Blběnka
Světlana Vasilenko
První kniha populární ruské autorky Svetlany Vasilenko, která byla přeložena do češtiny. Dramatická odysea dítěte a popis umírajícího původního světa, na jehož troskách povstává fantasmagorická (ne)skutečnost. Očima blázínka vidíme, jak vypadá Rusko minulého století, kde se mísí komunistické ideologické praktiky, brutalita NKVD, zpěvy pionýrů, mýty, ohlasy pohádek pradávné legendy a pravoslavné obřady. Nad tím vším se vznáší uměle udržovaný strach z blížící se jaderné války a nenáviděných Američanů. Vše je tu zastoupeno rovným dílem, což vytváří obraz Rusi tradiční, jurodivé. Ten z ruské literatury na dlouhá desetiletí sovětské epochy vymizel, ale jakmile to začalo být znovu možné, opět se do ní v míře vskutku vrchovaté vrátil.... celý text
Přidat komentář
Toto som už niekde čítal. Hanna by mohla byť (schválne neprezradím ktorou) postavou v rozvetveného klanu Buendíovcov. Juhoamerickú džungľu tu nahrádza suchá ruská step, miesto magického Maconda tu máme rovnako neuchopiteľný Kapustin Jar. Rovnako zmena tradičnej spoločnosti na modernú, so všetkými vymoženosťami, ktoré prináša divoký americký kapitalizmus, prichádza do sveta Blběnky v podobe výdobytkov a radostí sovietskeho komunizmu.
Proste magický realizmus s kosákom a kladivom. Moderný a veľmi, veľmi smutný. Ak by bolo zo sveta fantázie, napísal by som, že to bolo príjemné čítanie...
Je to vlastně pohádka, příběh postavený na starých ruských legendách, který očima němé a snad i jednoduché Hannah nahlíží na Rusko v létech 193... a jen tak, s jakýmsi nadhledem ukazuje ty hrůzy a nesmysly, které se tam děly. Některé legendy jsou obsaženy přímo v textu, jiné jen naznačeny, ale jejich základem je jasná hranice mezi dobrem a zlem, což v popisované době příliš neplatí. Tragikomičnost a ironie, i to jsou stavební kameny tohoto románu, groteskní postavy zasazené do stepi a ubohých vesniček, bezbřehá bída a potírání víry v Boha, která přesto v lidech zůstává, a to všechno zarámované vzletem Gagarina do vesmíru a Kubánskou krizí. Knížka útlá, která mě zaujala, ale přestože jsem neviděla originál, nějak jsem se nesžila s překladem.
Kouzelný, magický realismus na ruský způsob. Nečekaně krásná knížka. Pionýři a fanatičtí komsomolci, proti nim skrývaná, ale stále živá víra v Boha a zázraky, realita se prolíná s legendami o pokladech, krásné chánově dceři ve vodním království, nekonečné stepi, jasně ohraničené dobro a zlo....to vše sledováno průzračnýma očima "blahoslaveného" blázínka.
Kruté a poetické najednou. Rusko bylo, je a asi vždycky bude zemí ostrých kontrastů a tyhle dva jsou mu vlastní. Bolševickou ideologií znetvořená stádnost, pravoslavná zbožnost i lidové báchorky a pověry se potkávají v příběhu mentálně zaostalé dívky, který má rysy novodobé legendy o svaté mučednici. Němá hrdinka je napůl konkrétní pozorovatelkou, obětí, spasitelkou, napůl symbolem toho všeho. Je to jedna a táž postava v éře stalinistických hladomorů i v době kubánské krize, kdy se odehrává epilog? Nejen časová osa je tu rozostřená, některé obrazy jsou ale drsně skutečné. Magický realismus v bytostně ruském podání.
Moc pěkná knížka. Taková veskrze ruská. Plná fantazie a božích zázraků. Trošku jako Bulgakovův Mistr a Markétka naruby, v bílém. Totiž neuvěřitelným sovětským Ruskem 30tých let tu neprovází Satan (Woland) a jeho svita, ale naopak boží blázen, blahoslavená chudá duchem dívenka Hanna. A to se mi na tom líbilo.
Bezkonkurenčně nejblbější knížka, kterou jsem četla. Název měl varovat...