Bivoj válečník
Juraj Červenák
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120778/bivoj-valecnik-120778.jpg
4
234
234
Nad obětišti, ještě nedávno zasvěcenými slovanským bohům, se dnes tyčí obětní kůly avarského démona Simurga. A z jejich hrotů slepě zírají hlavy povražděných Čechů. Krutí Zličané vedení potomky samozvaných kočovnických vojevůdců překročili Vltavu a dobyli posvátný Libušín, slavnou Budeč a mnoho dalších hradišť a vesnic. Čechové se skrývají v lesích a zdá se, že není naděje na záchranu. Krokovy dcery jsou však odhodlány nenechat své soukmenovce v otrockém područí. Přestože je rozdělila válka i černá kouzla knížete Hordaga a čarodějky Ašigy, plánují protiútok. Budou však potřebovat posily. Udatný Bivoj proto v čele malé družiny vyráží na sever, aby požádal o pomoc mocného čaroděje Přemysla, knížete Lemuzů. Nepřátelé mu samozřejmě budou chtít v doručení poselství zabránit. Chystají totiž útok na Levý Hradec, jedno z posledních svobodných českých hradišť, a účast severních kmenů v bitvě by zvrátila poměr sil... Vyvrcholení dvoudílného románu na motivy Starých pověstí českých je opět strhujícím dobrodružstvím plným kouzel a lítých bojů.... celý text
Přidat komentář
Alternatívne "Staré povesti české II."
Akčná fantasy zo slovanského sveta. Môj druhý český Červenák...
Nič pre intelektuálov, obyčajná oddychovka. Podobne ako tomu bolo v prvej časti (Běsobijce), kniha je nabitá akčnosťou, takže samé súboje, hrubá sila, jatky. České rody sa spoja v boji proti vlastným zradcom a ich posilami zvonku. Na jednej i druhej strane vypomáhajú nadprirodzené sily...
Pre objektívnosť dodám, že druhý diel série "Bivoj" sa mi pozdával o niečo viac. Ďalší z príbehov je na konci a záujemca o fantasy literatúru a Juraja Červenáka sa môže vrhnúť na "Černokňažníka".
Stejně jako první díl se jedná o přímočaré vyprávění z dob počátku českých dějin, kdy byli jednotlivé kmeny roztroušeny v české kotlině a kromě lidí byla krajina obydlená také různými nadpřirozenými stvořeními. Na posvátných místech žily rusalky, bohové byli spojeni s přírodou a mocná zaříkávání mohla měnit běh osudu.
Příběh přesně navazuje na první díl. Češi jsou ohrožování cizáky vládnoucími černou magií a musí spojit své síly, aby jim dokázali čelit. Libuše, Teta, Kazi, Bivoj, Přemysl a další postavy ze Starých pověstí českých se snaží zachránit svou zemi, své lidi, svou víru a bohy. I když je to v mnoha ohledech boj nerovný, tak je těžké se o hrdiny naší minulosti strachovat, protože každý tuší, že porážka nepřichází v úvahu, i když krve bude prolito hodně.
Druhý díl má větší spád než první část, celé vyprávění je přímočaré a bez velkých rafinovaností. Člověk si osvojí termíny ze staroslovanské doby, které se hodí při poslechu alba Návaz od Silent stream of godless elegy, které této knižní sérii dokáže udělat tu správnou zvukovou kulisu.
https://www.youtube.com/watch?v=wuN8-qP-x5E
První díl mě zastihl ve fázi přečervenákování. Prostě jsem přebral. Všechny ty Báthory, Steiny a Rogany. První díl Bivoje však byla jediná zábava, kterou jsem si vzal na 12ti hodinový let, tak jsem ji v oblacích úspěšně pokořil a vzal si Červenákový time out.
Uplynulo pár měsíců a začalo se mi stýskat po blábolících postavičkách s vyhřeznutými střevy. Druhý díl Bivoje jsem zhltnul a věřte, že mi opět přišel k chuti. Trochu jsem pozapomněl některé detaily z jedničky, po pár svižných kapitolách jsem byl nicméně opět v sedle.
Žádné překvapení - opět jednoduchá zápletka, pár postav a asi jen 2 nebo 3 dějové linky. Ale to vyprávění, ten styl..
Nesmím zapomenout zmínit, že poslední kapitola potěší všechny fanoušky Černokněžníka.
