Bílý den
Taťana Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151282/bmid_bily-den-tfd-151282.PNG
4
11
11
Soubor šestnácti krátkých povídek o mezilidských vztazích, o postižených dětech, starých lidech a týraných zvířatech. Česká herečka, matka postiženého dítěte, se ve svých textech zamýšlí nad nedostatkem citu, který dovolí ukládat mentálně či tělesně postižené dítě do ústavů, zapomínat na staré a bezmocné rodiče. Sama se snaží pochopit zvláštní svět těchto lidí, kteří se vlastní lhostejností ochuzují o další rozměr svého života.... celý text
Přidat komentář
V hodnocení se budu držet zpátky. Kniha je to zajímavá, ale stylistická úroveň jednotlivých povídek mi připadala nevyrovnaná. Uvěřitelné silou mateřské lásky jsou povídky o Kryštofovi. Ty ostatní už působí tak nějak jenom do počtu. Některé vyznívají moralisticky až aktivisticky. Kdybych hledala tento typ literatury, “lovila” bych v jiných vodách. Takže nenadchne ani neurazí.
Paní Fischerová byla velmi laskavý člověk a z jejích krátkých povídek úplně sálá lidskost a vše dobré, co v člověku jen může být. Její vztah k dětem (a to nejen k těm handicapovaným), zvířatům i přírodě byl tak vřelý, že by mohla být vzorem nám všem. Četba jejích povídek mě těšila, ač jsem si trochu i pobrečela. Zároveň jsem si říkala, o kolik lepší hlavu státu jsme s ní mohli mít...
Naprosto a do puntíku souzním s Amélií. Útlá knížečka s obrázkem hortenzií na titulu, a tolik krásných myšlenek, prožitků, citového bohatství. Mám syna-autistu a mnoho věcí znám z vlastní zkušenosti, možná o to více mě kniha oslovuje.
Když Táňa F. kandidovala na prezidentku, tolik jsem si přála, aby se to podařilo, aby naše země měla v čele 1. (a poprvé!) prezidentku, 2. osobu empatickou a výsostně nestranickou. Nepodařilo se a možná je to dobře především pro ni . . .
Je to už delší doba, co jsem Bílý den četla, ale vybavuji si neuvěřitelný klid. Souznění a smíření paní Táni s životem poznamenaným synovým handicapem. Životem, který snad ani poznamenaný není, životem, který prostě je. Tečka.
"Ráno se probudí a okamžitě se začne usmívat.
"Maminko, je bílej den."
Proč Kryštof nemá rád noc? Proč nazval sám od sebe den Bílým dnem? Nikdy jsem ho něco takového neučila. Proč se raduje z každé vteřiny toho světla, o kterém nějak odněkud ví, že je vzácné a je tu jen na chvíli? Odkud ví, jak vzácné jsou okamžiky, které jsme dostali k životu?
Není vlastně on ten, kdo si mne přišel vychovat?
A máme společnou šanci.
Bílý den."
Autorovy další knížky
| 1994 |  Lydiiny dveře |
| 1999 |  Bílý den |
| 2006 | Světliny 2 |
| 2002 | Nežít jen pro sebe |
| 2012 | Láska nevládne, láska tvoří |
Citlivě napsaná knížka. Rodiče postižených dětí to nemají jednoduché,stejně jako tyto děti.