Bivoj
Juraj Červenák
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322261/bmid_bivoj-B19-322261.jpeg
4
160
160
Bivoj série
Řeka Vltava odděluje území kmene Čechů od Návu, knížectví duchů na zapovězeném východním břehu. Pouze jednou za rok je vladykům a stařešinům dovoleno překročit její tok a vystoupit na posvátný Chrasten, aby tam ve svatyni Vyšehrad obětovali bohům a žádali kněžnu Libuši o hadačské předpovědi a rozsudky ve vzájemných sporech. Letos však výroční slavnosti předcházejí zlá znamení. Libušina sestra Kazi byla cestou ze svého hradiště napadena děsivým démonem s kančí podobou. Vědmu v poslední chvíli zachránil Bivoj, syn Sudivojův, lovec z rodu Strošovců. Kdo běsa vyvolal? Proč se někdo pokouší zasít mezi české lechy svár? A jak to souvisí s varováním ducha Libušina otce, váženého knížete Kroka, který se zjevil svým dcerám a přinesl zvěst o hrozbě, přicházející z tajemných končin až někde za hvozdy mrtvých? Kompletní vydání všech dobrodružství slovanského reka. Obsahuje novelu "Vládce stříbrného šípu" a romány "Bivoj běsobijce" a "Bivoj válečník".... celý text
Přidat komentář
Poviedka je podarená. Prvá kniha besobijec je za mňa o dosť slabšia ako druhý diel. Dej je pomalý a je to samé putovanie a prenasledovanie. Válečník už je poriadna krvavá akcia z českých povestí.
Před chvilkou jsem dočetla, podle mne úžasná historická fantasy, skvěle namícháno od začátku až do konce, málokdy se mi stane, že bych se od knihy nemohla odtrhnout, pane Červenáku máte můj obdiv a děkuji za příběh.
Po přečtení Černokněžníka a Bohatýra nemám co dodat. Další skvělá kniha od J.Č. Chtělo by to víc a víc takových skvělých spisovatelů. Všem mohu doporučit, děj Vás pohltí. Budu se těšit na další knihy v podobném duchu.
Na straně 127 knihu odkládám do nedočtených. Není to špatně napsané, jen mi to nějakým způsobem nesedlo a k postavám jsem si nedokázala vybudovat vůbec žádný vztah. Navíc se to místy strašně táhlo.
"Běsobijce" a "Válečník" - Alternatívne "Staré povesti české"
V jednej knihe zhrnuté slovanské fantasy "Bivoj", pričom ako bonus je tu pridaná poviedka "Vládce stříbrného luku". Spočiatku som sa troška hľadal, pretože som si potreboval zvyknúť na českého Červenáka. Nemám žiadny problém s českými knihami, zrejme za to môže moja zhýčkanosť autorovou historickou detektívnou sériou "Kapitán Stein a notár Barbarič", ktorú som si veľmi obľúbil.
Nič pre intelektuálov, "obyčajná" oddychovka z českých luhov a hájov, takže viac za tým nehľadajte. České rody, medzi ktoré sa podarilo zasiať zrnko nenávisti s cieľom uchmatnúť moc pre seba, sa spoja za cieľom vydobyť si slobodu. Na oboch stranách sa do boja zapoja aj nadprirodzené sily, takže o prekvapenie nie je núdza. Oba diely sú nabité akčnosťou, je v nich veľa súbojov, násilia, jatiek. Na svoje si prídu hlavne fanúšikovia bojových scén.
Nakoniec dodám, že druhý diel "Válečník" sa mi zdal lepší. Neviem, či je férové a objektívne dodať, ale musím to spomenúť, že z Ďurových historických detektívok mám oveľa väčšiu radosť i čitateľský zážitok.
Za mě snad to nejhorší co Červenák napsal. Kdo jste četl Jiráska, obloukem se knize vyhněte. Stejně pokud máte v úctě kroniku Kosmovu či díla Dušana Třeštíka. Bivoj v novele nejprve zabije samotnou reinkarnaci boha Velese aby v druhé a třetí knize vedl úspěšný odboj proti východním okupantům Zličanům a jejich domácím kolaborantům. Naštěstí je tu záchrana ze západu. Čechům přichází na pomoc Stadický kouzelník a zakladatel dynastie Přemysl. Bitva je dobojována, stateční Čechové pod vedením Bivoje pronásledují divoké hordy na východ aby se zde setkali s Roganem - Conanem Slovenským.
