Blázinec
Régis Jauffret
Příběh, o nějž tu běží, příběh rozchodu mileneckého páru, je vlastně banální. Zvláštní je však jeho uchopení: prostřednictvím monologů protagonistů, protichůdných replik, nečekaných dějů, absurdit, snů a fantazií, ať už v reálném čase či častěji v kondicionálu, tedy "potenciálně budoucím" čase výsledkem je černý humor, groteska či velká mystifikace. Vážnější rovina románu vypovídá o tom, co v každém z nás bují od narození, jistá špína, nezdravost, která buď vyvře na povrch či nikoliv. Pesimismus ale nepřevládá, převládá tragikomika... Kupodivu v popředí nestojí milenecký pár, ale expotenciální tchán a tchyně. Na jednání postav je demonstrována chorobnost, zvrácenost či nelogičnost v mezilidských vztazích, lidská malost. Jauffretovo minidrama říká: každá rodina je bláznivá. Bláznem je tak trochu každý, hrdinové knihy, autor a s prominutím i čtenář. Pokud čtenář na tohle tvrzení přistoupí a nebude mu proti srsti, bude pro něj četba Blázince mimořádným požitkem.... celý text
Přidat komentář
Název naprosto ke knize sedí. Nečetlo se to špatně ale byl to blázinec.Chvílemi až úsměvné jednání a myšlení postav.
Že se autor pohádá s partnerčinými rodiči, to se může stát, ale jeho to muselo hodně traumatizovat. Jako by knihu napsal v rámci následné terapie a pojmenoval podle místa, kde vznikla... Mrzí mě to, vztahové odeonky mám ráda, ale tahle nějak nesplnila to očekávání.
kniha byla oceněna francouzskou literární cenou Femina 2005,
pro mě to ale žádný mimořádný prožitek nebyl.
Blázinec
Některé pasáže mě dost pobavily, ale v knize jako v celku jsem se nějak ztratila.