Biskup Jan IV. z Dražic (1301–1343)

30.01.2019

Přes velkou úctu, kterou mám k zesnulé profesorce Hledíkové, jsem poněkud litovala, že jsem se do čtení knihy dala. Je znát, že autorka je spíš archivářka než historička, takže dílo působí trochu suše a nudně, místy jako parafráze nějakého úředního pramene (místo jako vyprávění, jak by podle mého názoru historické dílo působit mělo). Chápu, že o osobě posledního pražského biskupa nemáme tolik údajů, aby bylo možné sestavit barvitý, živý, detailní životopis jako u historické osobnosti mladší, na druhou stranu třeba Třeštíkův Kosmas je nesrovnatelně poutavější, a to měl autor k disposici ještě méně pramenů. Oceňuji ale kapitolu, která usiluje o rekonstrukci Janovy osobnosti (vztah k mateřské opatrovatelce sv. Ludmile), a popis uvolněné a kulturní atmosféry v Avignonu na konci jeho procesu.

Jan IV. byl nepochybně vzorovým biskupem: vzdělaný, laskavý a sebevědomý, zkrátka muž na svém místě. Měl především reformovat vnitrocírkevní záležitosti (dohlédnout na vzdělání a morálku duchovenstva, prosadit biskupskou konfirmaci farářů a opatů, vynutit rezidování faráře na jeho obročí). Zapletl se do sporu (mimo jiné) s Václavovým milcem a litoměřickým proboštem Jindřichem ze Šumburka, který ho udal v Avignonu za údajnou podporu svobodomyslného "kacíře" Richardina z Pavie. V papežském městě Jan strávil 11 let, čekaje na výsledek procesu; skupoval tu rukopisy a zajel si ke hrobu sv. Marty. Když byl po vizitaci Čech shledán nevinným a vrátil se domů, dal do pořádku temporália, koupil hrad Supí horu, zvelebil Roudnici a z Prahy se pokusil udělat biskupské město. Zkompletoval také bohemikální dějepisné spisy.
Toť ve zkratce jeho životopis.