Biomanžel
Michal Viewegh
Biomanželka/Biomanžel série
< 2. díl
Biomanžel je volným pokračováním autobiograficky laděného bestselleru Biomanželka, kterého se prodalo přes sto tisíc výtisků a dočkal se i divadelní adaptace... Úspěšný spisovatel Mojmír se rozhodne běžet maraton, v jehož cíli ho čeká nepříjemnost, která mu obrátí život naruby: praskne mu aorta. Někdejší sebevědomý světák se tak změní v komicky neurotického pacienta. Nový stav věcí je velkou zkouškou nejen pro něj, ale i pro jeho manželku Hedviku, obzvlášť v momentě, kdy se jí choť přizná k nevěře. Vypravěčkou příběhu je podobně jako v Biomanželce dula, jejíž sžíravost je i nadále nemilosrdná, ale zdá se, že také ozdravná…... celý text
Přidat komentář
Biomanželkou jsem se protrápil, Biomanžel mě bavil. Po dlouhé době mě přišlo, že čtu od pana Viewegha něco upřímného, něco v čem s ním můžu souznít. Hvězdička dolů šla za hrané drsňáctví v některých pasážích (nebo alespoň mě přišlo takové falešné a zbytečné).
Nepřijde mi to jako úplný průšvih, jak je hodnoceno níže. Ano, jsou lepší autorovy knihy, ale tady oceňuju upřímnost a otevřenost. Podruhé nepřečtu, ale jsem ráda, že jsem dočetla.
Slovní striptýz, jinak nazývaný "autobiografické prvky". Dobré postřehy a vtipy. Otravná spisovatelka, bachratá alternativní pseudofeministická dula je vypodobněná dobře, jen jsem nechápal, proč ji Mojmír ve své blízkosti vůbec toleruje.
Po delší době jsem zkusil opět něco z autorovy tvorby se zjištěním, že pokles úrovně jeho tvorby pokračuje, takže mezi jeho příznivce se určitě nevrátím. Autorovi to jistě vadit nebude a já si ušetřím čas na četbu jiných, a jsem přesvědčen, že mnohem kvalitnějších, knih.
Biomazelka byla aspon vtipna.Biomanzel je ubohy,o nicem, extremne vulgarni. Postava duly-vypravecky je velmi nesympaticka. Vadily mi neustale vsuvky v textu typu: To jsem to dobre napsala, to jsem mu to nandala,chi chi apod.-prislo mi,ze autor potrebuje sam sebe presvedcit,ze to dobre a vtipne napsal. Bohuzel nenapsal.
Docela mě udivují předchozí recenze. Mě román bavil. Nestává se mi to často, ale během čtení jsem se několikrát hlasitě smála. Přišel mi vtipný, i když autor má poněkud ostřejší humor a ten nemusí sednout každému.
Já jsem se opravdu bavila!
A přitom stačilo téma zpracovat jako povídku... 171 stran textu je uměle natahováno, navíc z pohledu duly, která by mohla bojovat o titul nejnesympatičtější postavy na světě.. Mělo to být asi vtipné a ironické. No, bohužel je to jen trapné.
Po par strankach knihu odkladam. Nesedi mi zpusob, jakym je vypravena. Dula je velmi nesympaticka a prilis zaujata. Pochybuji, ze by se kvalita knihy zvedla, takze docitat nebudu.
Tohle mě vůbec nebavilo. U Biomanželky jsem se i docela nasmála, ale tohle bylo lítostivé a trapné.
Po přečtení Biomanželky jsem od pokračování neměla žádná velká očekávání (naštěstí). Vypravěčka dula mi v této knize lezla na nervy ještě víc než v prvním díle, a to jak osobností, tak stylem vyprávění. Její neustále chi, cha a he mě neskutečně iritovalo. Vadilo mi i její předjímání děje. Co však bylo nejhorší, neuvěřitelně velké množství vulgarismů. Na ty jsme u Viewegha sice zvyklí, ale čeho je moc… V knize jsem naopak postrádala humor a vtip. Konec knihy to sice vylepšil, ale i tak to byla dost mizerná četba.
Z Viewegových knih jsem četla spíše ty, které napsal v první polovině své kariéry. Proto mě šokovalo, jak je tato kniha špatná. Nelíbil se mi vulgární styl psaní, pořád jsem čekala, kdy se úroveň knihy zvedne. Pokud jsou tyto zápisky autobiografické, možná nás mohl autor ušetřit. Ráda bych si na něj ponechala aspoň trochu pozitivní názor...
Dostala jsem darem. Přečteno a odloženo. Měla jsem z toho smutný pocit, bylo mi ho prostě líto.
Knihu jsem přečetla za dva dny, ale nějak mě neoslnila. Na můj vkus v ní bylo dost sprostých slov...škoda.
Největší Vieweghův propadák! Autor totálně vyčpěl, ztratil vtip a jeho vyprávění postrádá náboj. Biomanžel je sebelítostivý škvár, který bylo zbytečné psát.
Kniha mi nepřišla vůbec vtipná (jak bylo nejspíš místy záměrem autora). Naopak, jak už zde bylo zmíněno, byla ufňukaná a já bych ještě přidala - psaná sebestředným, sobeckým egoistou-jájistou. I přes to, že jsem ji dočetla do konce (nejsem zvyklá knihy odkládat nedočtené), nebavila mne a nudila. Po této knize už nemám chuť pouštět se do další knihy od Viewegha.
Možná jsem jen nepřišla na chuť tohoto autora.
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2011 | Mafie v Praze |
Napínavé, čtivé, ale že bych se nemohl úplně odtrhnout to zase úplně ne, přesto jsem byl spokojený. Občas celkem trefné vtipy. Jo, pobavil jsem se.