Bivoj běsobijce
Juraj Červenák
Ikonické postavy ze Starých pověstí českých – Bivoj, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl, Ctirad, Šárka, Vlasta – jsou aktéry historické fantasy plné magie a krve. Jen jednou za rok smějí vladykové a stařešinové rodu Čechů překročit vody Vltavy, aby ve svatyni Vyšehradu obětovali bohům a požádali kněžnu Libuši o proroctví a moudré rozsudky v jejich sporech. V předvečer této významné události však přicházejí zlá znamení. Libušina sestra Kazi byla cestou ze svého hradiště napadena děsivým démonem s kančí podobou. Vědmu v poslední chvíli zachránil lovec Bivoj. Kdo běsnou příšeru vyvolal? A proč se svým dcerám zjevil duch knížete Kroka, který zvěstoval hrozbu přicházející z tajemných končin za hvozdy mrtvých? Nelítostné boje provázejí život starých Čechů... celý text
Přidat komentář
Chýbal mi tu vývoj postavy – okrem opasku je hlavná postava v podstate stále rovnaká, nenaberá skúsenosti ani schopnosti, takže po čase mi tie súboje prišli na jedno kopyto. Navyše, tí "naši" bohovia sa zatiaľ veľmi nepredviedli, ale aspoň sú naši...
Poměrně brutální, syrové fantasy z českých luhů a hájů, které uspokojí chutě snad každého milovníka nejen českých pověstí, ale i netradičního fantasy.
Ze začátku jsem byl z téhle knihy nadšený, tak prvních 80 - 100 stran. Pak se ale můj vynikající pocit z této knihy pokazil scénami, kdy kněžny začnou vyvolávat různé bohyně - Živu, Děvanu a Strigu. Popis tohoto způsobu magie mi přišel poněkud naivní a připomínalo mi to spíš pohádky pro děti, než napínavou historickou fantasy. Navíc na začátku se ukazuje, že vzývaná božstva nemají v podstatě žádnou moc a sílu a jejich pomoc hrdinům knihy je naprosto minimální. Časem teda na síle získají. Navíc často, když jsou hrdinové v nesnázích, tak zasáhne právě ona magická moc a autor i hrdinové si tím značně usnadňují život a dostanou se z každé zapeklité situace. No a zklamal mě závěr. Závěrečný boj byl sice super a jeho popis se mi líbil, jenže pak jsem zjistil, že příběh nekončí, nemá žádné rozuzlení a pokračuje dalším dílem. Což jsem bohužel netušil, když jsem si knihu půjčoval a na knize to ani není uvedeno. Takže jak to zhodnotit? Dílo to rozhodně není špatné, ale chtělo by to poněkud vybrousit a vylepšit, protože k dokonalosti to má daleko.
Jakožto milovnice pověstí jsem si Bivoje pořídila už před lety a až teď jsem se k němu dostala (jsem ostuda). Je to další alternativa příběhu o slavném kancobijci a jeho lásce k nejstarší Krokově dceři Kazi.
Jako vždy mě zaujaly popisy postav, a že je jich tu požehnaně! Kromě samotného Bivoje jsou zajímavě představené Krokovy dcery, rusalky zde dostávají úplně nový rozměr - jsou to takové vodní Amazonky v čele s Vlastou, velekněz Velibor s přicmrndávačem Wulfhartem, ale i záporáci stojí za to, tedy vlastně, záporačka - Ašiga je mrcha každým coulem. Ale upřímně? Kdo by se jí na jednu stranu divil. Při čtení se mi totiž honilo hlavou pořád to samé dokola - dějiny píšou vítězové. Strana poražených je vždy ta odporná a opovrženíhodná, která si zaslouží rozcupovat a hodit do stoky. Ruku na srdce, tady jsem to tak necítila. Proto jsem se úplně nedokázala rozhodnout, zda se stranou Čechů sympatizovat nebo ne. Hrozné dilema na jednu fantasy knihu.
Příběh sám o sobě se rozbíhá slibně. To prase mě bude strašit i ve snech. Potom následuje série průšvihů hlavních hrdinů, z nichž se samozřejmě hrdinsky vysekají a jedou dál, a tak to pokračuje až do konce knihy.
Jedná se o první polovinu příběhu, takže na konci vás čeká cliffhanger jak sfiňa. Bivoj běsobijce je akční nářez v milovaných českých kulisách, jehož děj pěkně odsýpá. Co víc si přát od skoro letní oddechovky? 80%
Alternatívne "Staré povesti české I."
Akčná fantasy zo slovanského sveta. Môj prvý český Červenák. Priznám sa, že spočiatku som si dajako nevedel nájsť správnu parketu, ale postupne som si zvykol, pritom nemám problém čítať v češtine. Zrejme som zhýčkaný autorovou historickou detektívnou sériou "Kapitán Stein a notár Barbarič"...
