Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494012/bmid_bila-voda-utK-494012.jpg
4
2952
2952
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Když jsem měla tuto knihu rozečtenou a přišla kamarádka na kávu a uviděla ji tak mi říká proboha to čteš tohle... vždyť je to čistá deprese...
Ano není to odpočinkové čtení a rozhodně se to nečte ani s lehkostí....
Ale jsem ráda že jsem knihu četla, občas mi dělalo při čtení problém přelouskat zprávy a dokumenty vložené do příběhu ale bez nich by to nebyl příběh úplný.....
Opět mě zaráží jaká brutalita a nenávist se v lidech skrývá a co je člověk člověku schopný provádět.... Ale historii nezměníme jen se z ní můžeme poučit.....
Moje první seznámení s autorkou. Ke knize jsem byla ze začátku dost skeptická a trochu mě vyděsil i počet stran. Nakonec ale musím přiznat, že se mi kniha opravdu líbila. Lena člověka při čtení trochu rozčilovala, ale bylo zajímavé sledovat jak bylo vše propojené. Navíc oceňuji, že paní Tučková dokázala tímto způsobem popsat veškeré šílenosti jednotlivých období našich dějin. Nejsem si jistá, zda se ještě k autorce někdy vrátím, ale jsem ráda, že mi prošla Bílá voda rukama.
Tučková se vrátila k polodokumentárnímu stylu Žítkovských bohyní, což kvituji s povděkem, jelikož mi tento její přístup mimořádně dobře sedí. Můžu jen spekulovat, zda je to mnou nebo tím, že je Tučková nejen spisovatelka nýbrž také vedkyně, jejíž upozadění ve výsledném díle (jako např. u Gerty Schnirch) je spíše ke škodě.
Nevím, vážně nevím, co mám říct resp napsat...
Kniha měla našlápnuto do výšin, ale cestou nahoru se někde něco pokazilo..
Moc "omáčky" okolo? Nevím..
Úplná ztráta času to nebyla, ale deset let psát román, který místy nudí??
Ovšem co pobavilo, a fakt jsem se smála od sdrce, bylo hlášení o Gagarinovi a Bohu, to byla třešnička:-)))
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Autorka se o to ovšem pokouší, a to opakovaně. Bohužel si nevšimla, že ta její řeka s postupem času změnila ve stojatou, ne příliš vábně páchnoucí stoku plnou kalu a zetlelého listí. Zajisté v souladu se svým nakladatelstvím usoudila, že by stálo za to vytěžit ze stávajícího modelu ještě nějaký ten peníz, což se jí (jim) zjevně podařilo. Marketingová propagace, ne nepodobná případu její souputnice Lednické, se osvědčila i v tomto případě. Je nějaký rozdíl mezi inzerovaným tisícem hodin rešerší a deseti léty práce a pátrání v archivech? Omluva autorky vlastním dětem, že kvůli této knize nepřišli na svět o několik let dříve, je pak až neskutečně bizarní.
Ale dobře, chápu, že na něčem je opravdu třeba pracovat velmi dlouho. A že každý má jiné metody práce a někomu jde vše mnohem snadněji. Připomíná mi to rozhovor (parafrázuji):
Dylan: Jak dlouho jsi pracoval na té písni?
Cohen: Asi rok (nechce přiznat, že ve skutečnosti mu to trvalo téměř pět let). A jak dlouho jsi pracoval ty na té své?
Dylan: Tak patnáct minut.
Finální výsledek propagovanému úsilí bohužel naprosto neodpovídá. Kniha mi připomíná reklamu na dnešní novostavby: základní konstrukce sice není nic moc, ale ty výplňové materiály a izolace vyhovují všem zákonným předpisům, ba dokonce jsou mnohonásobně předimenzovány! No nekupte to!!!
Naskýtá se pouze základní otázka: Jedná se ještě o román? A dobrý román?
Bílá Voda není kniha na dovolenou, nedá se přečíst za jediný večer a nedá se číst bez přestávky. I když jsem ji dostala již na loňské Vánoce, ten správný čas nastal, až s letoším podzimem. A nelituji, že jsem si počkala, je skvěle napsaná, jako historička jsem fascinována autorčinou schopností udělat ze strohých faktů čtivý děj. Nečte se jednoduše, děj je třeba vstřebat, ale i to je plus, mnohé události mě donutily se o téma zajímat víc. Jednoznačně doporučuji.
Dlouho jsem odolávala, ale nakonec si mě Bílá Voda strhla do své náruče a nepustila, dokud jsem nedočetla poslední stránku.
Příběh je to mnohovrstevný, obsáhlý, rozkročený přes desítky let až do současnosti. Každý si v něm najde to své. Je docela jedno, jestli vás víc zaujme Lena, jejíž osudová cesta příběh rámuje, nebo příběhy jednotlivých řadových sester, dějinné události, církevní problematika nebo vztahy a rodinné vazby. Vše je chytře propojené, jedno dokresluje druhé, jednotlivé střípky do sebe postupně zapadají jako mozaika.
Někoho možná budou rušit vložené pasáže v podobě různých (více či méně fiktivních) dokumentů. Mě naopak poskytovaly pohled zvenčí, z jiného úhlu a dokreslovaly celkovou situaci.
Bílá Voda stojí za přečtení a stojí za zamyšlení. S hodnocením jsem neváhala.
Kniha velmi zajímavá. Střídají se v ní prvky románu a dokumentu. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykla na tento nezvyklý styl, ale postupem přečtených stránek nic plynulé přecházení nerušilo. Dost děsivé události, které si nyní v dnešní době ani neumíme představit. Nejsem věřící člověk, ale osudy řeholnic a bezpráví na nich páchané mě hluboce zasáhlo. Bez listin a dopisů, které jsou vkládány do děje románu, vše výborně dokreslují a tvoří jednolité dílo.
