Bílý oleandr
Janet Fitch
Astrid je jediným dítětem svobodné matky Ingrid, vynikající, avšak velmi zvláštní básnířky, která využívá své krásy k tomu, aby manipulovala s muži. Astrid matku uctívá stejně jako jejich společný život plný tajemství a rituálů. Není jí ovšem dopřáno se z něho dlouho těšit poté, co se její matka šílená žalem a vztekem, že ji jeden z milenců opustil, odhodlá k vraždě a je odsouzena na doživotí. Od této nešťastné události se odvíjí nezapomenutelný příběh o Astridině putování po pěstounských domovech a o hledání vlastní identity v složitých podmínkách. Každá nová rodina tvoří samostatný svět se svými přísně stanovenými zákony, z nichž Astrid čerpá ponaučení do budoucnosti. Samotě i občasné bídě čelí s odhodláním a humorem a postupně se učí zvládat svou roli opuštěného dítěte v okolním lhostejném světě. Tvrdošíjnost a nezkrotnost na jedné straně, na druhé však vřelost a smysl pro humor tvoří z Astrid jednu z nezapomenutelných hrdinek současné literatury. Bílý oleandr je vynikajícím románem o vztazích mezi matkou a dcerou, o rodící se sexualitě, spásné moci umění a utváření silné osobnosti. Autorka se tímto svým podmanivým debutem zařadila po bok nejnadějnějších spisovatelů dneška.... celý text
Přidat komentář
Prvá vec, ktorá ma zaujala, bol štýl písma autorky. Janet Fitch je spisovateľka, ktorá o tom vie svoje. Každý odsek je nádherne napísaný, čo potrhujú i citlivo zvolené slová.
Kniha hovorí predovšetkým o zložitom vzťahu medzi matkou a dcérou. Hovorí aj o fyzickom a psychickom týraní, probléme náhradných rodín a „Systému“, o životných pádoch i vzostupoch a v neposlednom rade aj o ceste hľadania vlastného JA v súlade s nezdolnou silou osobnosti.
Musím priznať, že mi niektoré pasáže o pedofílii boli dosť nepríjemné...
Mala som nutkanie prestať čítať, ale nakoniec som sa uspokojila s potvrdením, že je to iba fikcia.
Keďže hlavnou hrdinkou je dievča neustále sa sťahujúce z jednej pestúnskej rodiny do druhej, každá rodina je príbeh, každý dom má inú atmosféru a bolo zaujímavé sledovať, ako hlavná postava reaguje podľa rôznych scenárov a ľudí.
Pôsobivá no zároveň i znepokojujúca kniha.
Pro mě tohle byla docela náročná kniha, při jejíž četbě jsem střídavě byla nadšená (malou a posléze i dospívající Astrid), znechucená (americkým systémem pěstounství), nevěřící (faktu, že některé matky to opravdu mohou pociťovat takto a že neexistuje síla, která by jim mohla zabránit v destrukci a otravě dětských pocitů a myslí), ale taky znuděná (několika hluchými místy knihy).
Příběh podaný s nestejnoměrnou intenzitou i bravurou, přesto jsem moc ráda, že jsem se k němu dostala a měla jsem možnost přečíst si ho. Film jsem neviděla, ale chystám se na něj, už jen kvůli skvělému obsazení ženských rolí – M. Pfeiffer, R. Zellweger, R. Wright, A. Lohman.
„Mysl se všemi malichernými nadějemi a vírou ve vlastní důležitost se při prvním střetu s bolestí potrhala jako jemná pavučinka. Yvonne se na posteli rozložila na hromadu citlivých nervů, vláken, měchýřů a plodové vody, starodávné hodiny tlukoucí kdesi v krevním oběhu. Bez těla zbýval z člověka pouhý obláček dýmu, tělo znamenalo realitu. Bolím, tedy jsem.“
Kniha je svým obsahem vskutku smutná, bolestivá, silně působivá a díky Astrid, jejímu příběhu, stále nadčasová - aktuální...
Autorka svým vypravěčským umem, vtáhne čtenáře do děje o vztahu mezi matkou a dcerou, o utvářející se sexualitě, spásné moci umění a rodící se silné osobnosti... To vše je vykresleno a podáno v tvrdošíjnosti - nezkrotnosti hlavní postavy, stejně tak, i jako v její vřelosti a smyslu pro humor, který jí pomohl překonat, v jejím mladém životě opravdu mnohé...
Kniha se mi líbila. Bílý oleandr, mohu doporučit.