Krev, spousta dalších tělních tekutin, ale i dobrý hrdinský příběh. Člověka to přímo popadne za koule a postaví na nohy! :-)
Já miluji tu kombinaci toho, co by kdyby :-). Tradiční hektolitry krve, k tomu spousta kouzel, vnitřností, slz, vltavské vody a čeho všeho... A kdyby nám něco takového četli ve škole, třeba by nás dějepis i stará literatura bavila víc :-), však o tom, co se doopravdy dělo v těch dávných dobách neví nikdo nic, tak proč bychom si nemohli představovat, že to bylo zrovna tak, jak to popisuje Juraj :-)
Nebylo to špatné, ale oproti sérii Bohatýr slabší.
Úvodní novela je povedená. Zbytek není úplně nejhorší, ale v podstatě se v ději hlavně přesunuje z místa na místo, vedou se řeči o kmenové politice a bojuje.
Prohlašuji, že tahle fantasy bible s alternativními pověsti české je celá přečtená a dala mi docela slušně zabrat. Proto mi nezbývá nic jiného než se podělit o zážitek a vyhodnotit veškerý obsah a jestli se to vážně vyplatilo.
Kniha je rozdělená na tři části, jedna je krátká novela a dva volně navazující romány. Tu novelu bych považoval jako takovou rozehřívačku, aby se čtenář seznámil s prostředím a samozřejmě s hlavní postavou a největší legendou našich pověsti - Bivojem - vladykou Strošovců, který sice ve spousty věcech řeší situaci svaly, ale zároveň není hloupý a ví do čeho praštit. A určitě byla novela fajn, jen samozřejmě nebylo to nic extra velkého, ale to asi spousta z nás nemůže u jedné novely nebo povídky čekat.
Pokud jste ale vydrželi celou novelu, a dostali jste se k prvnímu dílu románu, který nese název “Běsobijce”, určitě jste chybu neudělali, protože opět se neseznamujeme jenom se situaci děje, ale i s dalšími postavami jako třeba slavné Krokové dcery - Kazi, Teta a Libuše, které není třeba nějak více představovat, pokud někdo z vás zrovna neprospal u hodiny dějepisu. Děj krásně začíná podstatě tak jak nám to sepsal samotný Alois Jirásek. Ale potom? Čisté fantasy jak má být, které rozhodně nebylo špatně vymyšlené, někoho může samozřejmě odradit příliš velká hromada kouzel, taky si to občas říkám, že to mohl Mistr Červenák omezit, ale přece jen nakonec proč ne? Dá se na to zvyknout a celkem jsem si to užíval. Stejně jako charaktery dalších postav ať už kladných jako Srdana nebo rusálky po vašem boku - Vlasta, Šárka, Mlada, Svatava atd. tak i těch záporných hlavně Hordaga, Ašigu, Wulfharta či dokonce zrádného strýce Velibora, který byl též zajímavý.
Co může dále omrzet je to neustálé přesouvání z jednoho místa do druhého a máte v celém románu pocit, že se tam nic jiného neděje, a je to jak podstatě kočkomyší hon a samozřejmě veliké vyznávání lásky mezi Bivojem a Kazi, kteří se většinou nechtějí oddělit za každou cenu. Což nebylo na jednu stranu nic hrozného, ale na druhou stranu trošku moc pohádkové oproti vztahu Rogana a Milady (Černokněžník), ale o tom asi tohle dílo je. Čímž navazují na druhý román s názvem “Válečník”, který už se mění k lepšímu a zajímavějšímu příběhovému posunu a zvratu, kdy se tam toho dozvíme opravdu hodně a není to už jen o pouhém přesouvání a opravdu si to užijete. Hlavně závěrečnou bitvu, kdy vám záleží na každém životě a držíte každému palečky, ať to zvládne. Takže doporučuji vydržet opravdu od začátku do konce.
Hodně lidi si stěžuje, že je to neúcta k Jiráskově tvorbě a že se musí obracet v hrobě. Nesouhlasím, jelikož tohle se nedá srovnat s původním Bivojem a tenhle Červenákův alternativní počin si jede svou cestou a nesnaží se Jiráskové tvorbě konkurovat či dokonce zesměšnit, už jen proto že dopředu upozornil, že se nejedná o historický román ale o čistokrevné fantasy, jak už bylo několikrát zmíněno. Rozhodně se o žádnou ostudu nejedná.
Hodnocení opět rozdělím na dvě části:
Za novelu Vládce Stříbrného šípu dávám 7/10 jak už jsem řek, byla to taková předehra dobrá na rozehřátí a nic extra se tam nedělo, kromě boje se stvůrou.
Za dva romány Běsobijce a Válečník dávám dohromady tak 7,5/10 byla to rozhodně jízda, ale něco tomu prostě chybělo hlavně v tom prvním díle, ale jinak skvělá pocta k českým legendám od výborného autora ze Slovenska. Ale rozhodně to nemá na mou oblíbenou sérii Černokněžník - Černý Rogan, který mi zůstal nejvíc v srdci a asi ještě dlouho bude. Pokud ale by byl další díl Bivoje, určitě koupím a s chuti přečtu. Slovanských fantasy knih není nikdy dost.
