Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494012/bmid_bila-voda-utK-494012.jpg
4
2992
2992
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení to bezesporu je,ale bohužel mě nedokázalo do sebe vtáhnout tolik jak bych si přála.
Ufff...těžko se mi hodnotí, protože jsem rozpolcená. Jedna má část lituje jeptišky a jiné členy církve za perzekuci, jíž si prošli, druhá probírá vše, co jsem doteď přečetla a slyšela o působení právě členů církví v sirotčincích, nebo Magdaléniných prádelnách a dalších zařízeních. Ano, jednoznačně svině byly a jsou všude a dělají špatný obrázek i těm slušným a hodným lidem, bohužel, tomu tak asi bude vždy, za každého režimu a já stále doufám v nějakou naději. No zkrátka mi tyto myšlenky nedovolují se plně postavit na stranu církve, a ani jeptišek.
Po literární stránce opět, jak je u paní Tučkové zvykem, naprosto vytříbená práce s rešeršemi, zajímavé vsuvky různých výstřižků a dopisů. Nicméně, román vyšel nejspíš ve špatné zemi. V zemi ateistů, brblů a rebelantů. Chápu, lituji, rozumím, přesto se za hrdiny plně nestavím. Upřímně a rozumně: po staletích církevního útlaku nejchudších a prostých lidí se k moci dostal právě tento porobený lid. Co církev čekala? Lásku a rovnost? Kdy toto nabídla církev? Jednotlivci, jako Evarista a jí podobné ano, ale všichni? Opravdu jsem rozpolcená...to už asi pochopili všichni. Možná jsem tuhle krásně napsanou knihu neměla číst, ale už se stalo :-)
(SPOILER)
Krásná oslava ženství, víry a literatury! Dekuji:)
Pozn.: přestože je mi jasné, že ve skutecnosti jsou i mezi jeptiškami osoby s všelijakým charakterem a že vztahova linka byla možná trochu prekombinovana, závěrečná katarze byla úžasná:)
Líbil se mi odkaz na Paulitu po jejím obrácení na víru,před nímž se jmenovala Saulová, ze Saula se stal Pavel:)
Kniha Bílá voda své čtenáře zavede do doby, kdy se mladá řeholnice Evarista postavila proti nespravedlnosti komunistického režimu. Velmi zajímavé a krásným slohem napsané čtení.
Na závěr roku jsem si vybrala knihu, která se mi po přečtení ukázala jako asi nejsilnější, nejlepší za rok 2024 a zanechala ve mně spoustu pocitů a jen tak na ni nezapomenu. Na cca 600 stranách prožíváme se sestrami z Bílé Vody útisk a likvidaci vedené komunisty po celou dobu, kdy tito byli u moci. Brutální praktiky, lágry, lhaní, ale i to, že někteří členové církve se dokázali zaprodat, aby mohli dál spokojoně žít, zatímco velmi ztrpčovali život "svým", kteří nepodlehli... Je tu zmíněno i téma nerovnosti mužů a žen v církvi, a to všechno tvoří velmi emocionální směs, která se opravdu nečte moc dobře. Paradoxně mi ale děj rychle ubíhal, kombinace Lenina útěku před světem, vyprávění sester a dalších lidí a dobové dokumenty, to všechno tvoří poutavý příběh.
Historický román, velmi zajímavý a dotýkající se, na kterém je opravdu vidět, že autorka pracovala 10 let (možná více). Obsahuje drsná témata o eliminaci kláštěrů za dob komunismu na našem území, proto se jedná spíše o náročnější čtení než o pohodové čtení k vodě na dovolenou. Kniha je rozdělena do více kapitol, nicméně doporučuji číst kapitoly co nejvíce konzistentně a nedělat moc veliké přestávky mezi čteními. Po přetení si najednou více vážím nejen svého života, ale i společnosti, ve které žiju.
Stihla som dočítať do konca roka, za dva dni vyše 500 strán, uf. Kateřina Tučková napísala historický román, ktorý vychádza zo skutočných udalostí a bola to poriadna jazda. Ohavnosti komunistického režimu sa čítali a spracúvalali ťažko a celá kniha vzbudzovala veľkú dávku emócií. Autorka opísala aj pokrytecvo mnohých cirkevných predstavených, ktorí pre svoje pohodlie zapredali svoju vieru, no poukázala aj na nerovnosť medzi mužmi a ženami v katolíckej cirkvi. Za mňa je to naozaj skvele spracovaný román, jeho forma mi veľmi sadla a jazyk pani Tučkovej si opäť rada prečítam.
Mnoho zajímavých scén a informací. Pro mě však bohužel nerealisticky černobílé a až moc dramatických scén - méně by bylo více.
