Blázni z Hepteridy
Ludvík Souček
Román Blázni z Hepteridy je situován do daleké budoucnosti, až do 25. století. Pozemský televizní štáb natáčí další díl nekonečného seriálu, tentokrát na planetě Hepterida. Když se chystá na cestu domů, dojde k dramatickým událostem: dva členové štábu jsou uneseni, z oběžné dráhy zmizí kosmická loď zajišťující návrat na Zemi a přistávací člun je zničen. Dva zbylí Pozemšťané jsou odkázáni sami na sebe a mají malou naději, že ještě někdy spatří rodnou planetu. Tohle všechno je však pro autora pouhá startovní čára, od níž odvíjí napínavý děj plný nápadů a dobrodružství. -- zdroj: www.legie.info -- ... celý text
Přidat komentář
Milý pane Součku, moc vám děkuji za vaše knihy, díky nim se ze mě stal fanoušek sci -fi a i když dnes, po mnoha letech od přečtení té první, jsou už poněkud zastaralé, přece jen patří k mým srdcovkám. A mimochodem, Blázny z Hepteridy jsem si po letech přečetla i proto, že jsem tuhle sešitovou KOD vytáhla z kontejneru na papír.....
Ludvík Souček si k napsání pěkné scifi vystačí s malým množství v dnešní době zázračné techniky budoucnosti. Bez nějaké pro nás nesestrojitelné technologie to nejde, ale nemusí se to s ní přehánět. Souček se toho držel, a proto jsou jeho knihy, které jsem zatím přečetl, uvěřitelné, a proto čtivé.
Další výborný Součkův kompilát "dänikenovských" teorií, okořeněný podobně jako jeho Cesta slepých ptáků odkazy na Julese Verna (a na Cyrana z Bergeracu). Ačkoli příběhově mi Cesta slepých ptáků sedla víc, tohle mi sedlo víc stylisticky.
Četl jsem v ranném dětství jako velký milovník dobré sci-fi, dnes už ale nevím o čem to bylo a zda by se mě to ještě líbilo., ale jelikož Souček byl v té době můj velice oblíbený autor, tak věřím, že ano oproti dnešním sci-fi brakům.
Dobrá sci-fi, ale bohužel pro jinou dobu. Z dnešního hlediska je to minimálně úsměvné s řadou klišé.
To je ta knížka že seriálu Návštěvníci. Jak se v ní Adam Bernau dočetl o mimoprostoru a vymyslel díky ní rovnici pro přesun celých kontinentů. A on je to zatím takový jeden díl Star Treku..
Je to space opera. Na planetě Hepterida se natáčí další díl nekonečné telenovely Kara z hvězd, načež se tam začnou dít podivnosti. Ukáže se, že všechno je jinak, že ve vesmíru nejsme sami, že jsou všude tunely a že televizní kameramani jsou taky pořád stejní a že hlavní hvězda nekonečného seriálu může být klidně úplně blbá.
Celkově to nebylo zlé, ale taky to nebylo nějak extra dobré, pan Souček má rozhodně lepší a zapamatovatelnejsi díla.
Ono je to dnes tak. Aby ste si uzili starsiu scifi, musite pristupit na urcite pravidla hry. Prizmurit oko nad rekvizitami, nad stihlymi raketami na troch nohach, (ej hla, nejak sa to stava prave v dnesnej dobe realnym napadom), nad co ja viem, paprskometmi ako z hviezdnych vojen. Samozrejme stale to moze zachranit vyborny pribeh, zaujimave postavy, myslienka. Blazni vsak nie su podla mna jedna z tych lepsich knih Ludvika, skor len taky priemer. Mam radsej tie jeho pribehy kde tajomstvo a fantastika presakuje do nasho bezneho zivota a postavami su obyc.ludkovia. A daco divne sa udeje za humnami. Tam sedi aj davka humoru, neberie sa to vazne, to mam rad.