Červenák asi nevie písať zle :), kniha (teda vlastne knihy) určite stojí za prečítanie. Ale, vie písať aj lepšie (viď kapitán Báthory, Stein & Barbarič).
Navrhuji zařadit do školní četby místo Jiráska ;-) Hned by všichni měli kladnější vztah k mýtům kmene Čechů ;-) Aneb - jak jedno téma dokáže jeden autor zničit do nudy a druhý povýšit na skvělý hrdinský epos rovný řeckým mýtům. Smekám před pánon Jurajom!
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Po Báthorym jsem v euforii nakoupila i starší autorovy knihy, které mne doposud míjely, včetně Bohatýra (který se mi tehdá nelíbil a hned jsem se ho zbavila) a Bivoje. Toho, v souladu s názory níže, považuji zatím za nejslabšího Červenáka, ale uvidíme ještě, co přinese Ilja Muromec.
VLÁDCE STŘÍBRNÉHO ŠÍPU: Klasický Červenák a jeho historická fantasy. Čtenář si dobře počte, i když si pak vlastně říká, co si z toho měl odnést. Za mne je to seznámení se strošovským vladykou a jeho dvěma syny, kteří později figurují v dalším příběhu. Ovšem s obvyklým autorovým naturalismem asi už nikdy nevytěsním představu, jak si Vládce stříbrného šípu udělal tětivu...
BĚSOBIJCE: České pověsti jsem vlastně nikdy nečetla a znám je jen tak povšechně z vyprávění starších a z hodin dějepisu (a od Františka Ringo Čecha). O Bivojovi tak v podstatě vím opravdu jen to, že zabil kňoura a pojal Kazi za ženu. Tak nějak jsem čekala, že to celé bude o tom kanci, a proto mne velmi překvapilo, že Sekáč je hned na začátku a v podstatě jen epizodně. Čtení téhle části se mi nehorázně vleklo a pořád jsem se nemohla začíst. Celé to vlastně bylo o tom, že je Kazi v nebezpečí. Zabíjení. Kazi je zachráněna. V nebezpečí jsou všichni. Zabíjení. Kazi, Teta (za mne nejbizarnější postava celé série) a Libuše jsou v nebezpečí. Zabíjení, Teta a Kazi jsou cajk, ale Libuše je v nebezpečí. Zabíjení. Libuše je zachráněna, ale Kazi je v nebezpečí. Konec knihy. Myslím, že Běsobijci by výrazně prospělo zkrátit a proškrtat, a rozhodně by to nebylo na úkor epičnosti či čtivosti. Ale uznávám, že konec jsem nečekala a trochu se divila, že příběh končí zrovna v tuto chvíli (pořád jsem si tak nějak říkala, že druhá část bude o Dívčí válce - omyl). Palec nahoru na Wulfhartovu postavu, to byl typický krásně napsaný vedlejší fantasy hrdina.
VÁLEČNÍK: Mnohem, MNOHEM čtivější než Běsobijce. Děj se odehrává na větším území, zahrnuje více postav a končí grande finále bitvou před Levým Hradcem. Tam jsem kdysi dávno byla se svým prvním chlapcem, takže jsem z hlavy mohla lovit vizualizaci krajiny. Líbil se mi motiv šotků (a litovala jsem, že nebyli využiti více, než jsem dočetla do úplného konce) i Hitchcockových ptáků (a včel), o Přemyslovi nemluvě. Jen mne rmoutilo, že za ním nejeli do Stadic, které jsem navštívila s kamarády na VŠ, ale jen k Litoměřicím, ač chápu, že pro časovou osu příběhu to bylo nezbytné. Vypořádání se s Běsy mi přišlo naopak příliš rychlé, čekala bych větší maso, ale to mi vynahradila finální bitva, kdy na mne ze stránek knihy čvachtalo bláto a krev. Kolikrát se v knize objevil přívlastek "slizký" anebo "chuchvalec" čehokoli, jsem už přestala počítat. Je pravda, že kdybych Bivoje četla tehdy, kdy byl napsaný, tak bych ho znechuceně odložila. Teď už jsem otupělá a beru to tak, že tohle k Červenákovi patří. Stále ovšem taky tvrdím, že kdyby ubral, četlo by ho víc čtenářů.