Určitě povedené dílo. Měl jsem problém to dočíst, jak píše spousta přede mnou, dlouho jsem to louskal. Ale určitě to stálo za to. Některé věci, jako prolínání dějů se mi v určitých fázích moc nezamlouvalo. Ale tato kniha je poučná, poutavá a stojí za přečtení. Ať nezapomínáme, jak se někteří uměli a chovali k jiným. Doporučuju.
Nemůžu jinak, než se vyjádřit, že jsem pocítila zklamání a to nikoli, že jsem knihu dočetla. Asi jsem měla velká očekávání, vzhledem k tomu, že se autorka knihou zabývala deset let, myslím si, že lépe by udělala, kdyby z nabytých vědomostí z bádání vytvořila knihu odborného charakteru, podávající svědectví o těžkém životě řádových sester v době komunismu, než překrucovat fakta, aby jí padly do karet. Přesto jsem ale ráda, že se autorka zaměřila na toto opomíjivé téma naší historie, neboť takových knih je opravdu málo.
Nemohu se do knihy zacist. 120 str.a odlozeno. Pritom napr. Zitkovske bohyne uplna bomba. Mam doma knihu za 600.kc. Snad ji jednou doctu.
Zajímavé téma, o tom jsme se nikdy naučili. Sice je to román, ale podle vlastních zkušeností asi nemá daleko k pravdě.
Za mě perfektní kniha na tyto dlouhé večery, které si po podobném čtení přímo říkají. I když se nejedná o literaturu faktu, ale o román (což správně autorka zmiňuje hned na začátku), je příběh ve značné míře uvěřitelný. Prolínání nedávné minulosti s událostmi od padesátých let, doplněn dobovými texty a korespondencí, čtenáři nádherně dokreslí celou dobu a vývoj v Československu.
Během čtení ve mě kniha vyvolala mnoho různých emocí a stavů: smutek, beznaděj, vztek, ale i naději, úsměv a překvapení. Osobně si myslím, že je to spíše kniha pro ženy, nicméně svou zajímavostí může sednout komukoliv.
Kapající voda nevydlabává kámen silou, ale trpělivostí. A tahle voda vás za sedm set stran bílého šumu trpělivě ubije. Neumím si vybrat, co je horší: Vyumělkovaná angažovanost, na kterou mohou všichni jen kývat, nebo plytký příběh lacině stvořené hlavní postavy? Únavné pasáže psané v korespondencích či mdlých článcích, nebo nepřirozenost prostředí románu a vedlejších postav? Nebo jen fakt, že se tenhle brak skrývající se za tunou pozlátka donutíte přečíst až do úplného konce?
Sqělé! Za mě naprostá bomba! Báječná kniha! Od začátku do konce skvělé čtení, výborně dělené na různé formy vyprávění. Styl "doku-drama" se mi hrozně líbil už u "Bohyní" a tady to opět báječně zafungovalo. Za měj jedna z NEJ knih (nejen) pro rok 2022.
Velmi náročné čtení, na které jsem si musela vyhradit hodně času. Téma se samozřejmě nedá "vecpat" do tenké knížky, ale v dnešní době přečíst poctivě téměř 700 stránek, je těžké. Žítkovské bohyně tato kniha rozhodně nepřekonala.
Další perla z ruky skvělé české spisovatelky KT. Je pro mne obdivuhodné, že se knize věnovala 10 let, vše chtěla poznat, vyzkoušet na vlastní kůži, práce na knize byla sběratelskou a badatelskou prací a ještě navíc to usadit do románového děje a udělat ten příběh zajímavý pro běžné čtení, to je pro mne kunšt.
Téma je to těžké, osudy kruté, doba nemilostrdná, ale VÍRA HORY PŘENÁŠÍ ....
A i ve slově BEZNADĚJ - NADĚJE JE ....
Nejdřív jsem si četla recenze ke knize, a pak knihu samotnou.
Takže milí kritici.
S textu nevyplývá, že by Lena vždycky v pravý čas kápla na správný text.
Autorka se historií nechala inspirovat, jak, sama píše v závěru - nepovažuji za vhodné její slova opisovat a tvářit se, že jste objevili Ameriku.
Že se v různých dobách mluvilo a psalo odlišně je fakt, ale pokud vás toto trápí...
Že ale nikomu z vás nevadil pojem "děcko" místo "dítěte", to je mi záhadou.
To je totiž moje jediná výtka.
A všem budoucím čtenářům doporučuji počítat s tím, že historie je drsná, a když si o ní přečtete, může se stát, že se budete muset chvíli dívat do zdi a vydejchat to.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Audiokniha v nezkrácené verzi.
Jedna z knih, která přinutí k zamyšlení. Je to rozhodně pozoruhodné dílo a pečlivě zpracované a pro mě nové téma. Řádové sestry byly uklizeny do kláštera v pohraničí a celkově byla minulým režimem činnost církve potírána a démonizována. Při čtení resp. poslechu jsem si často uvědomovala, že desítky let byly generace Čechů a Slováků od malička vedeny k nenávisti k církevním představitelům, a velký podíl ateistů v naší zemi je toho důkazem. Přestože mí prarodiče byli věřící, rodiče pro mě kolikrát nepochopitelně "pánbíčkáře" zcela odsuzovali. Ano, i moc církve byla a je zneužívána, to je ale jiná kapitola. Kniha zase zaplnila střípky z poměrně nedávné historie a pomohla mi pochopit jisté souvislosti. Je těžké se vymanit z vlivu výchovy a o tom nakonec vypovídá i tato kniha v příběhu novinářky Leny. Rozsáhlost knihy a množství dokumentů odrazuje ale stojí za to přečíst si ji.