Bílá velryba
Herman Melville
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407956/mid_bila-velryba-OQk-407956.jpeg
4
707
707
Říkejte mi Izmael… V internetových kvízech, kde se má poznat dílo podle první věty, většinou bezpečně najdeme Bílou velrybu. Dvaatřicetiletý Melville ji poprvé vydal roku 1851 a dodnes patří k tomu nejrespektovanějšímu, co ve světové literatuře (a americké zvláště) existuje. Román popisuje plavbu velrybářské lodi Pequod, již velí kapitán Achab. Stíhání obrovského bílého vorvaně, přezdívaného Moby Dick, je metaforou lidského boje s přírodou a také zbytečným pachtěním za nereálnými cíli.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2017
,
Odeon
Originální název:
Moby Dick or the White Whale, 1851
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem několikrát musel odložit. Pustil jsem se do té bichle ještě jako kluk pod dojmem komiksu v časopisu ABC. Ale tehdy jsem to absolutně nemohl dát. Musel jsem k Moby Dickovi dospět. Ano, jsou tam mraky popisných pasáží. Ale jsou neskutečně básnivé, metaforické. Je to téměř poéma. Rád bych si to zase někdy přečetl znovu, ale najít tolik času...
Dal jsem si to jako takovou výzvu a dočetl krásně na Silvestra. Co k této legendě ještě říci? Rozhodně to není napínavá nebo dobře ubíhající kniha. Je poplatná své době a je velmi, velmi, velmi popisná. Dokonce tak, že celý "děj" o honbě za Moby dickem by vydal sotva na čtvrtinu knihy a ten zbytek je zejména popis velrybářského řemesla, zvyklostí, způsobů zpracování tuku a velryb, lodí a jejich vybavení a dokonce i velryb samotných a jejich chování a způsobu života, stavby těla atd. Pokud tedy budete Moby dicka brát jako populárně naučnou knihu o zaniklém řemesle a životě tehdejších námořníků, pak se toho dozvíte opravdu hodně a já musím přiznat, že jsem si to celkem užil, ač mi celé velrybářství přijde ohavné. Pokud čekáte napínavý děj s posedlým kapitánem, pak budete zklamaní. To, kvůli čemu tuto knihu všichni znají a citují, tak o tom to vlastně skoro není:-) Krom pasáží o námořnickém řemesle mě také zaujala autorova, na tehdejší dobu, otevřenost vůči jiným rasám a kulturám(na velrybářských lodích se totiž scházela "cháska" z celého světa) a také to, že vlastně polemizuje o samotném lovu velryb a jeho krutosti. Přečtení téhle náročné bichle nelituji, ale je dobré vědět raději předem do čeho jdete.
Tuto knihu jsem četl poprvé jako kluk a nijak mě neupoutala, ve výrazně pozdějším věku jsem to zkusil znovu a můj názor se hodně změnil v tom smyslu, že jde o jednu z knih, ke kterým musí čtenář prostě dospět a pak její obsah teprve dokáže patřičně ocenit.
Omlouvám se za spojler, ale připadá mi docela vtipné, že pasáž o bílé velrybě je shrnuta jen na posledních 30 stranách 520 stránkové knihy, když by kniha měla být právě o tom. Začátek o verbování na loď je výborně napsaný, pak ale kniha přechází do dost podivného stylu, kdy se občas něco děje, většinou ale autor s prominutím jen tlachá o velrybaření. Jsem přitom člověk, který se vyžívá v dlouhých knihách a který ocení spíše sáhodlouhé originální popisy a myšlenkově zajímavé úvahy než dynamické dialogy nebo dobrodružný děj. Toto je ale pro mě spíše příkladem toho, jak takový typ textu dopadne, když autor nepřichází s prakticky žádnou nosnou myšlenkou, propracovaností postav a úvah, ani zajímavým stylem... spíš mi to evokuje povídání velrybářů na lodích plavících se dlouhé dny na širém oceánu, kteří se potřebují něčím rozptýlit, i když už jsou všechna zajímavá témata dávno vyčerpaná. Myšlenky zaznívající ve spojení s touto knihou ve mně po jejím přečtení naopak vytvářejí dojem, že jsou na knihu spíše uměle naroubovány. Ale pořád si říkám, že jde o první americký román, tak by člověk měl být tolerantní. Alespoň pár zajímavých pasáží v knize přecejen bylo, možná mi jen zkrátka stylově nesedla. Co se mi naopak hodně příčilo, byl dost odpudivý postoj k velrybám a poměrně dost rasistické postoje k lidem... to ale taky přičítám době vzniku a tehdejší americké společnosti.
Kniha má asi 150 kapitol. Občas je kapitola na půl stránky a čtenář se v knize začne brzo ztrácet. Boj s velrybou je jen krátká část knihy. Moc mě kniha nezaujala.