Nič pre intelektuálov, "obyčajná" oddychovka. Kniha je od začiatku nabitá akčnosťou, takže samé súboje, hrubá sila, jatky. Medzi české rody sa niekto snaží zasiať zrnko nenávisti a získať moc. Na pomoc si prizve posilu zvonku. K tomu jednej i druhej strane vypomáhajú nadprirodzené sily...
Všetko ostáva otvorené, preto si nenechám ujsť pokračovanie príbehu pod názvom "Bivoj: Válečník"...
Není to zrovna moje oblíbené čtivo, ale přečetla jsem celou.
Moře krve, děj celkem slušný. Přečtu i 2. díl.
Bivoj Běsobijce nabízí alternativní realitu k naším dějinám a musím říct, že ne špatnou. Charaktery a příběh je komplikovaný tak akorát, kniha kombinuje realitu s mystičnem tak akorát, i když záporáci jsou už spíše trochu overpowered :-D Za mě 80% zasloužených.
Fantasy ze slovanských časů, kdy kraji českému vládly tři Krokovy dceru - Libuše, Kazi a Teta. Bohužel vyprávění je napsané poněkud suchopárně a bez vnitřního náboje, takže čtenář neustále zůstává trochu mimo děj, který sleduje s odstupem a bez vtažení. Chybí tomu uvěřitelnost, chybí tomu ty správné emoce a vybroušenost. Navíc některé prvky jako by vypadly z pera Sapkowského Narrenturmu. První setkání s Jurajem tedy nedopadlo úplně nejlépe. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.
Klasické postavy ze starých pověstí českých (Bivoj, Kazi, Teta, Libuše Přemysl, Ctirad, Šárka, Vlasta) převedeny do žánru historické fantasy. Bivoj je klasický archetyp válečníka, Krokovy dcery jako čarodějky vládnoucí živly (Kazi-země, Teta-vzduch, Libuše-voda), postavy z dívčí války (Vlasta, Šárka, Mlada) jako bojové rusalky, kanec z Kavčí hory jako čaroději ovládaný běs. Rod Zličanů jako nesmiřitelný nepřítel ovládaný čaroději s avarskou krví. Rozhodně skvěle využitý potenciál staroslovanské mytologie.
Proč nakonec dávám relativně nízké hodnocení?
Přestože téma je skvělé, tak ústřední zápletka mi prostě nějak nesedla. Žádného z hrdinů či hrdinek jsem si vysloveně neoblíbil, chrakterově mě nejvíce zaujal "záporák" Wulfhart. Nevím proč, ale děj mi přišel hrozně předvídatelný, až příliš často jsem při čtení odhadl, k čemu dojde o 2-3 stránky dál. Přestože popisy klíčových scén jsou velmi akční a příběh je celkově dost dobdroužný, tak jsem se do něj nějak nedokázal ponořit tak, jak u jiných Červeňákových knih (např. série o Bathorym + série Stein/Barbarič, které hodnotím výrazněji výše). Možná je to dáno tím, že narozdíl od jiných historických období nejsou staří Slované tak úplně můj "šálek kávy", což samozřejmě není chyba autora, který danou látku řemeslně zpracoval velice pěkně.
Další díl "Válečník" si nechám na později.
Vždycky jsem si říkal,že staroslovanské legendy a mýty by byly skvělým zdrojem pro originální fantasy.A bum,pak jsem v knihovně narazil na tuto knihu! Příběh jsem si obrovsky užil,a byť nejsem úplným fanouškem takovýchto hrdinských fantasy,knihu jsem přečetl jedním dechem.Autor dokázal vymyslet příběh doslova nabitý akcí,zabydlet jej úžasnými tvory,postavami a starými bohy, svádějícími mezi sebou líté boje,to všechno v naprosto strhujícím tempu.A posledních zhruba 40 stran!? Pro mě doslova vyšperkované vyústění! Výborně, skvěle jsem se bavil!
Kniha Běsobijce je pro mě velkým překvapením.
Ukazuje, že v naší historii jsou témata, která mají velký potenciál pro novou a původní tvorbu.
Je až s podivem, jak málo jsou využívána.
Úvod knihy, cca 100 stran jsem se velmi dobře bavil a těšil se na další stránky. Občas drhly dialogy a lovestory byla dosti okatá, ale příběh včetně soubojů byl zajímavý. Ve třetině knihy už se drive vytrácel a za polovinou jsem se začal nudit a knihu odložil. Bohužel.
Fantasy prvky byly akorátní, některé artefakty originální, Ašiga proklatě nebezpečná a zasazení do našich reálií bezkonkurenční. Ale na mě zbytečně natahované.