Dobrodružství neohroženého Bivoje, Krokových dcer a válkou zmítané české země pokračují. Tam, kde jsme Červenákovy hrdiny v minulé knize opustili, je s přispěním Bivoje válečníka zase nalézáme a navazujeme nit jejich pohnutých osudů. Druhá kniha neztratila nic z mohutného tempa, údernosti a syrovosti knihy první, dost možná ještě i nemálo přitopila pod kotlem. Ohromující scény v Budči, Strdicích i před opevněným Levým Hradcem, který jako poslední bašta Čechů vzdoruje zličským hordám, doslova přibíjejí oči k řádkům. Přiznávám bez uzardění, že jsem místy přestával i dýchat, jak mě valící se děj strhl s sebou. Dokonce jsem se přistihl, že díky Jurajovi Červenákovi vidím za zpoloviny mytickými postavami z šerověku českých dějin skutečné lidi z masa a kostí, kteří milují, strádají, nenávidí, bojují, radují se i pláčí a samozřejmě také umírají. Byl to vpravdě nezapomenutelný zážitek. Díky za ty dary… a díky i za tu obrovskou porci zábavy, napětí a vzrušení, které s sebou Bivoj přinesl.
Kvalitní pokračování fiktivního příběhu z úsvitu českých zemí.
pozor, lehké spoilery!
Hutná akce spěje postupně k finále, které je spíše soubojem božstev, ale Bivoj, Libuše, Kazi i ostatní se dostanou ke slovu. Lehké a přitom zcela volné otření se o legendy (Ctirad a Šárka, ...) je velmi příjemné.
konec spoilerů
To, jak autor vykreslil Přemysla Oráče, mne velmi příjemně překvapilo.
Děj byl trochu předvídatelný, ale napínavý a plný nápaditých prvků. Přestože je to čirá fantazie, ode dneška si budu dobu Krokových dcer představovat trochu jinak, o dost barvitěji.
Živa živá,
Striga divá,
a Děvana
nespoutaná...
Bolo fajn zabojovať si s našimi predkami a ešte si to užiť čoby fantasy. Výborný relax. 85%...
O kúsok lepšie než prvý diel. No zachraňujú to skôr záporáci než hlavní hrdinovia. Mágia Ašigy a samotný Hordag to bohomžiaľ tiahnu a vytvárajú v celej knihe kus tajomna. Na Černokněžníka a Bohatýra to nemá ani v najmenšom.
Je libo Kazi, Tetu, Libuši a další známé hrdiny, oděné do fantasy hávu staroslovanské doby? Tak neváhejte a čtěte!
Musím říct,že jsem si Bivoje neskutečně užívala..Je to neskutečně čtivé.Paradní děj,úžasně popsaná historie ohledně naší víry v pohanské bohy,které doteď sama uznávám.Výborně vykreslené postavy,boje, prostředí.Nechybí tomu ani humor i když jde do tuhého.A ten konečný souboj,na ten nikdy nezapomenu..Prostě jsem naprosto spokojená.
Už u prvního dílu mě napadlo, proč se tahle série vlastně jmenuje Bivoj. Ona totiž o Bivojovi až tak úplně není. Druhý díl ještě míň než první. To ale neznamená, že by to bylo špatně. Vyprávění tohoto příběhu potřebuje víc postav. Bivoj je sice fajn, ale to jsou ostatní taky. Třeba Srdan, Vlasta, nebo už níže Covenantem zmiňovaný Ctirad a Wulfhard. (s Šárkou to byl ale ošklivý vtípek :-)) Vlastně jsem se přistihla, že ten chlápek s krutě pojmenovanou sekerou mě chvilkami zajímá míň, než Ctirad, nebo Kazi.
Každopádně kniha neztratila nic ze své napínavosti a zábavnosti. Několikrát jsem zase musela smeknout před Červenákovou představivostí. Obřady, souboje, magie, atmosféra... prostě nádhera. Jenom ten Přemysl mě přišel trošku moc. Vlastně hodně moc. Byl tak "svatý" a klidný a rozvážný, až jsem ho začala mírně nesnášet.
Jo a dostalo se mi dalšího důkazu pro mou teorii, že fantasy je červená knihovna pro chlapy - v dobrým samozřejmě.
Při četbě knih pana Červenáka obdivuji jeho fantazii a konstrukční schopnosti, kterými vytváří příběh pro který si vybírá témata z dějin našich, ruských bylin, slovenské a maďarské historie. Někdy mám pocit, že přibližně tak se mohla nějaká dějinná událost odehrát. Ovšem až na ty všudypřítomná mega kouzla.
