Konec kruhu
Tom Egeland
Bjørn Beltø série
1. díl >
Může jediný archeologický objev doslova převrátit naruby pohled na světové dějiny křesťanství, na kulturní kořeny naší civilizace? Tom Egeland se nás ve svém strhujícím románu snaží přesvědčit, že ano.
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
Sirkelens ende, 2004
více info...
Přidat komentář
Proč tato kniha neměla takový úspěch jako knihy Dana Browna? Stejné téma: lži o minulosti křesťanství a roli židů v ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše atd. Protože natvrdlý albín, co půlku knihy řeší svůj osobní život není tak zábavný jako profesor, co jde z akce do akce. Kniha není co se týče hlavního tématu vůbec špatná a klade si znepokojivé otázky, ale ta vata okolo byla tak otravná. Celý týden jsem se knihou prokousával. Nelituji, že jsem knihu přečetl, ale být o polovinu kratší, měl bych mnohem lepší zážitek. Neodrazuji od četby, koho konspirační teorie zajímají, v této knize si najde to své.
...Celou jednu stěnu tvoří okno.V téhle výšce musí Diane každé ráno dojít na balkon otřít oblaka...Co dělá Diane ráno vím,ale obsah skříňky mně nějak uniká...
Pro mě dost složité čtení, ta doba mě vůbec nebaví a do dalšího dílu se vůbec nebudu nutit.
Nebylo to špatné ale konspirace kolem dějin křesťanství opravdu nemusím, proto se vyhýbám Brownovi a podobným slátaninám. Tady jsem udělala chybu že jsem si nepřečetla anotaci.
Medvěd Beltø, je tak trochu netradiční paličatý chlápek, nejenom svým vzhledem albína a vegetariánstvím, ale především povahou.Bjorn se v podstatě celý román snaží dobrat pravdy.Tajemná schránka, konspirace okolo Ježíše a vzniku evangelií a křesťanství. Román, který probouzí otázky, na něž sice nikdo nemá odpověď, přesto je důležité si je klást. Pokračuji v sérii.
Tohle mě ale vůbec nebavilo. Postavy mi byly nesympatické a děj se strašně vlekl. Další díly jsou hodnoceny lépe, ale ani tak nejsem přesvědčená, že bych se s Bjornem ještě chtěla setkat.
Hlavní postava až na pár drobností byla sympatická, nicméně děj zklamal. Za mě až moc zdlouhavé vyprávění bez větší akce. Plusem je žánr knihy, který mám ráda a díky kterému si přečtu pravděpodobně i ostatní díly.
Na rozjezd dobrý. Nevadí, že kniha nebyla plná akce, honiček…. Kdo by uvěřil, že z obyčejného archeologa se stane nesmrtelný agent… I na tajemnou záhadu se dostalo. Knížka se mi líbila. Už se těším na další díly.
Tři hvězdičky si kniha zaslouží. Musím se ale přiznat, že mě kniha začala bavit až nějak kousek od půlky. Neseděl mi styl psaní, ale od té půlky dál se to vcelku dalo. Hlavní hrdina mi moc nesedl, naivní a nudný patron - slovo paličák mi začalo i vadit. Ale nemohu knihu hodnotit jen negativně. Téma knihy se mi moc líbilo, nebyla to žádná těžká literatura, na letní čtivo ideální. Svého čtenáře si najde.
Kniha, která mě v podstatě ničím nezaujala, ani příběhem, ani stylem vyprávění, ani rozvleklým tajemstvím. Knih interpretujících Ježíšův příběh už tu bylo, a tahle nijak mimořádná rozhodně není.
Příjemný thriller ze světa archeologie, dějin křesťanství, ale i duchovních řádů, bratrstev a lóží.
Nejdřív kniha vypadala dost zajímavě, ale vlastně se moc nic nedělo. Hlavní hrdina o sobě pořád říkal, že je paličák, všude narážel na konspiraci a stále utíkal, aby opět zjistil, že se protivníkům neztratil a neunikl. Nějak z toho nebylo jasné, proč si ho MacMullin nakonec oblíbil. Navíc neustálé zdůrazňování toho, že tohle je tajemství, které by otřáslo světem, mi nesedne. Nicméně další autorovy knihy jsou hodnoceny lépe, možná ještě nějakou zkusím.
Knihu jsem vybrala kvůli čtenářské výzvě a četla se mi vcelku dobře. Místy jsem četla lehce mezi řádky, ale pouze ve výjimečných případech kdy na mě polemiky o náboženství byly už příliš dlouhé a nezajímavé.
Nikdy by mě nenapadlo, že si to u nějaké knihy dovolím, ale tohle byl opravdu děs. A to nejen kvůli nezajímavosti příběhu, zpackanému časosledu a nesrozumitelnosti, ale mě osobně silně otrávila autorova drzost v doslovu pomlouvat knihy jiných autorů i je samotné.
Do knihy jsem se pustila díky čtenářské výzvě. Od začátku mě příběh a styl vyprávění pohltil. Jenže časem mě upřímně začaly trochu nudit debaty o náboženství. Nicméně jsem byla zvědavá na konec, takže jsem knihu i tak zhltla..
Tak tuto knihu jsem si koupila a přečetla v roce 2008 a jelikož jsem právě dočetla od Toma Egelanda knihu Třináctý učedník, chtěla jsem si oprášit vzpomínky na první setkání s hlavním hrdinou Bjornem Belto. Pamatuji si, že už tehdy se mi moc kniha líbila a styl psaní autora mě zaujal. A i když si matně vzpomínám na obsah i zápletku, tak jsem ji znovu propadla. Jsem ráda, že ji mám v knihovničce a mohla jsem se k ní znovu vrátit.
Dvě věci se norskému spisovateli Tomu Egelandovi upřít nedají - má talent vyprávět a má to v hlavě srovnané. To první pochopíte v průběhu deseti stran, to druhé oceníte v závěrečném doslovu, ve kterém mluví o fabulačním kouzlu konspiračního thrilleru.
Konec kruhu si tak mou oblibu získal se vším všudy - správně trhlá hlavní postava, ich-forma vyprávění, mystická zápletka. Bohužel po sympatickém rozjezdu se do konce příběhu už spíše polemizuje, než že by probíhala nějaká akce. I sám autor přiznává, že jde o román o zločinu bez zločinu, což se na něm dost podepisuje. Archeolog Bjørn Beltø sice hned zkraje uzme padouchům tajemný artefakt, jenže následně jen chodí z místa na místo a ptá se všech možných individuí, co že by ve schránce mohlo být. Ano, on ji celou dobu neotevře - vnitřek by mohl dojít úhony.
Díky tomuhle nedostatku u mě kniha dost klesla, to ale nic nemění na tom, že jste-li již přehlceni Robertem Langdonem nebo agentem Pendergastem, můžu ji s čistým svědomím jen doporučit.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Konec kruhu |
| 2009 |  Strážci úmluvy |
| 2011 | Luciferovo evangelium |
| 2013 | Nostradamova závěť |
| 2014 | Tajemství katakomb |
Čistá hrůza, hloupý námět, příšerné zpracování a vrcholná nuda. Již nikdy více!
Možná autor napsal i lepší, ale já už asi nemám sílu to zkoušet.