Bílá velryba
Herman Melville
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385691/bmid_bila-velryba-kib-385691.jpg
4
700
700
Napínavý dobrodružný příběh ze života lovců velryb v 1. polovině 19. století se odehrává na palubě americké velrybářské lodi Pequoda.
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1949 , Státní nakladatelství (Praha)Originální název:
Moby Dick or the White Whale, 1851
více info...
Přidat komentář
Dobrý, ale škoda, že v tom novějším vydání nebyly obrázky
(já nejsem zastánce lovu velryb, ale taky jsem nechtěla, aby hlavní postava umřela, a tak jsem fandila Moby Dickovi i Izmaelovi)
Hermane, promiň, ale pro mě nuda, nuda, šeď, šeď. Neznaje, považoval jsem knížku za kamínek mozaiky tvořící základní vzdělání. Koupil jsem si ji, četl a přečetl. Od té doby na ní sedá prach a čeká na to, zda k ní za pár let třeba nenajdou cestu moje děti. Já se k ní vracet nebudu a svůj dojem z ní shrnu stručně - kdyby Melville popsal desetinu papíru, mohlo by to být příjemné čtení, takhle to byla jen dlouhá nuda.
S chutí jsem se pustila do čtení ale nakonec jsem knihu odkládala snad po každé kapitole. Některé pasáže byly nezáživné a zdlouhavé a až poslední čtvrtina knihy mi přišla napínavá a čtivá. Asi jsem měla velké očekávání.
Úžasná napínavá dobrodružná kniha!
Ehm, byla by to to úžasná napínavá dobrodružná kniha, kdyby se použila tak asi jen jedna desetina kapitol. Spousta nezáživných dialogů, monologů, úvah a zdlouhavých popisů děj zdržovala, rozbíjela. Ještě tak možná biologie, fyziologie, morfologie atd. velryb by mě zajímaly, jenže poznatky staré víc jak století jsou teď už silně neaktuální, takže pardon, Moby Dicku, na víc jak dvě hvězdičky nemáš.
Mimochodem, s lovem velryb nesouhlasím, ale při popisu ulovení první velryby jsem měla sto chutí naskočit ke Greenpeace na loď a dát svůj nesouhlas najevo výrazněji!
Zhodnocení tohoto rozsáhlého díla není vůbec jednoduchá věc. Některé pasáže jsou velmi zajímavé, čtenář se například dočte spoustu nových poznatků ze života velrybářů a seznámí se s jejich řemeslem. Také dobrodružné pasáže z lovu velryb a celý příběh o honu na bílou velrybu nutí číst pořád dál a dál. Rozhodně nejsem zastánce lovu velryb, ale v knize je tahle činnost prezentována poutavě. Lov je tu popisován jako velmi nebezpečná a vyčerpávající práce, kdy lovci a velryby jsou doslova tělo na tělo. Do poslední chvíle ani jedna strana nemá vyhráno, velryba se často tvrdě bránila, občas ani na lov nedošlo, protože rychle plujícího kytovce nebylo možno veslováním v člunu dohonit. Mnoho námořníků zaplatilo za svou snahu o zbohatnutí životem; ti co se po několika letech plavby vrátili na pevninu, dlouho oslavovali a vydřené peníze propíjeli v přístavních hostincích. I charaktery postav jsou pěkně popsány. Kontrastně k těmto pozitivům působí mnohdy nudné filosofické úvahy, v této Melvillově knize se prý objevující poprvé. Třeba probírání významu slova "bílá" a hledání jeho mystičnosti se táhlo na pět kapitol.. Netvrdím, že tu na filozofování není prostor, to určitě je, nemuselo by to ale být v takovém rozsahu. Co je na knize ale naprosto úžasné, tak to jsou rozhodně Rockwellovy perokresby. Dokonale vykreslují děj i nálady posádky lodi. Kniha jako celek určitě není oddychovou četbou a mozek při její složitosti jede na plné obrátky, rozhodně jde ale o výjimečné dílo.
