Birlibán
Eduard Petiška
Birlibán je divné jméno pro malého kluka, ale Birlibánovi se dějí také podivné věci a zažívá podivná dobrodružství. Kdo z vás se například dostal do Bonbónovic, Neposluch nebo do Lenošindy. Birlibán rozhodně není vzorný, naopak dost zlobí. Rozhodně však není zlý, chce pomoci svému maňáskovi, zajíčkovi Janečkovi, chce ho chránit před mlsnou liškou a na svém putování objeví i další nové kamarády. Nakonec i porozumí, které věci by mohl udělat i jinak.... celý text
Přidat komentář
Většina z nás měla v dětství oblíbenou knihu, kterou mu četli rodiče, prarodiče, starší sourozenci, jiní příbuzní, případně bytosti odjinud. A kterou si pak šťastný prvňáček přečetl sám. Jednou. Dvakrát. Desetkrát. A pořád ho bavila. Nemohl se nabažit toho dobrodružství, které v sobě skrývala. Hltal zas a znova věty, které znal už nazpaměť. Pořád se kochal těmi samými úžasnými obrázky, které ho doprovázely až do snů. Schovával si knížku pod polštář, když šel spát, prskal na ni bacily, když ležel se zavázaným krkem pod peřinou a na stole voněl čaj s citrónem. Ta kniha většinou dostala za uši. Byla častým používáním rozklížená, nesla stopy polití různými tekutinami, někdy se v ní objevilo i pár pastelkových hieroglyfů, zřejmě pokus o první podpis. Na takovou knihu se nezapomíná a i když ji uložíte do knihovny, pokaždé při cestě kolem o ní zavadíte pohledem. A usmějete se. Možná smutně, ale usmějete. Je v ní kus vašeho dětství. Ta kniha je jedinečná a je vlastně na celý život.
Birlibán je ta moje.
Knihu čtu vnukovi. Sám ji znám z dětství a patrně mě nasměrovala k oblibě fantasy světů.
* Birlibán mě v dětství nějak minul, tak jsem si ho vychutnala nyní, když jsme si knížku četli společně s naším synkem. V necelých 4 letech ho knížka hodně bavila, oba jsme se nasmáli a mě se hodně líbí, kolik v sobě skrývá fantazie a zároveň i ponaučení.
Oblíbená kniha mého dětství a teď jsem četla synovi, kterému se také líbila. Krásný příběh, který velice poutavě popisuje dětské zlobení. A nejednou syn hlasil: "Ale to se přece nedělá". Takze knížka i k zamyšlení. A doplněné moc pěknými kresbami.
Náhodou jsme našli u babičky.A děti z ní byli nadšené.Oboum se velmi libila( 3 a 6 let).Moc hezky napsaná.I ilustrace byly moc pěkné.
Když na začátku knihy člověk předčítá svému dítěti Birlibánovy obvyklé prohřešky, alespoň jednou nejspíš řekne „To je jak ty!“ A pohádkové místo, kam se Birlibán dostává, je očistec špatně se chovajících dětí, ale maskovaný jako ráj. I když „očistec“ samozřejmě úměrný dětským nectnostem. A tak se dostáváme do Bonbónovic či Neposluch, případně do paralyzující utopie zvané Lenošinda. Je to svět následků zpočátku neuvědomovaných či ignorovaných, které ale náhle před člověkem vyvstanou jako třeba housková hora. Hrdina má při svém putování i pozoruhodné společníky – maňáska Janečka, píchlou mičudu a panenku bez ruky. A aby nedošlo k omylu, Birlibán je nejen kniha docela výchovná, ale v první řadě zábavná a dobře napsaná.
Zatím jen dvakrát se stalo, že by si dcera přečetla nějakou knihu víckrát, Birlibán je jednou z těch knih. Děti v něm objeví svět plný fantazie a polepšován í Birlibána probíhá přirozeně a nenásilně. Navíc krásné ilustrace.
Tuto knihu donesly děti od tchana, že ji měl rád jako dítě. Kniha stará tak 40 let, oskubana. Na první pohled nicmoc. No jednou jsme ji otevřeli a světe div se! Moc pěkné čtení. Pro me děti to byla první "seriózní beletrie" co je chytla. Mají 5.5 a 3.5 roku. Takže i pro špunty vhodné.