Odkládám nakonec někde v půlce ad acta, protože je mi čím dál víc jedno, co se stane dál. Začátek byl fajn (je to moje první setkání s Červenákem), člověk se seznamoval s prostředím, postavami a zákonitostmi. Jenže pak to začalo připomínat rutinní 90kový akční příběh (ambush klidného prostředí a zdrhačka přeživších) a popisy, které byly předtím přínosné, začaly být spíš bezbarvou výplní. Kromě toho se nejspíš opět projevila skutečnost, že mě moc netáhnou věci odehrávající se v tuzemském prostředí. Zkrátka čtu fantasy obvykle proto, abych se podíval někam jinam.
Červenákova sága o Bivojovi je, jak píše sám autor v předmluvě, čistokrevná fantasy. Autor sice čerpá ze starých slovanských pověstí a legend, ale přizpůsobuje si je k obrazu svému a vůbec se neostýchá je pro dobro věci rozsekat na kusy. A že mu to jde náramně dobře, netřeba pochybovat. Bivoj běsobijce je adrenalinová jízda od začátku do konce. Nabušená a natlakovaná na úplné maximum. Člověk se s tímto udatným válečníkem ani na chvíli nenudí. Škoda rány, která padne vedle. Příběh se hned od začátku rozjíždí pěkně ostře a agresivně, nikam pak následně neuhýbá ani nezvolňuje, valí se pořád dál a dál jak voda na splavu. Autorovi se daří udržet toto zběsilé tempo až do samotného konce. Prostředí české kotliny Červenákově knize převelice sluší a přidává další body k dobru. Proč se obracet ke keltské mytologii či se rozhlížet po severských pláních, když staroslovanské báje mají takového hrdinu, jakým je Bivoj? Tleskám odvaze, s jakou se do toho Červenák pustil, tleskám způsobu, jakým námět uchopil a tleskám i tomu originálnímu a úchvatnému zpracování. Tohle je prostě fantasy přesně podle mého gusta. Sázím plný počet hvězd, ani o chlup méně.
Dobrý nápad a dobře se to četlo... Sice s historií knihu spojují jen použitá jména, ale o to zde nejde. Je to rubačka a hrdinové jsou sympatičtí. I když někdy mi přišlo, že to je už trošičku přehnané... Líbily se mi téměř okamžité reakce božstev na vyvolávání svých kněžek, živě jsem si představoval například řeku Vhltavu při úniku družiny z Vyšehradu, když reagovala nejprve na volání Krokových dcer a pak na zaklínání Ašigy. Za mě hodně dobré.
Takto sa píše akčná fantasy oddychovka. Kto má rád starých Slovanov a neuráža ho fantazírovanie okolo nich, toho to poteší. Ako mňa...
Dlouho jsem se na Červenáka chystal, protože se mi strašně líbilo období a témata ztvárněná v jeho knihách.
Bohužel, dostalo se mi vcelku šestákové rubačky. Asi jsem to i čekal a vím, že to byl i záměr a je to prostě takový žánr - ale pro mě to asi není.
Od doby, kdy Alois Jirásek napsal Staré pověsti české uplynulo v Divoké (dnes Spoutané) mnoho vody. A na rozdíl od původního je to úplně jiné dílko, při jehož čtení se možná klasik v hrobě otáčí rychleji než dobře namazaný lodní šroub. Červenák nám v Bivoji předkládá úplně nový pohled na národní pověsti a mýty, přesně v duchu (nechci psát přímo diktátu) doby a já myslím, že je to dobře. I když jsem založením spíše konzerva, já jsem se při čtení neurážel, já jsem se bavil. Hrdinové jsou civilní, postavy, se kterými se dokážu ztotožnit. To ovšem až do chvíle, než autor více popustí uzdu fantazii a nechá ji hrát první housle. To se samozřejmě u žánru fantasy očekává a vítá. Koneckonců mlhavé dějiny kmene Čechů jsou plné kouzel a magie. Bez nich by byl příběh poloviční a Červenák by si mohl potřást pravicí s Vondruškou a to bych opravdu nechtěl.
Kniha se čte skoro sama, už dlouho se mi nepovedlo za 40 minut jízdy vlakem pokořit 100 stránek. U mně víc než dobrý!
Hmmmm, žeby Červenák strácal šťavu? Alebo ho možno len ruské bohatierske byliny stáli veľa síl? Úprimne, Bivoj bol slabý (teda nie hrdina Bivoj, ale rovnomenná fantasy). Nemalo to pútavosť, tajomno ani charizmu. Prišlo mi to ako keby autor píše v istých šablónach a nedáva do toho seba.
Autorovy další knížky
2005 | Vládce vlků |
2013 | Mŕtvy na Pekelnom vrchu |
2009 | Strážcové Varadínu |
2006 | Ocelové žezlo |
2015 | Ohnivé znamenie |
Originální zasazení, ale prostě mě to nebavilo. Zdlouhavé, beze spádu. Každou chvíli jsem se musel vracet.