Miluju film, miluju i tu knihu. Nemám moc ráda, když jako první vidím film a pak čtu knihu (i když zrovna tento film jsem viděla asi 20x), protože mi to trochu naruší čtení. Ale film je tak moc dokonalý, že jsem si chtěla za každou cenu přečíst i knihu.
A jsem moc ráda, že jsem to udělala. Byly v ní hlubší souvislosti (jak tomu tak bývá) a četla se mi moc dobře. Kniha o bolestné touze najít sebe samu a domov. Někam patřit.
TAK DOOPRAVDY
KDO JSI
♥
Za mě to na plný počet hvězd není, ačkoli jde opravdu o ojedinělý příběh na tohle téma, tak syrový, tak obnažený, až vám z něj naskáče husí kůže a musíte se sami sebe ptát, jestli tohle vůbec chcete číst...
Začátek se mi zdál trošku zmatený, v podstatě mě děj pohltil až poté, co Astrid putovala do prvního pěstounského domova.
Její příběh je jedním z nejsmutnějších, jaké jsem četla a zcela jistě není ojedinělý (bohužel), jen o těch mnoha dalších nikdo nenapsal. Je především bolavý, bolavý touhou někam patřit, bolavý nepochopením, bolavý rozervaným srdcem, nedůvěrou, tápáním.
Astrid hledá svoje místo ve světě, který jak se zdá, o ni nijak moc nestojí. Pro mě to byl příběh bez východiska, příběh plný zmařených nadějí, zklamání, zrady. Ale také příběh o věčném boji, o touze někam patřit, o obrovské vnitřní síle a odhodlání bít se za své sny.
Nicméně poslední třetina knihy se už nějak moc táhla a konec mě tak nějak zklamal. Kniha však rozhodně stojí za přečtení a za zamyšlení - kolik životů už svět takhle dokázal pohřbít?
Tahle knížka mi v podstatě změnila život. V roce 2009 jsem si ji v New Yorku koupila s tím, že ji dočtu, až se do NY někdy vrátím zpět. Do té doby, i s mírným utrpením, jsem ji jako jedinou knihu vydržela mít nedočtenou. Když jsem se po 3 letech vrátila, musela jsem uznat, že se vyplatilo čekat. A možná, že jsem se podvědomě vrátila právě proto, abych ji už konečně mohla dočíst. Knihu jsem četla pouze v originále, takže nemohu soudit, nakolik byl úspěšný český překlad, nicméně na mě kreativita autorky značně zapůsobila. Doporučuji od autorky i další knihy a film vzniklý dle předlohy!
Pěkné počtení určené zejména pro dospívající dívky, zaujaly mě hlavně momenty vztahu matky a dcery. Mohu jen litovat, že za mého mládí nic takového u nás nevycházelo.
Hodně moderní román, depresivní matka které se podřizuje vše a na druhé straně opuštěná dospívající dcerka, která končí u několika náhradních rodin, neúspěšně. Musí nám být tohoto dítěte jenom líto.
Jedním slovem skvělé. Doporučuji všem přečíst, opravdu výborná kniha. Shánění hnížky bylo velmi obtížné a povedlo se mi to tady na databaziknih, sice za vysokou cenu, ale jsem ráda, že ji mám :-)
Bílý oleandr je můj oblíbený film a už dlouho jsem si chtěla přečíst knihu. Teď se znova po dlouhé době s chutí na film podívám. Když srovnám knihu a film, tak jednoznačně kniha je lepší, je tám detailně vše popsáno a můžeme se víc dostat do charakteru postav.
Ještě bych chtěla poprosit nakladatelství BB art o dotisk hnihy, protože zájem o ni rozhodně bude velký. Škoda, že na pultech knihkupectví není další khiha od J. Fitch, ráda bych si od ní něco přečetla :-)
Tak tohle vůbec není můj šálek kávy. Svým způsobem naivní, teatralní, zahalené do pesimistickeho hávu, plné oduševnělých úvah, které nejspíš vinou překladu nedávají smysl. Neztotožňuji se, nedokážu náležitě ocenit.
Film som videla davnejsie a vyrazne ma nenadchol, kniha ma vsak zaujala velmi - musim si film opat pozriet.
Mam rada pribehy, ktore skumaju utvaranie nasej identity a tato kniha ponuka fascinujucu put po pestunskych rodinach, neuveritelne historky spopod zeraveho kalifornskeho slnka a na zaver aj urcitu podobu rozhresenia. o par rokov citanie pre dceru.
Na můj vkus příliš ženské, plné postav s nesympatickými názory, postav, které se nikdy nepoučí a s nimiž jaksi nemohu soucítit. Jako oddechovka dostačující.
