Bílý plamen
James Grady
Inspektor Dalton a agentka Picketová musí zastavit bezohledného a sadistického vraha a jeho spolupracovníka ve štábu multimilionáře Farona Searse.
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2000 , TalpressOriginální název:
White Flame, 1996
více info...
Přidat komentář
Má to trochu pomalejší spád, než třeba Šest dnů Kondora, ale na druhou stranu mi to přišlo uvěřitelnější a napínavější. Postavy, ač drobně obehrané, jsou dostatečně osobité a některé scény pak výborně vygradované. Samotná zápletka není nijak objevná, ale funguje, i když je fakt, že po straně sto jí lehce dojde dech. Ačkoliv se stále něco děje, všechno ukazuje na to, že to podstatné se dozvíme až na konci. Ten je pak bohužel jedním velkým klišé. Přesto jde o chytlavě napsaný román a vyplňující vata není vůbec špatná.
Ve zkratce řečeno, Bílý plamen představuje poctivou kriminálku devadesátých let. Pamětníky pak určitě pobaví využitá počítačová technologie, především staré dobré diskety a první ošahávání internetu v rámci volebních kampaní.
Dlouho jsem se u toho nudil, i když jsem narazil občas na dobré pasáže. Akční konec to trochu oživil. Je to taková sotva průměrná, až se mi chce říct zbytečná, kniha. Dočetl jsem ji jen z úcty k autorovi, protože on napsal přece Šest dnů Kondora.
Autorovy další knížky
2009 | Chopinův rukopis |
1983 | Šest dnů Kondora |
2000 | Bílý plamen |
2012 | Stín Kondora |
2015 | Poslední dny Kondora |
Strach, zoufalství, nevědomost, chudoba a rasismus - těchto pět věcí otřásá podle černošského vizionáře Farona Searse nedokonalou Amerikou a vysává jí krev. James Grady je zakomponoval do svého politického thrilleru pro dospělé Bílý plamen. Proč říkám politického a proč pro dospělé? Politické proslovy a diskuse jsou totiž nezanedbatelnou součástí románu, a pokud nejste nadšenými ideology, dost možná při nich budete usínat nudou. Přívlastek „dospělácký“ román pak dávám Gradyho románu proto, že bere sám sebe až přehnaně vážně. Není tu žádný únikový koridor, žádná pasáž, jež by téma odlehčila. Policejní akci navíc v mnoha případech nahrazuje slovní přestřelka na té nejvyšší úrovni. Sice jsme svědky pokračujícího pátrání, ale je to těžkopádná a únavná řehole. Rozhodně netoužíte se aktivně zapojit, a tak jen čekáte, jak to celé skončí. Nepředvídáte, nehádáte výsledek… a nakonec nejste ani nijak překvapeni finálovým rozuzlením. Spíše než hlavní aktéři dramatu, zaujmou vedlejší postavy - detektiv Nick Sherman, bojující se svou závislostí na alkoholu, nebo obrovitý Monk Badreaux, hledající odpuštění za minulé hříchy. Upřímně nevím, jak se k Bílému plameni postavit. Text má nápad a myšlenku, ale chybí mu spád a vzrušení. Děj se plouží a zabředává do bahna politické neprůhlednosti, a přesto dokáže zasáhnout a uchopit vyzrálý motiv za hlavičku. Za mě je to tak někde na půl cesty ke čtyřem hvězdám.