Bitva
John Steinbeck
Bojovný román význačného amerického autora z r. 1936 líčí mzdový boj amerických česáčů jablek, obětavost a metodičnost práce komunistických organizátorů a brutálnost, s níž buržoazie drtí stávkové hnutí. Román se stal Steinbeckovi průpravou pro jeho vrcholné dílo Hrozny hněvu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1945 , ELK - Evropský literární klubOriginální název:
In Dubious Battle, 1936
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tahle útlá knížka se četla špatně. Shodou okolností jsem ji četla souběžně s Le Bonovou Psychologií davu - vždy jednu odložila a zkusila druhou. Steinbecka jsem dočetla, Le Bona nikoli.
Potulní dělníci žijou z ruky do huby, nemají nic než svoji bídnou existenci, veškerý majetek si vozí ve stařičké rachotině. Vždycky když v údolí Torgas dozrají jablka, přijedou česáči, očešou je, pak přejdou hřeben na jih a očešou bavlnu.
Většinu štěpnic (nebo-li sadů) tu vlastní hrstka lidí, která zároveň tahá za provázky v místní politice, bankovnictví, soudnictví i tisku. Když letos dorazili česáči, Svaz sadařů jim oznámil snížení mzdy a oni mohli jen polknout hořkou slinu, protože všechno, co měli, vydali na cestu sem.
Ruďasové ví, že je to příležitost vyvolat stávku a podpořit dělnické hnutí. A tak tam vyráží ostřílený Mak a mladičký nezkušený Jim, který právě vstoupil do strany a dosud nevytáhl paty z města. Když z trouchnivého žebříku spadne starý česáč Dan a zlomí si pánev, stačí dělníkům jen ukázat směr a stávka je tu. Jenže tím to nekončí, ale naopak začíná.
Kniha je sice z roku 1936, ale má co říct kdykoli, kdy se člověk stává jen jedním drobkem v davu, bezvýznamným a bezmocným, kdy ani celý dav nemá šanci proti hrstce mocných, kteří pošlou do basy nepohodlné a díky překrouceným zprávám v novinách manipulují veřejným míněním ve svůj prospěch. A nicotný človíček doufá, že může vyhrát tuhle předem prohranou bitvu, protože vlastně nemá na vybranou.
Na druhou stranu připomíná, že na chudáky nelze spoléhat, protože nemají co ztratit a jednají jako zvíře zahnané do kouta. A jakýkoli trochu majetný člověk může ve spolku s nimi jenom tratit. Takže to nemá řešení: boháči moc zneužívají, ale ani chuďasové s ní neumí zacházet. (Jedině že by boháči vládli moudře a spravedlivě. No, ale to už jsme v jiném žánru, že :)
Na rozdíl od jiných Steinbeckových knih je tahle poměrně strohá a bezvýchodná. A takovou ji lze doporučit.
---
"Boháči maj tohleto údolí zorganisovaný. Můjtypane, jak krásně to maj zorganisovaný! Je to náramně snadný, když hrstka lidí všecko ovládá: půdu, soudy, banky. Můžou vypovědět půjčky, zarazit úvěr, skřípnout hypotéky, hnát do kriminálu koho chtějí a zač chtějí, a vždycky mají dost a dost na úplatky."
---
- "Chtěli jsme se vám jen omluvit, pane Andersone. My jsme tu vaši stodolu nezapálili. To udělali ňáký lepší chlapci z města."
- "Co mi na tom, sakra, záleží, kdo to zapálil? Je spálená, sklizeň shořela. Co vy, tuláci, vo tomhle vůbec víte? Teď vo ten svůj stateček určitě přijdu. Vy, darebáci, vy jste jakživi nic neměli. Vy jste nikdy nesázeli stromy a nedívali jste se, jak rostou, nehladili jste je vlastníma rukama, nikdy. Jakživi jste neměli ani toho nejmenšího, nikdy jste si nemohli vyjít z baráku a pohladit svý vlastní jabloně vlastníma rukama. Co vy víte?"
