Birk
Jaap Robben
Skvělý román o smutku a samotě začíná smrtí Birka Hammermanna, který umírá ve vlnách chladného moře, když zachraňuje tonoucího syna Mikaela, jenž se navzdory všem zákazům rodičů vrhá za fotbalovým míčem. Mikaela události donutí rychle dospět, jeho matka Dora totiž ztrátu muže nedokáže psychicky vstřebat. Izolace, která je po smrti manžela na opuštěném ostrově tak hmatatelná, ji vede ke krokům, které jsou společensky nepřijatelné. Robbenův průzračný jazyk dává vyniknout bezútěšnosti situace. Kniha vycházející hvězdy holandské literatury Jaapa Robbena je skvělým románem, v kterém, jak píší v NRC Handelsblad, se autor ,,vydal na úspěšnou výpravu do intimity, která čtenáře může přivézt do rozpaků.“... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem během jednoho dne. Jednoduchý děj, pár postav, ale veliká tíže a smutek, deprese, ze které se rodí šílenství. Při čtení vám nebude dobře na duši, ale chcete znát konec, alespoň to otevřené okno...
Ostrov, kde jsou dva domy, izolace, samota, smutek...a smrt blízkého člověka...
To jsou základní prvky této knihy...
Devítiletý Mikael zůstává sám s matkou, vypořádává se s vinou za otcovu smrt...
A dochází k destrukci mateřské lásky - a symbolicky současně ke smrti malého ptáčete...které zůstalo bez šance...
Ovšem Mikael tu má možnost úniku naznačenou...
To je těžké a smutné čtení - ale debut originální.
Velmi slušně zpracovaný příběh se skličujícím (leč předvídatelným) námětem a rozuzlením. Při čtení zasáhne, ale na Jacobsena či kultovního Vanna nemá - ti dokázali atmosféru na izolovaném místě a vztahy mezi rodinnými příslušníky popsat lépe/vyhrotit více/zajít dál.
Depresivní psychologický román, který jakoby v sobě míchal varianty na oidipovský komplex. Musím přiznat, celou dobu mi to atmosférou "připomínalo" kultovní Vosí továrnu.
Drsné psychologické drama plné bezútěšných vztahů a situací. J. Robbenovi se podařilo stylem i tématem izolovat na malém ostrově postavy i čtenáře, málokdy se při čtení cítím tam stísněne, což ovšem neubírá na kvalitě. "Znepokojující" - to je to správné slovo, použité v komentáři níže.
Jak tak načítám současnou nizozemskou prózu, všímám si, že ta, která vychází u nás, má nápadně často pár podobných znaků. Izolace, samota, smrt blízkého člověka a vysoká literární kvalita díla. Birk, tenhle tenký román na jedno odpoledne a následující ráno, není jiný. Chlapec s matkou žijící na izolovaném ostrůvku nedaleko městečka, které je pro chlapce prakticky neznámý svět. Jediný, s kým dalším se potkává, je soused (víc lidí na ostrově není) a obchodník, který přijíždí na lodi jednou za dva týdny. A pak je tu taky přízrak mrtvého otce, jehož smrt vedla k tomu, že matka úplně zešílela. Dospívající syn se stává její hračkou a hromosvodem všech jejích nálad, obviňování a především její zlosti a touhy manipulovat, jakou jen osamělá šílená žena může k dítěti mít. Jenže jak se z toho vymanit, když žijete na místě, kde není prakticky nikdo jiný? Birk je silná próza, mám z ní až fyzicky přítomné pocity úzkosti. Sice to pořád nepřekonalo můj nejoblíbenější nizozemský román (G. Bakker - Nahoře je ticho), ale skoro se mu vyrovná. Minimálně v míře způsobení deprese ho ale překonává... Holanďani prostě umí psát! :-)
Pro mě velmi silná, znepokojující kniha. Skvěle vystavěná atmosféra odloučenosti a všudypřítomného smutku ze ztráty milované osoby. Cítíte nevyhnutelnost nadcházejících událostí, které hlavní hrdina není díky věku schopen pojmout. Přečetla jsem na jeden zátah. Doporučuji
Věděla jsem, že sahám po něčem, co nebude úplně jednoduché. Už jen anotace mi naháněla husí kůži. Ale ono to ještě předčilo má očekávání.