Birliban je malý kluk co vyvádí samé lumparny, maminku neposlechne ani za nic.. Prostě jako většina malých lumpů, takže i vaše děti se s ním brzy ztotožni :-)
Milovala jsem ji jako dítě, mockrát jsem jí četla... Do dneška se mě vybaví strom s jídlem jak do padalo rovnou do pusy
Birlibána jsem už kdysi dávno, pradávno četl a prakticky nic jsem si už z něj nepamatoval. O to větší bylo moje překvapení, když jsme po něm sáhli s dcerou a zjistili jsme, že je to velice solidní a povedená dětská kniha. Hlavní postava je od začátku takový spratek, až jsem měl chuť knížku odložit, tohle přece nebudu číst svojí hodné dcerunce. Ale tak nějak jsem věděl, že celá cesta bude o jeho polepšení. A byla, ale takovým relativně nenuceným způsobem.
Birlibán se dětská kniha ze staré školy, nechybí několik "drsných" scén, kdy se třeba rozmačkává včela kamenem, abychom pak sledovali, jak na ní její kamarádky čekají a ona samozřejmě pořád nikde. Takhle se už dneska knihy pro děti nepíší.
Bavil jsem se já i dcera, dáme určitě i pokračování. 4,5*
Objevila jsem teprve ve svých 35 letech, četla svým dětem a náramně se bavila. I dětem se moc líbila, některé kapitoly chtěly číst znovu a znovu, dokázaly z knihy krásně vyvodit ponaučení. Kniha nemá chybu!!
Moje suverénně nejoblíbenější kniha ze školky a dětství, která mi byla před nějakou dobou věnována jako vzpomínka. A přečetl jsem znovu. A přečtu znovu pak se svými dětmi.
I když jsem Petiškův fanoušek, Birlibána jsem objevila až v knihovně po předchozích majitelích našeho domu. Minulý týden jsme se do něj s dcerkou na dovolené pustily a už máme dočteno.
Birlibánovy příběhy jsou realistické, fantastické, poetické a poučné zároveň, některé kapitoly si dcerka "objednala" ještě podruhé od babičky. Sama jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Dcerka zhodnotila, že Birlibán se jí líbil "moc, moc, moc, moc a moc".
Dědictví po babičce a velmi příjemné překvapení. Jako dítě mne úplně minula a to jsem Petišku rozhodně nepřehlížela. Výborné na čtení před spaním. Mimo to bratři Lžirádové se stali u nás pojmem a hrdiny mnoha vymyšlených příběhů na kterých jsme dětem předváděli jejich vlastní nešvary.
Navíc cesta do Maňáskova... kam se škrabe nějaký Čaroděj ze země Oz!
V dětství jsem na ni nenarazila, o to větší překvapení pro mě byla, když jsem ji náhodou našla v knihovničce u tchyně, když jsem zapomněla něco ke čtení pro děti. Krásné, plné fantazie, poetické a zároveň zábavné. Birlibán do každé rodiny!
Tak jsem z knihovny zezadu přemístila do 1. řady tuto nádhernou knihu z roku 1967 o malém Birlibánovi, o jeho lumpárnách a dobrodružstvích. Pročetla jsem ji a dostala jsem se tak do doby svého dětství a tehdejších knižních hrdinů a doby již před časem zmiňovaného červeného slabikáře. Už se těším na čtení Birlibánových příběhů své malé vnučce. Tak ať na nás Birlibán čeká v knihovně v 1. řadě, aby brzy jeho nápady a fantazie mohly zase po čase pro jednu malou posluchačku ožít.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Staré řecké báje a pověsti |
| 1975 | Birlibán |
| 1996 | Alenčina čítanka |
| 1986 | Příběhy tisíce a jedné noci |
| 1987 | Anička a básnička |
Myslím si, že se jedná o zapomenutý příběh. A je to velká škoda. Knihu jsme měli ve škole v rámci projektu noci s Andersenem. Během týdne jsem se svými žáky poznala Birlibána a vydali jsme se s ním do Maňáskova. Kniha je nadčasová, originální a nápaditá. Zaujala a pobavila i dnešní děti. Pokud máte knihu doma nebo možnost si ji půjčit, přečtěte jí vnoučatům nebo dětem. Zavede vás do říší, o kterých se vám ani nezdá.