Bílý Den
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45122/bily-den-45122.jpg
4
199
199
Londnův slavný dobrodružný román o Bílém Dni, hrdinovi Aljašky z prvních let zlaté horečky, je zanesen do doby před velkým objevem zlata na Klondyku, kdy zprávy o slibných nalezištích přivábily na sever neohrožené průkopníky a zlatokopy, tuláky a dobrodruhy, zvyklé drsnému životu. Jako jeden z prvních přišel mladý zlatokop Bílý Den, který se stal legendární postavou Aljašky. Dokáže během krátké doby přepravit poštu přes sněhové pláně, vytušit zlato, kde ještě nikdo nehledal a najít zatím neznámé způsoby, jak zlato dobývat ze země. Jack London zachytil stejně barvitě jako severskou přírodu prostředí nových amerických měst, především San Franciska, ale k divoké nespoutané přírodě se vrací znovu a znovu, stejně tak jako jeho hrdina, když pochopí, jaká hra se hraje ve městech a jakou cenu za ni člověk platí. Londonův román není tedy jen nejčtenějším příběhem zlatokopeckých let, ale i slavnou knihou o návratu k přírodě a prostému životu.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1978 , Mladá frontaOriginální název:
Burning Daylight, 1910
více info...
Přidat komentář
Kniha je vlastně třemi pohádkami pro různé kategorie lidí a postava Bílého dne ideál muže, jakým by si asi London přál sám být. Pohádka první popisuje život a neuvěřitelné kousky Bílého dne na Aljašce a je určena pro všechny správné kluky do 15 let a naivní snílky staršího věku. Druhá, popisující bohatýrské kousky v podnikatelské oblasti, je pohádkou pro dospělé muže, zejména pokud pracují ve finančním oboru. Třetí část je pak jak vystřižena z té nejčervenější červené knihovny. Ó hrůzo! Nemohu se ubránit ulevnému oddychnutí, že málokterá americká žena byla jako Dida, která pohrdala milionářem a čekala na nějakého lesního muže, který smrdí i na fotce, a to i korunou. Protože to by americký národ vyhynul, a co bysme si bez něj počali? Jinak je to druhé Londonovo dílo, které jsem četl, a stejně rozvláčné jako to první - Tulák po hvězdách. Vydavatelé mu asi platili za počet napsaných stran, ne?
London umí krásně popisovat přírodu a tehdejší poměry na Aljašce, nicméně milostné věci a interakce muž - žena opravdu nejsou jeho silnou stránkou, což samozřejmě neměla být ani Bílého Dne, nicméně tyto pasáže vskutku bolelo číst. Za mě slabší počin autora, který zdaleka nedosahuje kvalit jako Bílý Tesák.
Četba na pokračování na Českém Rozhlasu - čteno Václavem Neužilem.
Začátek odehrávající se v divočině se mi líbil, ale část odehrávající se ve městě už mi nepřišla tak zajímavá.
Přes tuto knihu se mí potomci (tedy děti a vnoučata) dostali k dalším knihám Jacka Londona. Samozřejmě bylo nutné je trochu popostrčit, ale rozhodně za úspěch považuji, že si přečetli i některé další knihy z autorovy tvorby, a to dokonce i ty náročnější.
Místy trochu rozvláčné, až příliš ukecané. Autor se netají tím, který z různých životů, které Bílý den postupně prožívá, je mu nejbližší a vykresluje ho až příliš idylicky. I přesto se mi kniha líbila a vyprovokovala mě k zamyšlení nad mým vlastním životem a hodnotami. Zaujalo mě, jak do nejdrobnějších detailů se autor vyzná ve zlatokopectví. Klobouk několikrát dolů před lidmi, kteří zvládali drsný zlatokopecký život za polárním kruhem!
Začátek velmi silný, až atmosférický. Riskantní poker, následující sázka a popis vražedné cesty s poštou. Bohužel tím to skončilo. Zbytek knihy je aktivistický příběh chytrého byznysmena, který sní o svém starém životě v přírodě, ale nemá odvahu a chuť se do něj vrátit. S tím mu pomůže až láska. No, takže tak nějak. Trochu mě překvapilo, že tyto problémy řešili lidé už před sto lety, ale to je asi tak všechno.