---
[Jim:] "Andersona je mi líto, ale co s tím, k čertu! Když já můžu dát té naší věci celej život, může von voplakat svou pitomou stodolu."
[Mak:] "Nu, víš, těmhle lidem bývá majetek často dražší než vlastní život."
toto sa stane, keď v honbe za publicitou pustí sa vydavateľ do všetkého, čo je označené dobre predajnou značkou. lenže ak by sa vedľa Mony Lisy zavesila niektorá z Leonardových skíc, neubralo by to Mone Lise na výnimočnosti a ešte aj tá skica by pútala pozornosť.
žiaľ, tento Steinbeck nie je Steinbeck, akého poznáme. nepochybujem o tom, že knihu napísal a že ju kedysi dávno vydal, ani že v tej búrlivej dobe splnila svoj účel. lenže...
ak by som niečo také napísal dnes ja, nikto mi to nevydá - nemám meno a tá téma, prepáčte, koho zaujímajú komunisti a ich divný boj?
hoci kniha bola podporená v programe startlab (kde som už aj ja podporil veľa iných projektov), hoci ju Barack Obama označil za jedno z najdôležitejších literárnych diel, nedá sa konštatovať inak, len že to nič neznamená.
nech sa na to pozerám z ktorejkoľvek strany, vychádza mi, že toto je skica, čiže náčrt. sú tu zachytené najdôležitejšie postavy, má to dejovú líniu, dokonca je tu snaha o zachytenie tápania a neistoty ľudí, ktorých nezaujímajú myšlienky boja svetového proletariátu, chcú len svoj kus žvanca, aby ich deti nepomreli od hladu, ale je to celé nejaké rozsypané, nedokončené - alebo nezačaté. O myšiach a ľuďoch má tuším iba okolo 100 strán, ale číta sa na jeden záťah a po dokončení je čitateľ úplne hotový. a pocity a dojmy z tej knihy zostanú v hlave roky, desaťročia. pocity a dojmy z tejto knihy mám už teraz zmiešané a len čo otvorím ďalšiu knihu na tohto Steinbecka zabudnem.
akokoľvek - bolo dobre, že kniha napokon uzrela svetlo sveta. žiaľ, ak ju do ruky vezme čitateľ, ktorý predtým nemal skúsenosť so Steinbeckom, obávam sa, že nielen O myšiach a ľuďoch, ale ani Ovocie hnevu či Rovina Tortilla zostanú pred ním navždy ukryté. rovnako ako Toulky s Charliem alebo Túlavý autobus...
škoda, že k tejto knihe sa nikto nepodujal napísať úvodné či záverečné slová...
"Mám pred sebou úlohu a musím využiť všetky prostriedky, čo mám poruke."
A niekedy aj ľudí...Väčšinou za to zaplatia tí, ktorým sebectvo je cudzie. Vlastne...každá bitka je na začiatku s neistým koncom...
Ako sa píše nižšie je to iná kniha od Stainbecka ako sme zvyknutý. Nemyslím si, že autor nám podsúva jednú alebo druhú stranu ale skôr necháva priestor na rozmýšľanie. Osobne nechávam tento príbeh otvorený a nevynášam rozsudok.
,,Zdá sa mi, že človek sa pustil do slepého a strašidelného boja, vychádza z minulosti, ktorú si nepamätá, do budúcnosti, ktorú nechápe a nevie predpovedať. A po ceste narazil na všemožné prekážky a porazil všetkých nepriateľov, až na jedného. Nemôže vyhrať sám nad sebou. Ľudstvo napokon nenávidí samo seba."
„Nemám kdy na to, abych přemejšlel vo citech jednoho člověka. Mám plno práce s velkým davem lidí.“
Bitva mi nepřinesla takový čtenářský zážitek, na jaký jsem u Steinbeckových knih zvyklý. Nebylo to jistě tím, že by mi vadilo příliš politiky a příliš filozofování, tyhle aspekty mně naopak u románu držely. Ale zdálo se mi, že tentokrát své hrdiny Steinbeck neoživil, že to byly do značné míry pouze symboličtí představitelé svých rolí – to je u Steinbecka překvapivé, protože právě on mě obvykle dokáže nadchnout tím, jak jsou jeho postavy sice velmi archetypální, ale zároveň dýchající životem.
