Bílé noci
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164722/bmid_bile-noci-xeU-164722.jpg
4
513
513
Próza zachycuje náhlé milostné vzplanutí osamoceného snílka, který při svých toulkách večerním Petrohradem potkává záhadnou a nešťastnou mladičkou dívku. Jejich schůzky u Jekatěrinského kanálu ústí v něžný a silný milostný cit, který ale násilně končí dříve, než se mohl plně rozvinout.... celý text
Přidat komentář
Tento krátký, romantický a citlivě napsaný příběh mladého muže, který se zamiluje do dívky při náhodném setkání na ulici Vás přenese do atmosféry Peterburgu 19. století. Láska není nakonec naplněna, což je typické pro období romantismu. Nejvíc oceňuji nevinnost, se kterou dva mladí lidé vnímají své city a svět kolem sebe.
Velice hezky,až smutně líčený příběh o zakaleném rozumu láskou k neopětované Nasťi.
Dobrá, krátká kniha. Snílek se zamiluje, ale dívka si myslí, že se do ní nezamiloval, má ho za kamaráda a přemýšlí o muži, kterého před elty poznala a zamilovala se do něj, snílek je chvilku v naději, že dívku získá, ale ta nakonec odejde se svým vyvoleným. Taky v tom vidíte přítomnost a realitu? Kdo by takovýto příběh neznal z vlastní zkušenosti, viďte.
"Nastěnku chci za ženu." Kdyby to hlavní hrdina řekl dříve a pohádkový příběh měl i pohádkový konec, nechá se jistě mluvit o romantismu, ale tohle je realistické dílo, jak se patří.
Úplně první kniha co jsem od Dostojevského četla, zapůsobila na mě natolik že se na ní velice ráda vracím.
Prešiel len krátky čas čo som si túto tenučkú knihu prečítala, ale mám nutkanie sa do nej zase pustit.Proste nádherné, dojemné,milé a zároven aj smutné.
Bílé noci nebyla úplně nejlepší kniha jakou jsem přečetla, ale popis "snílkovství" byl nejlepší jaký jsem doposud četla.
Bílé noci mi přišly maličko nedotažené do konce v tom smyslu, že na můj vkus bylo až příliš dlouho ticho před bouří a až pak se události daly do pohybu. Pochopitelně však Dostojevskému skláním poklonu za to, jak se psychologicky vyznamenal, jak už je o něm známo.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
„Nebe bylo takové hvězdné, takové jasné nebe bylo, že pohlédnuv na ně musel ses bezděky ptát, mohou-li opravdu žít pod takovým nebem všelijací zlostní a náladoví lidé.“
Bílé noci jsou melancholické, krásné a smutné. Jsou příběhem lásky a samoty. Lásky vášnivé, věrné a oddané a samoty teskné a všudypřítomné. Místy tohle dílko opravdu působilo lehce depresivně. Za jedné noci, kdy se vypravěč sám potlouká ulicemi Petěrburgu narazí náhodou na mladou, smutnou dívku. Zachrání ji před opilcem a doprovodí ji domů. Tak začne jejich přátelství. Dozvídají se jeden o druhém vlastní příběhy. Ten vypravěčův je příběh samoty, opuštěnosti a stesku. Příběh snílka, který se nedokáže přiblížit lidem, ač o tom neustále sní, ale je příliš plachý, než aby druhé oslovil. Příběh dívky je také tak trochu příběhem samoty a opuštěnosti, ale také příběhem lásky. Dívka se totiž zamilovala do nájemníka v jejich domě, ten ovšem odjel a měl se vrátit až po roce. Teď byl zpět, dosud se jí neozval a ona o něm pochybuje.
Vypravěč se snaží dívce pomoci, chlácholí ji, podporuje ji, dodává jí naději a přitom se do ní zamiluje. Když se jí konečně vyzná ze svých citů, čeká, že jej od sebe odežene. Ona však stojí o jeho přátelství a proto se rozhodne, že se za něj provdá… Nebyl by to ale Dostojevskij, kdyby všechno skončilo přímočaře a tak i s hlavním hrdinou si opět osud nečekaně pohraje…
Rozsahem je toto dílko krátké, ale opět mistrně napsané s přesně vystiženými pocity, postavami a atmosférou noci a melancholie. Dostojevskij mě opět přesvědčil, že dokáže napsat kvalitní dílo jak v několika set stránkové knížce, tak i jen na pár stranách.