Bílá velryba
Herman Melville
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/208730/bmid_bila-velryba-gZn-208730.jpg
4
700
700
Bílá velryba by mohla být obyčejným dobrodružným popisem velrybářské výpravy. Jde ovšem také o fenomenální příběh věčného boje člověka s přírodou a zamyšlení nad smyslem liského života. Kniha patří mezi nejvýznamnější díla americké literatury.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2014 , OmegaOriginální název:
Moby Dick or the White Whale, 1851
více info...
Přidat komentář
Velice těžké čtení, podrobný popis všech částí velryby i dalších věcí vás provází touto knihou.
Váhal som medzi žiadnou a dvoma hviezdičkami. Dal som dve, nech to západný vietor tlačí, za toľkú prácu v časoch bez PC. Je to ako piť rybí tuk, táto kniha. Veľrybí tuk. Autor má pero, to sa musí nechať, píše mu to a píše. Omnoho menej by bolo omnoho viac. Ťažkosti som mal už v úvode, ale hovoril som si - to sa iste zlepší. Nezlepšilo, zhoršilo. Nasilu a dlho som to chlípal po maličkých lyžičkách. V živote to už skúšať nebudem.
Úplné a výstižné pojednání o velrybách, jejich těle, lovu, lovcích a lodích. Mezitím, spíš namátkou, příběh hlavního hrdiny od nástupu na loď až po... Příběh mě bavil víc, ale s popisem to bylo více představitelné. I když ne vždy záživné, za mě perfektní!
Knihu jsem dostala před několika desítkami let k Vánocům. Malá písmenka, žádné obrázky. Presto jsem se do ní / já knihomol / okamžitě pustila. Nadšení mě po pár stranách opustilo. Několikrát jsem se k ní vrátila, ale bezvýsledně. Je to jedna z mála knih, které jsem nedočetla a asi už nikdy nedočtu / ledaže bych se s ní ocitla na opuštěném ostrově, ale to je více než nepravděpodobné /. Rybo, promiň.
Opravdu jsem se snažila knihu dočíst. Chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne, ale prostě to nešlo. Nemyslím si, že se k ní někdy v budoucnu vrátím.
Veršem "Říkejte mi Izmael" končí Robert Křesťan text své písně Tanečnice. A právě touto větou začíná slavný román Hermana Melvilla Bílá velryba (v orig. Moby Dick). Dlouho se mi ho nechtělo číst, protože jsem ho vlivem jakési profanace tohoto díla v literárním prostoru považoval za dobrodružnou selanku, psanou pro dětského čtenáře. Bílá velryba je ale čímkoli možným, jenom ne selankou. Začíná jako nic neslibující svěží příběh z námořnického prostředí, pokračuje překvapující hypnotickou a zneklidňující scénou seznámení hlavního hrdiny Izmaela s "lidojedem" Kvíkvegem, čtenář se s Izmaelem a Kvíkvegem pak ocitá na velrybářské lodi, kterou až do konce dynamického příběhu už neopustí. Mezitím se střídají encyklopedická líčení o velrybách a velrybářství a divadelní dialogy, na scénu vstupuje propastně démonická a morálně nerozšifrovatelná postava kapitána Achaba a začíná putování za pověstnou bílou velrybou... Co je vlastně tou velrybou, vražedným Moby Dickem, kdo jsou skutečně jeho pronásledovatelé a jaká touha je žene? Existuje vůbec nějaké dobro a jakési zlo? Nakolik je každý člověk pouhou lodí, zmítanou proudy; kde jsou hranice lidství? Podrobnosti příběhu nebudu popisovat. - Zmíním ještě litanické monology lodníků, motivy kruté a řezavé jak z Dostojevského, či sugestivní líčení setkání lodníků s Eliášovým ohněm na jejich lodi Pequoda, škvaření tuku v pekelných kotlech velrybářské lodi... to vše jsou ale jen ornamenty a schůdky ke zběsilosti závěrečného thrilleru, který (myslím si) právě tak, jak byl napsán, Melvillovo mistrovské dílo učinil nesmrtelným. - Odeonské vydání z roku 1968 provází kongeniální ilustrace Rockwella Kenta; podobenství tvrdých linek perokresby, prostých všech detailů. Čtěte. A střezte se své bílé velryby...