(Připouštím, že svůj vliv možná hrál i překlad z roku 45, když si rozhněvaný dělník stýská slovy „tohle ještě bylo tak zapotřebí!“ nebo zazní výhrůžka „Nezmizíte-li, odstřelím vás.“, znělo mi to spíš jako rozhovor z Limonádového Joe nebo z nějaké sklepácké parodie.)
Víc než samotný příběh mě tentokrát k přemýšlení nutily vnější okolnosti románu. Jaký měl Steinbeck vztah ke svým dvěma rudým agitátorům, tvořil je jako kladné nebo záporné postavy? Co si o nich myslel? Co si myslel, že si jeho čtenáři o nich budou myslet? A co si o nich mysleli komunističtí cenzoři, když knihu v padesátých letech vydávali? Co si cenzoři mysleli, že si budou myslet českoslovenští čtenáři?
Zvlášť vydání knihy v ČSSR v době tuhého komunismu mě zaráží, protože na první pohled je v mých očích kniha obžalobou komunistických praktik! Vždyť tak dobře demaskuje, že komunistům nejde o blaho lidí, že pro vítězství své věci jsou připraveni aktivně vytvářet situace, ve kterých budou umírat ti, za které by měli bojovat! No, nevím, možná prostě jen dost dobře neznám duši člověka a nedoceňuji fakt, že lidé, kteří prokazují vůli k překračování pravidel za každou cenu (i za cenu životů druhých) jsou často obdivováni, to platí dnes a platilo to zřejmě i dříve.
Tou nejpodstatnější otázkou knihy tedy je, alespoň pro mě, jestli dosažení velkého cíle ospravedlňuje lidské oběti. Jestli je možné použit lež a násilí, pokud tím míříme k budoucí pravdě a pokoji. Já jsem přesvědčen že ne, že je to nesprávný postoj, nejen teoreticky, ale i prakticky, protože výsledek se málokdy liší od vynaložených prostředků a z krutosti a bezohlednosti se těžko může zrodit něco, co samo není kruté a bezohledné.
Ale jsou jiné i jiné hlasy, vím. Účel světí prostředky, říkají. Nikoho netěší pohled na podřezávání mladých ovcí, ale každému chutná jehněčí, říkají. Když se kácí les, lítají třísky, říkají. Vím. Jenže les nebyl stvořen z lásky i k té nejvíc maličké třísce.
Po Hroznech hněvu jsem měl chuť popadnout brokovnici a vstoupit do strany. Po bitvě s rozvahou přemýšlím, jak to bylo strašné.
Hrozny hněvu jsou pro mě plné emocí, boje proti nespravedlnosti, a nádherného poetického jazyka a silných obrazů.
Bitva je pro mě racionálně reportážně podaný popis jedné stávky. Steinbeck se nám zde nesnaží předat co si máme myslet, dává nám prostor pro vlastní uvažování, a možnost říct si, zda účel světí prostředky, nebo ne.
Není to tak dobře čtivá kniha, ale je to fascinující reportáž.
