Blažený věk
Jiří Marek (p)
Antiutopistický román popisující život v automatizovaném věku. Lidé žijící v City by měli prožívat blažený věk. Většina práce je zautomatizovaná a existují automaty téměř na vše. Přesto nejsou všichni obyvatelé City šťastní.
Přidat komentář
Letos padesátiletý příspěvek na téma umělé inteligence přichází zrovna vhod počínající diskuzi o právní regulaci chování robotů aj. bytostných nápodob, u kterých hrozí, že se buď vymknou kontrole nebo člověka zotročí anebo úplně vystrnadí. Až takhle extrémně to vidí Marek ve své utopické vizi o androidní totalitě, která mimochodem svědčí o tom, že poměry v Československu léta páně 1967 musely být setsakra benevolentní, aby ji dovolily publikovat! 17/17
Kniha je především ovlivněna obdobím svého vzniku.
Autor se pokouší svou výpověď o společnosti v níž panuje naprostá kontrola myšlení občanů a současné manipulování veřejného mínění maskovat převládající masovou automatizací ,která postupně získává nadvládu nad NEDOKONALÝMI živými bytostmi.
Zdá se mi , že jde o dvě zásadní myšlenky , které by si zasloužily prostor být každá samostatně rozpracována. Jenže to by asi autorovi za socialismu neprošlo a tak vznikl tento komplikovaný , trochu nesourodý výtvor - kritika společnosti strachu , přetvářky a absence vlastního způsobu myšlení, - a Filosofické zamyšlení nad rozdílem normálního života se svými nedokonalostmi , oproti propočítanému přesnému strojovému chodu společnosti robotů.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Panoptikum starých kriminálních příběhů |
| 1981 | Panoptikum Města pražského |
| 1974 | Panoptikum hříšných lidí |
| 2001 | Můj strýc Odysseus |
| 1984 | Panoptikum |
Bomba. Poněkud nechápu, že to tehdy vyšlo. Buď byl cenzor unavený, nebo nechápavý. Jenom dobře.