Bitevní pole
Jérôme Colin
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400785/bmid_bitevni-pole-AbF-400785.jpg
4
69
69
Puberta očima rodičů. S dětmi je ta potíž, že rostou. Jednoho krásného dne začnou bez varování práskat dveřmi, nosit špatné známky a vyjadřovat se nanejvýš mručením. A hlavně své rodiče přestanou považovat za bohy. A s tím není snadné se smířit. Věda tvrdí, že jsou v tom nevinně. Ty líné a vznětlivé tvory, neschopné sebrat ze země ponožky, z nich dělá fakt, že jejich rozumové schopnosti jsou teprve ve vývinu. Ale stejně nic horšího než puberťáka digitálního věku pánbůh ještě nestvořil. Manželský pár, jejž chování jejich patnáctiletého syna přivedlo na pokraj nervového zhroucení, si klade otázku: Co jsme udělali špatně? Nejspíš nic. Válka se však už rozhořela. A oni na ni nebyli připraveni. Škola jim pomocnou ruku nepodá, otci přeskočí, matka se zoufale snaží vzniklý požár uhasit Román o lásce mezi rodiči a dětmi v rodině, kde jsou emoce vyhrocené jako na bitevním poli.... celý text
Literatura světová Romány Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
Le Champ de bataille, 2018
více info...
Přidat komentář
Knížka, kterou máte během dvou odpolední přečtenou, čte se totiž velmi dobře. Hlavní postava otce, z jehož pohledu je vše vyprávěno, mi byla z poloviny sympatická (např. pasáže ohledně vzdělávacího systému - řekni jim to, co chtějí slyšet, abys uspěla v testu, ne, to co je pravda, hodnocení žáka systémem známkování, slepá poslušnost apod.), ale i nesympatická (vztahové a rodinné problémy řešit zavíráním se na záchodě, zapálením pohovky, nulovou upřímnou a otevřenou komunikací apod.) - postava mi přišla taková nevyzrálá (vinit z nefunkčnosti vztahu s manželkou vlastní děti?). Ale závěr vyznívá do budoucna nadějně… Čtení nelituji, ale znovu po knize nesáhnu.
Když jsem viděla obálku, přečetla si název a následně anotaci, říkala jsem si co to zase bude.
Ale byla jsem velmi mile překvapená. Budu dlouho ještě přemýšlet nad tím jak je důležité stále pracovat na svém vztahu s partnerem a že ho nemůžu brát jako samozřejmost ani po x letech manželství. Pak taky jak je náročné vychovávat své dite tak, aby znej vyrostl dobry člověk. Jak se o nej nikdy nepřestane bát ani když mu bude treba 40let. Jak je důležité se stále snažit při výchově, dávat dítěti prostor a snažit se mu naslouchat. Zůstalo toho ve mě zkratka dost, ikdyz má kniha jen 169stran
Podle anotace, která začíná Puberta očima rodičů....jsem si myslela, že půjde spíš o humor. Tak humor nikde a daleko víc než o pubertu syna , zde jde o těžkou krizi středního věku pana otce. Celou dobu jsem nad jeho chováním jen nevěřícně kroutila hlavou. Choval se hůř než čtyři patnactileti puberťáci dohromady ( a nejradši bych to tady všechno prozradila :):):)
Kniha má jen 180 stran a na to, že se to celé jevilo jako úplná blbost, tak na konci i slza ukápla.
Ještě mini poznámka : rodina musí mít určitě víc než jedno WC...
Velký problém tady měl otec. Jak si může nechat líbit, když mu syn řekne :sereš mě. Novela obohacená teroristy a závěr s dcerou byl úsměvný. Zajímavé čtení.
(SPOILER) Příběh o "ufňukaném" otci, který si neví rady se svým životem natož se životem svých dětí, zejm. syna. Bohužel mě jeho benevolence vůči synovi a tendence svádět všechny jeho problémy na celý školský systém včele se zástupcem ředitelky místy neskutečně štval. Do toho přimícháme teroristický útok a vše zakončíme katarzí syna a na "bitevním poli" je zdá se zdárně dobojováno...
Kniha, ve které si uvědomíte, že se můžete cítit jako mladý kluk, kterého všichni štvou, ale bez varování vás život přenesl do role táty toho kluka.
Kniha, u které si uvědomíte, že nemůžeme chtít po svých dětech, aby byly dokonalejší než jsme my sami.
Kniha, u které si uvědomíte, že dokonalí ve svých rolích jsme jen málokdy. A přesto jsme dokonalí my i naše děti, tak dokonalí, jak nás příroda stvořila.
Zpočátku jsem nic nečekal a když jsem zjistil, že kniha je o puberťácích a problémech manželství středního věku, což mám obojí zdárně (ale i nezdárně) za sebou, přemýšlel jsem, má-li vůbec smysl ji číst, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Jak popisem otce, coby poslušného vychovance systému, který je v postatě nedospělý a tudíž problémy hrne před sebou, aniž by je řešil a zavírá se před nimi na WC, tak i popisem matky, jež je naopak přezírá (a také neřeší). Oslovil mne i popis rigidního školství, které stejně jako u nás a asi všude, ubíjí veškerou kreativitu.