Pěkný román o velrybářství, námořnictví s šíleným, poselným kapitánem v čele. Každý čtenář si z knihy vezme něco jiného. Někdo bude hledat nějaké poselství, symboliku, pro někoho to bude jen další z pěkných příběhů.
Tak i tak stojí za přečtení.
Kniha má dvě úrovně, z nichž ta druhá se s tím jak jde čas stává čím dál tím cennější.
1. Samotný příběh. Můžeme si o něm myslet cokoliv, hledat symboliku, filosofii atd., ale osobně v tom vidím obyčejný příběh lidské posedlosti, která bývá dosti častá. Kdesi jsem četl, že takových Achabů byla spousta, a na tom něco je. Vždyť kolikrát si mnohý z nás řekl o něčem: "Já to dokážu, já tu sviňu prostě musím dostat." A když se na tu záležitost podíváme trochu z nadhledu, zjistíme, že je to vlastně nesmysl. Měl jsem z toho pocit zbytečně zmařených životů a práce.
2. Perfektní popis dobového velrybářského řemesla. V průběhu celé knihy je čtenář do nejpodrobnějších detailů seznámen s lovem velryb v 19. století z plachetních velrybářských lodí. Ten popis zaniklého tvrdého řemesla je fascinující, má obrovskou dokumentární hodnotu, osobně si myslím, že je cennější, než samotný Achabův příběh. Vše je popsáno tak úžasně, že člověk skoro pocítí touhu si to zkusit. Jsem téměř přesvědčen, že v budoucnu (pokud se lidstvo nevymorduje) podaří-li se zachránit velryby tak, že nebudou ohroženy, se najdou nějací dobře postižení šílenci, kteří podle Melvillova návodu takto začnou velryby znovu lovit pro zábavu (podobně jako když si někteří týpci v současnosti hrají na středověk, pravěk či Indiány apod.).
Stále si nejsem jistá, co si o knize myslím. Lov velryb pod křídlem pomstychtivého kapitána nemůže skočit dobře a už jen lovení velryb je vlastně dost smutné, i když v době vzniku knihy to bylo velké dobrodružství.
(přečteno v angličtině) Kdysi jsem tuto knihu začala číst a potom ji na několik let odložila. Po přečtení jsem ale vůbec nechápala proč. Příběh protkaný filosofickými úvahami, které ale mají hloubku a smysl, nutí číst dál. Po celou dobu čtení jsem cítila rozhořčení vůči nebohým zvířatům, zároveň ale i pochopení k lidem. Konec byl přesně takový, jaký měl být.
Už dlouho jsem knihu nečetla tak dlouho :-) Skoro jsem si připadala, že čtu 800 stran Egypťana Sinuheta. Asi proto, že jsem čekala klasický román ve stylu vyprávění, ale ono tomu tak není. Řekla bych, že pasáže vyprávěcí tvoří asi jedna třetina, další je popisná, čtenář se dozví spoustu věcí o velrybách jak takových a velrybářství samém a poslední třetinu jsem vnímala jako psychologicko-filosofickou - pocity, vlastnosti lidí, názory jedinců i společnosti té doby. Možná proto jsem tak dlouho četla, ale jinak si myslím, že jsem se přibližovala více a více hvězdičkám z hodnocení, což bych třeba po celé polovině knihy vůbec neřekla. Když pominu svůj neblahý pocit ze zabíjení velryb (ale
zase se snažím pochopit, proč to dříve dělali a museli dělat), o kterém polemizuje i autor sám, tak to pro mě bylo velice zdařilé dílo i když mnoha čtenáři není vysoko hodnoceno. Já bych se do dobrodružství na moři klidně pustila znovu.
Všechno co jste chtěli i nechtěli vědět o velrybách a velrybářství najdete právě v Melvillově mohutném díle. Když pomineme veškeré detaily o tom, jak život velrybářů probíhá, máme tu postavy "divochů", kteří jsou v kontrastu s bílými muži a samozřejmě také fanatického kapitána Achaba, jemuž jde o pomstu více, než o cokoliv jiného. I díky tomu se dá na knihu dívat různě. Někdo ji bude vnímat jako realistické dílo ukazující čtenáři netypické prostředí a jiný zase lidský příběh o tom, jak může posedlost zkomplikovat život vám i lidem kolem vás. V obou případech stojí rozhodně za přečtení.
Já jen, čím mi ten příběh byl trochu povědomý. S trochou fantazie by se dala taková posedlost sledovat i v mnoha dalších lidských životech, protože člověk si svůj život nadmíru komplikuje. I popisné kapitoly byly velmi názorné, což tomuto dílu dodalo na kvalitě.
