Bílý pavouk
Heinrich Harrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87639/mid_bily-pavouk-87639.jpg
4
74
74
Od autora bestseleru Sedm let v Tibetu. Eiger. Jméno této hory vyvolává u zasvěcených představu zrádných ledových polí, heroických lidských výkonů i tragédií. Ze všech evropských vrcholů je to ten nejobávanější a zdolání Eigerwandu, jeho severní stěny, patří mezi nejobdivovanější horolezecké výkony! Autor vyzbrojený důvěrnou znalostí Eigeru, jakou může horolezec získat jen vlastní, nezprostředkovanou zkušeností, vypráví strhujícím způsobem o fyzické smělosti a psychické odolnosti člověka. Jeho slova jsou citlivou a dojemnou sondou do mysli horolezce i do duše hory. Líčení nejotřesnějších zážitků se tu prolíná s životadárným optimismem vyznavačů extrémního dobrodružství. Nové vydání klasického díla z úsvitu horolezectví vypráví nejenom o historickém výstupu Harrerova týmu severní stěnou Eigeru, ale rovněž o těch, kteří se jeho ohromující úspěch pokusili zopakovat... ... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2010 , JotaOriginální název:
Die Weisse Spinne/The White Spider, 2008
více info...
Přidat komentář
Známý horolezec Heinrich Harer, jehož příběh byl zfilmován jako Sedm let v Tibetu, vypráví o životě a smrti na severní stěně Eigeru. Úžasně napsaná kniha, která podává zcela fascinující příběh horolezců, pro které byla tato stěna obrovskou výzvou.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Sedm let v Tibetu |
| 2002 | Bílý pavouk |
| 1991 |  Návrat do Tibetu |
| 1967 | Přicházím z doby kamenné |
| 1973 | U jezera blaženosti |
Nádherně zpracovaná kniha o jedné úžasné "stěně" a lidech, kteří se ji pokusili zdolat. Některým se to povedlo, jiným nikoli. Vyprávění je poutavé a chronologicky zachycuje až nerovný boj mužů a žen na majestátném Eigeru. Navíc je až neuvěřitelné, že všechna vítězství, ale také neúspěchy, porážky a často i smrt se odehrávají "v přímém přenosu" před zraky hotelových hostů a obyvatel v údolí. Harrerovo vyprávění je poutavé a představuje skutečnou kroniku jedné alpské stěny.
I když nejsem ten typ horolezce, který by se o něco takového mohl pokusit, nebo jen na to pomyslet, před rokem jsem měla možnost spatřit severní stěnu Eigeru na vlastní oči, a v ten okamžik zapadl poslední dílek skládačky, který mi při přečtení knihy chyběl - skutečný pocit úžasu a pokory - a zrodil se nekončící obdiv a úcta k těm, kteří to dokázali.
"Jak Druhé ledové pole popsat? Představte si strmou střechu gotického dómu. S úhlopříčkou 500 m. Musíte přecházet z zprava zdola doleva nahoru, kdy 100, 200 nebo 300 metrů vlevo pod sebou - podle toho, kde jste - vidíte spodní hranu střechy. Není tam však žádný okap ani veselý chrlič. Za hranou následuje vzduch. 600, 700 nebo 800 metrů vzduchu. To může znamenat volný pád jen s pár nárazy až na spodní část stěny..."
Dodatek: Mám ráda, když se knihy "propojí" - když údaje z jedné knihy, zapadnou do vyprávění z druhé, aniž by to autoři obou původně zamýšleli. Proto když jsem při čtení knihy od Miroslava Šmída: Ze života horolezce narazila na pasáž, kde popisuje svůj výstup na Eiger, který započal sám a po menší "nehodě" nakonec dokončil s dvojicí Španělů, ihned jsem nalistovala příslušné období v Bílém pavoukovi. A opravdu mne zamrzelo, že Harrer Míru Šmída i oba Španěly ve svém "výčtu" dobyvatel severní stěny vynechal.