Rusalky mi nevadily, spíše mne mrzelo takové trochu ploché zobrazení ženských postav, nemohu si pomoct, ale ty prostě Ďuro neumí. Coby ženská čtenářka mu věřím ty černobílé superhrdiny, kteří minou cíl jen tehdy, kdy jim uklouzne noha na nerovném povrchu nebo na ně útočí víc zákeřných útočníků, ale ty ženské se mu prostě moc nedaří. Teta byla totální mešuge, z Libuše jsem si odnesla hlavně to, že byla plochá jako žehlicí prkno, nejplnokrevněji byla napsaná a i působila Kazi, což zas byla šílená bosorka. Taková ta ženská poddajnost, kdy se žena schoulí do silné náruče a dovolí si být křehkou, tam sice tak nějak nastíněna byla, ale díky bojovým a pomstychtivým scénám spadla spíše do pozadí. Mužské postavy byly podstatně zajímavější, sympatizovala jsem s hlučným a bodrým Srdanem (takovými se v Červenákových knihách docela hemží a, pravda, málokdy přežijí spolu s hlavním hrdinou), zaujalo mne Přemyslovo pojetí a nej byl pro mne Wulfhart. Po Ašiziných výhrůžkách z první knihy bych čekala, že nějak skoná její rukou, v tomto ohledu jsem byla zklamaná, ale jinak vcelku spokojenost. Nu a hlavní záporáci... na konci to měli docela rychlé, já bych si s nimi asi pohrála víc.
Samotný konec mne pobavil objevením se postavy, která je těžkým prequelem k Černokněžníkovi.
Možná bych si obecně knihu vychutnala víc, kdybych pověsti četla, protože takto mi zřejmě hodně narážek uniklo a nemohla jsem si je tak užít (pobrala jsem de facto jen Ctirada a Šárku, Děvín a Přemysla s otkou). Autor v úvodu říká, že nejde o historický román a bude to plné nepřesností, takže jsem jeho reálie brala s rezervou (jak kritizoval jinde jiný uživatel: žumpy, dřevěné sruby, zbraně hrdinů, ...), ale uznávám, že kdyby byly víc historicky věrné, mohlo to být o hodně lepší. Takhle je to za mne (zatím) opravdu nejslabší Červenák, byť nabízí to, nač jsou jeho čtenáři zvyklí. Vcelku bych ocenila pokračování v podobě té Dívčí války, to by mohlo být hodně zajímavé.
První povídka je skvělá, 5*, následující kniha (běsobijce) se dobře rozjíždí, ovšem poté rychlost děje opadne, jednotlivé postavy se jen přesouvají z jednoho místa na druhé, akce velmi sporadická, spíše komorních rozměrů, trochu nabere tempo až ke konci. Takové 3 a půl *. Plynule navazuje kniha druhá (válečník). Akce pomalu přibývá, až to vše vyústí do parádního sto stránkového finále, které knize rozhodně přidává 1*, takže za mě tento díl příjemné 4*, stejně jako celá kniha. Na plný počet se na můj vkus kniha příliš vleče.
Pěkné čtení, ale pět hvězd si příběh nezaslouží. V příběhu mi cosi nepopsatelného chybělo.
Slabší 4*. Je to klasický Červenák - barvité vyprávění všeho druhu s košatými popisky prostředí, postav a všeho. Problém nastává ve chvíli, kdy si čtenář uvědomí, že už je toho vlastně místy až moc. Další slabinou je příběh. Je mi jasné, že napsat tak dlouhý román podle krátké pověsti, není nic snadného, ale možná právě proto by neuškodilo značné zkrácení, neboť jsem měl pocit, že množství dějových linek, odboček nebo přeskoků k úplně jiným postavám je vlastně úplně zbytečné a působí tak dojmem nastavované kaše. Ostatně tenhle problém jsem měl už u posledního Bohatýra.
Veškerá moje kritika ovšem nemění nic na tom, že se to čte poměrně dobře a hlavně druhá část dostává slušné grády, které to jako celek táhnou nahoru.
Štítky knihy
historická fantasyČást díla
Autorovy další knížky
| 2013 |  Mŕtvy na Pekelnom vrchu |
| 2009 | Strážcové Varadínu |
| 2006 | Ocelové žezlo |
| 2015 | Ohnivé znamenie |
| 2017 | Vlk a dýka |
Hmm, předpokládám, že Alois Jirásek napsal Staré pověsti české aby tak nějak pozvedl národní hrdost, než aby se snažil alespoň náznakem o literaturu faktu :-) Pokud tedy z jeho fikce vychází někdo jiný, těžko mu to budu zazlívat. Pravda, mohl bych uraženě vykřikovat, že nám do našich mýtů nemá co kecat nějaký Slovák, jenže já mám Slováky rád a Ďura Červenáka obzvlášť. Tím chci říct, že mi vůbec nevadilo, když nám z našeho nejslavnějšího kancobijce udělal českého Conana, protože jsem si tuto slušnou bichli pěkně užil.