Biomanžel
Michal Viewegh
Biomanželka/Biomanžel série
< 2. díl
Biomanžel je volným pokračováním autobiograficky laděného bestselleru Biomanželka, kterého se prodalo přes sto tisíc výtisků a dočkal se i divadelní adaptace... Úspěšný spisovatel Mojmír se rozhodne běžet maraton, v jehož cíli ho čeká nepříjemnost, která mu obrátí život naruby: praskne mu aorta. Někdejší sebevědomý světák se tak změní v komicky neurotického pacienta. Nový stav věcí je velkou zkouškou nejen pro něj, ale i pro jeho manželku Hedviku, obzvlášť v momentě, kdy se jí choť přizná k nevěře. Vypravěčkou příběhu je podobně jako v Biomanželce dula, jejíž sžíravost je i nadále nemilosrdná, ale zdá se, že také ozdravná…... celý text
Přidat komentář
Čteno jako první kniha od tohoto autora. Jen doufam,ze lidé v mém okolí nepremysli jako hlavni postavy v knize. Ani jedna z nich mi nebyla sympaticka. Oceňuji myšlenku užití okamžiku a smrtelnosti. Styl psaní mi vyhovoval, zkusím ještě další knihu od "Mistra", třeba to byl jen špatný výběr (dle obalu knihy) závislý na tehdejších životních událostech autora.
Je to snad ještě horší než Biomanželka (pokud to tedy vůbec lze). Nedoporučuji číst, byla by to ztráta času.
To je tak, když si někdo potřebuje veřejně pofoukat bolístky a polaskat uražené ego. Jenomže tomu chybí vtip, nadhled a styl. Bohužel se to stává u tohoto autora v poslední době standardem. Jedna hvězdička je za čtivý styl, druhá za sem tam vtipnou situaci. Naštěstí je to kniha krátká, takže za dvě hodiny přečteno.
Po Biomanželce jsem hned přečetla Biomanžela. Nebylo to špatné. Víc se mi líbila Biomanželka. Biomanžel byl víc ufňukaný, ale taky jsem se bavila. Další díl Dulu si určitě také přečtu. Souhlasím s komentářem od Aleh pode mnou.
Michal Viewegh má opravdu osobitý styl psaní. Má samozřejmě své příznivce i odpůrce. Život autora se do jeho knížek promítá ať chce nebo ne, zvláště pak pokud má za sebou boj o holý život. Je velmi otevřený a nese svou kůži na trh. Tak tomu však bylo a je u tohoto autora i v jiných knížkách a uvědomuji si, že to je asi to, co jeho příznivce láká. Příbývá také jeho kritiků, ale jádro svých čtenářů určitě neztratil.
Nutno předeslat, že tento román není žádný "longáč", nebo-li, knihu lze v klidu přečíst za jedno zimní odpoledne a ještě se při tom dívat třeba na ČT24. Nabízí se také srovnání s předešlým románem Biomanželka, na který ostatně i autor prostřednictvím obálky knihy odkazuje. Obě knihy mě bavily, Biomanželka o jednu hvězdičku více. Holt Viewegh je Viewegh, je to svého druhu osobitý žánr.
Knihu jsem dočetla jen proto, abych se utvrdila v tom, že to byla první a poslední kniha od tohoto autora, kterou jsem přečetla.
"Napiš dobře, cos udělal špatně, a dostane se ti rozhřešení!"
...no, tak to se tady zjevně nepovedlo...
No tak to je taková plus minus oddychovka. Ego autora se nezapře v žádné knize. Ale mně to neurazilo.
No, nic moc. Řekla bych, že nejhorší autorovo dílo. Musela jsem se hodně přemlouvat, abych knihu dočetla, ještě že, nemá třeba 400 stran.
Děj není nijak zvlášť záživný, ale podle mě to o tom ani být nemá. Vnímám to spíše jako srovnání se se životní situaci a vypsaní životního zážitku do knižní podoby. Tento zážitek stěží někdo přežije a pokud se tak stane, má to určitě svůj důvod a člověk by ho měl hledat a potažmo se snažit změnit. Lepší později, než vůbec (a to tetu Kateřinu taky moc ráda nemám)
Kniha mě nebavila, vypravěčka mě štvala. Jeden bod za to, že jsem vnímala autorovu krizi v osobním a třeba i pracovním životě.
Mně se knížka líbila, kvalitně napsaná a oceňuju upřímnou a sebekritickou sondu do duše autora.
Nechápu ti neuchopitelné kritiky!!! Mám autora ráda pro jeho originální pohled a umění vnést do psaného zvěčnění. Lidé postrádají soudnost, když píšou jak jsou jeho knihy špatné, za jednu dvě generace o Vieweghovi budou psát jako o Čapkovi, takový je Michal velký spisovatel a třída.
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2011 | Mafie v Praze |
Koupila jsem to v balíčku společně s Biomanželkou. Ta byla teda něco dost jinýho než jsem čekala, ale když už jsem to měla, tak jsem hecla tohle pokračování. Někde na konci začala být knížka celkem fajn, ale dojela jsem to spis pro pocit, ze to nenecham rozectene.