Náročná kniha pro náročného čtenáře. Dá mu to, co dá on jí...
Mnohé již bylo řečeno,kniha je složitá a obsáhlá - rozkošatělost, odkazy na bibli, antiku, detailní popisy lodě, velryb, života na moři... Pořád jsem čekala, kdy ,,To" hlavní přijde a ono pořád takové nic. Někdy jsem se přistihla, že čtu, ale myšlenky mě utekly jinam. Jindy jsem i (přiznávám) u knihy zdřímla. Závěr byl rychlý, což je trochu škoda. Námořníkům jsem, s ohledem na dnešní dobu, ochranu zvířat vs. snahu o pomstu a zabití, nefandila. Nicméně obdivovala jsem Achabovu houževnatost a cílevědomost. MobyDick byl pro mě jednička, jak jako zvíře, tak jako symbol, který představuje.
Kniha psaná v jiné době, ale přesto obsahuje i zajímavé myšlenky a symboliku o životě, smrti, světě, je třeba je tam hledat, v tom je krása knihy - náročné pro některé dnešní čtenáře.
Tak do téhle klasiky jsem ještě nedorostla. Prakticky mě ubila do bezvědomí. A asi nedokážu ocenit ani ty barvité popisy všeho, protože jsem se neustále ztrácela a vypadávala z kontextu. A o účastnících knihy si nemyslím nic dobrého. Šílenci!
Nevím, proč, ale nemohl jsem tuto knihu dočíst. Trvalo mi to asi dva roky, než jsem se znovu rozhodl pokračovat. Pro mě hrozně nezáživná kniha.
Dozvedel som sa aj to, čo nepotrebujem - od sudov na tuk, cez laná a plachty až po harpúny. Tieto podrobnosti zbytočne spomaľujú text.
První kapitoly mě doslova "dostaly", téma pokory, poznávání, že věci jsou často jinak, než se na první pohled jeví, prožitek mimořádného přátelství, krásný jazyk, působivé obrazy. Velká literatura. Achabově zaťatosti jsem zatím nepřišla na kloub, ani tomu, jak se symbol bílé velryby používá (nejen) v literatuře (ve smyslu, že podle všeho často ti, kteří ten pojem používají, vlastně netuší, co říkají).
Vlastní příběh honitby je jenom střípkem v obrovské románové fresce, ve které se nezkušený čtenář snadno utopí. Můj dojem je rozporuplný, z mého pohledu se to jeví, jakoby text psalo víc lidí s lehkou schízou, a sadistickou myšlenkou na čtenáře, kteří se budou muset těžkým, spletitým textem prokousávat - všední deprese života je střídána maniakální činností a prokládána nezáživnými popisy jak vytrženými z některých verneovek.
Ale není to hon na ponorku, to ne, jasná paní, to je zase majstrštyk Toma Clancyho...
Za mne těžké, složité a zdlouhavé čtení na dlouhé zimní večery. Není to čtení pro každého...
Díky za knihy, u kterých polovina hodnotících nepíše: " Kniha se četla sama, měla jsem ji přečtenou za dvě hodiny." A buch, pět hvězdiček.
Díky za knihy, které kladou na čtenáře větší nároky než jen prosté zvládnutí čtení.
Kniha se košatí a větví, odbíhá a zase se vrací, dává si načas, předkládá podobenství, učí nás a informuje a ne každý zvládne to pomalé tempo vyprávění.
A pak je tu samozřejmě ona umanutost za hranicemi zdravého rozumu, ta touha zvítězit nad něčím. Ta nepřestává fascinovat celé generace čtenářů.
Mal, jasné, kto je zvedavý na nejaké poznatky a úvahy autora? Príbeh, príbeh, to je naše božstvo!
Přečíst tuto knihu, ve které pro neustálé odbočky, vysvětlovací kapitoly a poznámky pod čarou nakonec pro samotný příběh nezbývá ani na 750 stranách příliš místa, je těžké jako ulovit velrybu.
