Bílý klaun
Lenka Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203611/mid_bily-klaun-3An-203611.jpg
4
7
7
Bílý klaun je sbírka fejetonů a jiných krátkých textů, z nichž mnohé spisovatelka Lenka Procházková (dcera prozaika a scénáristy Jana Procházky) publikovala v novinách a časopisech. Některé texty však vycházejí v tištěné podobě poprvé. Od chvíle, kdy se autorčiným zásadním tématem staly takzvané církevní restituce, se totiž její kritické články objevují už jen na internetových serverech. Snadno zapamatovatelná tvář a hluboký hlas Lenky Procházkové zmizely i z veřejnoprávní televize. Také natáčení filmu o Janu Masarykovi, k němuž zpracovala scénář, bylo Českou televizí odloženo. Spisovatelka hodnotí situaci lapidárně: „Já jsem začínala v samizdatu, takže jsem si odpočátku zvykla psát svobodně, bez cizí nápovědy. A pokud je dnes upřímnost opět vnímána jako hřích, není to pro mě žádná nová zkušenost a ani nová křižovatka. Zkrátka v tom hříchu setrvám. Texty obsažené ve sbírce Bílý klaun jsou důkazem toho, že jejich autorka převzala otcovo krédo, že politika má být pro každého a že: Nic není ztraceno, dokud to nevzdáme my sami… Kniha obsahuje mimo jiné i znění archivních dokumentů (trestní oznámení na členy vlády Petra Nečase i na kardinála Dominika Duku) včetně dopisů odeslaných papeži Benediktovi a papeži Františkovi.... celý text
Přidat komentář
Jen jeden komentář? Nikoho toto téma asi nezajímá, ale mělo by. Proti církevním restitucim jsem byla od počátku, církev by se měla očistit a být chudá tak, jak tomu bylo v době jejího vzniku. To jsem ale ještě nevěděla všechno. Informace, které jsem se dověděla v této knize, a také ty, které uvádí protistrana - budeme se soudit, dokud ty nemovitosti nedostaneme, mě v mém postoji ještě utvrdily. Za církev očištěnou bojoval už Jan Hus a my se vlastně vracíme zpátky do středověku. Ale knížka není jen o restitucích, ale také o cenzuře, pomalé a nenápadné. Čekají nás volby, já pořád tápala, nevěděla jsem koho, teď už to díky paní Procházkove vím.
Jsem moc ráda, že jsem si tuto útlou, ale svým obsahem velmi výstižnou knihu přečetla. Spousta věcí je zde dopodrobna vysvětlena a podepřena fakty z historie, zákony a citáty. Konečně i já jsem pochopila proč je téma církevní restituce tak ožehavé. Mám pusu dokořán z šoku, co je zde v tomto státě možné. Jediné co mě uklidňuje je, že věřím, že Bůh nehledí na peníze, ale na skutky. Takže každý ať si zpytuje své svědomí a má se na pozoru. Jak se říká, boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Někde ta spravedlnost musí být.
Vážená paní Procházková, děkuji za tuto knihu a za vaši iniciativu ve prospěch obyčejných lidí.
Štítky knihy
fejetony víra Josef II., císař, 1741-1790 Vatikán papežství sekularizace šmejdi restituce církevní restituce zlodějiAutorovy další knížky
| 2000 |  Beránek |
| 1991 | Oční kapky |
| 1992 | Smolná kniha |
| 1995 |  Růžová dáma |
| 1991 | Přijeď ochutnat |
Zaujala mě část, kde autorka píše o Josefu II a jak se postavil proti církvím, že za ním přijel sám papež "mu domluvit", Josef II ho hostil dva měsíce, ale neustoupil ani o píď. Za mě borec. První prokazatelný sekularista.
Nejen, že jsme církvím neměli v restitucích "vracet" vůbec nic, ale ještě bych církve zakázal. Myslím to vážně. K ničemu dobrému nejsou. Věřící, ač s jejich vírou nesympatizuji, přece pro svou víru církve nepotřebují, nebo ano? Určitě ne.
Knih, jako je tato, tj. knih, které poukazují na nenažranost a nesmyslnost církví, není nikdy dost.
Kritiky církví není taky nikdy dost a že Procházková byla postupně vytlačena z veřejné sféry jen dokazuje, jaký toxický vliv i v naší poměrně ateistické zemi církve stále mají. Je to odporné a skutečně bych církve zakázal. Úplně a kompletně.