Bílý Bim
Gavriil Nikolajevič Trojepolskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56589/bmid_bily-bim-kvk-56589.jpg
4
96
96
Lyrický příběh o psu Bimovi, plný nevšedního humanismu, hluboké životní moudrosti a poetičnosti. Hlavním obsahem novely není idylické líčení šťastných chvil Bimova života, ale příhody jeho poznávání světa, dobré i trpké zkušenosti s lidmi, zvláště poté, když jeho pána odvezou na těžkou operaci a Bim se jej po celý rok marně snaží najít. Lidské vlastnosti a vztahy - věrnost, přátelství, soucit, ale i bezohlednost, lstivost a krutost - vnímané psími smysly předvádí autor oproštěně, místy náznakově, ale o to působivěji. Strastiplná Bimova cesta končí tragicky - umírá vyčerpaný a opuštěný v karanténním voze, aniž se dočkal setkání se svým milovaným pánem. přesto příběh, tak silně apelující na čtenářovy city, nevyznívá pesimisticky, ale je naplněn vírou v lidské dobro.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1988 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Belyj Bim Čornoje ucho, 1972
více info...
Přidat komentář
Krásné a dojemné. Líbil se mi styl psaní, poetičnost, ilustrace i samotný příběh. Bima si snad nelze nezamilovat a psí věrnost nemá hranice.
Ach, žlutý les, ten žlutý les! To je ten kousek štěstí, to je místo pro úvahy. V prosluněném podzimním lese je člověk čistší...
Příběh jedné veliké psí lásky, oddanosti, naděje i beznaděje. Příběh plný zbytečné zášti, krutosti a zloby, ale i věrného přátelství a neochvějné víry v dobro. Příběh o jednom nešťastném psovi, který miloval, věřil a čekal...
...když pes ztratí naději, umírá přirozenou smrtí, tiše a bez reptání, umírá utrpením, o kterém svět nemá potuchy...
Kdysi jsem viděla film. A pak jsem si koupila knihu. A trvalo spoustu let, než jsem sebrala odvahu si tenhle psí příběh přečíst znovu. Ať už je vám patnáct nebo padesát, srdce vás bolí stejně. A pokaždé ve mě něco umírá...
Ach, Bime!
Smutný příběh o dobách minulých, lidských skutcích, krutosti, sobeckosti, lhostejnosti i chamtivosti. A jednom psovi, který miloval...
Komu se chce brečet a nejde mu to, ať si přečte tuto knihu nebo si pustí film Bílý Bim Černé ucho a zaručeně prolije potoky slz.
Je to příběh o úžasné psí věrnosti a lásce, naději a beznaději, o lidské zlobě a krutosti a i lidské lásce.
Neskutečně poutavé vyprávění.
Ach Bime .... ❤️
*****
Kdyby v příběhu nezabili lidi ty vlky, tak by se mi líbil více. Bylo mi z toho smutno a později mi bylo i líto té vlčice.
Jsem ale ráda, že se Chlupatice zachránila, protože té jsem to velmi přála.
Silný, i když velmi smutný příběh. Viděla jsem film, ještě jako dítě, a to minimálně dvakrát, nedalo se na závěr nebrečet. Knihu jsem četla poprvé na prahu dospělosti, i tehdy mně vlhly oči – a nejinak i teď. Přesto, kniha v sobě skrývá i naději - ne všichni lidé, s nimiž se Bim setkal, byli zlí a krutí. Bohužel, ti zlí tentokrát zvítězili a věrný Bim za to zaplatil životem. Láska k Bimovi však propojila několik lidských osudů - starý muž Ivan Ivanyč získal mladé přátele, dva hochy, kteří Bima poznali v době, kdy Bimův pán musel do nemocnice. Ivan Ivanyč nezatrpkne a pořídí si nové štěně. Život jde dál, musí jít, ale na starého přítele nikdy nezapomene... Já tuto knihu doporučuji všem, i dětem. Plakat je lidské. Není slabost truchlit pro přítele, byť by to byl "jen" pes. Není slabost vynaložit všemožné úsilí pro to, abychom ztraceného přítele - ať psího nebo lidského - našli. Statečnost pak je postavit se zlu, byť by tím zlem bylo "jen" týrání zvířete. Děti by měly být připravené na realitu každodenního života a světa, který není ideální a nikdy nebude. A k tomu patří i vědět, že krutosti páchané na zvířatech se dějí - i tady a teď - a že jim můžeme zabránit, pokud nebudeme lhostejní. Příběhy, jako je tento, z nás pomáhají vychovat citlivé lidské bytosti - a myslím, že především o to autorovi šlo.
