumech a seznámit se s činností dobročinných organizací, jež se snaží tamním lidem pomáhat a změnit jejich osud k lepšímu. A pak dostane vřelý dopis od švagra Jamese, což je poslední impuls k tomu, že se Napirai rozhodne navštívit Barsaloi a poznat svou africkou rodinu.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Afrika, meine Passion, 2011
více info...
Přidat komentář
naprosto úžasné vyprávění, pro mně byla tato poslední kniha nejvíce emotivní, často jsem měla slzy v očích a také obdivuji autorčinu odvahu a dobrodružného ducha :)
Moc pěkné počteníčko :) doufám, že autorka napíše další díl Bílé Masajky, už teď se na něj těším.
Nezdá se mě, že by to byl nejlepší díl..Sice pěkné povídání o Namibii, kde jsem taky byla na podobném tripu jako autorka, ale....víc se mě líbil až závěr knihy, kdy se Napirai setká s babičkou a otcem...
Ve srovnání s Bílou Masajkou více faktografie, je vidět, že autorka vyzrála. Šlechtí ji charitativní činnost. Leč málo platné, jako první kniha mě nastavoavný příběh tolik nechytl
Tak tento díl mě opravdu potěšil. Corinna nám nevykreslila pouze svoje osudy ale i osudy různých Afričanů. Líbí se mi především srovnání života v Evropě a v Africe. Zdůraznění že peníze nejsou totéž co štěstí. Určitě pro mě udělala Afrika tak atraktivní, jako ještě nikdo, za což jí děkuji.
Kniha mě velmi zaujala hlavně první polovina . Ale první díl série byl prostě nejlepší :)
Ale i tak skvělá knížka na přečtení :)
Tuto serii Bílé masajky mám moc ráda, moc se mi líbí a jsem ráda, že čas od času přibude knížka s dalšími osudy. Tahle byla o to zajímavější, že nesla i osudy dalších lidí, které jsou pro nás "bílé" dost neskutečné a v těch podmínkách ve kterých ti lidí žijí bychom možná ani nepřežili.... Krásná serie.
Asi nejlepší pokračovací díl Bílé Masajky :)... Opravdu velice zajímavé čtení od kterého se neodtrhnete :)
Lepší než třetí díl, ale i tak Bílá masajka je nejlepší. Kniha je však štivá, a jsou tu dojemné momenty
Škoda, že v knížce není více fotografií.
Kdo četl první knížky, doporučuji přečíst i tuto, uvidíme, zda bude poslední?
Dá se říct, že čtvrté pokračování od Corinne Hofmann, autorky Bílé Masajky, musím říct, že se mi líblo víc než předchozí "třetí" díl (Shledání v Barsaloi). Je to příjemné a pohodové čtení se spoustou zajímavých životních osudů obyvatel Keni. Také je hezky vykresleno první velké setkání po letech dcerky Napirai se svojí africkou rodinou, je to dojemné a krásně autorkou popsané. Všechny knížky této autorky bych určitě doporučila.
Cestopisy mám rada, takže i toto se mi libilo. Je pěkné jak se autorka snaží pomoct a zviditelnit různé projekty, které v Africe pomahaji zlepšit zivoty lidi..
moc hezká knížka, mě tedy přišla dějově slabší než Bilá Masajka.
Ale, zase je hodně výpravná, Corinna popisuje v knize místa, která navštivila.
V druhé polovině se do Afriky vrátí i se svou dcerou a navštíví rodinu. To je moc hezké dojemné
setkat se známými postavami.
Štítky knihy
Afrika tradice Keňa autobiografické prvky humanitární pomoc Masajové autobiografie podle skutečných událostí manželství s cizincem smíšené kultury
Autorovy další knížky
| 2004 |  Bílá Masajka |
| 2005 |  Zpátky z Afriky |
| 2006 | Shledání v Barsaloi |
| 2012 | Afrika, má láska |
| 2017 | Dívka se žirafím krkem |
Knihu jsem objevila náhodou, kdysi jsem četla Bílou masajku a o ostatních knihách jsem nevěděla. Je to čtivé, často jsem taky měla slzy v očích a člověk si uvědomí, jak se vlastně máme dobře. Určitě si přečtu i ostatní knihy po "Bílé masajce".