Velmi intimní, silná kniha. Četla jsem ji cca v 16 letech a velmi mě ovlivnila. Ráda se k ní čas od času vracím...Za mě plný počet a ještě pár hvězd navíc za filmové zpracování, které se velmi povedlo.
Viac 4,5 ako 4 hviezdy. Velmi dobré čítanie, zhltnuté za chvílu. Hrdinka je silna, odolna a berie zivot tak,ako je jej práve "naservirovany", bez fnukania, a zbytocneho sentimentu, dokonca castokrat voli tazsiu cestu... jej vztah s matkou sa postupne tiez vyvija, prave na nom je vidiet, ako Astrid dospieva a meni sa v samostatne uvazujucu, az vzdorovitu zenu.
Styl pisania je kvetnaty, bohaty, ale lahko plynuci, oslavujuci umenie a zivot v akejkolvek forme
a ze aj z tych najneprijemnejsich zazitkov si mozme nieco vziat, ze nas formuju rovnako ako tie dobre.
Drsné a smutné čtení, neskutečně bohaté postavami, dějem i myšlenkami hlavní neobyčejné hrdinky. Nakonec jsem příběhu, osudem zkoušené Astrid, propadla. A to jsem knihu po první stovce stran málem odložila, protože nerada čtu o trápení dětí či dívek a žen. Matky mohou mít i takovou podobu jako byla Ingrid a dospívající dívka si její vinou v pěstounských rodinách zažila své (pokud je to popsané možné, doufám, že naši pěstouni jsou vybíráni lépe). Dokázala se přizpůsobit všemu a přežít, přitom předčasně dospět a zůstat sama sebou. Líbilo se mi její vnímání krásy i lidí (na rozdíl od matčina povrchního pohledu), bez předsudků. U málokteré knihy jsem si tak často a moc přála jiný průběh.... Nedá se o tom psát, sežeňte si knihu a přečtěte.
(Film jsem shlédla, s knihou se nedá srovnat).
Působivý příběh. Nejdříve jsem viděla film. Kniha byla mnohem intenzivnější, ale oběma zpracováním musím dát palec nahoru. :)
Silný příběh o hledání sama sama, příběh o nuceném rychlém dospívání. Příběh plný syrové liské vypočíttelnosti a bezcitu, ale i lásky. Příběh o tom, jak nás lidé ovlivňují, i když s nimi nežijeme. Je to příběh o odpuštění a bezradnosti, bezmoci . .. . možná trochu více "americký" příběh, který ale rozhodně stojí za přečtění!!!!. . . Pak se podívejte na filmové, trochu "uhlazenější" zpracování.
Silný příběh hledání sama sebe v dospívání a utíkání před minulostí. Film jsem viděla jako první a navnadil mě na knihu, která se ale hodně špatně shání a tak jsem ji četla poměrně s velkým časovým odstupem. Přestože film je skvělý (jeden z mých top filmů), kniha je ještě o pár stupínků lepší. Film není ani zdaleka přesnou kopií knihy a v knize je spousta překvapivých a nových situacích navíc. Herecké výkony hlavních představitelek jsou tak excelentní, že jsem se neubránila tomu, vidět je i při čtení knihy. Nijak mi to ale nevadilo a já bych nechtěla bych přijít ani o jednu z 368 stran příběhu, vlastně bych klidně přidala nějakou stovku stránek navíc:-)
Kniha omamná a silná, jako sama vůně oleandru - a pronikající, niterná, jako jeho jed. Nepřeháním. Obdivuji, kolik filosofie a existenciálních témat dokázala Janet Fitch vložit do Astridina příběhu. Přitom čtenář s naivním zápalem hltá všechny výrazné myšlenky, umělecké postřehy i hořké životní sarkasmy s dojmem, že jde o autentickou výpověď, reálné vzpomínky. Užívá si poutavý děj, zatímco se mu kniha dostává hluboko pod kůži.. S každou peripetií, kterou s hrdinkou prožívá, na něm zůstávají střípky drobností z pěstounských rodin, šrámy z bojů s matkami, i lehký dotek prázdnoty při hledání sebe sama. To, co se mi na knize líbí nejvíce, je dokonalá plastičnost skrze náznaky, dojmy a všímavé komentáře. Pár slovy rozechvívá i subtilní, tenké strunky, napjaté přes samé dno naší duše.
Záměrně hýřím nadšenou popisností... - věřím, že Bílý oleandr není jen tak nějaký román, ale delikátně vyzrálé dílo, jehož čtení je skutečný požitek. Droga, ke které se budete vracet.
Štítky knihy
zfilmováno pěstounská péče vězení, věznice dospívání hledání smyslu života rodinné vztahy identita
Krásná kniha, vřele doporučuji.