Jen co otevřeš oči, oblékneš si imaginární uniformu generála a vyrážíš na frontu vstříct nepřátelské linii.
Jo, takhle by to možná taky šlo, jen s tím rozdílem, že v této knize je bitevním polem společný prostor v rodinném domě a nepřátelskou linií představují dva puberťáci.
*
Zajimy úhel pohledu na pubertu svých dětí očima otce. Místy knížka bolavá, jindy úsměvná. Nečekala jsem mnoho, ale dostala jsem víc.
Po všech těch pozitivních knihách o výchově, které jsou plné lásky, porozumění, respektu a té správné výchovy, mi takhle kniha vyloženě spravila náladu. Dokonalé, bez příkrasy. Nicméně, bez vady kniha určitě není. Za mě osobně je hodně na škodu, že na těch pár stran se autor, krom tématu dospívání, snažil vecpat i další (nelehká) témata (krize středního věku, neporozumění v manželství, terorismus).
Kniha má slibnou anotaci i začátek. Bohužel se autor postupně snaží nacpat do knihy zbytečně moc, přes terorismus po krizi muže středního věku. Na tak málo stranách to knize strašně moc uškodilo.
Čtivá kniha o životě s dospívajícími dětmi a krizi středního věku. Sice z pohledu muže, ale i tak se mi moc líbilo.
Taková čtivá jednohubka, zvlášť pro rodiče puberťáků. Otec mírně ufňukaný, jak mu děti "zkazily" život, nakonec se sám musí zachovat jako hňup, aby si k nim zase našel cestu.
Dojemné svědectví otce dospívajícího dítěte. Literárně slabší (vata s cestovatelskou krabicí), naroubované aktuální téma teroristických útoků, ale to všechno promíjim, jako podružné okolnosti výběru výpravy a kulis. Důležité je poselství a celkové sdělení, že dospívající dítě zaslouží důvěru a podporu, a moc ráda jsem o tom četla od muže.
Nebylo to špatné, rodina výstižně popsána, ale poslední třetina je takový deus ex machina.
Nó ... jak to říci...čtivé to je, ale ta náplň..chápu zoufalství rodiče, ale na druhou stranu kluka omlouvá, svádí to na hormony a obviňuje školu, že kluka hodlá vyloučit a že si od něj už nechtěj nechat s*át na hlavu, protože je nezvladatelnej.
Manželka ho od řešení zrazuje a raději skládá puzzlíky.
Promiňte ale říct mi mý děcko že ho se*u a ať chcípnu, tak ...to ani nechtějte vědět.
No asi bych ho nepobízela kontaktním způsobem že si můžeme promluvit o tom co cítí nebo mu dávat čas, aby stihl vypnout porno než vejdete do pokoje žejo.
Chápu, je to pouze příběh, ale takové jsou i v reálu a jsou hnusné a opravdu mě zaráží, že autor nastiňuje, že škola, jež takto hodlá řešit otravné parchanty, je špatná.
Protože není.
A SPOILER: haj*l co nenávidí vše a všechny najednou při útoku zachrání babičku...?
No twl, stavme slavobránu, hrdina, jemuž se okamžitě srovnaly hormony, je na světě !
SPOILER 2: mrzelo mne, když to "končilo" tím, že začala parchantět i dcera.
Nevím jestli ohodnotit čtivost, velikost písma a počet stran- to by bylo za pět, ale ta náplň a chování lidí v ději je na mínus tisíc procent odpadu ...tak nevím.
Kniha mě mile překvapila. Autor bravurně popsal funkci a problémy dnešního modelu rodiny od jejího idealistického vzniku - zamilovanost, svatba, děti - až k nevyhnutelným okamžikům výchovy jako je puberta potomka, krize středního věku a předem prohraný boj s pravidly nastavenými dnešní společností. Témata, ke kterým dnes většina přistupuje jako k samozřejmosti života autor bere s veškerou vážností a okrajově nabízí i pohled do dnešního školství, které se navzdory vývoji doby příliš nezměnilo. Pokud chcete knihu u které můžete rozjímat o životě svém i druhých, knihu nepříliš veselou u které se přesto místy musíte usmívat - směle do ní :)
Štítky knihy
belgická literatura rodinné vztahy výchova vývoj a výchova dětí puberta puberťáci rodiče a děti
Bitevní pole
Knížka byla pohledem do mysli muže, který se srovnává s pubertou svého syna a moc se mu to teda nedaří, spíš to vypadá na slušnou krizi. Některé pasáže byly vtipné a byly by i vtipnější, kdyby to člověk zrovna neprožíval doma :-)