"V tomto podivném shonu, jemuž říkáme život, jsou jisté zvláštní chvíle a okolnosti, kdy člověk považuje celý vesmír za nesmírně podařený šprým, i když tuší jeho vtip jen nejasně a spíš má podezření, že právě on sám je obětí toho šprýmu. Avšak nezoufá a nechce pronášet zbytečné námitky. Spolkne všechny události, všechny víry, názory a domluvy, všechny útrapy viditelné a neviditelné, nechť jsou jakkoli hrbolaté, jako pštros dobře trávící spolyká kule a křesadla z pušek. Pokud jde o malé nesnáze a starosti, vyhlídky na náhlá neštěstí, nebezpečí života a úraz, to vše, i smrt sama, připadá mu jen jako lehké, dobrosrdečné štulce a bodrá rýpnutí do boku, uštědřená neviděným a nevypočitatelným vtipálkem. Tento podivný druh vrtošivé nálady, o níž nyní mluvím, přepadá člověka jen v okamžiku svrchovaných svízelů. Přichází to, právě když je člověk nejvážnější, takže to, co se mu právě předtím zdálo tak nesmírně významné, vypadá nyní jen jako část celého šprýmu. Pro tento volný, klidný druh bodré filosofie zoufalců není lepší živné půdy než nebezpečí z velryby. Právě tak jsem se začal dívat na celou plavbu Pequody a na její velký cíl, bílou velrybu."
"Nechť na mne můj farář zapomene a čert ať si mě pamatuje, vymizí-li ta vzpomínka někdy z mé paměti! Horký vaječný punč? Řekl jsem, že jsme tam popíjeli horký punč? Ano, pili jsme rychlostí deseti galonů za hodinu. A když nastala náhlá bouře a všichni členové posádky - návštěvníci a vůbec všichni - byli povoláni skasat horní plachty, měli jsme tak těžké hlavy, že jsme se nahoře v ráhnech museli držet jeden druhého a nevědouce o tom, zavinuli jsme si šosy kabátů do plachet, takže jsme tam viseli pevně skasaní v burácející vichřici, všem opilým námořníkům pro výstrahu. Ale stěžně se nezvrátily do moře a my jsme se pomalu seštrachali dolů tak vystřízlivělí, že jsme se musili znova pustit do toho horkého punče, ačkoli divoká slaná sprška, pronikající dolů do ubikace, rozřeďovala a solila nápoj příliš silně pro mou chuť."
Vzhledem k hodnocení knih dole, zmiňující často nudnost a vzhledem k stránkovému rozsahu jsem se rozhodl vyměnit četbu za doslovný poslech - audiokniha. A nelituju. Přeci jen audiokniha doplněna o různé další sluchové vjemy byla velkým zpříjemněním večerů před spaním a ranních jízd do práce. Doporučuji případným odrazeným zkusit tuto formu.
Příběh se mi líbil, i když jsem čekal více informací a více akce týkající se Moby Dicka. Většina knihy je dosti popisná a setkání s Moby Dickem je jen v poslední jedné (2 ?) kapitolách.
Dle mého názoru vyníkající kniha, jen jí je třeba číst jinak než jiné. Nezačít na straně jedna a skončit na poslední, ale spíše zvolna přeskakovat a zase se vracet, a zase přeskakovat a zase se vracet, jako by byl čtenář jen malou vlnou v moři.