Už hned začátek byl hodně drsný. Malý chlapec, který se musí vyrovnat se ztrátou a navíc ještě i s pocitem viny. Vhled do dětských duší mě vždy velmi zasáhne, tady tomu nebylo výjimkou.
Ale ani zbytek knihy mě nenechal chladnou. Sledovala jsem plynoucí život dospívajícího mladíka, prožila jsem s ním několik let na osamělém ostrově. Chlapec, který žije vlastně dost izolovaně od ostatního světa a kterému chybí otcovská autorita, chlap v životě. Zřejmě je tu snaha nahradit si to u souseda Karla, správná volba to ale úplně není a sám to musí cítit. Ale ani ta ženská postava není úplně v pořádku, máma se se ztrátou manžela nikdy nevyrovnala a nenaučila se s tím bojovat. Chová se jednoduše vyšinutě, k tomu mě nenapadá jiných slov.
A konec, který je prostě jen děsivý.
Jestli jsem někdy zvažovala, že by bylo docela fajn se odstěhovat na opuštěný ostrov...Tak po téhle knize už po tom asi ani netoužím.
Děj je zvláštní, tak nějak ponurý, temný a celé dohromady je to neskutečná síla. Kniha mi určitě v hlavě bude ještě chvíli strašit. Což je vlastně to, co od dobré knihy čekám.
Útlejší kniha se silným čtenářským zážitkem.
Syrový severský příběh o dospívání, bolestných ztrátách a drobných nálezech. Na Birka nezapomenete.
Kdyby mi tuhle knihu nenabídlo samotné nakladatelství, tak bych ji asi určitě přehlédla... Jsem ale opravdu ráda, že jsem dostala možnost si ji přečíst! Byla zajímavá a rozhodně reálná... Autor si skvěle pohrál s povahami postav, kterých mi bylo líto a chápala jsem každé jejich rozhodnutí... Hlavně teda činy a vlastnosti syna, ty byly opravdu dokonalé! Čtení sem si moc užila a za sebe rozhodně doporuřuju...
Vinšuju.
Birk je další ze severských sociálních dramat typu Bohdan Sláma - "všichni jsou mentálové, ale jsou na ostrově." V této knize na začátku umře hlava rodiny, takže se rozjíždí nebezpečná ruleta, která na ostrově může vždy skončit jen dvěma způsoby. Buď nastane Slunce, seno, incest, nebo tam je King Kong. Abych to shrnul básničkou:
Tak jako tak,
někdo "will be fucked."
Jaap Robben si tohle drama valí dobře, ale trochu mě štvalo, že jsem už od desátý stránky tušil jak se to vyvrbí a ono se to přesně tak vyvrbilo. To znamená, že jsem buď telepat, a nebo Robben skočil po té nejfádnější rovině, která se naskýtala. Doma jsem na starou zkoušel telepaticky anální sex, ale místo toho usnula, takže telepat nejsem. Z čehož vyplívá, že to Robben usmolil na jistotu a to mě trochu mrzí. Stejně tak to, že kniha až moc těžila z cestičky, kterou mu už vyšlapal Jacobsen a další podobné knihy.
Za mě tedy 7/10, ale jelikož jsem dnes nevařil, tak z toho nejsem odvařenej.
Brilantní próza, ze které vám bude úzko, zamrazí a kterou přečtete na jeden zátah. Autor na minimálním prostoru vylíčil úzkost, frustraci, stres a osamělost takovým způsobem, že mě mrazilo ještě další den. Úsporný jazyk, nic nechybí, nic není navíc, opravdu tleskám.
Birk
Hodně smutný a depresivní román o ztrátě nejbližšího člověka, odloučenosti od zbytku světa, jaké to zanechává bolestivé rány na duši a jak se s tím ''hrdinové'' románu vyrovnají. Kniha je velmi dobře napsaná a dobře se čte. Kdo má rád psychologické romány, tak tohle bude to pravé. Doporučuji.