Bílé manželství
Tadeusz Różewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71325/bmid_bile-manzelstvi-1FL-71325.jpg
4
18
18
Hra významného polského dramatika způsobila při svém prvním uvedení v Polsku rozruch a odsouzení z kazatelny, především díky vypjaté erotičnosti, která provází představy dvou dospívajících dívek, které vstupují do měšťáckého světa dospělých. Hra situovaná do období biedermayeru je odpovědí na romantické tradice polského dramatu, nezapře blízkost s absurdním divadlem a tzv. „otevřeným divadlem“ .... celý text
Literatura světová Divadelní hry Literatura naučná
Vydáno: 2006 , ArturOriginální název:
Biale Malzeństwo
více info...
Přidat komentář
Tak tuhle divadelní hru si moc na jevišti představit nedokážu. Jsem z ní velmi rozpačitá...
Mám z toho poněkud rozporuplné pocity. Když chlap píše o ženské sexualitě... Hm.
Někdy mi to přišlo až moc šílené, ale podstata dobrá. Je dobře, že v dnešní době už nejsou tyhle věci takové tabu. Jak těžké musí být srovnat se s vlastní sexuální orientací, přijmout vlastní tělo, v době, kdy se stydíte dokonce za menstruaci.
Oceňuji odvahu autora pustit se do takového tématu, které působí šíleně i dnes, i v naší dost ateistické společnosti. Člověk si při čtení uvědomí, že stále ještě některé z těch předsudků přetrvávají, ačkoli už je dnešní společnost o moc otevřenější.
Jenže ten příběh na 5* prostě nevidím. Ani na 4. Něco tomu chybělo. Už jen třeba dvě hlavní postavy mi nebyly zrovna kdovíjak sympatické. Přes feministický podtext (pod?) díla se holky chovají naivně a... Prostě divně.
Určitě ale doporučuju přečíst, je to krátké, sfouknete to za jednu cestu autobusem, dialogy se čtou dobře, je to svižné.
"Udělali z nás porcelánové panenky... ani střeva v břiše nemáme..."
...
"Víš, Bianko, já myslím, že muži se moc neliší od zvířátek... z nás udělali motýlky, andílky, ale zajímalo by mě, jak by takový býk nebo hřebec mohl oplodnit motýlka. My tam nic nemáme, stydíme se dokonce vlastního těla..."
V knize najdeme narážky na footfetiš, sadomasochismus, exhibicionismus... Ale dojde i na kritiku věcí, které se sexem nemají nic společného.
Ačkoli je kniha dost feministická, stále v ní přetrvává takový ten názor "muži jsou ti, co osexují všechno, ženy bolí hlava".
Kdyby holky vyrostly v jiné společnosti a nemusely se stydět, jistě by byly jiné - to ano, to kniha říká. Ale přijde mi, že je kniha až příliš tvrdá na muže, které všechny hází do jednoho pytle...
Takže se tady sice snažíme vymanit ze škatulky "ženy", ale zase zakládáme škatulku "muži".
Autorovy další knížky
| 2006 |  Bílé manželství |
| 1983 | Hry |
| 2004 |  Mezi apokalypsou a... |
| 1965 | Směšný stařeček |
| 1958 | Uprostřed života |
Tak z tohoto mám ale velkou radost.
Děj je velmi obtížně specifikovatelný. Dospívání dvou mladých odlišných dívek, které vnímají věci naprosto odlišně. A kolem nich naprostý bizár. Sexuální pokroucenost, divoké surrealistické metafory... na rovinu, vidět tuto hru zinscenovanou musí být zážitek. A vyvrcholení jak se patří.
Osobně nejvíc vnímám rovinu Biančinu, která zažívá vnitřní trýzeň a kvůli obsesím v jejím okolí se z nich neumí dokázat vymanit. Postavy mezi sebou mnohdy mluví – tedy spíše pouze mluví, mezi sebou pouze přítomností – ale nejsou schopny naslouchání a každý si mele své. Ovšem dialogy mezi Paulínou a Biankou jsou geniální, vtipné, nápadité, infantilní, autentické.
Postava dědy je nesmírně děsivá, otec-býk jako metafora jakbysmet.
Taková pěkná vzpoura proti konvencím, která by občas nemusela být tolik jasně jednostranně kritická, ale chápu tu myšlenku. Téma je toto stále nesmírně aktuální (ne-li nyní ještě více tabuizované než dříve) a tohle bych na 1975 vážně netipoval.
A ještě taková politická glosa – při premiéře hra vyvolala rozruch: Ta smutná skutečnost, že v dnešním konzervativním Polsku by to vyvolalo zřejmě rozruch též...
BENJAMIN: Tak tedy srozumitelně, je to hadovka smrdutá, nejedlá houba, nejedlá pro svůj nepříjemný zápach, a nemá také žádný hospodářský význam.
PAULÍNA: Něco mi připomíná...
BENJAMIN: Raději pojďte do společnosti, ještě by si o nás mohli něco myslet.
PAULÍNA: (dá si prst ke rtům): Něco mi připomíná... už vím! už vím!
BENJAMIN: Uklidněte se!
PAULÍNA: To vy! To by jste inthyphallus impudicus... nesnáším vás! Všem to řeknu, všem to řeknu, co jste se v tom vašem Heidelbergu naučil.
BENJAMIN: Ale Linko...
(s. 48)