Jak krásně to začalo, tak od půlky jako by se práce chopil někdo s hlubokou záští vůči psům, dětem, čtenářům knih a naději obecně. Jsem ráda, že jsem s četbou vydržela až do dospělosti. A i tak bych brečela jak pominutá; kdyby to nebylo přesně to, o co autorovi šlo. Z téhož důvodu nedostane hodnocení, i když dobrá knížka to rozhodně je.
V 15- letech jsem viděla film, který jsem z poloviny probrečela. Na knihu jsem narazila po letech v mém (bohužel už zaniklém antikvariátu Antiknet v Nuslích) a po pravdě- odvahu k přečtení jsem dostala až po letech a opět jsem nad knihou brečela- a že už jsem sakra velká holka. Bylo to moc krásné a smutné čtení a protože je ve světě smutku dost, nějak se mi nechtělo tuhle smutnou knihu nechávat u nás , tak jsem ji hned po přečtení poslala do světa přes další antikvariát. Za přečtení ale určitě kniha stojí, to nesporně.
Příběh jsem četla jako malá holka a málem mi vytrhl srdce z těla. Strašně mne to zasáhlo a měla jsem strach, že už se nikdy neodhodlám vzít si to ke čtení znova. V dospělosti jsem to dokázala, byla jsem již silnější, ale bez slz se to prostě neobešlo.
Ze začátku jsem se nemohla do knihy začíst, ale pak to šlo úplně samo. Dětem rozhodně nedoporučuji, ale pro dospěláka se zde najdou i úsměvné pasáže. Šťastný konec v knize rozhodně nehledejte!
Četla jsem jí ještě jako náctiletá a byla nádherná. Před pár lety jsem si ji přečetla znovu a byla opět nádherná.
Knihu jsem vždycky řadila mezi literaturu pro děti / mládež (je i psaná docela jednoduše), ale bože, dětem to nedávejte číst! Je to upřímný příběh, který zlomí srdce. Neustála jsem to ani v pětadvaceti, závěr mě naštval, ta kniha člověku nic nedá. Ze začátku je to krásné a pak už jen víc a víc kruté...
Moje slabina. Dodnes se vidím dočítat knihu v autě při cestě na dovolenou jako dvanáctileté, rozervané, uplakané dítě s malou dušinkou. Trpký příběh, který mám zcela zarytý pod kůží. Myslím, že formoval nejen mé čtenářské vnímání, ale i mou duši.
Film mě jako děcko úplně oddělal, to finále jsem prostě nedal. Od té doby jsem přece jenom trochu povyrostl, takže u filmů se mi chce plakat většinou z úplně jiných důvodů. Ovšem po zkušenosti s filmem a traumatem z něj jsem knížku léta opomíjel. Přitom čtení je to parádní, silný vztah starého lovce a psa je napsaný parádně. Až na ten konec, ten mě jako změkčilého Středoevropana zchoulostivělého happyendy furt dostává.
Tato knížka mě moc oslovila pro svou výjimečnost, která škádlila mé emoce až do samého hořkého konce. Jsem moc rád, že jsem si tuto knížku vybral v knihovně zcela náhodně, až jsem si vybral to nejlepší, co jsem kdy četl... A jednou bych to chtěl zvládnout i v originále.
Tato kniha mi ukradla srdce. Osud Bílého Bima mě velice ranil, ale obdivovala jsem jeho odvahu, věrnost a víru v dobré lidi. :)
Krásný příběh o psí věrnosti, jenž se dočkal i filmového zpracování (Bílý Bim - Černé Ucho). Jedná se o jednu z knih, které vychovávají, respektive kladou důraz na rozlišování dobrých a špatných vlastností lidí, což zejména (ale nejenom) pro dětského čtenáře může mít v tomto smyslu přínos. Knížka dokáže vzít za srdce a dojmout k slzám, a nemá to nic společného s trapnou sentimentalitou amerických filmů. Pro mě nádherně melancholický zážitek a jednoznačných pět hvězd.
Smutně krásné nebo krásně smutné? jak napsala terca-m. Každý nechť si z toho vezme to své. Já bych se asi přikláněla ke smutně krásné. Knížku jsem četla ve svých studetských letech a tak emoce a pocity , které mě tenkrát obklopovaly už opadly , dnes pohlížím na tento emocemi, dobrými i trpkými zkušenostmi nabitý příběh psí věrnosti s odstupen času, možná i s určitým nadhledem, ale tenkrát mě to úplně vykolejilo a hodně traumatizovalo.
Krásně dojemný a zároveň velmi smutný příběh o oddaném psu Bimovi. Knížka mě bavila a doporučuji.