Birlibán
Eduard Petiška
Birlibán je divné jméno pro malého kluka, ale Birlibánovi se dějí také podivné věci a zažívá podivná dobrodružství. Kdo z vás se například dostal do Bonbónovic, Neposluch nebo do Lenošindy. Birlibán rozhodně není vzorný, naopak dost zlobí. Rozhodně však není zlý, chce pomoci svému maňáskovi, zajíčkovi Janečkovi, chce ho chránit před mlsnou liškou a na svém putování objeví i další nové kamarády. Nakonec i porozumí, které věci by mohl udělat i jinak.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu četla babička mojí mamince, maminka ji četla mně a já ji nyní čtu svému synovi :-) Je třeba dodávat něco víc?... Snad jen, že jsem přesvědčená o tom, že pokud to bude možné, bude ji jednou i on číst svým dětem. Je to náš rodinný poklad.
Knihu jsem naposledy četla jako malá, ale dodnes ji mám schovanou. Někdy se do ní pustím znovu, abych si ji připomněla. Tuhle knihu jsem milovala a četla jsem ji několikrát stále dokola. Získala si mě tím, že Birlibán měl plyšového zajíčka a já plyšáky zbožňuji dodnes.
Knihu, kterou jsem jako dítě četla mockrát. Teď jsem se k ní po letech vrátila jako předčítající maminka - nezklamala, chytla mě i holky (mladší si ji dokonce vzala i do školky, kde ji četli znovu před spaním, a starší si ji teď čte znovu sama). Řadím ji do "truhlice literárních pokladů dětské četby".
Myslím, že i dnešní děti zaujme krásný autorův jazyk, fantazijní imaginace i klidné prostředí k prožívání jednoduchých her. Možná je překvapí, kolik času jsme měli my, dříve narození, jen pro sebe a své hry bez dohledu rodičů.
Jako dítě jsem tuhle knížku četla znovu a znovu! Z pohledu dospělého mě fascinuje, že mi nevadil zřetelně výchovný podtext celé knihy, ale to jen dokazuje, že je napsaná dobře.
Krásný příběh, skvěle napsaný a dokonce i poučný. Jsem ráda, že jsem knihu objevila, i když až v dospělosti při předčítání dceři. Té se Birlibán také moc líbil.
Krásná kniha. V dětství neuvěřitelně podněcovala moji fantazii - představovala jsem si ty různé vesničky, hrála si na to s panáčky...Teď jako dospělá jsem to četla své dceři i synovi vždy v jejich 5ti letech a nesmírně se jim to líbilo. Dcera si pak Birlibána přečetla podruhé sama, když se naučila číst - motivovalo jí to ke čtení. Je to dobrodružné, milé, plné morálních hodnot krásně a nenásilně zasazených do příběhu. Skvělá kniha pro děti ve věku 5 až 8 let.
Spolu se Šklíbkem a Obrázky z českých dějin a pověstí /neplést s Opráski sčeskí historje!/ knihy mého dětství...
Jedna z nejlepších Petiškových knížek, která dětem ukazuje, že spousta našich špatností se nám dříve či později může vrátit tam, kde bychom to vůbec nečekali. Ale také ukazuje, že na nápravu nikdy není pozdě. Na Petiškovi si moc cením toho, že dokázal zábavnou formou děti vést k tomu lepšímu, co v nás je.
Dobrý večer,právě čtu dceři Birlibána z roku 1959.Pamatuji si na tuto knihu z dětství.Byla má nejoblíbenější.Máme doma ještě i jiné vydání Birlibána,ale tohle se nám líbí nejvíce.Doporučuji koupit třeba jako vánoční dárek pro děti.
Tato kniha patří k mým nejoblíbenějším knihám. I když jsem teď větší, občas si Birlibána přečtu, už jen kvůli těm nádherným názvům (Bonbónovice, Neposluchy...) Tato kniha má také nádherné ilustrace. Babička, která mi tuto knihu poprvé četla mi neukazovala ilustrace, abych si prý představila tyto vesničky a všechno sama. Jak jsem se po přečtení na ně podívala, zjistila jsem, že jsem si to představovala docela úplně stejně. :) V této knize je ponaučení, možná, že si pak děti budou více dbát na své hračky :)))
Nejkrásnější kniha mého dětství!
Na Birlibána vzpomínám ráda, maminka mi ho četla, když jsem byla malá. Ráda jsem si prohlížela obrázky. teď ho čtu svým dětem a uvědomuju si, co všechno se v knížce vysvětluje. Popisuje, že všechno, co člověk udělám, má svůj následek.
Moc krásná knížka, v dětství mi ji četla maminka, pak jsem si ji ještě četla sama. Moc pěkná a poučná. Na tuto knížku se nedá zapomenout.
Velice ma zaujala tato kniha. Mohl by mi nekdo rict jestli existuje jeji preklad do francouzstiny?
Moc bych ji rada i ve francouzstine...
Tohle vyprávění by měli číst rodiče dětem povinně. Nádherný příběh zlobivého Birlibána, který se vydá na pohádkovou cestu a pozná, že každý čin má svůj následek a že to, co se nám zdá příjemné, může ve skutečnosti škodit. Dcerka zná příběhy Birlibána i ze školky a tak už mi doma při čtení vykládá, co se Birlibánovi příště stane a koho na své cestě Lenošindou, Bonbónovicemi nebo Maňáskovem potká...
Jedna z prvních dětských knih na které si pamatuju. Lubošek ji taky ocenil a už se těším, jak ji budu číst Jindříškovi. Dětské knihy si člověk většinou užívá navíckrát ;o)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
| 1987 | Anička a básnička |
Birlibán vyvádí různé lumpárny, až nakonec svému maňáskovi, zajíčkovi Janečkovi utrhne ucho. A tak se vydá na cestu do Maňáskova, aby tam Janečkovi ucho vyléčili. Po cestě zažije mnoho dobrodružství v městech jako jsou Bonbónovice, Neposluchy nebo Lenošinda.
Tuhle knížku jsem četl už v dětství, a už tehdy mě hodně bavila, představoval jsem si, jak budu žít v Lenošindě, cpát se husou a zapíjet to limonádou, a nebudu muset nic dělat. Knížka opravdu obsahuje hodně pasáží, které malé děti musí hodně bavit.