No panejo! Ta mi dala tahle kniha! Rozečetl jsem ji kdysi a nedočetl... a pak ji rozečtl znova...vloni a nakonec jsem ji teda dal! Ale uf! A přitom. Kdybych já si blbec neřekl, že je to důležitý metatext k mé vlastní knize a že ji tedy musím přečíst stůj co stůj. A taky! Kdybych tu knihu nedostal od svého dědy i s věnováním. Prostě, je to pro mě důležitá kniha a sám nevím, nemám-li ji vůbec hodnotit, či dát za pět. Přitom je to těžce postmoderní de facto. O velrybím lovu se dozvíte zcela vše i s mega kulturním přesahem. Z knihy sála symbolika, biblické motivy - ostatně jsem měl i obdobný pocit, jako, když jsem četl Starý zákon. Při parafrázi pořadu Hřmění - mě napadá, že celou dobu se čeká na příchod hlavního hrdiny a ten se nedostavuje a posledních cca 30 je jenom o něm. Nicméně, neztotožňuji se úplně s tím, že by kniha pro dnešního čtenáře vůbec nebyla a že by to bylo zbytečné ji číst. Jen je to krapet obtížné. Na druhou stranu, to lov velryb jistě také a jestli celá kniha měla být metafora tohoto úsilí, které může končit všelijak, tak se jí to povedlo zcela na jedničku.
Bílá velryba na mne shlíží z knihovny desítky let. Má luxusní ilustrace a přežila nejedno stěhování. Navíc písmenka jí v tiskárně ve vydání z roku 1956, možná sázel můj otec :o)
Nooo.
Nakonec jsem sáhla po audioknize, která je díky Radioservisu zvukově naprosto skvostná. Obsahově jsem byla zprvu nadšená a vnímala určitý přesah, ale po skončení zůstává daleko víc rozpaků z toho, jak píše jitrnic: "mystické úvahy se čím dál více rozpouštějí v nekonečném patetickém blábolení ".
Ovšem z odstupu a nadhledu jde o mravenčí píli ve vylíčení fanatismu, umanutosti a lidské pýchy. Skoro by se Achab ďáblu upsal.
Občas se ještě k některým kapitolám vrátím v papíru, ale na plný počet to fakt není, byť mnohé má dost co do sebe.
3/4
Bílá velryba má několik rovin. Jednak je to popis samotného děje (velrybářská loď vyráží na výpravu za vorvaněm), jednak snaha shrnout veškeré tehdejší vědění o velrybách a velrybářství (tedy celé kapitoly věnované např. popisu jednotlivých druhů velryb, velrybího těla a kostry, práce velrybářů a podobně). Pomyslnou třetí rovinou je určitý filozofický přesah, různé narážky na Bibli a připodobnění honu na velrybu k hledání smyslu života a pachtění lidí za nereálnými cíli. Přečtení Moby Dicka bylo mojí osobní výzvou na rok 2021, pro dnešní čtenáře považuju čtení této knihy za zbytečné. Takový Egypťan Sinuhet dá člověku mnohem víc.
Spíš mám pochopení pro ty zpátečníky, kteří toto dílo nepochopili. I pro mě bylo čtení této knihy místy takřka utrpením a párkrát jsem to chtěl vzdát... Záměr chápu – spojit autorovu obsesi velrybářstvím s těmi nejvyššími metafyzickými úvahami a výsledkem mělo být podobenství. Ovšem – velrybářství považuji za daleko méně úctyhodné než H.M., hluboké mystické úvahy se čím dál více rozpouštějí v nekonečném patetickém blábolení ("Ó, Slunce...!") a často jsem se ztrácel dokonce i v akčních scénách (některé dost zaváněly Chuckem Norrisem).
Vorvaně nadále považuji za úctyhodného a MÍRUMILOVNÉHO tvora, jemuž to daleko víc sluší živému v oceánu než naporcovanému na lodi nebo jako exponátu v námořním muzeu.
Téměř kultovní kniha, která se bohužel do dnešní doby příliš nehodí, o čemž svědčí i velice nízká hodnocení tady.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Moby Dick rozhlasové zpracování velryby Cena Josefa Jungmanna velrybářstvíAutorovy další knížky
| 1956 |  Bílá velryba |
| 2006 |  Bartleby, the Scrivener / Písař Bartleby |
| 1978 | Taipi |
| 1978 | Billy Budd / (Benito Cereno) |
| 1990 | Písař Bartleby |
Pasáže o lovu velryb jsou opravdu hodně zdlouhavé a nudné. Kniha není špatná ale znovu bych ji určitě nečetl. Dobrodružné knihy mám rád ale tato kniha mě připadá jako podrobná příručka o chytání ryb.