Agresivní kniha o chování davu mi dokázala říct spousty věcí. Je hrozivá, nečetla se mi dobře, šel z ní trochu až strach. Nechápu jak nad ní mohli komunisti u nás chrochtat blahem. Ukazuje čiro čirou hruzu. Doporučuji číst na střídačku s Velkým Gatsbym, at máme tu Ameriku z obou stran
Myslím,že je to dobře napsaná kniha,která ukazuje,že boj za práva dělníků není v USA vůbec žádná sranda.Zato si myslím,že docela sranda by byla,kdyby se v téhle situaci ocitli naši politici a měli bojovat za práva dělníků v téhle době,nevím kolik by jich obstálo
Tohle by si měli přečíst levičáci i pravičáci, hned by ubylo hloupých diskuzí na internetu. V knize najdete spoustu skvělých filozofických myšlenek a trefných hlášek. Naopak kdo čeká čtivý příběh, bude asi trochu zklamán:
"Může to být snad nějak takhle, Macu: když se člověk ve skupině chce hnout vpřed, vytyčí heslo. ,Bůh chce, abychom dobyli zpět Svatou zemi´; nebo říká: ,Bojujeme, abychom svět zabezpečili pro demokracii´; nebo: ,Odstraníme sociální nespravedlnost komunismem´. Ale skupina nedbá o Svatou zemi nebo o demokracii nebo o komunismus. Možná, že skupina se prostě chce pohybovat, je dychtivá boje a užívá slov jen k tomu, aby ubezpečila a upokojila mozek jednotlivce."
Podle mě zásadně nepochopena kniha, včetně její "komunistické" interpretace. Co více mohlo varovat před komunismem, než odhalení praktik "profesionálních" stávkařů, kteří se neštíti jít za svým cílem za každou cenu? I například v případě předem prohrané stávky. Seberu se a jdu dále, vyvolat novou stávku...
Kniha, která, zobrazuje komunistické manýry jakoby z té pozitivní strany. Pořád jsem čekal, že to autor nemyslí vážně a že se nakonec vše obrátí a poselství bude, že komunismus není ta správná cesta. Bohužel jednak autor žádné myšlenky ani poselství nepřináší a druhak skutečně myslí vážně to, co píše v této opravdu nechutné knize. Hlavní hrdina Mac je takový odporný slizký had a křivák, že jsem se ještě nesetkal s knihou, kde by hlavní hrdina byl tak nesympatický. Podobně také druhý představitel Jim není o moc lepší.
Pro vnímavého čtenáře je tento román mementem před nebezpečím komunismu. Ukazuje, jak rudí dokáží rozvracet společnost a že nepřináší nic pozitivního. Vlastně možná Steibeckovi křivdím, protože se mu pravděpodobně nechtěně podařilo varovat před komunismem.
Kniha se poměrně dobře čte, ale děj je pořád to stejné dokola - opakující se dialogy, nikam se neposouvající děj. Jedna z mála knih, která je mi svou nápní odporná a i když se dala číst, nejraději bych na ni rychle zapomněl. Fakt velmi negativně působící dílo. 50% a 3* (ona to není špatná kniha, ale rozhodně není pro mě).
Myslím zbytečně nedoceněná a málo známá kniha. Naopak myslím ukazuje skutečného Steinbecka, přesně jako revolucionáře a zastánce chudých a obyčejného lidu.Velice napínavý příběh a zároveň poučný, který ukazuje tehdejší dobu a poměry.
Na Steibecka je v tom trochu moc politiky a filozofie. Vzdaluje se to onomu přímému a bezprostřednímu stylu Hroznů hněvu. V doslovu jsem se dočetl, že právě Bitva má být klíčem k úplnému pochopení Hroznů hněvu. Pokud je opravdu takhle, tak bych nejraději Bitvu nečetl. Nicméně je to dílko kvalitní a poměrně čtivé, akorát syrová existence člověka s jeho každodenními problémy je zde viděna přes mlhavý závoj politiky a jaksi zprostředkovaně, což není autorovým zvykem a trochu mi to vadilo.
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
2004 | O myších a lidech |
2006 | Na východ od ráje |
1941 | Hrozny hněvu |
2002 | Na plechárně |
2003 | Toulavý autobus |
Moje první kniha od Steinbecka. Nečetlo se to vyloženě špatně. Ale těžko se mi k postavám dařilo zaujmout nějaký postoj. Což byl možná záměr, ale jaksi to nepomáhá prožitku. Těžko říct, zda takto stávky skutečně v té době probíhaly. Takže vlastně ani nevím, co si z toho odnést....