Ta fanatická touha se pomstít která vedla k tolika promarněným životům.... fuuuuuu kniha je v místech velmi vtipná a čte se sama, naproti tomu jsou v knize místa kdy jsem se nutila udržet pozornost. Nejsem si jistá zda si jí ještě budu chtít přečíst, ale je to BÍLÁ VELRYBA :) kdo ví, :)
Je to dávno, co jsem viděl film Bílá velryba (natočeno 1956) , ale v mých vzpomínkách to byla dramatická honba a souboj kapitána Achaba s bílou velrybou. Proto jsem byl už trochu netrpělivý, když se v knize první zmínka o Moby Dickovi objevila až na straně 140, což je téměř třetina knihy. A sice ve vzrušeném provolání kapitána Achaba k posádce velrybářské lodi, kdy naplno vyhřezne jeho nenávist k tomuto tvoru a touha po pomstě:
„Ano, byl to Moby Dick, kdo mě připravil o můj stěžeň. Moby Dick mi pomohl k tomu mrtvému pahýlu, na kterém teď před vámi stojím. Ano“ zakřičel děsným hlasitým zvířecím hlasem, jako sob zasažený do srdce. „Ano a budu ho pronásledovat třeba kolem plamenů pekla než se vzdám myšlenky, že ho dostanu. Proto jste se, muži, vydali na moře, abyste honili tuhle bílou velrybu po obou půlích země a na všech stranách světa tak dlouho, dokud nebude chrlit černou krev a nerozloží ploutve!“
-
Slib odměny už za pouhé spatření zvířete vyvolá bouřlivý souhlas posádky, mírněný však prvním důstojníkem:
„Pomsta na němém zvířeti!“ křičel Starbuck. „Omámil tě slepý pud! To je šílenství!….Přišel jsem lovit velryby a ne mstít svého velitele! Kolik sudů oleje vynese tvá pomsta, když ho ulovíš, kapitáne Achabe? Moc ti na natucketském trhu nevynese!“
-
Román přináší napínavou cestu lodi Pequod s různorodou posádkou pod kapitánem Achabem. Ten promění loveckou velrybářskou výpravu v sebevražednou honbu za obrovskou bílou velrybou, zvanou Moby Dick. Ta ho totiž kdysi připravila o nohu.
Děj je prokládán rozsáhlými kapitolami o velrybách a velrybářství s detailním, místy velmi nápaditým popisem anatomie velryb. Anatomie, funkcí, chování i potíží a nemocí:
Člověk musí dýchat ustavičně – jeden dech mu stačí na dva nebo tři tepy srdce. Ať vykonává jakékoliv zaměstnání, za bdění i ve spánku, musí dýchat nebo zemřít. Vorvaň dýchá pouze sedminu svého času, čili jen v neděli.
-
Občas si autor pomůže i drsnějším humorem, třeba v kapitole Ambergris (což je ambra):
Kdo by si pomyslel, že jemné dámy a páni se zdobí látkou, která se vyskytuje v neslavných útrobách nemocné velryby? Ano, skutečně je to tak. Podle některých je ambra považována za příčinu, podle jiných za následek zažívacích poruch velryby. Těžko říct, jak takovouto dyspepsii léčit. Nejvýš snad dát velrybě tři nebo čtyři plné čluny Brandrethových pilulek a pak honem zmizet z dosahu tak, jako dělníci trhající výbušninou kámen v lomech.
-
Vzhledem ke způsobu, jakým autor tyto „odborné“ pasáže podává, rozhodně nejde o suchý a nezajímavý popis. Stejně tak popis vlastního lovu velryb, autor to musel osobně prožít - osmnáct měsíců sloužil na velrybářské lodi. Například v kapitole „O obludných zpodobeninách velryb“ se pouští do nesmlouvavé kritiky obrazů, zpodobení velryb, což předpokládá znalost těchto obrazů a jejich autorů. Často používá biblická nebo jiná velmi nápaditá přirovnání, především, ale nejenom, z antiky, takže je nutno obdivovat autorovu sečtělost. Koneckonců mj studoval antickou literaturu.
