Bílý kaňon
Miloš Kosina
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411188/bmid_bily-kanon-I6I-411188.jpg
4
16
16
Příběhy indiánského chlapce Šina a jeho kamarádů. Jak se z chlapců stávají bojovníci.
Přidat komentář
Velice příjemná knížka, po chvilkách v tramvaji, a večer před usnutím, často jen 2, 3 stránky. Nakonec už v jednom kuse. Krásná knížka pro chlapce a dívky od 7 let. Typicky pojednává o hrdinech mezi 10 - 15 rokem života, o tom jak se z chlapců stávají muži. Čili pro dobrodružné romantiky tak do těch 15 let. A abych nezapomněl, starší pány určitě také potěší. Hezky psáno, přitom bez příkras. Úžasný oddech od těch dnešní sra-ilerů. Ano i tady se umírá, ale bývá to nutnost a cílem vypravěče není to pitvat a glorifikovat.
Na stepi, olemované v dálce tmavou čarou lesů a na druhé straně širokou řekou, se objevilo jaro. Hejno divokých hus, skřehotající a pleskající křídly, přelétlo pastvinu a také z březového lesa, který chránil Bílý kaňon, se ozýval křik ptáků. Malý potůček, vinoucí se středem kaňonu, se naplnil ošklivou žlutou vodou. V nedalekých horách ležel ještě sníh, ale i ten ustupoval slunečním paprskům. Po stráních tekly malé praménky vody, rozleptávající žlutou mazlavou hlínu. Potok všechny praménky
A tady text na první textové stránce ve vydání, které právě držím v ruce končí, ...
nezbývá mi, než otočit na další stránku.
A vám si knížku buď půjčit, anebo zakoupit.
Dobrodružství Šina, Kropenatého, Očka a Malého, vás určitě zaujme,
a na závěr knížky se budete jen neradi loučit se Statečným, Velkým Srdcem, Ostrým Zubem a Tvrdým Bojovníkem.
A té starší generaci pomůže zavzpomínat na čtení s baterkou pod peřinou.
Určitě doporučuji. Knížku doprovázejí hezké ilustrace Jana Hory, který autorovi, jehož knihy ilustrovával Zdeněk Burian nezůstal nic dlužen.
V knize je výslovně uvedeno, že je vydána v edici:
Dálky
s podtitulem
Edice dobrodružné četby.
Svazek je uváděn v této edici jako č.3
Jde o 3.vydání knihy uváděné v závorce jako 1.upravené
Mám pocit, že jak v edicích nakladatelství, tak v dílech autora bude potřeba odvést ještě něco práce, při procházení údajů jsem měl pocit určitého nesouladu.
--
Nakonec dávám 3+, něco z toho za téma, které je mé oblíbené.
(V dětství - mládí by to bylo asi jasných ***** !!!!!)
Klasický mládežnický příběh s indiány, skalpy a dobrodružstvím. Trochu s nádechem Vinetoua, ale bez zbytečného patosu a klišé. Kluci měli mimo dobrých vlastností i chyby, neměli nadlidské schopnosti, ale když zabloudili, tak si zase pomohli a když dostali výprask, měli modřiny, příběh měl spád - klasika v nejlepším smyslu slova.
A doporučuji vydání z roku 1948 - je k tématu ak nějak patřičnější.
.....mám vydání z roku 1948 /L.L.Kober v Praze/ a mohu napsat, že kniha patřila k mým nejoblíbenějším dětským knihám
.....přečetl jsem ji i jako dědouš.....téhle dětské knize dávám 5 hvězd
přečetla jsem to...asi za 2 týdny, ze začátku mi dělalo velký problém se do knihy začíst i přes to že má jen 136 stran, ale pak už se mi v půlce knihy zdálo všechno zajímavé tak jsem ji nakonec dočetla, už jsem to ale chtěla vzdát....
[069/11] Jeden ze svazků, který milovníky poevropštěných Indiánů rozhodně neurazí. Ten kdo má rád divokou Ameriku podobně vykreslenou jako v příbězích o Vinnetouovi, určitě dobrodružstvím čtyř hochů nepohrdne.
Není to naivní čtení, ale naopak docela realistické. Tam kde každý kýčovitější autor strká vlka a nebo alespoň křížence, docela dobře obstojí i obyčejný divoký pes. Tam kde střílí opakovačky si vystačí s lukem a když už vám někdo vrazí pěstí, odpovídá to výsledku a časem se vám vyjeví nějaká ta modřina či podlitina. Když někdo zemře násilnou smrtí, není to bráno jako surový a nebo sadistický čin a při tom se ani nezachází do emocionální stránky, aby některý z hrdinů plakal nad tělem mrtvým jeho vlastním přičiněním. Smrt je brána jednotně a nezáleží na tom, jestli zemře člověk a nebo jiný živočich.
Jazyk je tak akorát přiměřený zvolenému žánru. Nic nepůsobí kýčovitě nebo lacině a hrdinové se chovají úměrně k nastalým situacím. Nejsou zde navymýšleny hloupé zvraty a štěstí a smůla postupují ruku v ruce. Jednou vede ten a jindy onen.
Na jednu stranu je docela zvláštní a obdivuhodné kolik toho naši předkové museli prožít, aby se jejich potomci dostali až tam kde jsou teď. V porovnání s dnešním světem se náš život jeví tak směšný. Je tenkrát zabíjelo takřka všechno a dnes? Dnes nás zabíjí stohy zbytečného papírování a živelné katastrofy a nejnebezpečnějším zvířetem se pro nás stal člověk sám a na těsné druhé příčce se drží moskyti. Teď už chápu, proč neustále všichni brečí nad svým údělem… Páni, my jsme ale chudáci. Asi bych měla začít brečet taky.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1969 |  Hoši z Modré zátoky |
| 2000 | Bílý kaňon |
| 1992 | Poklady dobrodruhů |
| 1994 |  Zálesákova kořist |
| 1970 | Ahoj, velrybáři! |
Příběh mladých indiánských skoro bojovníků a jejich dobrodružství, které je nakonec dovede k uznání celého kmene. Literatura s cílený zaměřením na dětstvo základních škol.