Bílé zlato

06.03.2025

(SPOILER) Knihu jsem si koupil v antikvariátu a to výhradně pro doplnění sbírky, kvůli raným ilustracím, pérovkám, Teodora Rotrekla (tehdy se psal ještě Theodor): 78 obrázků v textu. Samozřejmě to nejsou jeho nejlepší ilustrace a ani nejlepší téma k ilustrování: našel se až při ilustrování knih žánru sci-fi, počínaje prvními (co do textu také nepříliš povedenými) romány Stanislava Lema Astronauti a K mrakům Magellanovým atd. Zde už ovšem nekreslil perovky a postupně se vypracoval (alespoň pro mne) na nejlepšího českého ilustrátora literatury sci-fi. Jinak samotný text knihy je smutnou a trapnou ukázkou literatury socialistického realismu pro děti a mládež. Různými příběhy od starověkého Egypta po komunismus (ve snu pokrokového českého vědce-komunisty) doprovázená historie výroby cukru. Napsáno v době před odhalením „kultu osobnosti“ a „lidová“ Čína byla tehdy, ještě před „roztržkou“, v kurzu, takže autor a jeho hrdina byl Číňany přímo nadšen. Ukázka z knihy: „...písemné znaky čínštiny, přinášely, i když je nedovedl číst", českému hrdinovi „uklidnění“ a po starých filozofech Konfuciovi a Lao-Tse vyjadřují teď „novou nauku Marxe, Engelse, Lenina a Stalina i předsedy Mao-ce-tuna!“ Mladí čtenáři dostali i „nenápadné“ ponaučení o pádné třídní spravedlnosti: „...mohli jsme zde vyrábět cukr (pro naše pracující) už před rokem, ale škůdci (asi Slánského banda), dnes už potrestaní, sabotovali“. Ne nadarmo byl autor člen KSČ od roku 1921... A dotáhl to, ve snu, až po tu skvělou komunistickou budoucnost: rok 3020: vlahé jaro, slavný 1.máj, New York, komunistický, slaví den věčného míru, na Rotreklově obrázku, předbíhajícím ovšem skutečnost, stojí v Moskvě (na místě Stalinem zbořeného chrámu Krista Spasitele) nikdy nepostavený Palác sovětů (pro mne krásná ukázka krachu bolševického systému). Všechny továrny světa musí zvýšit výrobu cukru o pět miliard metráků (lidí na světě je 6 miliard, zde byl soudruh spisovatel hodně při zemi…), leč vědec-komunista (český) vynalézá výrobu cukru i ze starého dřeva a je po starosti, komunismus si můžeme bohatě osladit (z čeho ještě chtějí tihle komunističtí vědci vyrábět cukr příště lépe nemyslet. Stanislav Lem to později popsal ve výborném románu Futurologický kongres). Literárně tedy brak, pro mne mají cenu jen ty ilustrace jako doklad uměleckého vývoje Teodora Rotrekla.