A mezi tím jsou filosofické úvahy takřka básnickým jazykem:
A černé moře se vzdouvalo a vzdouvalo, jakoby jeho široké vlny byly svědomím a velká duše světa se zoufale trápila pro své trvající hříchy a utrpení, které způsobila…
...
Jakési nepochopitelné sladké tajemství leží na tomto moři (pozn. Tichý oceán), jehož hrůzné oddychování jakoby prozrazovalo uvnitř skrytou duši podobně jako ono pověstné vlnění efezského trávníku nad hrobem svatého Jana Evengelisty.
-
Konečně Achab na své zuřivé pouti Moby Dicka nalézá -
kapitola Pronásledování – první den:
Vznešeným klidným tropickým mořem, mezi vlnami, jejichž pleskot dusil nesmírné okouzlení, se pohyboval Moby Dick. Velryba plula lehce a vesele – odpočívající síla při rychlém pohybu. Ani bílý býk, v kterého se proměnil Jupiter, když unesl Evropu a klidnou rychlostí mířil ke svatebnímu háji na Krétě, ani Jupiter, ten velký majestátní a nejvyšší bůh, nebyl lepší než proslulá bílá velryba během této božské plavby.
-
Co mi trochu vadilo při čtení, ale to není vina autorova – všechny vzdálenosti jsou samozřejmě uváděny v mílích, míry či rozměry u velryb a jiné potom ve stopách a palcích. To čtenáře samozřejmě nutí k přepočtům na metrickou soustavu. Okamžitě si dovedu představit rozměr např 50 cm nebo 3 metry. Ale při údaji například 15 stop nebo 6 palců musím pro představu přepočet použít.
Není to lehké čtení, ale stojí za to, a doporučuji číst pozorně, protože síla knihy není v ději samotném, ale v tom, jakým způsobem je příběh vyprávěn, v košatosti vedlejších příběhů, v obšírném a vtipném popisu dějů, postav a událostí. A to i přesto, že dějová podstata románu - vlastní „souboj“ Achaba s Moby Dickem se „smrsknula“ na poslední tři kapitoly – mistrovsky napsané vyvrcholení knihy:
Pronásledování – den první,
- den druhý
– den třetí:
Posádce zpěnila lovecká horečka krev jako staré šumivé víno. Jestliže předtím cítili bledý strach a neblahé obavy při pohledu na stupňující se Achabovu vášeň, teď obavy potlačili a dokonce zlomili. Strach se rozptýlil jako bázliví prérijní zajíci, prchající na všechny strany před pádícím bizonem. Ruka osudu uchvátila duše všech. Drásavé nebezpečí předchozího dne, čekání minulé noci a slepě krkolomný nebezpečný způsob, jakým se jejich divoká kocábka řítila za letící kořistí, to vše rozrušovalo jejich srdce. Vítr nadouval mohutná břicha jejich plachet a hnal loď neviditelnými rameny, jimž nešlo odolat. Byl neviditelnou mocí, která z nich učinila otroky této honby.
-
Doporučuji k přečtení.
Ještě bych si dovolil podotknout, že se mi moc líbil Morteho komentář a zvlášť druhá polovina – to mohu podepsat. Hezké!
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Moby Dick rozhlasové zpracování velryby Cena Josefa Jungmanna velrybářství
Autorovy další knížky
| 1956 |  Bílá velryba |
| 2006 |  Bartleby, the Scrivener / Písař Bartleby |
| 1978 | Taipi |
| 1978 | Billy Budd / (Benito Cereno) |
| 1990 | Písař Bartleby |
Uf... Šest týdnů jsem trávila každý den chvilku s Bílou velrybou (častokrát mě uspala). Občas mě i napadlo ji odložit - ale nemohla jsem. Zvláštní kniha - pro někoho možná nezáživná. Pro mě to byla směs populárně-naučných popisů velryb a velrybářského života, filozofických a náboženských úvah, básnického jazyka a někdy až divadelního patetického projevu. Vždycky se našlo něco, co mě oslovilo. Určitě mě nenechala lhostejnou. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale podruhé ji už číst asi nebudu.