Román by byl skvělým dílem, který poutavou formou seznamuje laickou veřejnost s dalšími obludnými činy a praktikami komunismu, kdyby pominul genderovou otázku kněžství a ubral na zásazích vyšší moci. Pro ty, kteří neví nebo nechtějí vědět, jak to v 50. letech 20. století chodilo, je to syrové a surové čtení.
Tak jsem zvítězila nad Bílou Vodou... Ještě se mi nestalo, že by se mi kniha tak strašně těžko četla a zároveň mě tolik bavila a ani by mě nenapadlo ji nedočíst. Příběh byl syrový, otřese s vámi až na dřeň, ale zároveň opravdu nešlo ho pustit z hlavy a knihu vrátit do knihovny s tím, že ji už nikdy neotevřu. Znovu ji asi číst nebudu, ale určitě mnou bude příběh Leny, Evaristy, Paulity, Tobie, Jana atd. rezonovat hodně dlouho.
No, to byla kniha. Nečekala jsem nic veselého, ale že to bude takhle drsné... Klobouk dolů, že to sestry, a nejen ony, všechno vydržely. Evarista mi byla hodně sympatická, musela mít hodně síly na to, aby všechno to zlo vydržela.
A paní Tučkové děkuji za ucelený příběh.
(audiokniha) Po bohyních a povídce o Bílé vodě z povídkového cyklu -Jestli vůbec někdy- jsem se na knihu moc těšil. Poslech mě ale vůbec nebavil a po čtyřech hodinách jsem to vzdal.
Hutná kniha, která stojí za přečtení. Forma střídání zápisů, deníků a časových období bylo za mě velmi příjemné. Jen to rozuzlení jsem už od půlky očekávala, že tam bude nějaký kotrmelec a byl tam :-)
Uf a mám konečně přečteno. Byla to dlouhá a těžká cesta, musela jsem odkládat, překládat a číst i něco lehkého, ale stálo to za to..
Náročná, ale velice přínosná a krásná kniha. Notnou chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, a i já musela knihu často odkládat a třeba vzít do ruky jiné odpočinkové čtení. Stálo to ale za to,… V knize se střídá více žánrů a také děj přeskakuje mezi vypravěči, místy i časem. Mě toto bavilo velmi, ale chápu, že ne všem to sedne.
Strhující, velmi silný příběh. Poutavě napsáno, byť nejsem příznivec sáhodlouhých popisů, zde mi nijak nevadily.
Rozhodně kniha, kterou si budu pamatovat. Kdybych měla něco najít za kritiku, možná bych řekla, že konec mohl být maličko lépe dotažený.
Mohu doporučit 10/10.
Audiokniha.
Taky jsem jako mnozí další srovnával se Žítkovskými bohyněmi a není to srovnatelné. Pociťoval jsem méně napětí, musel jsem obětovat více času a soustředění na děj co u bohyní jelo tak nějak všechno samo.
Možná tomu přispělo i to, že nejsem věřící a tak jsem byl k různým dějovým zvratům různě citlivý.
Po fenomenálních Žítkovských bohyních a skvělé knize Vyhnání Gerty Schnirch, jsem se moc těšila na Bílou vodu. A jak už to tak bývá, člověk může být zklamán, když se na něco příliš těší. Vlastní téma je na plný počet hvězdiček a mělo by se o těchto věcech psát. Abychom nezapomněli. Přemýšlím, s čím jsem měla největší problém. Asi to byly ty sáhodlouhé dopisy od církevních hodnostářů, nebo od stranických soudruhů a nudící přepisy novinových článků. Netroufla jsem si ani řádku přeskočit, to zkrátka neumím (co kdyby zrovna zde bylo něco pro děj důležitého), tak jsem se těmito pasážemi doslova protrápila. Druhá věc, která mi vadila, že vlastně není jasné, kde končí skutečná historická fakta a kde začíná autorčina fantazie. Sečteno, podtrženo - zkrátit o třetinu a ponechat vše jen v rovině smyšleného vyprávění inspirovaného skutečnými událostmi, ale bez uvádění pravých jmen tehdy žijících osob.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Knihu jako první četla babička, které se většinou zeptám, když se jedná o téma po válce a komunismu, ale určitě vím, že tuhle s ní probírat nebudu. Je to zajímavé téma o kterém by se dalo mluvit opravdu dlouho a také se u něj pěkně pohádat, protože jako mladší generace mám prostě jiný pohled na věc.
Kniha se četla pěkně, ale nebylo to nejlehčí čtení. Každopádně mám typ na výlet. Hurá do Bílé Vody.