Ale taka ako by space opera Hepterida, mi pripadala ... no ako trebars tie 60tkove ciernobiele komiksy v detskych casopisoch. Nijake bubliny, text pod obrazkami. Take strucne. Taka ako by len na kostru navesana fantastika. Nicim nevynikajuci text. V ramci nasho regionu klasika, celkovo ale ...no napriklad dnesneho mladeho citatela by to k scifi nepritiahlo. Len pre nas retro milovnikov. :)
Pro začátek vám dám jednu nevyžádanou „dobrou radu“ ... „nic není … škodlivější než zaujímat stanoviska příliš rychle a těmito ukvapenými stanovisky se pak řídit“ … a možná se vám taky bude hodit věnovat trochu času „kosmické literatuře z přelomu novověku a kosmověku“ :-).
Až začnete číst, pamatujte hlavně na to „nezaujímat stanovisko příliš rychle“ …
Součkovy space opery jsou totiž už dost starou záležitostí, a tak, jestli můžu poradit, k nim tak i přistupujte, minimálně proto, že vás už pak nebudou překvapovat (někoho možná i „obtěžovat“) zastaralé výrazy, úsměvné technologie, použité popisy, apod.
Pak už vás totiž čeká docela zajímavý dobrodružný „výlet“ na Hepteridu, planetu Zeleného slunce …
„Vyšel ven do šera, snášejícího se díky lomu paprsků Zeleného slunce na Hepteridu pozvolněji a měkčeji než za pozemských soumraků. Krajina připomínala obrovité, fantastické akvárium se dnem porostlým voňavou trávou a kytičkami. Jejími dominantami byla teď tři polokulovitá plastiková iglú a opodál štíhlá a vznosná silueta kosmického člunu, podobná obrysu tužky, stojící na třech pružinách.“
… který vám zprostředkují členové štábu galaktické polyvize, kteří se „nikdy nezpronevěřili svému životnímu poslání okrádat miliardy nevinných tvorů o čas, promrhaný před telestěnami“, navíc, všichni členové štábu byli „pro jistotu v tomto ohledu podrobeni cílenému hypnotickému zásahu“ … tedy až na Tobiáše „zachmuřeně vzdorujícího kouzlům a čarám kosmopsychologů“, který se pohybuje čistě jen a jen na vlně lhostejnosti :-).
Takže, jestli jste, stejně jako Mart a všichni pracovníci Centrály, zvyklí na fantastično a nechvějete se posvátnou hrůzou, ačkoli, možná by to bylo vlastně docela na místě, můžete se směle nechat teleportovat na Hepteridu a užít si jednu vesmírnou záhadu …
„Viděl to. Vysoko nad nimi se v záchvěvech časoprostoru, rozmazávajících obrysy a nechávajících onen předmět v některých okamžicích zmizet a pak opět se objevovat, vykrystalizovala z prázdnoty vesmíru zvláštní kosmická loď. Podobala se tvarem vřetenu a svými zjevně aerodynamickými liniemi i zlatou barvou se lišila od všech typů pozemských strojů, jaké Mart znal.“
Sci-fi příběhy vznikají dost různě, někdo čistě fantazíruje, někdo pracuje se seriózními fakty, případně mixem obojího, jako pan Souček, který svým fantaziím dával i reálný podklad (samozřejmě své doby), a přitom jsou jeho příběhy ... prostě čtivé – napínavé a vtipné, to proto se tak dobře čtou i dnes :-).
PS: Nekonečný vesmír, který se stal pro člověka nově otevřeným prostorem, a který je potřeba objevit a dobýt, je opravdu rozlehlým zdrojem inspirace (společným pro všechny příběhy space opery), takže i pan Souček si v něm „vykolíkoval“ svoje vlastní území, kde (stejně jako všichni autoři tohoto žánru) hledal více méně úspěšně odpověď na v podstatě čistě filozofickou otázku: Jak případně lze v získaných vesmírných prostorách žít? Nebo přímo: Jak vůbec ve světle nových poznatků … žít?
Posuďte sami :-).