Ufff... rok a půl jsem to měl vedle postele, nutil se do toho po vlnách, několik měsíců jsem na to ani nešáhl ale nechtěl jsem to vzdát. Moje rada zní - vyhněte se tomu, nemá to cenu. 150 let od napsání je fakt dlouhá doba a Moby Dick získal spíš symbolický význam, než že by se měl opravdu slovo od slova číst. Kniha má tři roviny - jednak je to dobrodružná kniha, což bych řekl že většina lidí i očekává, ale pak budou krutě zklamaný. V podstatě by stačilo přečíst tři poslední kapitoly, kde se teprve něco děje. Kuli 30 stránkám ale nemá část 650 stránkovou knihu. Dále je to popis velrybářství se všema možnejma detailama, tohle je možná pro někoho zajímavý, pro většinu to bude ale tipuju těžká nuda. Zbytek jsou pak... říkejme tomu třeba zamyšlení... nad spoustou různých témat, jako je osud, příroda, dobro x zlo apod... z nichž se čas od času i vynoří nějaká ta zajímavější myšlenka, vzhledem k archaickýmu jazyku je to ale až příliš náročný na čtení a občas i pochopení. Nevim no, život je příliš krátkej na to číst takovýdle knihy...
Nevěděl jsem co od knihy čekat a čekala mě úděsná nuda, prokládaná nějakou akcí v každé páté kapitole. Posledních 40 stran jsem však přečetl jedním dechem, což, bohužel, dojem z předchozích 670 stran moc nevylepšilo. Chápu, že jde o zásadní dílo, ale mě neoslovilo.
Docela náročný, místy zdlouhavý román, který však stojí za přečtení. Konec je nejlepší :-)
Zaciatok fajn, tesila som sa ako sa to bude vyvijat ale potom...uf, hrozne rozvlacne, nudne a prilis detailne opisovane vsetky suciastky lode. Ale vydrzala som az dokonca knihy, aby som vedela ako sa to skonci :)
Docela dobré, námořnictví mám rád. Přesah úvah a některých vyslovených nebo nevyslovených myšlenek je zřejmě to, co z toho dělá více než "obyčejný" dobrodružný román a co i mne vyhovovalo. Při čtení se mi chtě nebo nechtě několikrát připomněla kniha R. Kiplinga: Stateční kapitáni.
Četlo se to krásně. Autor mě velmi podrobně seznámil se životem velrybářů na lodi. Ale konec byl takový stručný, hrozně rychlý - jako kdyby to autora přestalo bavit :/
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Moby Dick rozhlasové zpracování velryby Cena Josefa Jungmanna velrybářství
Autorovy další knížky
| 1956 |  Bílá velryba |
| 2006 |  Bartleby, the Scrivener / Písař Bartleby |
| 1978 | Taipi |
| 1978 | Billy Budd / (Benito Cereno) |
| 1990 | Písař Bartleby |
Pre mňa bola kniha dokonalá. Dlhá a miestami nezáživná, napriek tomu som toto nečakala (vzhľadom na mierne negatívne hodnotenia na tejto databáze). Rozprávač príbehu Izmael, je majstrom slova, slovných obratov a hračiek a - pre niekoho možno rozčuľujúco - popisuje bežné i menej zvyčajné deje na lodi a počas lovu veľrýb. Nedá sa však povedať, že je hlavnou postavou, aj keď len vďaka nemu a cez neho chápeme, čo znamená plaviť sa na lodi, čo loviť veľryby, ako ľudia vtedy žili na mori a na súši, kto je kapitán Achab a čo Moby Dick. Čo sa týka Moby Dicka či doňho zblázneného kapitána Achaba, tu môže čitateľ cítiť symbolizmus a rôzne metafory. Nie je tak dôležité racionálne pochopiť, prečo Achab chce túto záhadne bielu veľrybu, ale čo sa v ňom pri pomyslení na ňu deje.
Všetky tieto symboly môžu dohromady znázorňovať myšlienku príbehu a síce, že človek je tvor rozmýšľajúci, dumajúci a v krajných situáciach života vtelesňuje do niektorých javov a predmetov jeho túžby a strachy a tým sa možno aj z obyčajnej bielej veľryby, odchýlky prírody, dravca, ktorý ako sebaobrany odhryzol ľuďom pár končatín, môže stať zver krvilačný a pomstychtivý a z človeka naopak posadnutý blázon. V knihe je však myšlienok a dejov na premýšľanie oveľa, oveľa viac.