Konec kruhu

02.05.2013

Na toto téma už bylo napsáno mnoho knih,ale Konec kruhu je zajimavý příběh velice čtivý do děje se vžijete hned od první stránky.A hlavně kolem záhad a tajemna neumíraji lidě.

30.03.2013

Čtu ráda detektivky, od A Christie přes Chandlera k Nesbovi. Ale Egeland, kterého jsem právě dočetla, mě dostal. Da Vinciho kód se mi zcela jistě nelíbil tak jako Konec kruhu.
Kniha bez agentů Vatikánu, přestřelek a šílených honiček mi i se svým pomalejším dějem k tomuto tématu luštění a odhalování historických teologických tajemství seděla lépe. Jasně, porovnávání Browna a Egelanda bylo dost, T.E. má štěstí, že knihu napsal dříve, protože jinak by proti mediálnímu a tržnímu kolotoči roztočeného kolem Brownovy knihy neměl šanci. A přitom se divím, proč se tolkik lidí pozastavuje nad shodností námětu - vždyť spousta knih má stejný námět a jsou naprosto odlišné, jen asi jsou z okruhu témat, která jsou většině lidí bližší.
Bylo pro mě fajn při čtení zaplout myšlenkami do otázek, kterými se běžně nezabývám. Právě ten prostor pro vlastní myšlenky, názory, popíchnutí k tomu, že člověk šel a mrkl se, aby si něco dalšího přečetl ať o tajných řádech, teologických výkladech Bible nebo dalších konspiracích.

04.01.2013

Řekl bych, že už taková tuctovka čerpající z polemik kolem křesťanských zásad a pravidel. Možná, kdyby knížek s podobnou tématikou nebylo v poslední době tolik, tak dal vyšší hodnocení. Co kvituji s povděkem je trošku zvláštní krátkozraký albínský hlavní hrdina.

07.06.2012

Mno, co k tomu napsat, abych se moc neopakovala. Možná nejsem příznivce norské literatury, protože mi celou knihu dělalo problém se občas začíst do některých pasáží, které hlavní představitel vyprávěl, zřejmě to bylo tím, že jeho myšlenkové pochody byly vcelku pochroumané, stejně jako jeho osobnost. Přesto knihu nijak neodsuzuji, je to poněkud těžší čtení, zvláště pro ty, co mají raději nějaké knihy, kde většinu zjistíte záhadu na začátku a pak jen čekáte, kdy to dojde i hlavnímu hrdinovi, což v tomto románu není. Dedukujete celou dobu společně s Bjornem. Přesto je začátek a vlastně celá kniha pomalejší, déle se děj vyvíjí a až v poslední necelých sto stranách je děj trochu svižnější, když vám jednotlivé dílky zapadají na své místo. Možná ten průtah děje a některé méně podstatné kapitoly, vysvětlující Bjornovy myšlenkové pochody, mi ztěžovaly čtení, knihu jsem na pár týdnů odložila, než jsem se k ní opět vrátila, přesto jsem ji přečetla do čtyř dnů a zas tak hrozné to nebylo, konec mi dal popud k zamyšlení i ve spojení s Brownovým Da Vinciho kódem. Přehlížím podobné aspekty a odsuzuju řeči, že jde o plagiátorství Englandova konce kruhu, každá kniha je o něčem jiném, ale je jasné, že společný námět prostě musí mít v obou knihách podobná vodítka.
Přesto bych knihu doporučila ke čtení náročnějšímu čtenáři, který si chce lámat hlavu mnoha otázkami.

08.12.2011

Opravdový norský Dan Brown. Až na to, že Egeland tuto knihu napsal o dva roky před Brownem. Je to o něco těžší četba, než dílo amerického spisovatele, ale zase se neupře realismus typický pro severskou literaturu. Všechno je jakoby ze života, nic není zcela perfektní, ani hlavní postavy. To se mi docela zamlouvá, zvlášť v této době, kdy žijeme obklopeni úžasnými superperfektními superhrdiny. Velké plus pro Egelanda a vlastně celou severskou literaturu.

17.08.2011

Děj plyne pomaleji, ale nenudí, čímž odpadá rychlý sled akcí, který může být někdy na překážku. Nic proti knihám, které mají spád, ale všeho moc škodí. Hrdina zde není kdovíjaký borec. Je spíš samý osobní problém, neumí vše, neví vše, má své neduhy. Je to takový příjemný oddychnutí od super hrdinů stylu pána s úslovím: "Promíchat, netřepat".