Je to docela zvláštní, ale právě na tuhle Londonovu knihu (a spolu s ní i na Martina Edena a pár dalších) jako by byla vytvořena známá Jirotkova filipika z jeho románu Saturnin: "Lidé, kterým je lhostejno, budou-li mít milion, nebo ne, se vyskytují jen v románech zrovna tak jako ty neuvěřitelné lidské mátohy, které žijí šťastně a spokojeně, pokud nemají na oběd, ale které nabyvše nečekaného bohatství propadají z jakýchsi nesmyslných důvodů čirému neštěstí a oddechnou si teprve, když o ten majetek zase přijdou. To jsou hrdinové z papíru a sypou se z nich drtiny." Tohle skutečně vypadá jako dokonalá charakteristika obsahu knihy Bílý den, která ale kupodivu není ani trochu špatná. Jack London jako by se všech těch výše uvedených prohřešků skutečně dopustil, ale zároveň jako by záměrně a s takovou elegancí, že v jeho textu vůbec jako prohřešky nevypadají. To je možná i důkaz skutečného talentu, protože o všech jeho pozdějších i předchozích napodobitelích toto říci věru nelze.
(SPOILER) Ajajaj. To už je hodně archaická kniha. Pokud nemáte k Londonovi nějakou lásku z dětství, tak asi moc nezaboduje. Já jsem to teda sotva urval do konce. Uznávám, že tu je pár poutavých pasáží, hlavně z toho jeho budování kapitalismu. Ale v okamžiku, kdy se to překlopí do moralizující šablonovité lovestory, tak je to fakt až k nepřežití. Dalo se to ještě napravit nešťastným (realistickým) koncem. Ten ale nenastal, i když k němu bylo slušně nakročeno. Tak jo, když pohádka, tak pohádka. Ale fakt už jen pro pamětníky.
Výzva "Návraty" je zcela soukromá a jedu v ní já a ještě jeden týpek. :)
Tohle byl návrat do toho zvláštního času, kdy už nejste dítě a ani puberťák, něco mezi tím a něco mezi vším ostatním. Ta doba, kdy si říkáte: "Proč, kruci, nejsem někde jinde?!"
Když jsem knihu vytáhla teď podruhé, myslela jsem, že to bude jasných pět hvězd, ale ono přeci jenom... času už uplynulo hodně a dnes vidím, že je to stará kniha. Je samozřejmě dobrá,, moc dobrá, ale těch pět jsem nějak dát nemohla. :)
Bylo to takové skoro neskutečné, zasněné a lehce dobrodružné. Je fajn si občas něco takového přečíst.
Dalo by se říct, že je to příběh silné vůle, vytrvalosti, odolnosti a umu na cestě k vrcholu a sebeuvědomnění sebe sama, jak jen žil a co dělal... akorát byl trochu geroj s neobyčejně vyvinutým šestým smyslem.
Poprvé jsem to přečetl s chutí, ale podruhé s odstupem let už to takové nebylo. I tak je to dobré čtení a pro Londona typické dílo.
Není to nejhorší dá se to číst jediným dechem ale takový žánry mě nebaví ale pokud má někdo rád starší knihy z doby dřívější tak doporučuji.
Pro mě nejtypičtější London. Víra v silného jedince je opět v hlavní roli. Vyhrává jen ten, kdo je silný a odolný. Strhující děj, který se čte jedním dechem. London je vynikající vypravěč.
To se ví, že je to nádhera. Do Didy se musí zamilovat každý kluk s romantickým srdcem, do Bílého Dne každá taková žena a každý muž s dobrým charakterem ho musí obdivovat. Nevím jak tuhle knihu popsat, rozhodně mně bavila a rozhodně se mi osobnost Bílého Dne velmi líbila. Tohle je jedna z těch knih, které by měl přečíst každý chlapec v období puberty, aby si uvědomil za čím se má a za čím se nemá honit ve svém osobním životě, nebo alespoň aby pochopil, jakou má co cenu. Rozhodně doporučuji k přečtení pro všechny, kteří mají romantickou a dobrodružnou povahu.
Bílý den? Celé dětství, cokoli jsem dělal, ptal jsem se sám sebe, jak by to dělal Bílý Den...Byl mi velkým vzorem...Když to vydržel on, vydržím to i já...No, vlastně to tak trochu mám dodnes:-)
"Hej hola, už je bílý den"
Příběh plný zvratů a krásné životní poutě. Trochu mi vadilo, jaký byl Bílý Den vlastně „nadčlověk“. Na druhou stranu to bylo moc milé počtení, seznámení s životem na Aljašce a znovuzrozením člověka (vlastně dvojnásobného). Místy jsem se do čtení musela nutit, ale i tak bych knihu doporučila, protože člověk, jako byl Bílý Den, se jen tak nevidí.
Knihu jsem nedočetla. Nevím proč, ale prostě jsem se do toho nedokázala začíst. Možná to bylo i tím, že starší knihy se mi čtou hůř.
Poutavý příběh člověka a psa, u kterého uroníte místama i slzu. Vše se odehrává na půdě drsné Aljašky.
Štítky knihy
Aljaška zlatokopectví zlato Klondike
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Pytlíkův komentář je natolik přesný, že mi nezbývá než vyslovit mu poklonu. Tak výstižně bych to neřekl.