Klišé sci-fi postavené na nadradenosti ľudstva a šírení jeho predstavy o dobre a zle do celého vesmíru. Krimi zápletka, má síce nečakané vyústenie, ale ktoré nie je súčasťou dejových línií, takže nie je šanca sa k nemu dopracovať vlastnými silami. Podpis ducha doby je sexy ako baloniak na Columbovi, jediné pozitívum je že to previedli do audia, moc času to nezaberie, a čitateľ potom ocení ten posun pri lepších autoroch.
Tohle jsem samozřejmě koupil hned jak to bylo v trafice. Před 40 lety to bylo napínavé čtení, dnes je to již jen slabší průměr.
Součkův styl byl v této knize pro mě těžko stravitelný a vliv doby, ve které byla psána, byl příliš znatelný. No, ono se stačí podívat na ilustrace a člověk pochopí, co myslím :) Přesto asi neměla kniha ve své době konkurenci a i dnes mi přišla z mnoha pohledů jedinečná. Samotný příběh trochu ustupuje přílišnému pitvání toho, jak si Souček představoval technologie daleké budoucnosti a zřejmě právě tím chtěl tehdejšího čtenáře ohromit. To je ale dnes naopak trochu ku škodě.
V té době, kdy to vyšlo, to bylo naprosto boží. Když jsem si to četl nedávno, zjistil jsem, že je to vlastně dost špatná kniha. Je tak vázaná na dobu, kdy vznikla, že se jaksi rozpadla spolu s ní. No jo, ale z jakého pohledu to teď hodnotit? Z hlediska sentimentálního dávám 5 hvězd, z dnešního pohledu sotva 2... Jisté kvality se ale Součkovi upřít nedají - například nenapsal ani slovo navíc, šel rovnou k věci, to dneska v české sci-fi dělá málokdo...
Veľmi slabá kniha, na ktorej ma zaujal len autorov slovník. Napríklad postavy knihy sú opísané slovami: tupoun, pošuk, primitiv a podobne. K tomu archaizmy, ako pumprnákle ... No a že sa v 25tom storočí bude pripaľovať jedna cigareta od druhej, o tom veľmi silno pochybujem.
Občas si to přečtu jen tak pro zábavu. Je to vtipné a navíc propojené s několika záhadami v dějinách lidstva.
Knížku jsem poprvé četl jako děcko a nelíbila se mi, na rozdíl od Slepých ptáků, protože jsem jí nerozuměl. Když jsem si ji přečetl jako teenager a pochopil, že je v knize ukryt geniální vzorec Adama Bernaua, moje duše zaplesala a já se od srdce zasmál. A když jsem jako dospělý v knize objevil i narážky na lovecraftovský Mýtus Cthulhu, rozchechtal jsem se na celé kolo.
Něco absolutně se vymykající a nebetyčně převyšující tehdejší české sci-fi poměry - klasická dobrodružná space opera!!! I když se po těch letech od napsání a přečtení nějaké ty chybky najdou, pořád je to na 4 a půl hvězdičky - když si s úctou vypůjčím jedno ze Součkových oblíbených přirovnání: čtivé, originální a napínavé české SF se stále vyskytuje tolik jak za krejcar plutonia.
Tentokrát se autor vypravil do dostatečně vzdálené budoucnosti, takže se příběh obejde bez úliteb politické danosti doby svého vzniku. Je to lehké, chytré, má to švih.
Zajímavý román, který mě velmi rychle vtáhnul do děje. A je to vlastně druhá kniha od Ludvíka Součka, co jsem četl. První se jmenuje Cesta slepých ptáků.
Autorovy další knížky
1979 | Tušení stínu |
1980 | Tušení souvislosti |
1964 | Cesta slepých ptáků |
1983 | Bohové Atlantidy |
1970 | Případ jantarové komnaty |
Scifi pro děti, která už ale nekompromisně zestárla. Pořád se dá ještě vychutnávat Součkův smysl pro humor, ale ty vysvětlovací části byly dost úmorné.