Chcete vidět do budoucnosti? Chcete mluvit s mrtvými? Chcete zábavu, aby řeč nestála? Vykonejte oběť! Na menší zázraky postačí slípka. Na ty větší budete potřebovat člověka. Pokud je to člověk méně důležitý, přidejte alespoň dva k němu. Poté stačí podříznout krk a nechat téci krev na patřičné místo. Nakonec přidáme trochu bylinek a jiných dochucovadel. Můžeme si u toho zazpívat, k radosti i tanci, jak každému libo jest a kouzlo je hotovo!.... Prostě mi v druhém díle přišlo, že už se nic neřeší, bez toho, aby něco, nebo někoho, kvůli oběti podřízli. A nejvíc podřezávání si užili právě kladní hrdinové. Proti nim je záporňák Hordag lidumil, co má jenom smůlu na lidi. To samozřejmě trochu zlehčuji, ale pro mě bylo na tuto knihu příliš mnoho kouzel a klidně bych se bez většiny obešel. To je ovšem jediná má výtka, při které i chápu, že Ďuro vycházel z pověsti, kde "dávali obětovat"(i když třeba jen nějaké věci a když už, tak kohouta, nebo tu slepici. O lidech nevím, ale nejsem vševědoucí). Pak ještě poznatek, než-li výtka, že Bivoj je v druhém díle ještě méně zajímavější, než v díle předchozím, na úkor Ctirada, který ho podle mě absolutně zastínil. Ale i to není na škodu a je dobré, zaměřit se i na jiné charaktery (trošku mě mrzí, že Wulfhart, kterého jsem si oblíbil, tolik prostoru nedostal - ano, dostal tam alespoň štěk, aby se neřeklo). Příběh o Bivoji, beru jako celek a hodnotím vysoko. Juraj dokázal skloubit pověsti s fantasy tak, že se může hrdě měřit se světovou a leckterou i předčí. Na druhou stranu na mě asi působí to kouzlo blízkosti naší "historie", zabalené do hávu fantazie a cizinec to nemusí tolik ocenit. To už nedokážu posoudit, ale za sebe říkám ano. V rámci žánru, stojí určitě za přečtení!
No oba díly jsem zhltnul v jednom týdnu. Což u mě je výkon :-) A rozhodně se chystám na další knihy od Červenáka
Vynikající rozuzlení příběhu plné zvratů a skvělých postav. Zvláště chválím postavu Hordaga, avarského kapkana, a jeho proradné sestry, čarodějky Ašigy. Bude někdy pokračování?
Válečník je důstojným pokračováním Běsobijce, napsán ve stejném duchu, jako všechny Ďurovy knihy. Nepostrádá akci, romantiku a onu podmanivou atmosféru slovanského dávnověku, která mi u Ďura tak učarovala. Nechybí tu skvělé nápady, jako třeba vylití Divoké, či útok včel na Ašižiny ptáky na Řípu - doslova jsem nad Ďurovou imaginací třeštil oči.
Postavy - nejvíc se mi zamlouval Ctirad, Wulfhart a Přemysl - při vypuštění Velese jsem opět koulel oči. Ovšem nejslabším článkem řetězu se mi zdál Bivoj. Sorry, Ďuro, ale tenhle tvůj hlavní hrdina mě zaujal ze všech nejmíň. Pro mě bude navždycky šampionem Rogan a Ilja.
Jinak konec je povedený - jen vše nahrává tomu, že si připravil půdu pro třetí díl, kde bude Dívčí válka, která ale bohužel nevypukne...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Vládce vlků |
| 2013 | Mŕtvy na Pekelnom vrchu |
| 2009 | Strážcové Varadínu |
| 2006 | Ocelové žezlo |
| 2015 | Ohnivé znamenie |
Tak, druhý díl je za mnou. Plynule navazuje na ten první a musím přiznat, že byl o jednu kančí štětinu lepší. Postavy není třeba představovat, pouze přibylo pár nových - mezi nimi vyčnívá Vladyka Ctirad. Přiznávám se, že jsem měla trochu problém - pořád se mi do něj a do Šárky motali Ringo Čech a Laurinová, takže to byla trochu komédie namísto tragédie. Tím druhým byl samozřejmě Přemysl. Za mě velmi dobře zvládnutá postava, až jsem si chvilku říkala, proč je to série o Bivojovi, hehe. Jeho nástup do stostránkové bitvy byl epický. A ano, i tento díl je nabušemý bitvami a zvraty, ale určitě mi to nevadilo, naopak, bylo to velmi dynamické a čtivé. Konec měl za mě celkem zajímavý pidi crossover. Všechno skončilo tak, jak v příbězích o legendách končit má. 88%